Fakta a čísla o znečištění životního prostředí v České republice

Na konci listopadu minulého roku vyšla Zpráva o životním prostředí České republiky 2022. Jedná se o komplexní dokument, který shrnuje poznatky o stavu a vývoji jednotlivých složek životního prostředí, vlivu hospodářských sektorů, nástrojích politiky, dopadech současného stavu na lidské zdraví a ekosystémy a o stavu životního prostředí v mezinárodním kontextu.

Ze závěrů vyplývá, že stav životního prostředí Česka, zejména v oblastech ovzduší, vod a lesů, není stále vyhovující i přes mírné pozitivní změny v posledních letech. Stav životního prostředí ovlivňují kromě sektorů národního hospodářství i domácnosti a projevy změny klimatu. Intenzivní využívání přírodních zdrojů vytváří tlak na ekosystémy a biodiverzitu.

„Pokrok Česka směrem k plnění dekarbonizačních cílů a ve směřování ke klimatické neutralitě dle Zelené dohody pro Evropu a evropské legislativy je prozatím malý,“ píše se tučnými písmeny ve zprávě a uvádějí se podrobně i důvody. Průběžné plnění cílů je dle těchto informací ovlivněno vývojem v oblasti využití území a lesnictví a také situací v energetice a dopravě. Lesy Česka jsou nadále postiženy kůrovcovou kalamitou a neplní tak svoji roli při ukládání uhlíku.

Rok 2022 byl pátý nejteplejší od roku 1961 s nadprůměrně teplým létem. Vysoké teploty a plošně nevyrovnané srážky vedly k rozvoji klimatického, půdního a hydrologického sucha na značné části území Česka. Sucho vedlo ke zvýšenému nebezpečí požárů, index nebezpečí požárů ve vegetačním období byl druhý nejvyšší od roku 2000. V lesích lze pozorovat postupné snižování intenzity kůrovcové kalamity.

Od jejího počátku v roce 2015 došlo v roce 2022 podruhé za sebou ke snížení celkové těžby dřeva a rozsah těžby se tak vrátil přibližně na úroveň roku 2018. Nicméně, podíl nahodilé (kalamitní) těžby na celkové těžbě je stále velmi vysoký. Přestože meziročně došlo k mírnému nárůstu plochy přírodních biotopů, pokračuje pokles početnosti ptačích populací, které jsou hlavním indikátorem biodiverzity lesní a zemědělské krajiny. Nadále se snižuje rozloha zemědělské (zejména orné) půdy a zvyšuje se rozloha zastavěných ploch.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Kvalita povrchových vod se od roku 2000 výrazně zlepšila, avšak v krátkodobém trendu stagnuje a nedaří se dále snižovat míru znečištění. Kvalita vody je i nadále hodnocena na většině úseků vodních toků III. třídou (znečištěná voda). Emise do ovzduší klesají, ve struktuře emisí se zvyšuje význam malých a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Přetrvávajícím problémem je vysoký podíl emisí do ovzduší pocházejících ze spotřeby paliv v domácnostech. Je to způsobeno zejména lokálním vytápěním tuhými palivy.

V energetice směřuje vývoj spotřeby primárních energetických zdrojů u většiny paliv ke stanoveným cílům, postupně pokračuje odklon od pevných fosilních paliv a zvyšuje se podíl obnovitelných zdrojů. V roce 2022 však v důsledku omezené dostupnosti zemního plynu a výrazného zvýšení jeho ceny klesla výroba elektřiny z tohoto zdroje, který byl nahrazen domácím hnědým uhlím. Využití alternativních paliv a pohonů v dopravě roste, meziročně se výrazně zvýšil počet registrací bateriových elektrických osobních automobilů.

Pozitivní pro přechod na oběhové hospodářství je, že v celkovém nakládání s odpady stále dominuje jejich využití, především materiálové, což je v souladu s platnou hierarchií způsobů nakládání s odpady. Zpráva o životním prostředí 2022 vyšla v na konci listopadu 2023 v podrobném znění (v podrobném znění je zpracována jednou za dva roky). Ochrana životního prostředí včetně řešení změny klimatu je dlouhodobě finančně zajišťována jak z národních, tak i z evropských zdrojů prostřednictvím operačních programů.

Česká informační agentura životního prostředí dále zpracovala pro Ministerstvo životního prostředí ČR v pořadí již 33. ročník publikace Statistická ročenka životního prostředí České republiky.

Hodnocení životního prostředí ČR v mezinárodním kontextu

Česká republika se v pilíři životního prostředí Indexu prosperity a finančního zdraví umístila na 22. místě ze 27 unijních států. Meziročně se tak jedná o nepatrné zlepšení, a to o jednu příčku. Situace se mírně změnila například v odpadovém hospodářství, kde roste podíl odpadu, který se daří recyklovat. V současnosti podle dat Eurostatu činí 43 %.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Česko ale stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Například emise z průmyslu meziročně stouply o 11 % a jsou nyní 9. Úroveň životního prostředí v Česku se meziročně mírně zlepšila, dlužno ale dodat, že se jedná o skutečně minimální změnu. Zatímco podle loňského ročníku jeho stav odpovídal 23. příčce v rámci evropské sedmadvacítky, letos mu podle dat náleží 22. příčka.

„Navzdory malé změně v celkovém pořadí došlo k zajímavému vývoji na úrovni jednotlivých indikátorů. Česku se například daří mírně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu. Nejlepším životním prostředím se stejně jako vloni může pochlubit Švédsko. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o 8 příček. České ovzduší trápí průmyslové emise. Kvůli nim je na 19.

S vysokými emisemi skleníkových plynů se potýká i Česko. Například tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1 932 kg na obyvatele, což odpovídá meziročnímu nárůstu o zhruba 11 %. Vloni tak Česku v tomto indikátoru náleželo 17. místo, zatímco letos se už jedná o místo 19. Jinými slovy řečeno, český průmysl vypustí v přepočtu na obyvatele do atmosféry 9.

Jednou z příčin nadprůměrných emisí je skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. Jak vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny: „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 % více energie než Německo, které je také průmyslové jako my. Strategií ČR by proto měla být kombinace zvyšování přidané hodnoty, zvyšování energetické účinnosti, zvyšování energetické soběstačnosti, respektive diverzifikace dovozů zdrojů energie.

V případě domácností data ukazují, že spotřebováváme o 16 % více energie, především na vytápění a ohřev vody, než Švédsko. Nejen firmy, ale i domácnosti mohou výrazně snížit náklady na energie investicemi do energetické soběstačnosti. Například v roce 2021 jen 10 % domácností mělo tepelné čerpadlo, 5 % solární termický systém a 2 % fotovoltaiku.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

I když emise meziročně vzrostly, nejedná se v tomto případě o dlouhodobý trend, ale spíše o vyrovnání výkyvu, který vznikl vlivem pandemie covid-19. „Hlavní příčinou zvýšení emisí v průmyslu je obecně řečeno návrat na úroveň průmyslové výroby před covidovou pandemií. K největšímu meziročnímu nárůstu přitom došlo v odvětvích chemického průmyslu a zpracování kovů,” říká Lucie Ješátková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Za velkou částí emisí, které se v ČR ročně vyprodukují, pak stojí uhlí. „Spalování uhlí zodpovídá za přibližně 40 % emisí skleníkových plynů v ČR. Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí v ČR. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun CO2 ekv. Jako pozitivní signál lze vnímat rostoucí zájem firem o společenskou odpovědnost.

V Česku můžeme tento trend ilustrovat na projektu [ta] Udržitelnost. Tento trend v Česku potvrzují i další výzkumy. „V rámci výzkumu Carbon Tracker 2022 pro Climate and Sustainable Leaders se ukázalo, že téměř polovina ze 150 největších českých firem se již nyní velmi intenzivně zabývá tématy jako snižování vlastní uhlíkové stopy a dekarbonizací. Ta totiž od roku 2024 budou součástí nefinančního reportování podle evropské směrnice,” říká Matúš Púll, manažer pro udržitelnost v České spořitelně.

Řada firem se navíc aktivně zapojuje do udržitelných hnutí, jako je třeba Změna k lepšímu a podílí se na projektech, které mají za cíl zlepšovat životní prostředí, jako je třeba Živá krajina. I když se české firmy čím dál více zajímají o odpovědnost a udržitelnost, právě energetická náročnost české ekonomiky jim toto úsilí stěžuje.

Vysoké emise se odráží i ve statistice úmrtí, za kterými stojí špatné ovzduší. Podle mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci (Institute for Health Metrics and Evaluation) kvůli němu v ČR ročně zemře přes 3 200 lidí. V přepočtu na obyvatele se jedná o 21. nejvyšší hodnotu ze 27 unijních zemí. I když se jedná o vysoké číslo, situace v některých evropských zemích je ještě podstatně horší.

I když se situace napříč jednotlivými zeměmi různí, špatné ovzduší v současnosti trápí takřka celý svět. Upozornila na to například letošní rozsáhlá australská studie, podle které pouze na 0,18 % rozlohy zemské pevniny lze celoročně dýchat vzduch, který můžeme označit za zcela bezpečný. V těchto oblastech žije přibližně 80 000 jedinců z celkové 8miliardové světové populace.

Podle dat operátora trhu s elektřinou a plynem OTE se fosilní paliva v roce 2021 podílela na výrobě energie v Česku z 54 %. Evropská unie si v plánu REPowerEU stanovila ambiciózní cíl dosáhnout podílu 45 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030. „Podle souhrnné zprávy Eurostatu tento podíl v roce 2021 činil 21,8 %. Česko s podílem 17,7 % zaostává a varující je zejména historický nedostatek ambicí Česka tento podíl navýšit.

Podle dopadové studie pro předchozí balíček Fit for 55, kterou pro MŽP připravila SEEPIA, by to mělo být možné. Kde se naopak daří situaci v Česku zlepšovat, jsou odpady. Meziročně u nás totiž vzrostl podíl odpadů, který se povede znovu využít o 3 procentní body, a to na 43 %. Česká republika si tak v tomto indikátoru polepšila o 6 příček a v současnosti se tak u nás recykluje 13.

Za tímto posunem stojí pravděpodobně efektivnější vybírání bioodpadu, které je ale stále ještě na začátku svého rozmachu. Jak uvádí Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu cirkulární ekonomiky: „Ve skutečnosti jsme zaznamenali jen mírné zlepšování, města a obce zavádí třídění biologicky rozložitelných odpadů, u ostatních komodit neregistrujeme žádné výrazné změny.“ I když se situace stran bioodpadu nepatrně zlepšuje, stále jeho velká část společně s dalším recyklovatelným materiálem končí ve směsném odpadu.

Recyklace každopádně sama o sobě není řešením. Ne všechen odpad lze totiž znovu využít a samotný proces, kdy se z odpadu vyrábí „nový“ materiál, může být náročný na zdroje a energii. Efektivnější tak je snižovat množství produkovaného odpadu než se spoléhat na recyklaci. Za zmínku stojí, že i přes nárůst odpadu Češi například vyprodukují méně elektroodpadu než mnohé evropské země, které se v pilíři stavu životního prostředí umístily výše.

Problémem je i skutečnost, že 16 % české půdy trpí suchem, což je nejvyšší výsledek z celé EU. V budoucnu sice bude přibývat srážek, ale voda bude z české krajiny i tak spíše mizet. „Budeme-li vycházet ze scénářů tak, jak je poskytují současné generace klimatických modelů, pak lze očekávat, že celkové srážky se především v zimě zvýší. Jenže současně je předpoklad dalšího oteplování, a tedy i rostoucí výpar.

V celkové bilanci by to tedy vedlo k častějšímu výskytu sucha v podobě malých průtoků a nízkých stavů v tocích a na podzemních vodách,“ dodává Daňhelka. Celkově se dlouhodobě zhoršuje i zdravotní stav stromů, jak vyplynulo z analýzy datového portálu Česko v datech, a schopnost stromů zachytávat oxid uhličitý. Zatímco podle loňského Indexu prosperity dokázaly české lesy ročně zachytit 13 564 tisíc CO2, podle aktuálních dat tato hodnota klesla na 12 771 tisíc tun CO2.

Evropský sdílený systém informací o životním prostředí (SEIS)

Evropská komise navrhuje zlepšení, modernizaci a zefektivnění stávajících informačních systémů vytvořením Evropského sdíleného systému informací o životním prostředí. Cílem tohoto systému je lépe provázat stávající shromažďování údajů a tok informací za použití internetu a satelitní technologie.

Komisař pro životní prostředí Stavros Dimas uvedl: „Včasné, relevantní a spolehlivé informace o životním prostředí jsou naprosto nezbytné pro politické činitele, kteří rozhodují o tom, jak budeme řešit současnou problematiku životního prostředí. Více než sedmdesát z několika set právních předpisů pro životní prostředí platných v Evropské unii požaduje, aby členské státy podávaly zprávy o konkrétních aspektech životního prostředí na svém území. Tyto informace jsou využívány při analýze vývojových směrů a tlaků v oblasti životního prostředí a mají zásadní význam při vytváření politiky a vyhodnocování její účinnosti nebo správného provádění.

V současné době toto bohatství informací není zpřístupněno ani včasným způsobem, ani ve formátu, kterému političtí činitelé a veřejnost mohou snadno porozumět a který mohou pohotově používat. V rámci Evropského sdíleného systému informací o životním prostředí (SEIS) by údaje a informace byly uloženy v databázích pro životní prostředí po celé Evropské unii a byly by virtuálně vzájemně propojené a kompatibilní. Informační a komunikační technologie umožní, aby politickým činitelům byly zpřístupněny údaje v reálném čase, a umožní jim přijímat okamžitá a životně důležitá rozhodnutí.

Řešení současných problémů životního prostředí, jako je nedostatek vody, zachování ekosystémů a biologické rozmanitosti a přizpůsobení se změně klimatu, závisí na vyhodnocení údajů z různých odvětví a zdrojů. Vliv znečištění ovzduší na zdraví lze například hodnotit v případě, že statistiky o kvalitě ovzduší, koncentraci obyvatelstva a zdraví přesahují hranice jednoho regionu nebo zeměpisné oblasti a jsou analyzovány společně. Na základě výsledků lze potom přijmout opatření.

Znečišťovatelé pod lupou

Právo dýchat čistý vzduch a pít čistou vodu je neoddělitelné od práva vědět, kdo je znečišťuje. Pro většinu návštěvníků je web Znečišťovatelé pod lupou hlavně přehlednou sbírkou čísel, tabulek a grafů. Pro ekologické organizace představuje zásadní nástroj dlouhodobého úsilí o transparentnost v otázkách životního prostředí. Na konci devadesátých let, když se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie, zvažovala také ratifikaci mezinárodní Aarhuské úmluvy, která měla zásadně změnit přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí.

Úmluvu podepsala 25. června 1998, ratifikace proběhla 6. července 2004 a v platnosti pro ČR vstoupila 4. Arnika a další ekologické organizace v tomto procesu sehrály zásadní roli - aktivně lobbovaly za ratifikaci úmluvy a jejího Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Zatímco průmyslové svazy argumentovaly ochranou obchodního tajemství a administrativní zátěží, argumenty ekologické organizace stály na principu práva občanů vědět, co přesně dýchají a co teče v řekách za jejich domy.

Výsledkem bylo přijetí zákona č. 76/2002 Sb., který založil Integrovaný registr znečišťování jako veřejně přístupný informační systém. Spuštění registru v roce 2004 bylo jen částečným vítězstvím. Ačkoliv Státní portál Integrovaného registru znečišťování obsahoval cenná data, byl - a do velké míry stále je - pro běžného občana uživatelsky nepřívětivý.

Arnika data z Integrovaného registru znečišťování od roku 2005 každoročně analyzovala a zveřejňovala žebříčky největších znečišťovatelů, až v roce 2015 pak spustila webovou aplikaci Znečišťovatelé pod lupou. Cílem nebylo duplikovat práci státu, ale demokratizovat ji. Surová, technická data získala srozumitelnou formu, které porozumí každý starosta, novinář i rodič. Vznikl nástroj, který umožňuje pojmenovat znečišťovatele a vystavit je veřejnému tlaku.

Po zveřejnění výročních žebříčků největších znečišťovatelů se dostavila okamžitá reakce. Podniky, které léta ignorovaly stížnosti občanů, se najednou ocitly na titulních stranách novin. Nejlépe se dopad zveřejňování dat ukazuje na konkrétních příkladech. Tlak veřejnosti a médií, podpořený tvrdými daty z webu Znečišťovatelé pod lupou, například vedl k výraznému snížení úniků dichlormethanu - a tím i skupiny rakovinotvorných látek - v pžpadě farmaceutické společnosti Ivax Pharmaceuticals v Opavě, nábytkářské firmy Jitona v Rousínově, která látku ve výrobě zcela nahradila, a obuvnického podniku Kurt O. John v Březůvkách.

U tetrachlorethylenu se podařilo omezit emise v několika podnicích: Brisk Tábor, vyrábějící svíčky do automobilů, investoval do nové technologie odmašťování na vodní bázi a emise redukovaly také Jihočeské papírny ve Větřní. Konkrétní dopad zveřejněných dat se projevil u výrobce hudebních nástrojů Amati-Denak. Význam registrů znečišťování však sahá daleko za hranice České republiky. Tento nástroj může pomoci předejít případům, jako byl ten z vesnice Nong Phawa. Podobnou práci Arnika realizuje také v Bosně a Hercegovině, Kazachstánu, na Ukrajině a v Indonésii.

Podle nejnovějších dat z Integrovaného registru znečišťování za rok 2024 pokračovalo snižování emisí rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek, reprotoxických látek (látek ohrožujících reprodukci), skleníkových plynů, rtuti a dalších těžkých kovů. K hlavním zdrojům znečištění patřily chemičky, výrobci plastů, uhelné elektrárny a dřevozpracující provozy. Výjimkou z celkového poklesu jsou emise rakovinotvorného a mutagenního formaldehydu, které meziročně narostly o téměř devět tun ročně.

Znepokojivé jsou zejména skokové nárůsty ze dvou dřevozpracujících podniků v Lukavci v kraji Vysočina - Dřevozpracující družstvo (nárůst o téměř šest tun) a Lukaform, který za rok 2023 do Integrovaného registru znečišťování nehlásil vůbec, nyní ohlásil přes 2,5 tuny. Tyto dva provozy se v součtu podílely na více než polovině všech ohlášených emisí formaldehydu v celé České republice. V žebříčcích znečišťovatelů za rok 2024 dominují provozy z Ústeckého, Moravskoslezského, Pardubického kraje a Vysočiny. Největšími znečišťovateli zůstávají Spolana Neratovice a elektrárna Počerady.

Letošní rok přináší také významnou novinku: od roku 2025 se (za rok 2024) nově do Integrovaného registru znečišťování ohlašuje také skupina látek PFAS, známých jako „věčné chemikálie“ v únicích do vody. PFAS jsou syntetické chemické látky používané v outdoorovém oblečení, papírových obalech na potraviny, hasících pěnách a mnoha dalších produktech. Jejich hlavní problém? V přírodě se rozkládají velmi pomalu, v měřítku délky lidského života spíš vůbec - proto jim říkáme „věčné chemikálie“.

Arnika provedla v roce 2022 studii dětských outdoorových bund - PFAS obsahovalo devět z deseti produktů. V roce 2023 evropský výzkum 32 bund odhalil již zakázanou látku PFOA ve více než třetině z nich, přičemž nejhorší výsledky měly bundy prodávané v České republice. Zveřejňování údajů o vypouštění PFAS do vody je důležité také z ekonomického hlediska. Kontaminace vodních zdrojů těmito látkami představuje enormní finanční zátěž pro vodárny, které musí investovat do sofistikovaných a nákladných technologií pro jejich odstranění z pitné vody.

Tyto výdaje se promítají do cen vodného a stočného, které platíme všichni - bez ohledu na to, zda jsme se na znečištění jakkoli podíleli. Transparentní ohlašování do Integrovaného registru znečišťování umožní identifikovat konkrétní zdroje znečištění a mělo by pomoct uplatnit princip „znečišťovatel platí“. Čistírny odpadních vod sice PFAS vypouštějí, ale nejsou jejich původci - skutečnými zdroji jsou podniky, které tyto látky vyrábějí nebo používají.

Projekt Znečišťovatelé pod lupou zůstává nejen zdrojem informací, ale i symbolem odporu proti snaze vrátit rozhodování o našem zdraví zpátky za zavřené dveře. Emise z podniků hlásících do Integrovaného registru znečišťování jsou přitom jen částí látek, kterým jsme denně vystaveni. Dalším zdrojem znečištění jsou menší provozovny nepřekračující práh pro hlášení do Integrovaného registru znečišťování, doprava, domácnosti či spotřební výrobky - ty do registru údaje nehlásí.

Plnění emisních limitů přitom neznamená nulový dopad na zdraví - limity jsou výsledkem kompromisu mezi ochranou zdraví, technickými možnostmi a ekonomickými zájmy. Právo dýchat čistý vzduch a pít čistou vodu je neoddělitelné od práva vědět, kdo je znečišťuje.

tags: #znecisteni #zivotniho #prostredi #fakta #a #cisla

Oblíbené příspěvky:

• Hrozba invazivních rostlin
• Borovice lesní: Současné výzvy
• Odpadkový koš Tork – bílá varianta
• Ripple a kryptoměny
• Práce řidiče kompaktoru v Jižních Čechách