Znečištění ovzduší: Historie, současnost a dopady

Megaměsta zaplavovaná stoupající hladinou moře, hory zbavené ledovců, které kdysi pokrývaly jejich skalnaté vrcholy, ledové štíty rozpadající se do oceánu a mořské dno pokryté kostrami mrtvých korálových útesů. Takový je podle vědců realistický obraz světa, ke kterému Země směřuje.

Globální klimatická opatření během tří desetiletí zpomalila nárůst znečištění způsobujícího oteplování planety. To ale zdaleka nestačí. Svět směřuje ke katastrofickému oteplení a nejhorší dopady klimatické krize se projevují o desítky let dříve, než vědci očekávali.

V roce 2015 se země v Paříži dohodly, že vynaloží veškeré úsilí k omezení globálního oteplování na 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní. Podle nedávné série zpráv jsou však jejich plány na snížení znečištění ovzduší, které by vedlo k dosažení tohoto cíle a zabránilo nejkatastrofičtějším dopadům klimatických změn, žalostně nedostatečné.

Ve středu Mezinárodní energetická agentura dospěla k závěru, že slib o 1,5 stupni je nyní „mimo dosah“, protože svět, který prahne po energii, se i nadále spoléhá na fosilní paliva. Ke stejnému závěru dospěla i Organizace spojených národů ve své výroční zprávě „Emissions Gap“ zveřejněné minulý týden. Ta zjistila, že pokud vlády dodrží své nejnovější sliby, svět směřuje k oteplení o 2,3 až 2,5 stupně v průběhu tohoto století.

Z jednoho pohledu je to však úspěch - v roce 2015, kdy byla podepsána Pařížská dohoda, směřoval svět k oteplení o 4 stupně. „Určitě si myslím, že si zasloužíme pochvalu - nahradili jsme dostatek fosilních paliv čistou energií, abychom dramaticky snížili klimatická rizika během jediného života,“ řekla Kim Cobbová, klimatoložka a ředitelka Institutu pro životní prostředí a společnost na Brownově univerzitě.

Čtěte také: Definice znečištění

Oteplení o tři stupně by způsobilo, že náš současný svět, který již nyní bojuje se zvyšováním hladiny moří, nedostatkem vody a smrtícími extrémními povětrnostními jevy, by v porovnání s tím „vypadal růžově,“ řekla Cobbová CNN.

Dopady oteplování

Daniel Swain, klimatolog z Kalifornské univerzity pro zemědělství a přírodní zdroje, označil oteplení světa o 2 až 3 stupně za „katastrofu“. „Svět oteplený o 3 stupně - jen abych uvedl několik konkrétních hmatatelných příkladů, jak by to vypadalo - je svět, ve kterém je hladina moře o několik metrů vyšší než dnes a ve kterém je vážně ohrožena životaschopnost globálních megapolí, které se nacházejí jen několik metrů nad hladinou moře,“ řekl Swain minulý týden na tiskové konferenci. „Je to svět, ve kterém dochází k častým a rozsáhlým povodním a suchům, které nemají v historii obdoby. Je to svět, ve kterém přijdeme o téměř všechny horské ledovce a začneme být svědky masivní destabilizace grónského a západního antarktického ledového štítu.

Podobně to vidí i Joeri Rogelj, ředitel výzkumu v Grantham Institute na Imperial College London. Důsledky nárůstu teploty o 2 až 3 stupně, kterým svět nyní čelí, jsou podle něj „extrémně nebezpečné“ pro všechny země, ale zejména pro ty rozvojové, které snášejí nejhorší aspekty klimatické krize a mají nejméně prostředků na přizpůsobení se. Poukázal na extrémní povětrnostní a klimatické jevy, ke kterým již dochází a na které se národy dosud nepřizpůsobily. Ty postihují jak globální sever, tak jih - jde například o smrtící lesní požáry v USA, Kanadě a Evropě, a ničivé vlny veder v Pákistánu nebo smrtící povodně ve Vietnamu.

„Vzhledem k důkazům, které vidíme, bych opravdu nepovažoval nic mezi 2 a 3 stupni za obyvatelné. Čím více se dozvídáme, tím hůř to vypadá. Jinými slovy: Očekáváme vyšší rizika při nižších úrovních oteplení, než se dříve předpokládalo,” popsal Rogelj.

Někteří vědci míní, že i přes opakované zprávy OSN a dalších organizací nelze zatím vyloučit scénáře ještě vyššího oteplení. Důvodem je nekonečná složitost klimatického systému.

Čtěte také: Jak bojovat se znečištěním ovzduší

„Je docela možné, že zpětné vazby uhlíkového cyklu by mohly vést k většímu oteplení, než se očekává,“ řekla klimatoložka Kate Marvelová. Zmínila pravděpodobné scénáře zahrnující rozsáhlé vysychání a vypalování amazonského deštného pralesa, tání permafrostu v Arktidě, které může uvolnit velké množství znečištění způsobujícího oteplování planety, a další mechanismy, které by mohly oteplování urychlit.

„I 2 až 3 stupně Celsia jsou děsivé. Zvýšení hladiny moře není velký problém, dokud nepřekoná vaše protipovodňové zábrany. Sucho je zvládnutelné, dokud vašemu městu nebo farmě nedojde voda. Jsem ráda, že jsme dosáhli pokroku, ale nemůžeme si sednout, gratulovat si a myslet si, že budeme v bezpečí,“ zdůraznila Marvelová.

Vliv znečištění ovzduší na zdraví

Kvalita ovzduší je jeden ze základních faktorů ovlivňující zdraví a tím i psychickou pohodu každého z nás. Zdrojem tohoto znečištění jsou hlavně průmyslová výroba, silniční doprava, zemědělství, emise při výrobě elektrické energie ale také nám dobře známé topení tuhými palivy.

Podle Světové zdravotnické organizace WHO nyní téměř každý dýchá nezdravé množství jemných částic a oxidu dusičitého, čímž ohrožuje své zdraví. Ohromujících 99 % světové populace překračuje mezinárodně schválené limity. Podle autorů studie neexistuje žádná spodní hranice, kterou by bylo možné definovat bezpečnou kvalitu ovzduší.

„Tato zjištění naznačují, že by bylo možné získat důležité zdravotní přínosy z trvalého snižování znečištění ovzduší a přísnějších regulačních norem, a to i v zemích, jako jsou Kanada a Spojené království.

Čtěte také: Znečišťování ovzduší a jeho zdroje v ČR

Nová studie provedená na University of California potvrzuje, že dlouhodobé vystavení vzduchu znečištěnému automobilovou dopravou má vliv na dřívější a rychlejší propuknutí Alzheimerovy choroby. Zjištění tak potvrzuje předchozí domněnky o existenci tohoto spojení.

Alzheimerova choroba je nejčastější příčina stařecké demence a šestá nejčastější příčina úmrtí v USA. Jen v USA jí momentálně trpí více než 5 milionů lidí. Očekává se, že do roku 2050 se toto číslo v návaznosti na stárnoucí populaci ztrojnásobí. Stejně tak i náklady na léčbu, které se nyní pohybují kolem 305 miliard dolarů.

Studie potvrdila, že ovzduší znečištěné dopravou u krys opravdu urychluje rozvoj Alzheimerovy choroby. „Překvapivé ale je, že se tak dělo nejen u těch krys, které měly k rozvoji této choroby genetické predispozice, ale i u krys, které tyto predispozice neměly. To je důležité, protože intenzivní doprava způsobuje znečištění ovzduší všude na světě.

Často čteme o odhadovaných počtech předčasných úmrtí v důsledku znečištění ovzduší. V ČR to má být až 11 tisíc lidí ročně. Nová metaanalýza tedy přidává těmto číslům na váze a můžeme jen doufat, že povede k rychlejšímu politickému rozhodování v této oblasti, např. k plošnému zavádění nízkoemisních zón v centrech měst.

Doprava jako významný zdroj znečištění

Doprava je jedním z významných zdrojů znečišťování ovzduší. Prostřednictvím tohoto zdroje se do ovzduší dostávají především oxidy dusíku (zejména oxid dusičitý), suspendované částice frakce PM10 a PM2,5 (prachové částice), oxid uhelnatý a uhlovodíky. Všechny výše uvedené znečišťující látky mají řadu negativních dopadů na lidské zdraví i vegetaci.

Platná legislativa pro ně stanovuje imisní limity, které však nejsou na řadě míst (města, okolí frekventovaných komunikací) plněny. Kromě toho je jejich neplněním ČR vystavena možnosti sankcí ze strany Evropské Komise.

Suspendované částice se do ovzduší dostávají jak prostřednictvím výfukových plynů z osobních i nákladních automobilů, tak prostřednictvím otěrů brzdových destiček automobilů a abrazí vozovky. Významné objemy suspendovaných částic frakcí PM10 a větších se pak mohou dostat do ovzduší tzv. resuspenzí, neboli zvířením prachových částic usazených na povrchu komunikací.

Opatření ke snížení znečištění ovzduší způsobené dopravou jsou proto nezbytnou součástí strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší - Národního programu snižování emisí (NPSE) a Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO).

Realizace opatření by měla být řešena koncepčně a se zohledněním celé řady aspektů kvalitního života ve městech (životní prostředí, bezpečnost, pohodlí, parkovací plochy, alternativní způsoby dopravy, kvalitní hromadná doprava, atd.). Takové koncepční řešení nabízí např. Studie o vlivu dopravy na zdraví.

Nízkoemisní zóny

Nízkoemisní zóny jsou nástrojem k omezování znečištění ovzduší z dopravy ve městech. Podstatou jejich fungování je omezení vjezdu určitých skupin vozidel (na základě emisní kategorie, do níž příslušné vozidlo spadá) do města, příp. jeho části.

Ačkoli na území ČR nebyla doposud žádná nízkoemisní zóna vyhlášena, jedná se o nástroj, který funguje v řadě evropských měst.

Emise z dopravy a alternativy

Bez kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů. Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy.

V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob.

Celkové emise z dopravy v EU v roce 2020 dosáhly 670 milionů tun CO2, což je srovnatelné s celkovými emisemi evropského průmyslu. Celkový výkon osobní dopravy byl v témže roce 8 750 miliard osobokilometrů.

Jak ukazuje graf výše, různé druhy osobní dopravy přispívají k celkovým emisím skleníkových plynů v různé míře. Nejvíce emisí (téměř 85 %) produkují automobily a letadla, přestože zajišťují pouze 72 % celkového přepravního výkonu - auta s 52 % výkonu mají 64% podíl na emisích, letadla s 20 % výkonu se na emisích podílejí z 24 %.

Poměr mezi množstvím emisí a přepravním výkonem se nazývá emisní intenzita. V osobní dopravě se emisní intenzita počítá v emisích na osobokilometr (oskm).

Kromě emisní intenzity hraje u emisí z osobní dopravy významnou roli i vzdálenost, na kterou se cestující dopravují. Ne všechny dopravní prostředky jsou pro každou cestu stejně vhodné, proto je důležité v úvahách o různých typech dopravy délku trasy zohlednit.

Mezinárodní a meziměstská osobní doprava se využívá hlavně při pracovních cestách a pro turistické účely.

Na kratší trasy do vzdálenosti 500 kilometrů, jako je například cesta z Prahy do Brna, volí lidé nejčastěji osobní auto nebo vlak. Na středně dlouhých trasách mezi 500 a 3 000 kilometry (např. cesta z Prahy do Bruselu) převažuje využití automobilů.

Emise z osobní dopravy na velké vzdálenosti je možné snížit například změnou některých cestovních zvyklostí, jako je výměna delších cest za kratší (třeba prostřednictvím podpory místní turistiky), ne vždy je také cestování nutné (některé služební cesty může nahradit videokonference).

Převaha osobních automobilů v regionální osobní dopravě je do značné míry způsobena jejich pohodlností a flexibilitou, což je obzvláště důležité v oblastech, kde je hromadná doprava omezená nebo neexistuje. Tento trend byl v minulosti ještě zesilován územním plánováním, které v řadě případů upřednostňovalo silniční sítě před infrastrukturou veřejné dopravy, takže používání automobilů není v mnoha případech pouze osobní preferencí, ale leckdy i nutností.

I zde převažuje využívání osobních automobilů (produkujících přes 80 % emisí). Lidé dají přednost autu, jestliže pro ně hromadná doprava není atraktivní - není dostupná, bezpečná a spolehlivá nebo nejezdí dostatečně často.

Současné trendy, jako je rostoucí popularita práce na dálku a online nakupování, mění i způsoby, jak lidé městský prostor využívají. S tím, jak lidí ve městech přibývá, nabývá na významu také potřeba kvalitní městské a příměstské dopravy.

Při dalším strategickém plánování proto bude důležité více myslet na udržitelnější způsoby osobní dopravy. Zejména plánovat a budovat infrastrukturu pro nemotorizovanou dopravu, protože ta je pro cesty do 10 km (v městském prostředí) zpravidla nejvýhodnější.

Pouhá elektrifikace automobilové dopravy stačit nebude, protože emise skleníkových plynů nejsou jediný problém, který automobily ve městech způsobují. Zabírají také hodně místa, přinášejí další znečištění a snižují bezpečnost dopravního provozu pro ostatní - zejména pro chodce a cyklisty.

V osobní dopravě v Evropě i v Česku dnes lidé spoléhají především na auta. To je také důvod, proč emise skleníkových plynů z osobní dopravy každoročně rostou - nová auta jsou sice efektivnější a produkují méně CO2 na kilometr, zároveň ale aut stále přibývá a míra jejich využití stoupá.

Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny.

• Změna způsobu dopravy - spočívající v tom, že dopravní prostředek s vysokou emisní intenzitou je nahrazen tam, kde to jde.
• Vytváření příležitostí pro změnu chování - navazuje na první bod - aby lidé preferovali méně emisně intenzivní dopravu, musí pro ně být atraktivnější.
• Snižování potřeby cestovat - strategickým plánováním při budování měst a jejich revitalizaci se zaměřovat na snižování vzdáleností, které lidé potřebují urazit na nákup, za prací nebo s dětmi do školky. Kromě toho je možné také podporovat místní turistiku a práci na dálku.

Vliv lodní dopravy

Roku 2020 začalo platit nařízení, které omezilo množství emisí síry z lodní dopravy. Díky tomu se podařilo výrazně snížit poškozování lidského zdraví důsledky mezinárodního obchodu. Ale současně to přispělo k oteplování planety.

Rok 2023 klimatology zaskočil. Globální teploty se totiž během léta zvýšily ještě víc, než předpokládaly modely. Simulace takový skok nepředvídaly, takže se začaly objevovat spekulace o tom, jestli se změna klimatu způsobená člověkem nezačala významně zrychlovat.

Už v listopadu toho roku tu nejpravděpodobnější popsal meteorolog ČT Michal Žák: „Jednou z příčin současného poněkud nečekaně rychlého oteplování je omezení znečištění ovzduší sírovými aerosoly z námořní lodní dopravy.“

Od té doby ale přibyla spousta kvalitních důkazů, které dokazují, že právě čistší lodní doprava je paradoxně hlavní příčinou nečekaného zvýšení teplot.

Dezinformační média ráda šíří příběh o tom, že lodní doprava způsobuje extrémní emise skleníkových plynů. Oblíbený hoax například tvrdí, že jedna zaoceánská loď má stejné emise jako všechny evropské automobily.

Pravda je, že dopad tohoto způsobu dopravy není z hlediska klimatické změny rozhodně zanedbatelný. Odvětví dopravy je opravdu jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů ke znečištění a mezinárodní lodní doprava globálně představuje přibližně tři procenta světových emisí skleníkových plynů. Vliv silniční dopravy je přitom asi pětkrát vyšší.

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí uvádí, že se lodě v Evropské unii na celkových emisích skleníkových plynů v dopravě podílejí 13,5 procenta, což je umisťuje na třetí místo za silniční dopravu a letectví.

Jenže oč méně emisí oxidu uhlíku lodě uvolňují, o to více chrlí do atmosféry jiných zplodin, a to oxidů síry. Ty pocházejí z nekvalitních paliv, jež se v lodní dopravě používají. „Lodní doprava povětšinou využívá odpadní produkty z rafinerií jako mazut, těžkou ropu a velmi nekvalitní paliva. Znečištění oxidy síry je obrovské. Proto Mezinárodní námořní organizace před lety stanovila pravidla emisních norem, které snižují oxidy síry o více než polovinu. I tak to ale přetrvává jako obrovský problém,“ popsal pro ČTK Jan Freidinger z české pobočky organizace Greenpeace.

Toto znečištění netvoří skleníkové plyny, nýbrž částice, které oteplování naopak zpomalují. Jak je to možné? Tyto aerosolové částečky působí jako kondenzační jádra, na nichž se pak sráží vodní pára a vzniká oblačnost. V podstatě tedy fungují podobně jako kondenzační páry za letadly, ale mají mnohem větší rozsah a také se nad oceánem déle udrží.

tags: #znecistovani #ovzdusi #historie #soucasnost #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Spaní pod širákem na Mallorce
• O škole v Ostravě-Dubině
• Zdravější domácnost s ekologií
• Vzor plné moci pro ekologickou likvidaci
• Metodika oceňování ekologické újmy ovocných stromů