Zubři na Šumavě: Výskyt a perspektivy

04.03.2026

Díky ochranným programům narůstá počet jedinců největšího suchozemského savce na našem kontinentu - zubra evropského. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), který pravidelně aktualizuje údaje o ohrožených druzích, nedávno odstranil zubra evropského z kategorie náchylných druhů a nyní ho klasifikuje pouze jako "téměř ohroženého".

V České republice se podle dat z roku 2019 vyskytuje 126 zubrů, což je malé zlepšení oproti roku 2018, uvádí ředitel ochranářské společnosti Česká krajina Dalibor Dostál. Asi půlka našich zubrů žije v takzvaných polodivokých chovech, jako jsou například rezervace u Milovic na Nymbursku či obora Židlov na Českolipsku.

Historie zubrů a jejich návrat

Kdysi hojně se vyskytující zubr žil začátkem minulého století jen na několika málo místech v zajetí a lidé ho začali znovu vysazovat do přírody až po druhé světové válce. Zubry člověk téměř vyhubil. Zubr evropský je impozantním živočišným druhem, který hraje po tisíce let klíčovou roli v přírodě starého kontinentu. Zubr je největším volně žijícím suchozemským obratlovcem Evropy.

Samci dosahují hmotnosti 530 až 920 kilogramů, samice téměř o polovinu méně, 320 až 540 kilogramů. Zubr je předmětem mezinárodní ochrany. Druh je vedený v mezinárodní Červené knize IUCN chráněných a ohrožených druhů. V polské Bělověži je pak vedena Mezinárodní plemenná kniha zubrů, která eviduje všechna čistokrevná zvířata.

Zubr evropský bez příměsi kavkazské krve, takzvaná nížinná či bělověžská linie, se v současnosti vyskytuje v severovýchodním Polsku, Bělorusku a Litvě.

Čtěte také: Odpad a psi Zubří

Evoluční historie a genetika zubrů

Evoluční historie zubrů je velmi zajímavá. Analýzy DNA totiž odhalily jeho hybridní původ. Zubr je křížencem dvou vyhynulých turů, bizona stepního (Bison priscus), obyvatele chladné a suché mamutí stepi, a pratura, obyvatele lesů mírného pásu. Ačkoliv oba rodičovské druhy původně obývaly velmi odlišná prostředí, jejich areály se osudově prolnuly díky souběžnému ústupu a fragmentaci mamutích stepí a šíření lesa koncem poslední doby ledové. Zubr jako druh tak vznikl před pouhými 12 000 až 10 000 lety.

I když původně zubrům připisována rozsáhlejší oblast výskytu, podle nejnovějších výzkumů se tento druh původně nacházel od severovýchodní Francie, po střední a východní Evropu a severní Kavkaz. Zubr tak v posledních osmi tisíci letech pravděpodobně chyběl ve většině jižní a západní Evropy, stejně jako v jižním Švédsku a jeho areál zasahoval severněji a východněji, než se tradičně předpokládalo. Klimaticky byly určujícím faktorem rozšíření zubra průměrné zimní teploty, zatímco vliv srážek a jiných faktorů nebyl průkazný.

Zubři dokázali obývat velmi široké spektrum prostředí, od stepí a lesostepí až po listnaté a jehličnaté lesy. Historické zmenšování areálu výskytu zubra bylo způsobeno rozšiřováním civilizace.

Zubři na území České republiky

Zubrům žijícím na území současné České republiky se nevyhnul stejný osud jako ve většině zemí Evropy, byli zde vyhubeni. Na jejich někdejší přítomnost však i nyní odkazují například místopisné názvy obcí. V České republice se nacházejí tři obce s názvem Zubří - v okresech Vsetín, Chrudim a Žďár nad Sázavou. Zubry dodnes připomínají i erby některých šlechtických rodů. Například rod pánů z Pernštejna měl ve znaku černou hlavu zubra se zlatým provazcem protaženým chřípím. Auerspergové zase vzpínajícího se zubra.

O výskytu zubrů na našem území svědčí i archeologické nálezy na území České republiky. Z období takzvané únětické kultury (konec 3. a počátek 2. tisíciletí př. n. l.) se našly kosti zubrů na Slánské hoře u Slaného, z 10. století pak pochází nález kostí v Libici nad Cidlinou na Nymbursku a ze 14.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Pokusy o návrat zubrů

Pokusy o vracení zubrů do přírody se pak objevily o několik staletí později. Český místodržitel arcikníže Ferdinand Tyrolský v zimě 1549 až 1550 v brandýských lesích vypustil zubřího býka, ke kterému později přikoupil samici. Ve 20. století se na záchraně zubrů podílela řada českých zoologických zahrad, první čistokrevný zubr (býk Platan) byl v roce 1948 přivezen do Zoo Praha.

V roce 2015 založila společnost Česká krajina v bývalém vojenském prostoru Milovice ve Středočeském kraji první polodivoký chov zubrů v České republice.

Ekologie zubrů a jejich role v ekosystému

Zubr byl původně považován za typicky lesní druh. Nejnovější poznatky ovšem ukazují, v minulosti obýval široké spektrum vegetačních pásem od jižního okraje boreálních lesů v Pobaltí a Rusku přes smíšené a opadavé lesy střední a části západní Evropy, přes Panonské a černomořské stepi až po velehory jako jsou Alpy, Karpaty nebo Kavkaz. Hluboké lesy Bělověže, které byly považovány pro zubry za ideální prostředí, se tak stalo pro zubry spíše posledním útočištěm, kam byli zahnáni člověkem.

Zubrům nečiní problémy ani soužití s člověkem, pokud jím nejsou přímo pronásledováni. Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli v přírodních ekosystémech při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů, a tedy biodiverzity obecně.

Chování a sociální struktura zubrů

Samci zubrů v přírodě pohlavně dospívají ve třetím roce života a plně pohlavně aktivní jsou mezi čtvrtým a dvanáctým rokem. Ve volně žijících populacích se mladí býci do šesti let věku nezapojují do reprodukce, protože jim to neumožňují starší býci. Zubří samice obvykle dospívají ve třetím roce života, první mládě pak ve volné přírodě porodí ve třetím až šestém roce života, přičemž nejčastěji (43,5 procenta) je to ve čtvrtém roce.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Samice jsou plodné až do konce svého života, což ve volně žijících populacích představuje zhruba 18 až 20 let. Doba říje ve volně žijících populacích trvá od srpna do října. Doba březosti bývá zhruba devět měsíců. Samice mívají téměř vždy jedno, výjimečně dvě telata, zpravidla každý druhý rok. Za svůj život tak porodí kolem devíti telat, většinou v období od května do července. Narozené mládě zubra váží v průměru 28 kilogramů.

Nejvyšší tempo tělesného růstu je u zubrů zaznamenáno v prvním roce života. Později je tempo růstu pomalejší a ve věku 5 až 6 let se zastavuje. U býků v Bělověži byla zaznamenána maximální výška býků 188 centimetrů v kohoutku a délka těla 300 centimetrů.

Zubr žije ve stádech. Smíšené skupiny jsou zpravidla vedeny jednou vůdčí samicí a zahrnují samice, mladé kusy ve věku dvou až tří let a mláďata. Dočasně se k nim přidružují i dospělí býci po dobu říje. Kromě toho vytvářejí samci pánské skupiny, které jsou však malé, většinou dvoučlenné. Přes polovinu býků vede samotářský život.

Velikost a struktura smíšených skupin se mění. Velikost domovského okrsku stáda se liší podle velikosti skupiny, charakteru obývaného prostředí i ročního období. Tam, kde mají zubři dostatek otevřených či polootevřených ploch s dostatkem pastvy a keřů, jsou domovské okrsky stád i násobně menší, než v lesnatých oblastech. Maximální rozsah domovského okrsku smíšených skupin může dosahovat až přibližně 100 km2. Hustota populace se u jednotlivých populací pohybuje od 0,4 do 1,2 kusu na km2.

V zimním období stáda i samotářští býci obývají poměrně malá území o rozloze několika set až několika tisíc hektarů. Velikost zimního areálu je dána mocností a délkou trvání sněhové pokrývky i teplotou vzduchu. Nejintenzivněji jsou skupinou využívány centrální, jádrové části areálu, kde se většinou nachází dostatek napajedel a pastvy. Například v Litvě je rozsah jádrové oblasti tamních populací asi 20 km2.Zubr je zvíře stálé, migrace v letním období souvisí s prostorovou nabídkou potravy.

Rozloha momentálně využívaných pastvin kolísá podle období a odráží vzdálenosti, které stádo přejde za den.

Potrava zubrů

Výzkum potravy zubrů v nizozemské rezervaci Kraansvlak v Národním parku Zuid-Kennemerland prokázal, že tráva tvoří 81 až 89 procent potravy zubrů, dřeviny podle ročního období jen 9,5 až 16 procent. Výzkum z polské Bělověže ukazuje, že potrava zubrů obsahuje celkem 131 druhů cévnatých rostlin. Z toho je 27 druhů stromů a keřů, 14 druhů trav a ostřic a 96 druhů dvouděložných bylin. Výzkum zaměřený na sledování zubřích býků ukázal, že se živí především spásáním přízemní vegetace, která tvořila 95 procent jejich jídelníčku.

Zubři a Šumava

Obrovský zájem o velká návštěvnická centra se zvířaty, hlavně o jeleny na Kvildě a vlky v Srní, podpořil Správu Národního parku Šumava v přípravě posledního střediska, tedy výběhu pro losy a možná i zubry. "Jsou tři favorité a jeden z nich je los. V tuto dobu se nám otevírá možnost dobré dotace," uvedl náměstek ředitele národního parku Miloš Juha. Podle něj by centrum opět vzniklo jen s málem státních peněz.

"Los evropský anebo zubr by mohli být někde okolo Stožce, abychom trochu víc zpropagovali jih Šumavy," uvedl mluvčí národního parku Jan Dvořák. Postavit další centrum by podle něj zřejmě nebyl takový problém, ale musí se finančně i personálně zajistit jeho provoz. Park má nyní naplněný stav 270 lidí.

Velcí býložravci, tedy i zubr, vždy na Šumavu patřili. "Losa máme, stavy se ale nezvyšují. Je potřeba udělat propagaci, aby vůbec lidi viděli, jak vypadá," uvedl.

Názory na návrat zubrů na Šumavu

Zajímalo nás, jak návštěvníci i místní obyvatelé vnímají druhy, které se na Šumavu vrátily a už jsou roky až desítky let její součástí, tedy jak vnímají přítomnost rysů a vlků. Ale chtěli jsme vědět názor veřejnosti na případný návrat zubra nebo medvěda.

Průzkum mezi starosty šumavských obcí provedla Regionální rozvojová agentura Šumava. Záměrem bylo oslovit všech 22 starostů obcí, které mají své katastry na území národního parku. Dotazování se odmítlo účastnit 5 starostů. Mezi návštěvníky a místními občany průzkum prováděla společnost PPM Factum. Celkem bylo dotazováno 412 místních obyvatel, tedy osob, které mají trvalé bydliště v obcích či městech ležících alespoň zčásti na území NP a CHKO Šumava.

Velmi nás zajímal názor na případný návrat zubra, o jehož případném vypuštění Šumavě se už třicet let diskutuje. Starostové jeho případné vypuštění do přírody zcela odmítají. To místní obyvatelé nejsou tak striktní: 52 % místních považuje sice zubra za nebezpečné zvíře, zároveň se ale 50 % lidí vyslovilo pro jeho návrat do volné přírody. Více podporována je „zubří zoologická“: 54 % by jej raději vidělo v uzavřených výbězích než ve volné přírodě. Návštěvníci by jej ale uvítali.

„Starostové obcí ležících na území Národního parku Šumava patří tedy k nejskeptičtější skupině obyvatelstva, pokud jde o návrat velkých obratlovců. Zdá se, že tato skupina bez větších výhrad akceptuje jen losa a rysa. Naopak ke skupině, která nejvíce podporuje návrat a udržení velkých obratlovců, patří návštěvníci Šumavy. Místní obyvatelé, v nichž ale převažují spíše obyvatelé CHKO Šumava, než národního parku, podporují návrat velkých obratlovců o něco méně, než návštěvníci, ale výrazněji než starostové.