Ekologické problémy světa: Přehled

Životní prostředí v posledních několika desetiletích prodělalo značný vývoj. Zpočátku bylo totiž působení člověka na jednotlivé oblasti životního prostředí zkoumáno izolovaně a modeloval se vliv lidských činností na jeho jednotlivé složky, např. prostředí jako celek a dostatečně se nevnímaly souvislosti jeho jednotlivých složek. Krokem vpřed bylo vnímání životního prostředí jako celku se všemi vztahy uvnitř i vně (směrem od/k člověku). Toto vnímání se stalo základem vědy zvané ekologie.

Ekologické problémy současnosti jsou vnímány jako důsledek moderní doby, moderního způsobu života. Většina rozvinutých civilizací, které zanikly, se taktéž potýkala s proměnami přírodního prostředí, které si částečně zavinily. Pohled do minulosti by zvláště v tomto případě měl přispět k zamyšlení nad tím, jestli a co můžeme pro prostředí kolem nás udělat. Dnes nás trápí globální oteplování, stoupání hladiny moří, znečištění prostředí. Co však trápilo lidi v minulosti? S jakými ekologickými katastrofami a problémy se museli potýkat? Podíváme se do minulosti Evropy, jak na tom byli předchůdci naší civilizace.

V první řadě je důležité zmínit, že změny podnebí a počasí jsou přirozené. Tam, kde je dnes Florida, bylo dříve moře, kde je Severní moře, byl před 10 000 lety poloostrov Doggerland a je skoro jisté, že za nějakou dobu pod hladinou moře zmizí Benátky a kus Holandska, na druhé straně se zase zvětší dnešní Finsko. Tyto „velké“ změny jsou činností člověka ovlivnitelné pouze částečně, souvisí s pohyby zemských desek a s kolísáním hladiny moří, jsou spojené s cyklem dob ledových a meziledových. Výhodou je, že se jedná o změny velmi pomalé - počítáno měřítkem lidského života, z geologického hlediska jsou to děje relativně rychlé.

Celkově lze ekologické problémy člověka rozdělit na přirozené (např. Kolísání hladiny moří je dáno množstvím vody vázané v ledovcích, která je dána především teplotou na Zemi. A vše pramení z pohybu Země kolem Slunce. Země jako planeta, ani její oběžná dráha, nejsou zcela symetrické, také sklon zemské osy a způsob jakým se kolem ní Země otáčí, jsou proměnlivé. Tyto tři pohyby (pohyb Země kolem slunce, sklon zemské osy a pohyb země kolem ní) se nazývají Milankovičovy cykly. Každý z těchto cyklů má jinou dobu trvání periody - vše v řádech tisíců let a proto nejsou ani doby ledové a meziledové stejné. Liší se jak v délce trvání, tak i v intenzitě.

Cyklus udává hrubý rámec teplot a srážek na Zemi, od nich se pak odvíjejí mnohé další jevy, které mají na výslednou podobu počasí na zemi zásadní vliv (např. proudění v oceánech). Tyto nepravidelnosti v pohybu Země jsou základem podoby počasí. Další výkyvy do celku činitelů vytvářejících podobu počasí mohou vnést jednorázové události. Ty mohou být fatální, jako například dopad vesmírného tělesa, což je jedna z teorií o tom, proč vyhynuli na konci druhohor dinosauři. Anebo se může jednat o změny, které mají dopad jen dočasný. Příkladem mohou být erupce sopek, u nichž je známo, že mnohdy způsobily celkové ochlazení na zemi i o několik stupňů a to nikoliv lokálně, ale v rámci průměrné teploty na Zemi.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Nejlépe dokumentované jsou erupce z období posledních 200 let, např. výbuch sopky Krakatoa, který snížil průměrné teploty na Zemi o 1,5 °C, přičemž teplota znova vystoupala k průměru zhruba za 5 let. Tyto poklesy teplot spojené s erupcemi jsou způsobené obrovským množstvím popela, který se dostane do stratosféry a snižuje dopad slunečního záření na povrch planety. Řádově se jedná o kilometry krychlové popela. Tyto novověké dobře dokumentované erupce nám pomáhají pochopit, co se dělo při erupcích v minulosti. Za výrazný vliv erupce sopky na lidskou společnost v Evropě je považovaný výbuch Théry (Santorini, Řecko) v období doby bronzové.

Odhaduje se, že tento výbuch byl 4 x silnější erupcí, než dobře dokumentovaná erupce Krakatoa. Právě tento výbuch je považovaný za jednu z inspirací k příběhu o zániku Atlantidy. K výbuchu došlo zhruba mezi lety 1600 - 1500 před Kristem. Důsledkem byla velká neúroda na celé severní polokouli, která je zaznamenaná od Irska po Čínu. Jedna z teorií zániku Minojské civilizace se pojí právě s výbuchem Théry. Menší výbuchy, jako např. Vesuv v r. 79 AD, pak vedly pouze ke zničení jednotlivých měst, v případě Vesuvu Pompejí.

Tolik k ekologickým problémům, které si člověk nezpůsobil. Nicméně nemálo problémů si člověk způsobil sám. Velkým problémem již od starověku byl nedostatek dřeva a změny související s odlesněním ve středomoří. Potíže byly dány jednak tím, že se jedná o důležitou stavební surovinu, ale také tím, že s odlesněním souvisí eroze půdy. Kvůli erozi sedimentu pak docházelo k posunu pobřežní linie o celé kilometry. Vznikaly močálovité oblasti, které byly pro život nevhodné a původně prosperující přístavní města - centra obchodu, upadaly. Například u Thermopyl, kde byl dříve úzký průsmyk, tak umně využitý spartskou armádou, se linie pobřeží rozšířila o 8 km a pár vojáků by Perskou armádu jen stěží zadrželo.

Rovněž makedonská Pella, která byla postavená jako přístavní město, se dnes nachází více než 25 km od moře. S odlesněním také souvisejí změny mikroklimatu, odlesněné oblasti začaly být mnohem větrnější a sušší, což poněkud komplikuje zemědělství. Dnes je jako obraz znečištění vnímána hlavně kouřící továrna, což je trochu zavádějící, protože zefektivňováním procesů a stále lepší kontrolou produkce procesů jsou ve své podstatě mnohem nebezpečnější nenápadné věci jako špatná vesnická kanalizace, anebo skládka, která zanikla, už se o ní moc neví, ale odpad tam zůstal a mnohé neblahé látky pronikají do přírodního koloběhu. Jako člověkem zraňovanou postavu vnímali zemi již antičtí autoři, např. Plinius.

Hlavní „industriální“ činností, která ničila přírodu již ve starověku, bylo dolování. S ním souviselo i následné zpracování kovů, kdy lidi ohrožoval především kontakt s různými nebezpečnými látkami, jednak přímo v dole a na druhé straně také při zpracování kovů. Mnohé ekologické problémy se začínají objevovat až v případě, že dojde k zahuštění populace a vzniku měst. V Evropě vznikala tisícová města již v antice. Zjistit přesný počet obyvatel je obtížné. Za občany byli považováni jen svobodní muži, proto je vždy nutné počítat také s patřičným počtem otroků, žen a dětí.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Předpokládá se, že měst s desítkami tisíců obyvatel bylo v antickém světě několik set. U pár z nich se předpokládá, že měla i několik stovek tisíc, například Atény, Syrakusy anebo Alexandrie. Ve středověku se k největším městům počítala Paříž, Neapol, Benátky a v čase svého největšího rozkvětu ve 14. století také Praha. Statisícovou hranici počtu obyvatel Paříž přesáhla již ve 12. století a i přes úbytek obyvatel si ji udržela v průběhu celého středověku. Praha sice v průběhu středověku pravděpodobně nikdy nepřesáhla hranici 100 000 obyvatel, ale po rozvoji za Karla IV. se počítala k největším městům Evropy.

Všechna města s desítky až stovky tisíc obyvatel se musela potýkat s mnoha problémy, dnešních dob. Z toho právě nakládání s odpadem je oblíbeným archeologickým tématem, protože k němu archeologie dokáže alespoň něco říct. Tento problém sužuje lidstvo od vzniku měst, tisíce let a dodnes se ho nepodařilo uspokojivě vyřešit. Od pravěku bylo obvyklé používat bývalou zásobní jámu jako odpadní. Ve středověkých městech pak tuto funkci přebraly studny, které se měnily na odpadní jímky (a jsou tak rájem středověkých archeologů). Používání bývalých studen jako odpadních jímek však často vedlo ke znečištění spodní vody.

Dále se postupně vyčleňovaly zvláštní okrsky pro různá řemesla, právě proto, že zpracovaní masa a kůže bylo spojené s velice nelibým zápachem a taktéž odpadem. Nicméně ani mimo tyto zvláště smrduté čtvrti nebylo ve středověkém městě zvláště čisto, protože ulicemi mnohdy tekly splašky a obyvatelé domů se nerozpakovali vylít obsah nočníku z okna. Ve své podstatě se ve větší či menší míře vyskytovaly v rozvinutých společnostech všechny negativní dopady rozvoje civilizace na prostředí, s nimiž se musí vypořádat moderní společnost.

Vymírání druhů - v antice z Evropy zmizel lev, slon, hroch a mnoho jiných druhů, které se předtím na jihu kontinentu vyskytovaly. Znečištění přeplněných měst - hořící ohně i koželužské dílny a celkově špatné ovzduší ve městech je zmiňováno již antickými autory. Nedostatek vody a zásobování měst touto tekutinou po sobě zachovalo monumentální památky především z časů rozkvětu Říma. Ve středověkých městech bylo téměř životu nebezpečné pít vodu, nahrazována byla pivem a vínem. Proto pak zásadnější kauzy musely být řešeny během dopoledne, protože odpoledne už mohl být kde kdo opilý. Veškeré negativní dopady na přírodu se stejně jako dnes i v antice a středověku umocnili v průběhu válek.

Nelze říct, že by ekologické problémy trápily pouze moderní lidi, vyskytovaly se odedávna a moderní doba je pouze prohloubila. Na jedné straně je náš život pohodlnější a příjemnější, na druhé straně je negativní dopad na přírodní prostředí stále větší. Původní způsob lidského života, sběr a lov, byl na proměny klimatu ve své podstatě uzpůsobený a generace lidí byly schopny žít i v nepříznivých podmínkách doby ledové a adaptovaly se i na holocénní oteplení. Jestli je naše civilizace schopna přečkat dobu ledovou je těžké odhadnout. Autorka textu: Katarína Čuláková (Archeologický ústav AV ČR Praha, v. v. i.).

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Ekologické problémy současnosti vyžadují řešení na nejvyšší (tedy ministerské) úrovni pod názvem Earth Summit. Tato strategie se prohloubila po roce 1972 a stala se jejím podstatným, takřka revolučním, prohloubením. Proto je důležité, aby se růst neuskutečňoval na úkor budoucích generací. Environmentalistika je v těchto širších souvislostech součástí komplexní vědy zvané environmentalistika.

Přestože globálně vykazuje světová ekonomika v poslední době (např. Průměrně rostly ekonomiky "třetího světa" o 5,3 %, přičemž ve východní Asii dokonce o 6,1 %. Lze předpokládat, že následující léta tyto trendy jedině posílí, odsup nejchudších zemí se prohloubí, naopak např. a jihovýchodní Asie budou pokračovat v rychlejším než průměrném růstu, následované některými zeměmi Latinské Ameriky. Ekonomickým růstem je dosud indukován i nárůst spotřeby téměř všech neobnovitelných i obnovitelných zdrojů.

Většina vědců (byť ne všichni) má za příčinu oteplování uvolňování tzv. plynů (zejména CO2) do atmosféry v důsledku lidské činnosti, zejména při spalování fosilních paliv. Důsledky jsou patrné např. u tichomořské korálové ostrovy, jimž hrozí zánik a v Africe, Střední Asii a posun vegetačních pásem ve všech oblastech, Evropu nevyjímaje. Problémem globálního dosahu je také znečištění vzduchu, vod a půd. Pochází z průmyslové výroby, zemědělství a především dopravy všeho druhu.

Za uplynulé půlstoletí narostla spotřeba neobnovitelných zdrojů několikanásobně (fosilní paliva, nerostné suroviny). Konkrétně (viz [GEO2000]) 2.6x na momentálních cca 5000 USD na osobu za rok. Naopak, v téže zemi došlo od r. Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM.

Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %). U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá. Zajímavostí je, jak jsou výsledky průzkumů odlišné ve srovnání s rokem 1997. V té době životní prostředí v ČR hodnotilo pozitivně pouhých 13 procent respondentů. Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM byl proveden na reprezentativním vzorku obyvatel ČR starších 18 let ve dnech 19. až 30. listopadu 2018. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1034 respondentů.

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny, známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy. Nahrazovány jsou infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím.

K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní asie a Latinská Amerika. Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv. A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů.

Nové výstavby například větrných či vodních elektráren zabírají mnohdy ornou půdu, musí se kvůli nim stěhovat část obyvatelstva z jejich obydlí a likvidují se původní porosty. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou. Za posledních cca 15 let se přístup Čechů k ochraně životního prostředí výrazně proměnil k lepšímu. Vidět je to především na třídění odpadu. Aktuálně se Česko řadí mezi TOP 10 států Evropské unie ve třídění odpadu. Podle společnosti Eko-kom každý Čech v roce 2021 vytřídil průměrně 71,8 kg odpadů (papír, plasty, sklo, nápojové kartony, kovy). To není vůbec špatné.

Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. To platí i u šetření energiemi. Vlivem vysoké inflace v ČR a výraznému zvýšení cen energií, začali Češi více šetřit plynem a elektřinou. Oproti roku 2022 omezili plyn o 13,3 procenta a elektřinu o pět procent. Stále je však na čem pracovat například v třídění bioodpadu. Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho. Postupné oteplování zemské atmosféry vlivem spalování fosilních paliv tady způsobila taková sucha, která tady ještě nebyla. V posledních letech je situace nejhorší.

Suchem vyvolaná neúroda s sebou pak přinesla i zdražování základních potravin, jako je pečivo, zelenina či brambory. Navíc hrozí i další zhoršení stavu lesů. Především smrky kvůli jejich vysychání napadají kůrovci. Lesníci také varují, že se rozsah kůrovcové kalamity (i vlivem nešetrného lesního hospodaření) může brzy i zdvojnásobit. Když k tomu všemu přidáme odlesňování kvůli například nové výstavbě, není to zrovna hezký obrázek. Obrovský problém je pro Česko i znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí.

Mezi největší znečišťovatele se řadí tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, vytápění uhlím nebo spalování odpadu. Podle evropských statistik u nás špinavý vzduch předčasně zabije až jedenáct tisíc lidí za rok. A podílí se i na celé řadě zdravotních problémů. Od plicních onemocnění přes poškození mozku, rakovinu či cukrovku. V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných.

Chybí totiž opravdu ekologická náhrada, mezi kterou se dřevěné a papírové nádobí neřadí. Naopak se znovu vracíme k výše zmíněné přemíře odlesňování. Vědci proto apelují na změnu celého systému, který by v dokonalém ekologickém světě vypadal v podstatě tak, že by neexistovaly jednorázové plasty. Vše by bylo udržitelné a znovupoužitelné. Vznikla by uzavřená smyčka, do které by vstupovalo minimum nových zdrojů.

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

tags: #ekologické #problémy #světa #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Hlášení svozu odpadu
• Přečtěte si recenzi domácích pomocníků
• Acetaldehyd v přírodě
• Evidence odpadu
• Politika EU a venkov