Zuzana Čaputová a boj proti skládce v Pezinku

Obyvatelům Pezinku vyrůstala skládka jen 280 metrů od jejich domovů. Územní plán města přitom stavbu nezahrnoval a pokračování ve stavbě bylo zakázáno. Přesto stavební práce nadále pokračovaly. Pezinčané se tak vydali protestovat před úřadem vlády. Majitel stavby se k věci nechtěl vyjadřovat.

Stavbu skládky město Pezinok zakázalo, ale stavební úřad vedený spolumajitelem pozemku ji opět povolil. Zasáhnout musel premiér Fico, který vyzval k zastavení prací, dokud se nerozhodne. Na skládce se však pracovalo dál. Přímo pod nosem inspektorům životního prostředí, kteří vydali rozhodnutí o zastavení prací. Nyní probíhá řízení o pokutě.

„Toto je ukázka toho jak na Slovensku funguje vymahatelnost práva. Existuje rozhodnutí, existují postupy orgánů, které pokutami vynucují zastavení stavební činnosti, přesto podnikatel staví dále,“ poukazuje právnička občanského iniciativy Skládka nepatří do města Zuzana Čaputová.

Poslední kapkou bylo rozhodnutí generální prokuratury, podle které je skládka v souladu se zákonem. „Pro nás platí územní plán z roku 2002, který skládku odpadů nedovoluje,“ nesouhlasil primátor Pezinku Oliver Solga.

Spor o skládku možná rozhodne až soud.

Čtěte také: Černooká Zuzana: rozšíření

Co mají společného Jana Obořilová Malá z Čáslavi a Zuzana Čaputová z Pezinku u Bratislavy? První je maminkou na rodičovské dovolené, druhá je slovenskou prezidentkou. Přestože je dělí tisíce kilometrů a věkový rozdíl, jsou si podobné.

V boji proti skládce v Pezinku, vzdálené jen 280 metrů od nejbližšího domu, se Zuzana Čaputová postavila proti vlivným lidem vládní strany a také proti mocným podnikatelům, jako je například Mariánovi Kočnerovi. Přestože vysilující kausa trvala 14 let, bylo na jejím konci vítězství. Tento případ přinesl zpřesnění pravidel v celé EU. Boj Jany Obořilové je podobný.

Firmám, politikům či lobbistům s nekalými úmysly nastaly zlé časy. Do veřejného prostoru vstoupily ženy, které se nenechají jen tak zastrašit.

Zuzana Čaputová. Pro Čechy možná neznámé jméno, zato pro obyvatele slovenského města Pezinok nedaleko Bratislavy velmi blízké. Čaputová tu celých čtrnáct let vedla boj proti nové skládce, která se měla rozkládat na území velkém jako dvanáct fotbalových hřišť.

"V kauze šlo o milionový byznys. V pozadí stály zájmy už tehdy mocného Směru, ale také Mariána Kočnera," píše kandidátka na prezidentku na svých oficiálních internetových stránkách s odkazem na nejsilnější vládní stranu Směr-SD a podnikatele, který je aktuálně spojován s vraždou novináře Jána Kuciaka.

Čtěte také: Zuzana Čaputová: Ekologický vzor?

Skládku sice povolila Slovenská inspekce životního prostředí, místní ale proti ní protestovali. Pořádali výstavy, demonstrace, podpisové akce. Na demonstracích lidé sesbírali osm tisíc podpisů, se kterými se obrátili na Evropský parlament. A Soudní dvůr Evropské unie jim dal za pravdu.

Během fungování nelegální skládky se výrazně zhoršilo zdraví obyvatel Pezinoku. Trpěli dýchacími problémy a alergiemi a výskyt jednoho typu leukemie byl v tomto městě až osmkrát vyšší než ve zbytku Slovenska, uvádí webové stránky Goldmanovy ceny. Tomuto prestižnímu ocenění se někdy říká "zelená Nobelova cena". A Čaputová je teprve druhým člověkem ze Slovenska, který ho během takřka třiceti let existence dostal.

V roce 2017 se navíc Čaputová společně s občanským sdružením Via Iuris angažovala v boji za zrušení amnestií bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara. Podle deníku SME šlo o největší podpisovou akci v historii Slovenska.

Kandidaturu na prezidentku oznámila loni v květnu. "Vyjadřuji nahlas a jasně podporu paní Zuzaně Čaputové. Nejde jen o nás dva, ale o Slovensko, o nás všechny," prohlásil na tiskové konferenci Mistrík. "Do prezidentského úřadu nesmíme pustit prodloužené prsty Roberta Fica a Vladimíra Mečiara," dodal.

Zuzana Čaputová se narodila 21. června 1973 v Bratislavě, kde také vystudovala právnickou fakultu. V době studií zakládala projekty na pomoc sociálně znevýhodněným, týraným a zneužívaným dětem.

Čtěte také: Recenze zájezdů a cestovek

Více než rok je Čaputová také spjatá s neparlamentní stranou Progresivní Slovensko, jejíž je místopředsedkyní.

Pokud bychom chtěli najít nějaké ženské jméno, které je u našich východních sousedů aktuálně nejvíce skloňováno, pak je to bezesporu jméno - Zuzana Čaputová. Jenže její svěží kampaň, zajímavé názory i profesní minulost vzbuzují čím dál tím větší zájem.

Ještě během studia práv na bratislavské Univerzitě Komenského se Zuzana Čaputová věnovala projektům na pomoc sociálně znevýhodněným a zneužívaným dětem. Po absolvování práv pracovala jako asistentka na právním oddělení ve městě Pezinok, kde se následně dokázala prosadit i jako zástupkyně přednosty místního městského úřadu.

Právě ve městě Pezinok Čaputová vedla dlouhý boj proti výstavbě nové skládky, která měla být velká jako dvanáct fotbalových hřišť. Kauza pochybného byznysu se i díky její iniciativě dostala až k Soudnímu dvoru Evropské unie a Nejvyššímu soudu Slovenské republiky.

Obdobné úspěchy slavila Čaputová také s občanským sdružením Via Iuris.

Do velké politiky vstoupila Zuzana Čaputová v prosinci 2017, kdy se stala členkou politické strany Progresivní Slovensko. Už v lednu 2018 byla na ustanovujícím sněmu zvolena místopředsedkyní a v květnu téhož roku ohlásila svou kandidaturu na post prezidenta Slovenské republiky. Již několikrát se ohradila vůči vládnoucí straně Směr-SD.

Důležitou životní rolí Zuzany Čaputové je také mateřství. „Dnes mám dvě krásné a šikovné dcery, se kterými mám blízký vztah, mám rodinné zázemí a práci, která mě naplňuje. Uvědomuji si, že většina lidí neměla v životě takové štěstí. Právě služba jiným dává mému životu smysl a hodnotu,“ říká Čaputová na svém webu.

Více než dekádu bojovalo sdružení VIA IURIS proti nelegální skládce u slovenského města Pezinok. Stejně jako u nás bylo odpadové hospodářství na Slovensku předmětem špinavého unfair byznysu, napojeného na stát. To zastupovala mladá advokátka jménem Zuzana Čaputová, přičemž jejím protivníkem byl ve sporu za skládkovače i jistý Marian Kočner. Jak celý příběh dopadl už víme všichni. Zuzana Čaputová posléze kandidovala na prezidentku země a ve volbě, jako nejférovější kandidát, suverénně zvítězila.

Vogue Leaders Zuzana Čaputová: Mění se životní situace, ne já.

Slovensko si v prezidentských volbách poprvé vybralo ženu. První zahraniční cesta Zuzany Čaputové ve funkci hlavy státu? Česká republika. Jeden z prvních a jeden z mála rozhovorů? Československá Vogue.

Každý politik má voliče a každý hlas je v demokracii stejně hodnotný. Naši novou prezidentku nevolili všichni a její elitní elektorát sem tam sklouzával k podceňování názorů těch druhých. Zuzana Čaputová však v sobě tento rozměr nemá. Vnímat všechny stejně, respektovat jiný názor, být prezidentkou všech, nejen těch, co ji volili - to je její plán.

Po vašem volebním vítězství rezonovalo téma „žena jako prezidentka“. Snažila jsem se být hlavně autentická. Ale pozitivní ženské emoce do politiky možná patří, vždyť politika emoce vzbuzuje, občas i strach, který pak vede k manipulaci. Všimla jsem si ještě jedné věci, píší o tom sociologové: my ženy používáme při řešení problémů jinou strategii než muži. Inklinujeme spíš k postupnému vyjednávání s dlouhodobějším trváním výsledků, muži jsou výbojnější, efektivnější, ale výsledky mají krátkodobější účinek. Oba způsoby jsou legitimní, každý se hodí na jinou situaci a vzájemně se dobře doplňují.

Intuice je součást naší přirozenosti, ačkoliv ji občas mohou zakrývat nánosy převládající racionality. Pokud intuici rozvíjíme, je cenným zdrojem poznání. Mám pocit, že nejdůležitější životní odpovědi hledám ve svém tichu. Vztaženo na moji právní praxi a částečně i na politické zkušenosti je to podle mě legitimní, protože hodně důležitých rozhodnutí se rodí právě v té hodnotové rovině. A tam někdy víc záleží na pocitu než na matematickém vzorci.

My ženy máme občas problém najít svoji skutečnou hodnotu. V souvislosti s funkcí prezidentky čelím novému pocitu obrovské zodpovědnosti. Je důležité uvědomovat si i svoje slabší stránky, na kterých je třeba pracovat, protože to vede k pokoře. Na druhou stranu musíme znát svoji cenu, najít rovnováhu mezi pokorou a láskou k sobě samému, aby se člověk destruktivně nemotal v bludném kruhu nejistoty, aby byl schopen podnikat kroky.

Snažím se o to. Je to proces, který se odvíjí hlavně od pocitu, že mám být za co vděčná. Na vrcholu té vděčnosti jsou moje dvě zdravé dcery. Každá silná stránka může být zároveň vaše slabost. Já jsem dost tvrdohlavá. Zakousnu se do něčeho, jdu do toho naplno a pak je náročné poslouchat zpochybňování mnou zvolené cesty. Ale musím a chci to přijímat.

Současná společnost je rozpolcená. Proč jsme tak citliví na naše politické názory? Někdy člověk přijme názor za svůj tak silně, že jím začne být až definovaný. A kdokoliv ten názor zpochybní, zpochybní i naši hodnotu. To se dotkne něčeho hlubšího v nás - ega.

Názor by měl být v souladu s fakty, fakta jej stabilizují. Ale když jdou fakta proti našemu názoru nebo třeba neodpovídají naší reálné životní zkušenosti, máme tendenci je popřít, manipulovat jimi, klamat sami sebe a přesvědčovat o tom druhé. Pak se dostaneme do rozporu s okolním světem, náš názor je pro ostatní nepochopitelný a to se nás dotkne.

Jakákoliv agresivita je škodlivá. Ale zase rozumím citovému pohnutí lidí, když vidí, že se za relevantní alternativu vydává někdo nebo něco, co je v rozporu s fakty, a je jedno, zda ten rozpor vytvářejí vědomě či nevědomě. Je prospěšné snažit se pochopit jiný názor, dokonce i názor extremistů, ale názorová tolerance neznamená relativizaci hodnot. Názor vnímám jako výsledek procesů, které k němu člověka dovedly. Souvisí to s motivací a životním příběhem každého z nás. K extremismu voliče často dovede frustrace, kterou lidsky umím pochopit. Nesouhlasím s jeho volbou, ale rozumím.

Zviditelnila jste se kauzou ilegální skládky v Pezinku, v níž jste díky právnické činnosti a občanskému aktivismu zaznamenala úspěch. Je jedním ze tří pilířů mého programu společně se spravedlností a prací v sociální oblastí, zejména se skupinami obyvatel, které jsou společností opomíjené. Všechna tato témata jsou mi dobře známá z dosavadní praxe, nemusím se do nich nijak nutit. Řešení klimatické změny je obrovská výzva, představuje velké pole působnosti jak uvnitř naší země, tak mezinárodně. A jestli chceme něco požadovat od jiných zemí, musíme si nejdřív uklidit doma.

Součástí ekologického přístupu je i zodpovědnost v oblékání. Každý může začít u sebe. Myslím, že tak nějak v normě. Oblékání nikdy nepatřilo mezi moje top zájmy. Módu mám ráda, ale neprožívám ji dvacet čtyři hodin denně. Jako prezidentka chci podporovat slovenské návrháře, šperkaře, designéry a výtvarníky. S dcerami se o to snažíme. Třídění odpadu je základ, ale také šetření energiemi, vodou... Věřím, že každý drobný krok je podstatný. A také dobrý příklad při výchově dětí.

Chovat se uvědoměle je důležité ve všech oblastech života. Jak si udržujete psychickou kondici, aby pro vás byl vědomý život vůbec možný? Jsem vděčná za lidi v mé blízkosti, s nimiž se mohu dělit o svůj svět. Třináct let se věnuji zenové meditaci. Je pro mě zdrojem poznání, sebepoznání, uspokojení a nadhledu nad emocionalitou. Vyvažuje šum racionality v hlavě. To je pro mě velká věc nevylučující se s ničím, ani s tím, že jsem věřící.

Věřím v Boha, protože cítím, že nás něco přesahuje. Ale slovem „cítím“ myslím spíš zkušenost než emoci nebo racionální poznání. Vnímám to jako hlubokou zkušenost pocitu jednoty. Já jsem ty, ty jsi já. Bez ohledu na to, jaký člověk to je. A to je i obrovský zdroj soucitu. Když vidím člověka v nouzi, vím, že já jsem on a on je já. Já jsem všechno, všechno je já. Možná to zní neuchopitelně, ale je to asi tak, že jsem zrnkem písku i celou pouští. Někdo to pokládá jen za takový myšlenkový koncept, pro mě je to praktický zážitek. To je moje víra v Boha.

Kdybychom měli váš vnitřní prostor shrnout jednou větou, jak by zněla? Takových myšlenek je víc, ale jedna, se kterou rezonuji a uvědomovala jsem si ji i během kampaně, zní „cesta je cíl“. Upínáme se na to, čeho chceme dosáhnout, a přitom to ani nemáme pevně v rukou. Podílíme se na tom jen částečně, nejsme schopni obsáhnout to celé. Pak se vyčerpáváme obavami z nejisté budoucnosti, jestli nám to, o co se snažíme, vyjde. Já jsem byla během kampaně svobodná, protože jsem se dokázala osvobodit od cíle, od výsledku. To mi hodně pomohlo, protože o to víc jsem se mohla soustředit na přítomnost, na nejbližší krok, abych ho provedla co nejlépe. Pragmaticky, když chci dosáhnout nějaké změny a prosadit systémové opatření, ano, i když je jasné, že výsledek nezáleží jen na mně. V práci si cíle dávám. Vím, které kroky představují můj podíl, tedy to, za co jsem zodpovědná, a ty si jasně ohraničím.

Když to opět přirovnám ke kampani, řekla bych, že jsem přišla s nabídkou. Neměla jsem cíl vyhrát, pokud to takto mohu formulovat. Cíl se měl stát. Já jsem mohla udělat maximum pro to, aby moje nabídka byla zajímavá, srozumitelná, aby lidé zjistili, kdo jsem.

Mění se životní situace, ne já.

Zuzana Čaputová Rozená Strapáková, narodila se 21. června 1973 v Bratislavě. Je rozvedená, má dvě dcery, s nimiž žije v Pezinku. Jejím životním partnerem je hudebník, výtvarník, básník a překladatel Peter Konečný. Studium práv na Univerzitě Komenského v Bratislavě dokončila v roce 1996, potom pracovala v samosprávě města Pezinok, kde jako právnička zastupovala občanskou iniciativu Skládka nepatří do města. Po čtrnácti letech byla skládka uzavřena, za což Čaputová obdržela v roce 2016 Goldmanovu environmentální cenu. Dále se angažovala v neziskovém sektoru, např. v problematice týraných a zneužívaných dětí. V prosinci 2017 vstoupila do politického hnutí Progresívne Slovensko, kandidaturu na post prezidentky ohlásila 29. května 2018.

tags: #zuzana #caputova #skládka #Pezinok

Oblíbené příspěvky:

• Kamna KOZA K6 ECO a K9 ECO: Ekologická volba
• Odpadové hospodářství v Dobříkově
• Kresba pro děti: Odpad v mořích
• Výběr koše na tříděný odpad
• Šperky inspirované přírodou