Okrasné rostliny si můžete pořídit v podobě semen, cibulek, hlíz nebo také sazenic. Doporučujeme volit jednotlivé druhy květin tak, aby každá rostlina měla jinou dobu kvetení.
Rezeda žlutá, nazývaná také jako rýt žlutý, je okrasnou letničkou, která je původem z jižní Evropy a oblasti Středozemního moře. Rostlina je v našich podmínkách pěstována především jako letnička. Nevadlec žlutý je exotická letnička, která svým netradičním vzhledem oživí každý okrasný záhon či truhlík. Fiala letní, též nazývána jako šedivá, pochází ze Středomoří. Kvamoklit pnoucí jednoletá rostlina, která je původem z Ameriky a Indie.
Letnička hledík větší roste poměrně rychle a dosahuje výšky od 80 do 100 cm. Hledík vyžaduje slunečné popřípadě polostinné stanoviště.
Černooká Zuzana - Thunbergia alata - thunbergie křídlatá. Tato bujně rostoucí popínavá letnička má květ oranžový nebo žlutý s černým okem, dosahuje výšky 150-200 cm. Potřebuje oporu, po které se sama ovíjí. Semena vyséváme v březnu v teple. Klíčí asi 20 dnů. Vysazujeme ji ven v květnu na chráněné slunné stanoviště.
Většina cibulových a hlíznatých rostlin při pěstování vyžaduje slunečné umístění nebo jen lehký polostín. Cibulovým a hlíznatým rostlinám vyhovuje většina půdních typů mimo suché, písčité půdy, půdy se štěrkovým podložím, kde trpí v létě rostliny nedostatkem vláhy. Nejvhodnější jsou písčitohlinité, propustné, neutrální až slabě alkalické půdy s vyšším obsahem humusu a živin.
Čtěte také: Skládka Pezinok: Příběh Čaputové
Půdu pro cibulové a hlíznaté rostliny je potřeba zrýt do hloubky minimálně 20 až 25 cm (tj. asi 1 rýč) aspoň 10 až 14 dnů před plánovaným vysázením. I pro cibuloviny, jež se vysazují na jaře, je lepší připravit pozemek už na podzim rytím. Do lehkých a vysychavých půd se může přidat pro zlepšení retenční schopnosti rašelina, těžší půdu naopak vylepší přidané piliny, perlit, případně písek.
Průmyslová hnojiva pro cibuloviny se přidávají do půdy jeden až dva týdny před samotnou výsadbou rozhozením po povrchu a následným mělkým zapracováním do povrchové vrstvy půdy.
Hloubka a termín vysázení závisí na jednotlivých druzích cibulovin. Všeobecně hloubka vysázení by měla odpovídat asi dvojnásobku výšky cibule nebo hlízy. Drobnější cibule je tedy potřeba vysazovat vždy mělčeji než ty větší. Na těžších a hlinitých půdách je vhodné zmenšit hloubku vysazování asi o 2 až 3 cm, zatímco na lehkých půdách se cibule sází naopak asi o 2 až 3 cm hlouběji. Stejně tak i na čerstvých zkypřených a neslehlých záhonech zasadíme cibule o něco hlouběji.
Výsadba cibulovin ve skupinách působí vždy mnohem přirozeněji a estetičtěji než řádková výsadba. Doporučuje se sázet cibule do brázdiček s rovnoměrnou hloubkou. Při výsadbě do různé hloubky se cibule později vyvíjejí nerovnoměrně, mají rozdílnou dobu růstu a kvetení. Vegetační vrcholy cibulí musí při vysazování směřovat vždy kolmo vzhůru.
Po výsadbě povrch záhonu urovnáme a vydatně zalijeme. Za slunečného počasí můžeme zálivku opakovat. Po vypučení rostlin je nutné povrch záhonu zkypřit, čímž se zabrání tvorbě přísuchu. Záhony je potřeba také pravidelně vyplít. Pro cibuloviny je z plevele nebezpečný hlavně pýr plazivý (Agropyrum repens), který dokáže prorůst zásobnímy orgány cibulovin.
Čtěte také: Zuzana Čaputová: Ekologický vzor?
Při suchém počasí cibulovinám prospěje zalévání, nejlépe ráno nebo večer. V horkém létě může zálivka přes den vyvolat různé defekty na vegetačních orgánech rostlin. Po odkvětu rostlin je nutné co nejdříve odstranit zbytky květů a vyvíjející se plod, čímž se docílí růstu cibulí a podpoří se násada bohatých a velkých květů v následujícím vegetačním období. Asi 1 měsíc před přirozeným ukončením vegetace je potřeba zálivku postupně snížit a cibuloviny tak připravit na období vegetačního klidu.
Při sledování zdravotního stavu rostlin v období vegetace je potřeba si všímat hlavně výskytu virových chorob, které se projevují nepěknou mozaikou na listech a květech (neplatí pro některé odrůdy tulipánů, pro které je mozaikové zbarvení přirozené). Takto napadené rostliny je nejlepší hned ze záhonu odstranit. Častým problémem při pěstování cibulovin ve vlhkých podmínkách bývá výskyt různých houbovitých chorob. Proti houbovitým chorobám se bráníme různými širokospektrálními fungicidy. Hlízy se doporučuje i před výsadbou namořit v roztoku fungicidu, který je dokáže v období vegetace uchránit před napadením houbovitým patogenem.
Ostatní rody a druhy cibulovin a botanické tulipány patřící k druhům T. kaufmaniana, T. eichleri, T. urumiensis, T. tarda, T. biflora, T. turkestanica, T. praestans lze ponechat na stanovišti několik let. Narcisy, lilie a ocúny se vyjímají z půdy po třech až čtyřech letech, když se rostliny výrazněji rozmnoží a porost se zahustí. Cibule a hlízy se vyjímají z půdy ještě před úplným odumřením nadzemních částí.
Zásobní orgány je třeba opatrně vyjmout rýčem, stonky, případně listy oddělit hned po sběru bezprostředně u zásobního orgánu. Včasným odstraněním nadzemních částí sa takové cibule udrží v dobrém zdravotním stavu. Po vyjmutí cibulí z půdy je potřeba zbavit je zbytků zeminy mechanicky nebo opláchnutím. Pro cibule je velmi důležité následné pečlivé sušení na vzdušném místě s proudícím vzduchem. Na slunci můžeme dosoušet jen na podzim sbírané druhy, ale je potřeba je chránit před večerním chladem a ranní rosou. Cibule lilií se nesuší.
Po usušení se cibule namoří vhodným přípravkem, který zabraňuje rozvoji houbovitých chorob. Cibule, které se vysazují na podzim, se uskladňují na suchém a vzdušném místě s teplotou 15 - 25 °C až do doby výsadby, přičemž je třeba pravidelně kontrolovat a odstraňovat nemocné a nahnilé kusy. Cibule a hlízy druhů, které se vysazují na jaře, je potřeba uskladnit v bezmrazých, chladnějších, dobře větraných prostorách. Jiřiny vyžadují při uskladnění mírnou vlhkost, kterou jim zabezpečí trocha sušší rašeliny či písku, na které se hlízy při zimování položí.
Čtěte také: Recenze zájezdů a cestovek
tags: #cernooka #zuzana #stanoviste #výskyt