Návrat zvířat do volné přírody: Naděje a výzvy

29.03.2026

Návrat zvířat odchovaných v zoologických zahradách do volné přírody je vrcholem ochranářské práce.

Úspěšné příběhy a snaha o záchranu

Ve Španělsku se díky spolupráci zoologických zahrad daří znovu vypouštět téměř vyhubené ibisy skalní a napravovat tak škody, které lidé v minulosti způsobili.

Projekt Proyecto Eremita, vedený Miguelem Quevendo Munosem, se věnuje návratu těchto kriticky ohrožených ptáků do volné přírody v Andalusii.

Tento díl zároveň nabídne pohled do zákulisí dalších repatriačních projektů, které pomáhají vracet ohrožené druhy zpět do jejich přirozeného prostředí.

Zubr evropský: Symbol návratu do divočiny

Zubr evropský, největší suchozemský savec Evropy, byl ve dvacátých letech minulého století bohužel ve volné přírodě vyhuben.

Čtěte také: Ochrana zvířat neschopných rozmnožování

Starobylé národy Evropy považovaly zubra za symbol přírodní síly a odolnosti, zároveň byl ale po staletí lovnou zvěří, což spolu s úbytkem přirozeného prostředí nakonec vedlo k jeho vymizení z přírody. Dnes je proto předmětem mezinárodní ochrany.

Reakcí na to bylo založení Mezinárodní společnosti na ochranu zubra evropského, jejímž počátečním výstupem bylo vydání plemenné knihy tohoto druhu.

Tehdy šlo dokonce o první plemennou knihu divokého zvířete na světě. Od té doby začala populace tohoto majestátního kopytníka stoupat díky cílenému a odbornému chovu v lidské péči a následné reintrodukci.

V roce 1952 byli první zubři vypuštěni do Bělověžského pralesa.

Zubři v Ázerbájdžánu

Čtyři mladé zubří samice z pražské a olomoucké zoologické zahrady se staly součástí dvanáctičlenného stáda z celé Evropy, mají se v Ázerbájdžánu postarat o návrat tohoto druhu do volné přírody.

Čtěte také: Pozorování divoké zvěře

Na přirozený pohyb v přírodě se nyní adaptují v Národním parku Šahdag v severním Ázerbájdžánu.

Do výběru Evropského programu pro ohrožené druhy koordinovaného berlínskou zahradou se dostaly díky výbornému zdravotnímu stavu a vhodnému genetickému zázemí.

"Smyslem je reintrodukce zvířat zpět do přírody. Na Kavkazu nějaká populace již aktuálně je, ale je třeba ji ještě posílit, aby byla životaschopná. Podílíme se na tom společně s dalšími zoologickými zahradami prostřednictvím berlínské zoo, která transport zajistila," řekla novinářům zooložka Jitka Vokurková.

Do projektu byly zapojeny čtyři samice zubra ze zoologických zahrad v Praze a Olomouci, po dvou z každé z nich.

Jedna ze samic, která byla do Ázerbájdžánu vyslána z pražské zoo, se narodila v olomoucké zoo, poslední roky však obývala právě Zoo Praha.

Čtěte také: Lev jako národní symbol

Podle zoologa Jana Pluháčka byli zubři evropští do oblasti Národního parku Šahdag v Ázerbájdžánu vysazeni v minulosti již čtyřikrát.

"První tři pokusy v 60. a 70. letech minulého století byly neúspěšné, v roce 2019 byl čtvrtý a již úspěšný pokus, tehdy bylo vypuštěno 12 jedinců, nyní v druhé vlně jde dalších 12 jedinců," uvedl Pluháček.

Park podle odborníků zubrům poskytuje výborné podmínky díky rozsáhlým horským či lesním krajinám. Jejich populace nyní čítá zhruba 90 jedinců.

Pečlivě byli vybráni mladí jedinci, olomoucké samičky mají nyní mezi dvěma až čtyřmi lety," doplnil Pluháček. Naopak z pražského chovu byla podle Maška vybrána jedna starší samice, zhruba šestiletá, která má ve vznikajícím stádě pomoci zajistit přirozenou věkovou strukturu.

Díky svým zkušenostem by měla sehrát roli takzvané matriarchy a přispět ke stabilitě skupiny.

Do projektu se zapojila zvířata například i z rakouských a německých zoo.

Zubři byli nejprve shromážděni v berlínské zahradě, transportováni na Kavkaz byli poté letecky. Při čekání na transport v Berlíně se jedné z pražských samic navíc narodilo tele, do Ázerbájdžánu tak odcestovalo nakonec zubrů celkem pět.

Úloha Zoo Praha a Zoo Olomouc

Olomoucká zoo se vrátila k chovu největšího divokého evropského kopytníka v roce 2013, od té doby se v ní narodilo 19 mláďat.

Po odchodu samic zůstává v zoo na Svatém Kopečku jeden chovný samec, dvě samice a mláďata, jde celkem o šest zvířat. Zoo Olomouc je jediná na Moravě, která zubry chová.

Zoo Praha chová zubry od roku 1948 a narodilo se v ní přes 100 mláďat. Kromě trojského areálu je lidé mohou spatřit i ve výběhu v pražských Dolních Počernicích.

V minulosti už pražská zoo zubry pro návrat do volné přírody poskytla, a to nejen pro posílení kavkazské populace, ale také do Národního parku Bieszczady v Polsku.

Samice Prťka pocházející ze Zoo Praha byla do NP Shahdag v Ázerbájdžánu transportována v roce 2019.

Zoo Praha se věnuje chovu zubrů od roku 1948 a od té doby se zde narodilo přes 100 mláďat. Aktivně se zapojuje i do jejich návratu do volné přírody.

Ze Zoo Praha se dosud podařilo navrátit do přírody celkem deset zvířat. Šest z nich zamířilo do polského Národního parku Bieszczady, kde se polská populace zubra setkává se slovenskou populací z východních Beskyd.

Společně se zvířaty z dalších zoologických zahrad byla do přírody převezena také samice Prťka, a to v roce 2019 do Národního parku v Ázerbájdžánu na úpatí Kavkazu. Transport další pražské samice do stejné lokality se uskutečnil v roce 2021.

Vlk v Krušných horách: Úspěšná rehabilitace

Zraněný vlk, který byl v září nalezen po srážce s autem u Horní Blatné a po několika operacích znovu vypuštěn v Krušných horách v lednu tohoto roku, se úspěšně začlenil do místních lesů.

Zjistili to vědci z Mendelovy univerzity v Brně, kteří vlkovi nasadili telemetrický obojek, přinášející pravidelně data o jeho poloze.

Odborníci v terénu ověřovali lokality jeho předchozího výskytu, pátrali po zbytcích kořisti, stopních drahách nebo trusu.

Informuje o tom Agentura ochrany přírody a krajiny, Mendelova univerzita a Český svaz ochránců přírody ve společné tiskové zprávě.

Vědci připomínají, že je to vůbec poprvé, kdy byla vypuštěna zpět do přírody velká šelma, navíc zvíře, které bylo v době vypuštění staré zhruba 9 měsíců a předchozí 4 měsíce strávilo rehabilitací po náročné operaci.

Telemetrický výzkum pomáhá vyhodnotit úspěšnost návratu rehabilitované šelmy do volné přírody.

Za jeden měsíc života ve volné přírodě se vlk pohyboval na úctyhodné rozloze zhruba tři sta čtverečních kilometrů, což je srovnatelné s jinými vlky, kteří dosud byli v podobných podmínkách sledováni.

Nezávisle na telemetrickém výzkumu dál probíhal také neinvazivní monitoring pomocí fotopastí a nebo stopování.

Díky tomu se podařilo zjistit, že vlk se pohybuje stále v předpokládaném teritoriu své mateřské smečky.

Další sledování pohybu vlka bude probíhat už jen neinvazivními metodami, protože obojek v minulém týdnu přestal posílat nové souřadnice.

Podle výrobce obojku je porucha pravděpodobně způsobena mechanickým poškozením v napájecí či kabelové části u obou baterií.

Jedno z vysvětlení je, že obojek poškodili při vzájemných interakcích jiní vlci ze smečky. Nejednalo by se však o nic výjimečného.

"I když obojek zřejmě již další data nepošle, měsíc sledování nám ukázal, že rozhodnutí o vypuštění rehabilitovaného zvířete bylo správné.

Nefunkční obojek nezůstane na krku zvířete navždy, je vybaven samo rozpadajícím se mechanismem, který časem zařízení uvolní.

Při dalším sledování jedince budeme využívat monitoring pobytových znaků, v kombinaci s fotopastmi nebo genetiku,“ dodává Duľa.

"Stále je velká šance, že bude smečkou přijat. I pokud by se se smečkou nespojil, neznamená to pro něj ohrožení života, ale bude pro něj náročnější sám lovit větší kořist.

Není pro něj lepší řešení, než dát mu šanci přežít ve volnosti.

Byl vypuštěn po zralé úvaze v období před začátkem vlčí říje, byl plně přezuben, nejedná se tedy o štěně neschopné samostatné existence v přírodě," říká Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.