Zvýšené hodnoty emisí v ČR: Příčiny a souvislosti

08.03.2026

Každý objekt kolem nás vydává tepelné záření. To ze Slunce dokáže snadno proniknout naší atmosférou a ohřívá zemský povrch. Protože zahřátá Země má oproti Slunci teplotu o dost nižší, i záření, které vydává zpět, je jiné (má nižší frekvenci). A na rozdíl od toho slunečního se od skleníkových plynů v atmosféře odráží zpět [1], takže neunikne jen tak zpět do vesmíru, ale jeho část dál ohřívá planetu. Nebýt skleníkového efektu, jak se tento jev nazývá, byla by naše Země neobyvatelně chladným místem.

Skleníkové plyny, jako jsou oxid uhličitý, metan nebo oxid dusný [1], mají v přírodě své koloběhy, jsou do atmosféry neustále uvolňovány řadou přírodních procesů a během jiných pohlcovány. Takto byly přirozenými mechanismy poslední stovky tisíc let udržovány na poměrně stálých hladinách [2][3]. To víme díky analýzám vzduchových bublin uchovaných v ledovcích. V současnosti jsou koncentrace těchto plynů vlivem lidské činnosti, především masového spalování fosilních paliv, značně nad touto úrovní a dál rostou, což má svou odezvu - změny klimatu [1].

Dopady změn klimatu

Rok 2019 byl jak globálně, tak u nás druhým nejteplejším v historii měření [4][5]. Rostoucí teploty mají dopady v prvé řadě na ekosystémy. Řada druhů je vystavena stresovým faktorům [6]a jejich areály se posouvají do teplotně vhodnějších, tedy vyšších a severnějších poloh, kde pro ně mohou být nepříznivé ostatní podmínky. A pokud druh obývá vrcholové pásmo hor, může to být vůbec dost obtížné. Zvláštní kapitolou jsou mořské ekosystémy. Oceány se oteplují a okyselují (absorpcí CO2 z atmosféry) a zdaleka ne všechny druhy se zvládají přizpůsobit [7][8], jak je možné sledovat na hynoucích korálových útesech.

Předpokládá se ale, že při globálním oteplení o 2 °C oproti preindustriálním hodnotám může celosvětově vymizet 8 % všech druhů [9]. Momentálně jsme globálně na oteplení o 1 °C [19]. Změny klimatu s sebou nenesou jen samotné zvýšení teploty, ale také změny atmosférických procesů. V některých oblastech je nižší úhrn srážek, jiné jsou častěji a silněji než dříve zasahovány náhlými přívalovými dešti a povodněmi.

Zasaženi jsou, ať už ztrátou domova, neúrodou, nebo jiným zhoršením životních podmínek, lidé v mnoha zemích světa. Nejvíce pak znevýhodněné skupiny obyvatelstva a obyvatelé zemí globálního Jihu, kteří přitom mají jen malý podíl na globálních emisích [11][12]. Mezinárodní organizace pro migraci předpokládá, že půjdou-li dál změny současným tempem, v roce 2050 se desítky až stovky milionů lidí, v závislosti na konkrétním scénáři a míře mezinárodní pomoci, stanou „klimatickými migranty“ [15].

Čtěte také: Ochrana lvů

Budoucí scénáře závisí především na míře omezení emisí. Zmiňované projevy se s vyššími emisemi a tudíž větším oteplením budou zhoršovat, a to nelineárně, tedy už mezi globálním oteplením o 1‚5 °C a 2 °C bude zásadní rozdíl [27]. Nejhorším dopadům by mělo předejít udržení oteplení na hranici 1‚5 °C [17], což vyžaduje značné omezení emisí během následující dekády [28]. V současnosti objem vypouštěných emisí globálně stále roste [25].

Při oteplování nad hranicí 1‚5 °C také významně stoupá pravděpodobnost překročení bodů zvratu, což jsou prahy oteplení pro řadu klíčových oblastí na Zemi, při jejichž překonání nezvratně dojde ke změně dále urychlující oteplování či zhoršující další dopady. Příkladem je situace, kdy se vývoj Země při určitém oteplení „přehoupne“ na trajektorii k úplnému roztání Grónského ledovce, což by trvalo sto až několik set let, nicméně by již nebylo možné tento proces zastavit snížením emisí. Dál hrozí mimo jiné narušení mořského koloběhu uhlíku, zodpovědného za pohlcování velkého množství oxidu uhličitého z atmosféry, změny mořských a atmosférických proudů, zodpovědných za specifické podnebí různých oblastí či tání permafrostu zadržujícího množství CO2 a metanu [29][30].

Dopady v České republice

V České republice nejsou dopady tak drastické, ale i tady se změny klimatu projevují. Za posledních 60 let u nás vzrostla průměrná teplota o 2 °C [18], tedy dvakrát víc, než je světový průměr. Při vyšších teplotách se rychleji odpařuje voda a srážek je přes teplejší měsíce podprůměrně, takže krajina trpí větším suchem. Minulý rok byl šestým zvlášť suchým v řadě [20].

Je to také dostatek vody, který potřebuje smrk ke tvorbě pryskyřice, schopné v případě napadení stromu zalepit vetřelce, jako je lýkožrout. Při dlouhodobém vystavení suchu ale schopnost efektivně se jim bránit ztrácí [21]. Suchem a kůrovcovou kalamitou je zasažena značná část našich jehličnatých porostů [22]. Nejenom lesníkům, ale i zemědělcům dělají změny klimatu v podobě sucha starosti. Působí přímé škody a spolu s brzkým jarem vytváří příznivé podmínky pro škůdce, jako jsou například hraboši [24].

Zdroje skleníkových plynů

Nejvýznamnější skleníkový plyn vznikající činností člověka, oxid uhličitý, se uvolňuje při spalování fosilních paliv jako je uhlí, ropa a zemní plyn. Světově je za největší množství emisí zodpovědná Čína (27‚5 %), následovaná Spojenými státy (14‚8 %). Čína má ale také nesrovnatelně více obyvatel než menší země, jako ta naše. Když vztáhneme množství emisí na jednoho obyvatele, předhoní Česká republika Čínu a v EU obsadí čtvrté místo, jde tedy o významného emitora [25].

Čtěte také: Zvýšené emise a modrý kouř

Nejvíce emisí má v České republice na svědomí energetika (41‚5 %), kde emise pocházejí především ze spalování hnědého uhlí, které se s dalšími fosilními zdroji podílí na více než polovině tuzemského energetického mixu [31][33]. V Česku se elektrické energie vyrábí značně víc než spotřebovává a zhruba jedna její pětina, což odpovídá množství, které vyrobí dohromady dvě největší hnědouhelné elektrárny (Prunéřov a Počerady), se prodává do zahraničí [32]. Dále za energetikou, co do množství emisí, následuje průmysl (18‚8 %) a doprava (14‚8 %) - zejména osobní (8‚3 %), nákladní a autobusová (5‚5 %) a letecká (0‚7 %). Svůj podíl má také přímý provoz institucí a domácností (10‚3 %), jako ohřev vody a topení, a dále zemědělství (6‚5 %), kde jde zejména o emise metanu z chovu skotu a o využívání velkého množství hnojiv energeticky náročných na výrobu [31].

Značný podíl emisí tedy závisí na nastaveních systémové a ekonomické povahy, jako například jakými způsoby je vyráběna energie, kolik se jí exportuje či kterým směrem je rozvíjen dopravní sektor. Světově více než 70 % emisí skleníkových plynů pochází z činností pouze stovky velkých společností [26].

Možnosti snížení emisí CO2

Úplně nejjednodušší by bylo dosáhnout omezení emisí CO2 odstavením hnědouhelných elektráren v množství odpovídajícímu našemu současnému vývozu. Tím by šlo ročně ušetřit 16 Mt emisí CO2 tj. 13 % našich emisí. Samozřejmě ve snižování emisí CO2 je možné pokračovat nahrazováním i zbylých hnědouhelných elektráren jadernými, případně obnovitelnými zdroji, pakliže se obnovitelné zdroje stanou dostatečně brzy konkurenceschopným. Tak je možné reálně snížit roční emise o dalších asi 20 Mt CO2, což odpovídá asi 16 % našich emisí.

Poměrně velká očekávání vkládáme do dřevostaveb pasivních domů. Nosnou konstrukci obvodového pláště lze provést z poměrně subtilních dřevěných příhradových vazníků. I panelové domy mají díky výhodnému poměru jejich objemu ku povrchu a jejich jednoduchému tvaru vhodné předpoklady pro to, aby se po dobré rekonstrukci staly pasivními domy. Naučíme-li se konečně zateplovat a provozovat panelové domy tak, aby to odpovídalo pasivnímu standardu, pak je třeba též otevřít ožehavý problém zdrojů tepla pro takové domy a řešit ho.

Emise z dopravy celosvětově narůstají. Výše emisí CO2 spojených s dopravou tedy bude rozhodujícím způsobem záležet na našem chování - auta s jakou spotřebou si budeme kupovat, jak moc je budeme k naší přepravě využívat; avšak také jak moc budeme létat (obecně cestovat) a jaké zboží budeme nakupovat (zda z blízka či z daleka).

Čtěte také: Jak se chránit před ohrožením majetku?

Využívání biomasy můžeme rozdělit do dvou kategorií - využití existujících organických odpadů k energetickým účelům a cílené pěstování energetických plodin. V ČR je k dispozici přibližně 1 milion ha zemědělské půdy (většinou nižší kvality), kterou lze využít k pěstování energetických plodin. Pro energetické účely lze pěstovat rychle rostoucí dřeviny a jedno až dvouleté či víceleté (vytrvalé) byliny. U nich lze dosahovat i na poměrně nekvalitních půdách roční energetické výnosy kolem 250 GJ/ha a na kvalitních půdách i několikrát více. Kdyby tato biomasa nahradila zemní plyn (což je ekonomicky velmi zajímavé), ušetřilo by to ročně asi 14 Mt CO2, tj. 12 % našich emisí. Uvědomíme-li si, že podobný potenciál je i v našich lesích, lukách a pastvinách, lze očekávat, že se biomasa může brzy stát dominantním a fosilním palivům dobře konkurenceschopným obnovitelným zdrojem energie.

Žebříček největších znečišťovatelů v ČR

Za největší znečišťovatele roku 2022 lze označit uhelné elektrárny. Kromě emisí oxidu uhličitého a jiných skleníkových plynů nebo plynů způsobujících kyselé srážky jsou rovněž zodpovědné za největší množství toxických těžkých kovů vypouštěných do ovzduší, a to včetně rtuti. Například elektrárna Chvaletice vypustila do ovzduší více než dvojnásobné množství arsenu a o 70 procent více rtuti oproti předchozímu roku a je největším zdrojem těchto dvou látek v Česku.

Devět z deseti největších zdrojů úniku rtuti do ovzduší představují uhelné elektrárny a teplárny (na 1. - 9. místě). Na prvním místě je elektrárna Chvaletice následovaná elektrárnou Počerady (obě Sev.En Energy) a elektrárnami Prunéřov a Ledvice (obě ČEZ). Elektrárna Chvaletice navíc emise rtuti zvýšila o 70 procent oproti loňsku.

Šest z deseti největších zdrojů skleníkových plynů představují uhelné elektrárny. Na prvním místě skončila opět elektrárna Počerady, na druhém v letošním roce elektrárna Chvaletice. Mimo elektrárny jsou v první desítce také huť Liberty, chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Emise skleníkových plynů meziročně nejvíce zvýšily elektrárny Počerady a Chvaletice, přičemž elektrárna Počerady o více jak 700 tisíc tun a elektrárna Chvaletice o více jak 1,1 milionu tun za rok.

Mezi další významné zdroje emisí polétavého prachu patří uhelné elektrárny Počerady, Chvaletice, Prunéřov, Mělník a Ledvice. Čtyři z nejvýznamnějších znečišťovatelů prachem působí v Ústeckém kraji.

Nově byl sestaven žebříček největších znečišťovatelů toxickými těžkými kovy, konkrétně kadmiem, olovem, rtutí, niklem a arsenem. Tuto tabulku bezkonkurenčně vede elektrárna Chvaletice, která meziročně zvýšila emise arsenu o téměř 3,5 tuny, tedy o více, než ho vypustila do ovzduší v předchozím roce (2,1 tuny).

Emise skleníkových plynů v ČR

Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Hlavním antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu. Dalším významným skleníkovým plynem je metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu dobytka.

V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. V porovnání s celosvětovými emisemi se mohou zdát emise Česka zanedbatelné - v roce 2022 Česká republika vypustila 118,5 milionu tun CO2eq (při zahrnutí sektoru využití půdy a lesnictví 121,8 mil. tun CO2eq). V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.

Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. V Česku jsou relativně vyšší emise z energetiky oproti ostatním zemím kvůli vyššímu podílu uhelných elektráren a skutečnosti, že Česko je vývozcem elektřiny.

Globální oteplování je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality.

Množství emisí, které lze ještě vypustit, abychom nepřekročili určitou teplotní hranici, se označuje jako uhlíkový rozpočet. Pro zastavení klimatické změny je nutné přestat vypouštět skleníkové plyny, neboli dosáhnout tzv. net-zero či klimatické neutrality.

Spolek Klimatická žaloba sdružuje přes 300 občanů České republiky. Spolu s obcí Svatý Jan pod Skalou na Berounsku, několika zemědělci a lesníky podali žalobu na čtyři ministerstva, která nesou hlavní odpovědnost za ochranu klimatu v Česku.

Studie tvrdí, že Česko už vyčerpalo svůj takzvaný zbývající uhlíkový rozpočet nebo ho v následujících třech letech vyčerpá. Vědci z mezinárodního institutu zjistili, že Česko vyčerpalo svůj podíl na takzvaném uhlíkovém rozpočtu už nejpozději v roce 2021. To znamená, že už vypustilo více skleníkových plynů, než by mělo, pokud chce přispět k udržení globálního oteplování pod hranicí stanovenou Pařížskou dohodou.

Zpráva o životním prostředí ČR 2017

Ministerstvo životního prostředí České republiky vydalo souhrnnou Zprávu o životním prostředí ČR 2017. Ta informuje, že zátěž životního prostředí nadále klesá - v souhrnu se snížily emise znečišťujících látek do ovzduší jak z průmyslu, energetiky, tak i dopravy a zlepšilo se například nakládání s obaly. Celková průmyslová produkce v roce 2017 vzrostla meziročně o 6,5 %, výroba elektřiny se ve stejném období zvýšila o 4,5 %, přičemž obnovitelné zdroje zaznamenaly 2,4% nárůst na 9 618 GWh elektřiny.

Emise skleníkových plynů z dopravy v letech 2000-2016 narostly o 54,6 %. Rostou rovněž emise ze zemědělství (2010-2016 o 14,9 %) a odpadů (o 44,3 % za období 2000-2016). Ve srovnání s ostatními zeměmi EU má Česko nadprůměrné emise skleníkových plynů na obyvatele (o 46 % vyšší než je průměr EU) a rovněž vysokou emisní náročnost ekonomiky (o 66,5 % vyšší než evropský průměr) a to i přesto, že se energetická náročnost v ČR od roku 2000 snížila o 33,6 %.

Průměrná roční teplota 8,6 stupně Celsia (průměr za léta 1981-2010) byla v minulém roce překročena o 0,7 stupně. Srážky na území ČR byly průměrné, jejich rozložení ale nerovnoměrné. Společně s vysokými teplotami toto způsobilo výrazná letní sucha a tedy i výrazný pokles zásob vody v půdě.

Od roku 2005 byl zaznamenán pokles o 11,8 %, což činí 17,4 Mt CO2. Emituje Česká republika s ohledem na svou produkci a počet obyvatel příliš mnoho oxidu uhličitého.

Jeho hlavním zdrojem je výroba elektřiny a tepla: podle inventury z r. 2003 51 %, 1) konečná spotřeba paliv dalších 12 %. V prvním případě je dosavadní metodika výpočtu emisí k ČR nespravedlivá. Vychází z územní příslušnosti výroby. V druhém případě je kritika ekologů pokrytecká. Narodili se do státu, jemuž pánbůh nadělil hlavně mizerné hnědé uhlí, které je z klasických paliv emisně nejméně výhodné.

Je to příklad, který zaslouží následování asi podobně jako „výroba elektřiny odečtením vlády sovětů od komunizmu“. Srovnání našich uhelných elektráren s americkými či britskými patří do kategorie „sčítání jablek a hrušek“. Kdyby byl pod Krušnými horami plyn místo energetického bláta, byli bychom na tom jako Britové.