Bohoslužby v přírodě CCE: Zkušenosti a reflexe

Zkušenost se zákazem shromažďování se dotkla i církve. Vyvolala různé reakce a aktivity, zejména na internetu. Pěti kazatelů a kazatelek z různých církví i zemí Evropy jsme se zeptali, jak na situaci reagovali.

Reakce na zákaz shromažďování

Položili jsme jim následující otázky. Odpovědi přinášíme v tom pořadí, jak během první poloviny května přicházely.

1. Jaké se objevily problémy?
2. Co se dařilo, co nedařilo?
3. Zvýšila se podle vás díky internetu transparentnost církve?
4. Objevila se ze strany veřejnosti či úřadů nějaká zvláštní „poptávka“ po duchovních?

Daniel Midriak, farář Evanjelické církve a.v.

1. Zákaz trval od 15. 3. do 3. 5. a prišiel v období, do ktorého spadali sviatky Veľkej noci.
2. Hlavne starší si to nakoniec pochvaľovali, pretože im vyhovovalo, že nemusia nikam ísť a majú všetko doma.
3. Pre mňa základný problém je, že sa naše bohoslužobné snaženie posunulo z oblasti vážneho a hlbokého prejavu spoločenstva k oblasti zábavy.
4. Skôr je to akási - možno posledná viac než prvá - „niť spojenia“ pre tých, ktorí sa ešte z tradície podľa starých rodičov či rodičov k evanjelikom hlásia, ale do kostola sa vyberú najskôr na pohreb. Tak si pozrú, čo to tí evanjelici rozprávajú.
5. Predovšetkým mal premiér záujem o predstaviteľov cirkvi, aby spolu s ním oznamovali ľuďom, že treba sedieť doma a nevychádzať.

Pěvecký sbor Godháj a bohoslužby v přírodě

Pěvecký sbor Godháj slouží jako chrámové pomocné těleso - především pomáhá s učením se nových písní z Evangelického zpěvníku, vedle toho ale vystupuje i se složitějšími kompozicemi či sborovými úpravami při svátečních či jinak výjimečných bohoslužbách. Godháj má stabilní pěveckou základnu, ale rád mezi sebou přivítá nové členy a členky. Včetně dětí!

Pobyty v přírodě

Členové sboru vyjíždějí několikrát do roka na společné pobyty mimo Brno. Na víkend v polovině června jezdíváme do letního střediska na Blažkově. Toto místo nabízí ideální prostor v přírodě zvláště pro malé děti a v nově opravené jídelně také příjemný prostor pro společné programy a rozhovory.

V pátek míváme většinou volný program, v sobotu dopoledne na nás čekají některé udržovací práce ve středisku, odpoledne vyrážíme na kratší výlet a večer bývá přednáška a rozhovor k vybranému tématu. V polovině měsíce září býváme podobně hosty na katolické faře v Osové Bitýšce, která je dobře vybavena k takovým pobytům. Účastníci pobytu jsou z téhož okruhu jako v případě Blažkova, také program víkendu má podobný průběh.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

V době letních prázdnin využíváme příležitosti přijíždět do blažkovského střediska na pobyt celotýdenní. Tato možnost je vítána zejména mezi rodinami s nejmenšími dětmi, přijíždějí sem ale také mnozí, kteří si na Blažkov zvykli a vždycky rádi sem dorazí. Sbor spolupracuje se střediskem i jinými cestami - pořádáním sbírek na činnost, benefičními akcemi.

Další aktivity sboru

Bohoslužby připravujeme také pro Domov pro seniory na Kociánce. Konají se zde každou druhou sobotu. Bohoslužby jsou určeny pro klienty domova, někdy spolu s nimi přicházejí ale i jejich hosté. Všichni jsou zváni.

Rozhovor s Ondřejem Kolářem o kostele U Jákobova žebříku

Přinášíme Vám rozhovor s Ondřejem Kolářem, duchovním kostela Českobratrské církve evangelické, který je proslavený svou otevřeností a „multikulti“ aktivitami.

Otevřenost a historie sboru

Kostel se měl stát - a věřím, že se skutečně také stal - místem, kde lidé mohou spočinout a načerpat sílu do dalších dnů, podobně jak se to stalo praotci Jákobovi. Nedílnou součástí sborového domu se proto staly také prostory sloužící ke krátkodobému a dlouhodobému ubytování, v současné době zejména pro lidi přicházející z Ukrajiny.

Původně sbor sídlil v malé provizorní modlitebně v nedaleké Klapkově ulici a v šedesátých letech se začalo uvažovat o stavbě nového kostela. Nakonec zvítězil projekt švýcarského architekta Ernsta Gisela. V té době byl tento kostel velmi inovativní a pro českou sakrální architekturu netypický, protože byl inspirován tehdy módním brutalismem. Stavba byla dokončena v roce 1971, takže se jedná o jediný nekatolický kostel realizovaný v době normalizace.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Spolupráce s korejskými křesťany

Kořeny česko-korejského soužití v našem kostele sahají někdy do poloviny devadesátých let. U zrodu stálo přátelství tehdejšího faráře Jiřího Štorka s jihokorejským pastorem Jong Silem Leem. Korejští křesťané hledali vhodné prostory pro svá setkání, náš sbor zase spatřoval v přítomnosti cizinců šanci, aby naše církev vystoupila z jisté zakonzervovanosti a více se otevřela jiným duchovním tradicím. V říjnu 1999, tedy přesně před čtvrtstoletím, jsme slavili první česko-korejskou bohoslužbu a v následujícím roce byl založen korejský sbor.

Křesťanství v Koreji

Křesťanství je v Jižní Koreji velice silné, hlásí se k němu téměř třetina obyvatel. Dvě třetiny křesťanů patří k některé z protestantských denominací, zbytek jsou katolíci. Když jsme s manželkou navštívili Koreu, byli jsme fascinováni velikostí zdejších sborů, jejichž velikost je srovnatelná s celými senioráty naší církve. Křesťanství bylo v Koreji po dlouhou dobu vnímáno jako progresivní síla ve společnosti, významně se například podílelo na vybudování korejského školství.

Logos a LGBT komunita

S farářem Štorkem je spojen i začátek aktivit s lidmi s jinou sexuální orientací. Byl asi úplně první v ČR, kdo s tím oficiálně přišel. On začal na půdě kobyliského sboru vytvářet bezpečné prostředí pro křesťany s menšinovou sexuální orientací v době, kdy na to církve ještě vůbec nebyly připravené, a musel proto čelit mnoha odsudkům.

Základním motivem pro přijetí společenství Logos pod střechu našeho kostela bylo, že Kristus ve své lásce přijímá každého, bez ohledu na to, jakým pohlavím je přitahován. Další teologické a praktické otázky se začaly řešit až později, postupně, takže byl čas vše ve sboru vysvětlovat a diskutovat.

Dnes je situace jiná především v tom, že vstřícný postoj k LGBT komunitě je, díky Bohu, mnohem více rozšířen i v jiných církvích, takže jejich duchovní, včetně celé řady katolických, běžně přicházejí na setkání Logosu a vedou zde bohoslužby. Na oslavu 30. výročí spolku přišel dokonce sám biskup Václav Malý. Logos se mezitím stal výrazným hlasem na české církevní scéně a pořádá mnohé akce i mimo půdu našeho sboru.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Každou první neděli v měsíci kromě letních prázdnin probíhají v kostele odpolední setkání, která jsou vždy zahájená bohoslužbou, následuje obvykle setkání s hostem a nakonec se menší skupinka sejde v některé z přilehlých restaurací.

Spolupráce s Ukrajinci

Po bohoslužbách poptávka zatím nebyla, ale kromě ubytování pořádáme pro Ukrajince i jiné aktivity, například výuku češtiny, mezinárodní tábory, dětský klub nebo terapeutická setkání. Jsem přesvědčen, že příchod Korejců do našeho kostela přispěl k tomu, že náš sbor rozvinul své obdarování přijímat i jiné národy.

Rozhovor s Danielem Hellerem

Přinášíme Vám rozhovor s br. f. Danielem Hellerem, dlouholetým farářem našeho sboru, který od září 2024 nově působí ve zlínském sboru.

Na konci srpna 2024 skončilo patnáctileté působení br. faráře Daniela Hellera ve valašskomeziříčském sboru. Dan Heller i jeho rodina zde zanechali nesmazatelný obtisk, navázali četná hluboká přátelství, poskytovali nezištnou pomoc, podporu a útěchu mnoha lidem ve sboru i mimo něj.

Víra a pochybnosti

Moje víra se chvěje v pochybnosti o tom, co vše činí Bůh, a jestli je to vše dobré, ač bytostně věřím, že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy, jak to říká apoštol Jan. Už při studiích jsem chodil na seminář, který se jmenoval „Temné stránky Boha“.

Rozhovory se zkroušenými

Myslím, že to základní je neutéct, když ten druhý je zkroušený v srdci a necítí Boží blízkost. Neutéct z rozhovoru, neotočit list, sdílet s druhým tu tíhu.

Někdy si troufnu říct něco ze svého života, kdy jsem se třeba cítil podobně. Naznačit, že vše nemusí nutně skončit jenom v beznaději. Ale vždy s tím dodatkem, že si uvědomuji, že každý osud je jedinečný a prožívání každého člověka je jiné. Nikdy nemohu napasovat druhého do svých měřítek a nemůžu jeho zkušenost narážet na své kopyto.

Udržování důvěry

Já ji vlastně nijak vědomě neudržuju, udržuje ji Bůh sám, jednoznačně. A to někdy i v situacích, kdy mu k tomu nedávám moc prostoru - třeba když zanedbám svůj modlitební život, a nebo když si na něj prostě neudělám čas. Přesto se mě znovu a znovu dotýká a občerstvuje mě.

Prevence vyhoření

Jednak nepracuju pořád. Dále mě občerstvuje čas strávený v samotě. Občerstvuje mě i setkávání se s lidmi, kteří jsou mi milí. Jsou i různé další různé kanály: pomáhá mi hudba, chození po horách…na první místo bych ale asi postavil setkávání v mé vlastní rodině.

Důležité jsou taky nástroje, které jako služebníci v církvi máme, tedy zpověď či duchovní doprovázení, a také supervize. Já jsem vděčný za obojí. Myslím, že naše církev se o nás faráře v tomhle ohledu stará velmi dobře.

Negativa v církvi

Vadí mi, když je uzavřená do sebe. Když se v ní mluví jen o tom, kdo je s kým příbuzný, a když nejsme otevření pro lidi zvenčí.

Autorita Bible a církve

Kdybych zůstal na svůj život, na své uvažování a rozhodování sám, myslím, že by to nedopadlo dobře. Jistě jsou mnohé jiné možnosti, jak vnímat Boha (např. v přírodě), ale mít možnost číst Bibli, kde je toho tolik pohromadě a kde i přes různé lidské nánosy je tolik Božího slova, to je luxus, který dříve lidé neměli. A když Bibli vnímám jako zdroj naděje a inspirace, bylo by divné, kdybych ji zároveň nechtěl brát vážně tehdy, kdy po mně něco chce.

Žít křesťanskou víru sám je iluze a velký omyl. Potřebuji korektiv, pohledy druhých lidí jsou pro mě nezbytné. A víra se děje v rozhovoru: nemohu si věřit sám, bez ovlivnění druhými, jejich životem, jejich zkušeností, pohledy. A nechtít vnímat, že tu byl taky někdo dřív a přede mnou, kdo o Bohu přemýšlel, by byla hloupost - proto je důležitá theologie, liturgie a třeba i staré písně.

Bilance 15 let ve sboru

Mohl jsem tu prožívat hodně krásných věcí a dalo mi to prostor dozrát. Také prostor dělat chyby - a nesmírně oceňuji skutečnost, že mi lidé odpouštěli. To, čeho si velmi vážím na zdejším sboru, jsem popsal v Almanachu, vydanému při příležitosti stého výročí založení našeho sboru. Když z něj odcituji, patří sem: bohoslužby, radost u Stolu Páně; svoboda, srdečnost a důvěra ve společenství; návaznost sboru na Diakonii - sbor, který slouží; otevřenost a svědectví u misie.

Empatie a rozmanitost

Nástrojem je určitě empatie. Je strašně důležité, abych se snažil dívat se na danou věc pohledem toho druhého člověka, abych pochopil, co ho vede k tomu, že něco nějak vidí, nějak se rozhoduje, něčemu věří. Jsem racionální člověk, a tak mi pomáhá možnost pochopit druhého, pochopit jeho motivy, z čeho vyšel.

Oblíbená postava z Bible

Apoštol Petr. Byl trochu hrrr, chtěl být Ježíši oddaný, měl záchvěvy, kdy si myslel, že je mu vše jasné a kdy posuzoval druhé. Pak dostal strach, a pak zpokorněl. Zároveň zažil i to, co se dá v mezilidských vztazích jen těžce napravit.

Odevzdávání

Často zažívám situace, kdy cítím, že už víc nemůžu. Že už něco nezvládám. Třeba usínám, když se za někoho modlím. Bytostně prožívám to, že některé věci sám unést nedokážu, a vlastně mi nezbývá nic jiného, než to odevzdat Pánu Bohu, protože to „nedává“ má mysl a pak ani mé tělo. Vnímám to tedy jako velké požehnání.

Křest

Co je křest, to zhruba všichni víme. Je to polití vodou (někdy taky polití něčeho šampaňským, ale těmto „křtům“ se věnovat nebudu). A jak praví typická konfirmační poučka, je to (spolu s večeří Páně) jedna ze dvou svátostí, které naše církev spolu s velkou většinou ostatních protestantských církví drží.

Na co křest navazuje

Křest ovšem není tak úplně křesťanský vynález. Jeho křesťanská podoba navazuje na Jana Křtitele, který v Jordánu křtil na znamení pokání a obrácení a který tímto křtem pokřtil i samotného Ježíše (Mk 1,2-11). Jan zase navazoval na symboliku vyjití Izraelců z Egypta, průchodu Rudým mořem a přes Jordán do zaslíbené země (Ex 14,29; Joz 3,16). Křesťanský křest tak v sobě nese širokou symboliku s mnoha prvky: s pokáním, vyznáním hříchů a jejich odpuštěním, omytím, koncem starého člověka a začátkem života nového, ohrožením vodou, v níž hyne to staré a povstává očištěné nové.

Co křest vyjadřuje

V křesťanském pojetí tato symbolika a tento rituál dostávají nové těžiště. Je to křest ve jméno trojjediného Boha (Mt 28,19) v odpovědi na výzvu, která zní z událostí Velikonoc a Letnic: je to křest ve jméno Boha, který ve smrti a vzkříšení Ježíše Krista přemohl moc hříchu a smrti jednou provždy a který svým Duchem probouzí víru a podněcuje ke zvěstování této dobré zprávy všem lidem. Křest je tedy vědomé postavení do nového kontextu, vědomé přeorientování života novým směrem. Pokřtěný člověk už nemá svůj střed egocentricky sám v sobě, ale nově, excentricky mimo sebe, v Bohu, v Ježíši Kristu.

Dvě podoby křtu

Křest je tedy dění mezi Bohem a lidmi, má tato dvě ohniska. Bůh jako první a bez podmínek přichází vstříc člověku a člověk na Boží oslovení odpovídá. Tady nelze Boha a člověka vyhrotit proti sobě. Při křtu se potřebují navzájem. Stejně je to s dvěma základními podobami křtu, které se v křesťanství velmi rychle vyvinuly: křest dítěte (tj. přesněji křest nemluvněte, dítěte, které za sebe ještě nedokáže mluvit) a křest dospělého. Nelze říct, která z těchto podob křtu je lepší, plnější či správnější. Církev od pradávna křtí dospělé i děti, protože obě podoby se jakoby navzájem vyvažují: křest nemluvňat zdůrazňuje více předcházející Boží milost, křest dospělého (anebo prostě „mluvněte“ - člověka, který již dokáže mluvit sám za sebe) zase lidské vyznání, lidskou odpověď na Boží zavolání.

Starosti

Budeme-li upřímní, pak musíme přiznat, že nám tato rada připadá poněkud naivní. Člověk se o sebe přece musí postarat. A nejde zdaleka jen o to, mít co jíst a pít. Je třeba také někde bydlet, mít zaměstnání, něco našetřeno, mít doma pračku a slušnou televizi. Bez auta je to také těžké a kdo není připojen k internetu, je mimo hru. Naše životní úroveň se stále zlepšuje a nikdo nechce být příliš pozadu. Kromě toho nás všudypřítomná reklama stále popichuje, abychom chtěli i to, co nepotřebujeme. Výsledkem je, že většinu svého času a energie věnujeme zcela pomíjivým záležitostem.

Máme však i opačnou zkušenost. Když přijde nemoc a ohrožení života, když se začne hroutit manželství nebo se děti dostanou do špatné společnosti - je nám najednou celé zařízení našeho bytu zcela lhostejné a jsme až zaskočeni tím, jak málo by člověku stačilo ke štěstí. K čemu jsou nám pak všechny vymoženosti, které jsme si nakoupily, když nejvíc ze všeho nám chybí láska a naděje.

Když nám Ježíš dává za příklad nebeské ptáky a polní kvítí, neříká, že nemáme pracovat a vydělávat peníze. Říká: Pohleďte. A to je něco jiného. Člověk nikdy nebude žít jako pták nebo polní kvítí, ale může si od nich vzít v něčem příklad. Muži musí stavět domy a silnice a ženy vařit, šít a uklízet. Je to náš úkol a povinnost. Ptáci se přece při hledání potravy také nalétají a mají mnoho práce, než nakrmí svá hladová mláďata.

Od ptáků a polních lilií se však můžeme naučit jednu úžasnou a potřebnou věc: nedělat si zbytečné starosti. Ptáci nejen že nesejí, ale hlavně se nestresují. Létají tak dlouho až potravu najdou. Mají s tím mnoho práce, ale nežijí v nejistotě. Netrápí se, zda se navštívili všechna pole a zahrady, nesledují výkyvy počasí ani ceny na burze, nezávidí jiným ptákům, že si nazobali víc.

Ježíš přitom dobře věděl, že svět kolem není idylický. Byl to on, kdo řekl: každý den má dost svého vlastního trápení. Ale vy mu jich svými starostmi ještě přidáváte. Ježíš věděl, že každé semínko nevykvete a mnohý ptáček uhyne nebo ho chytí do sítí. A přece jsou louky na jaře plné květů a v povětří stále létají hejna ptáků.

Ježíš neříká, že Pán Bůh zachrání každého ptáčka a kytičku. Chce nás však povzbudit. Pohleďte na obyčejné vrabečky. Na trhu je prodávají za pár korun a přece se i o ně Pán Bůh stará. Tím spíš se postará o vás! Vy jste přece pro Boha nesrovnatelně cennější ! Tak jako ptáci létají a krmí mláďata, má člověk poctivě pracovat a postarat se o své živobytí. Ale nikdy přitom nesmíme propadnou pocitu, že všechno závisí jenom na nás.

Vaše nejistota a stres, vaše žaludeční a střevní potíže před každou zkouškou a pohovorem - to vše je zbytečné. O vašem životě se nerozhoduje před zkušební komisí, ani v lékařské ordinaci, ani na pracovním úřadě, ani ve volbách nebo ve spořitelně. Váš život je tak cenný a jedinečný, že s každým má Bůh svůj zvláštní plán, který se postupně naplňuje. Všechny naše úspěchy a sláva - i všechno zklamání a neúspěchy, to vše je možná zajímavé, ale naše budoucnost na tom příliš nezávisí.

tags: #bohoslužby #v #přírodě #cce #zkušenosti

Oblíbené příspěvky:

• Recenze Sepno: Profesionální služby pro výkup odpadů
• Vše o bažinných ekosystémech
• Rostliny pro suchou květnatou louku
• Testovací příklady Ekologické olympiády
• Komfort a efektivita na stanovišti strojvedoucího Siemens Vectron