Historie Velitelského Stanoviště 3. Divize PVOS

V polovině padesátých let minulého století patřila protivzdušná obrana k dynamicky se rozvíjejícímu druhu zbraní. Vojenské doktríny obou znepřátelených vojensko-politických bloků přikládaly stále větší význam při zahájení války překvapivému hromadnému vzdušnému napadení zbraněmi hromadného ničení. Tyto hromadné vzdušné údery vedené s překvapením sledovali jako hlavní cíl zničení důležitých vojensko-hospodářských a politických center nepřítele. Z toho vyplýval hlavní a prvořadý úkol protivzdušné obrany státu (PVOS) zabránit náhlému vzdušnému a zabezpečit provedení mobilizace ozbrojených sil státu.

Do roku 1955 nebyla však v čs. armádě vytvořena jednotná organizace PVOS. Na jedné straně existovalo velitelství letectva disponující stíhacím letectvem, na druhé straně velitelství protiletadlové obrany státního území, kterému byly podřízeny útvary a svazky protiletadlového dělostřelectva a radiotechnické (do června 1955 hlásné) pluky. Velitelským mezistupněm mezi svazky a velitelstvím byly obvody PVOS (1. Praha, 2. Olomouc, 3. Zvolen). Proto byla k 1.březnu 1955 provedena reorganizace protivzdušné obrany státu.

Vznikla funkce náměstka obrany ministra národní obrany pro letectvo a PVOS a v ní soustředěna odpovědnost za protivzdušnou obranu státu a letectvo. Dále byly veliteli PVOS podřízeny tři stíhací letecké divize a k jejich řízení byl z velitelství letectva vyčleněn štáb v čele s velitelem stíhacího letectva PVOS. Letecké svazky zabezpečoval nově vytvořený týl PVOS. Zároveň došlo ke zrušení obvodu PVOS na Slovensku.

Vytvořením velitelství s leteckým štábem a podřízenými stíhacími leteckými divizemi s ponecháním velitelství letectva byla již v míru vybudována taková struktura protivzdušné obrany, jež by byla schopná na počátku války odrazit náhlý vzdušný útok protivníka, zabezpečit provedení mobilizace a přechod na válečný stav. Těmito kroky splnilo čs. velení požadavky sovětské strany vyjádřené 1. zástupcem velitele vojsk PVOS maršálem N. D. Těmito kroky se organizace PVOS ČSR nejvíce přiblížila protivzdušné obraně státu Sovětského svazu, zatímco v jiných lidově demokratických státech se více nebo méně lišila.

Československá republika podobně jako SSSR částí své státní hranice přímo sousedila s pravděpodobným nepřítelem a měla takový počet stíhacích divizí, jež mohla vyčlenit pro protivzdušnou obranu i pro vojenské letectvo (myšleno vojskové). Ostatní státy s výjimkou NDR a částečně Bulharska nesousedily s územím nepřítele a tudíž jim nehrozilo bezprostřední napadení.

Čtěte také: Podrobný popis Znaku 3

Snaha o zvýšení bojové pohotovosti vojsk protivzdušné obrany vycházela i z poznatků, že velení armád NATO se problematikou PVOS intenzívně zabývalo. Podle agenturních zpráv, jež mělo velení ČSLA k dispozici, měly USA a Francie též samostatnou PVOS tvořenou ze zvlášť vydělených stíhacích divizí, protiletadlového dělostřelectva a hlásné služby.

Při malé rozloze československého státního území a rozmístění důležitých hospodářských a politických středisek v západní části republiky, tj. v mnohých případech v budoucích týlových prostorech operujících pozemních armád, bylo stále více zřejmé, že odpovědnost za protivzdušnou obranu kategorizovaných míst a objektů nelze dále dělit mezi vojskovou PVO a PVOS, nýbrž veškeré prostředky protivzdušné obrany soustředit pod jedno velení.

Dosavadní rozdělení leteckých svazků odpovídalo spíše učlenění, které by vyhovovalo teprve pozdějšímu údobí aktivní obrany, tzn. Se zřetelem k těmto a dalším důvodům zdálo se účelné sloučit velitelství letectva a velitelství PVOS v jeden velitelský orgán. Sloučením by se dosáhlo toho, že odpovědnost za protivzdušnou obranu státu by byla soustředěna v jedné velitelské funkci. Zároveň by velitel odpovídal za řízení a využití veškerého letectva pro úkoly PVOS a v neposlední řadě by velení letectvu probíhalo z jednoho velitelského stanoviště.

Takto navržená koncepce se detailně rozpracovala na podzim 1956 s tím, že měla vstoupit v platnost dne 1. Nově vytvořená funkce velitele letectva a PVOS byla sloučena s náměstkem ministra národní obrany pro PVOS a letectvo. Náměstek ministra národní obrany pro PVOS a letectvo - velitel letectva a PVOS měl k dispozici: štáb v čele s náčelníkem štábu a jeho zástupcem (náčelník štábu letectva vyčleněného v mobilizaci), ZVP se společnou politickou správou, zástupce pro PVOS (v této funkci soustředěna odpovědnost za řízení bojové činnosti vydělených prostředků při provádění protivzdušné obrany státu), zástupce pro letectvo (velitel letectva vyčleněného v mobilizaci), zástupce pro věci technické (odpovídal a řídil správu výzbroje a letecké techniky, inženýrské služby a výstavbu letišť a jejich zařízení), pomocníka pro bojovou přípravu letectva a PVOS, velitele protiletadlového dělostřelectva se štábem a oddělením dělostřeleckého vyzbrojování, náčelníka radiotechnických vojsk a náčelníka týlu se společným týlem.

Dále se mělo zrušit velitelské stanoviště letectva a mělo ho nahradit mobilní velitelské stanoviště letecké armády. Veškerá bojová činnost by byla řízena z ústředního velitelského stanoviště.

Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled

Velitelské Stanoviště 3. Sboru PVOS

• Vznik: 01.09.1961
• Tvořilo organickou součást velitelství sboru
• Předchůdce: Velitelské stanoviště 3. stíhací letecké divize
• Dislokace: Větrušice (Stálé VS)
• Nadřízený stupeň: Velitelství 3.

3. Divize Protivzdušné Obrany Státu

• Vznik: 01.09.1969
• Předchůdce: 3. sbor protivzdušné obrany státu
• Zánik: 01.05.1991
• Nástupce: 3. divize protivzdušné obrany
• Nadřízené velitelství: 01.09.1969-01.01.1976 7. DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
• Poznámka: 01.09.1969-30.04.1991 VÚ 8271 Žatec

Hlavní Funkcionáři Velitelství 3. Divize PVOS (1969-1990)

1. Zástupce velitele pro bojovou přípravu:
   • 01.09.1969-03.10.1969 Svačina, Vladimír (plukovník) Ing.
   • 03.10.1969-23.07.1973 Myšák, František (plukovník) Ing.
   • 23.07.1973-DD.09.1975 Sabol, Andrej (major) Ing.
2. Zástupce velitele pro věci politické - náčelník politického oddělení:
   • 01.09.1969-03.10.1969 Bondarenko, Dimitrij (plukovník)
   • 03.10.1969-DD.MM.RRRR Jeřábek, Bohumil (plukovník) RSDr.
3. Zástupce velitele pro týl- náčelník týlu:
   • 01.09.1969-03.10.1969 Roháček, Jan (podplukovník) Ing.
   • 03.10.1969-30.11.1970 Doležel, Josef (podplukovník) Ing.
   • 30.11.1970-23.07.1973 Libotovský, Jiří (podplukovník) Ing.
   • 23.07.1973-DD.MM.RRRR Sháněl, Milan, (podplukovník) Ing.
4. Náčelník Inženýrské letecké služby:
   • 01.09.1969-DD.MM.RRRR Jenšovský, František (plukovník) Ing.

Podzemní zodolněné velitelské stanoviště poblíž jihomoravských Rebešovic sloužilo od roku 1957 do roku 1998 útvarům protivzdušné obrany státu, zejména (do roku 1991) 2. divizo PVOS a 2. Podzemní velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu (PVOS) (tj. sloužící zejména ke sledování dat z leteckých radarů a případné bojové velení) pro Moravu a Slovensko bylo vybudováno na nenápadném místě ve sníženině bývalé pískovny nedaleko vesnice Rebešovice v roce 1957. Areál byl později (v roce 1972) rozšířen a vybaven modernějšími systémy pro sledování, vyhodnocování a předávání informací o působení protiletadlového raketového vojska (PLRV), včetně výpočetní techniky, kvůli které bylo podzemní stanoviště diovybaveno chladicím systémem. V plném provozu bylo podzemní velitelské stanoviště do roku 1991, v roce 1994 bylo velitelství 2. divize PVO zrušeno a probíhalo postupné vyklízení areálu.

Po celý rok 1988 a 1989 připravovalo Velitelství letectva a Velitelství protivzdušné obrany státu (PVOS) vytvoření jednotného velitelského orgánu a zjednodušení velení vojskům na dvoustupňový systém. Požadavek na jeho vznik vycházel z vojenské doktríny členských států Varšavské smlouvy, která od roku 1987 měla mít převážně obranný charakter a na zdokonalení řízení bojové činnosti při odrážení agrese a vedení obranných operací. Stávající operační struktura letectva a vojska PVOS byla v platnosti od 1. ledna 1976.

Z Velitelství letectva, Správy vojska PVO Hlavní správy pozemního vojska a Velitelství PVOS bylo v první polovině roku 1990 vytvořeno jedno místo velení vojenskému letectvu a vojsku PVOS s názvem Velitelství letectva a protivzdušné obrany státu. Podřízeny mu byly 10. V čele velitelství stál velitel letectva a PVOS-zástupce ministra národní obrany, který odpovídal ministru národní obrany za stav připravenosti letectva a vojska protivzdušné obrany státu. Vůči vojskovému letectvu, vojsku protivzdušné obrany pozemního vojska v míru a za války a frontovému letectvu za války plnilo velitelství funkci odborného řízení. Nově vzniklé velitelství bylo vytvořeno na základě bývalého velitelství PVOS, kde nejvíce pokročila automatizace velení.

U protivzdušné obrany státu došlo pouze k menším organizačním změnám. 2. divize PVOS v Brně, která bránila jižní náletový směr a vzdušný prostor Moravy, Slezska a Slovenska měla svoji organizační strukturu beze změny. Třetí divize PVOS v Žatci, která bránila hlavní náletový směr a celý prostor Čech, byla posílena od frontového letectva o jeden stíhací letecký pluk.

Ve druhé fázi reorganizace došlo k 31. 10. 1992 ke zrušení 34. stíhací bombardovací letecké divize. Tím byl zrušen poslední divizní mezistupeň v systému velení u vojenského letectva.

Čtěte také: Význam velitelského stanoviště CO

Rozdělení letectva a PVOS v roce 1976 přispělo k rychlejšímu samostatnému rozvoji vojska protivzdušné obrany státu, ale mělo negativní vliv na rozvoj automatizace a modernizace prostředků velení v letectvu.

Zásadní reorganizace velitelství 7. armády PVOS

Zásadní reorganizace velitelství 7. armády PVOS se uskutečnila k 1. listopadu 1966 a nadále bylo tvořeno z: velitelství, politické správy (s kádrovým oddělením, které od roku 1968 opětně působilo samostatně), politického oddělení přímo podřízených útvarů (doposud působilo odloučeně), štábu (bez ústředního velitelského stanoviště), oddělení operační a bojové přípravy, oddělení protiletadlového raketového vojska, oddělení stíhacího letectva, oddělení radiotechnického vojska, technické správy (s odděleními: organizačně plánovacím, automobilním, zásobování technickým materiálem), finančního oddělení a týlu.

Další reorganizace proběhla k 1. září 1969 a velitelství 7. armády PVOS se od uvedeného data skládalo z: velitelství, politického oddělení, štábu, kádrového oddělení, oddělení bojové přípravy, oddělení stíhacího letectva, oddělení protiletadlového raketového vojska, oddělení radiotechnického vojska, ženijního náčelníka (a jemu přidělených důstojníků), chemického náčelníka (a jemu přidělených důstojníků), výzbrojního oddělení, automobilního oddělení, finančního oddělení, týlu a ubytovací a stavební služby.

Velitelství 7. armády PVOS byly podřízeny:

• 3. a 2. sbor PVOS Žatec a Brno (1961-1969)
• 3. a 2. divize PVOS Žatec a Brno (1969-1975)
• 17. spojovací pluk Praha (1961-1975)
• 7. provozní prapor Praha (1961-1975)
• Výcvikové středisko RTV Zvolen (1961-1964)
• Výcvikové středisko operátorů radiolokátorů Zvolen (1967-1969)
• Výcvikové středisko RTV Zvolen (1969)
• 1. výcvikový prapor RTV Zvolen (1969-1975)
• Výcvikové středisko RTV Zvolen (1975)
• Radionavigační základna Bechyně (1961-1963)
• 1. letecký stavební prapor Olomouc, od 1968 Lipník n. B., od 1969 Olomouc (1961-1975)
• 7. automobilní opravna Brno (1961-1967)
• 7. technická opravna Brno (1967-1975)
• strojně početní stanice 7. armády Praha (1961-1967)
• 7. výpočetní středisko Praha (1967-1975)
• 7. armádní spojovací dílna Praha (1962-1967)
• 7. armádní spojovací a RTZ opravna Praha 1967-1975)
• 7. armádní dělostřelecký sklad Psáry (1963-1965)
• Hlavní povětrnostní ústředí Praha (1963-1975)
• 7. letecká vojsková opravna Č. Budějovice (1964-1975)
• 7. letecký oddíl Kbely (1965-1969), 47. prapor RTZ Kbely (1965-1969), 17. letištní rota Kbely (1965-1969), 47. rota RTZ Kbely (1965-1969)
• VVP Kežmarok (1965-1968)
• Poddůstojnická škola chemická Zvolen (1965-1969)
• Výcviková chemická rota Lavičky u Žďáru n. S. (1969-1975)
• 7. redakce armádního časopisu Praha (1967-1975)
• Ústřední velitelské stanoviště Praha (1967-1975)
• Politické oddělení přímo podřízených útvarů 7. armády PVOS Praha (1961-1966) - začleněno do velitelství 7. armády PVOS (1966-1969)
• Vojenské politické oddělení 8 Praha (1969-1971)
• Politické oddělení zabezpečujících útvarů 7. armády PVOS Praha (1971-1975)
• 2. výcvikový oddíl PVOS Pezinok (1969-1974)
• Výcvikové středisko PVOS Karviná (1974-1975)
• 7. výcvikový letištní prapor Olomouc (1969-1975)
• 7. radiotechnický prapor REB Č.

Velitelské Stanoviště 3. Divize PVOS

• Vznik: 01.09.1969
• Zánik: 01.05.1991
• VÚ 7791 Větrušice

Názvy a označení velitelského stanoviště Větrušice:

1. Velitelské stanoviště (VS) 3. divize PVOS (01.09.1969-31.08.1977)
2. Společné velitelské stanoviště (SVS) 3. divize PVOS a 3. radiotechnické brigády (3. rtb) (01.09.1977-DD.MM.1986)
3. Automatizované velitelské stanoviště (AVS) 3. divize PVOS a 3.

tags: #3 #velitelske #stanoviste #3 #divize #pvos

Oblíbené příspěvky:

• Podsazování rostlin na Bukovci
• Ohrožení karpatských toků
• Legislativa pro měření emisí kotelen
• Typy kontejnerů v Kroměříži
• Ekologická výchova v praxi