Diplomová práce se zabývá každodenností britské společnosti třicátých let dvacátého století, na kterou bude nahlíženo dvěma způsoby. Jedním z nich je konstrukce všedního, běžného života za pomoci odborné literatury. Druhým zdrojem informací se stává obraz tehdejší společnosti skrze optiku detektivní beletrie z pera britské spisovatelky Agathy Christie. Diplomová práce tyto dva pohledy staví vedle sebe, porovnává je a hledá shodné a rozdílné rysy.
Text diplomové práce je členěn do dvou stěžejních částí. První z částí si klade za cíl uvést do studia a podstaty výzkumu každodennosti, nastínit podobu třicátých let dvacátého století pro tehdejší britské obyvatele a představit život a dílo spisovatelky Agathy Christie. Úvodní kapitola se ve stručnosti pokouší uchopit téma výzkumu každodennosti. Širší optikou práce nahlíží na historický kontext té doby. Dále se zabývá společenskými fenomény, které ovlivňovaly a tvarovaly celospolečenskou náladu a atmosféru třicátých let minulého století.
Klíčová kapitola teoretické části diplomové práce se pak ve větším detailu zaměřuje na mezilidské vztahy, naplňování volného času, čas práce, osobní hygienu a péči o vzhled, nakupování, stravování, bydlení, dopravu, cestování, kulturu a módu v Anglii po čas třetí dekády dvacátého století.
Globální výzvy a lokální dopady
Lidstvo bude do třiceti let potřebovat další planetu, pokud nezpomalí tempo spotřebování přírodních zdrojů. Takový je výsledek studie, kterou zveřejnil Světový fond na ochranu přírody (WWF). Podle studie Living Planet Report 2008 nároky lidstva o třetinu překračují limit, po který je Země schopna sama obnovovat zdroje. V zemích, které tento limit překračují, žijí tři čtvrtiny světové populace.
Podle WWF bezstarostná spotřeba ohrožuje budoucí prosperitu lidstva a bude mít ekonomické dopady, například v podobě vysokých nákladů za potraviny, vodu nebo energii. „Pokud naše požadavky na planetu budou pokračovat tímto tempem, v polovině třicátých let 21. století bychom potřebovali dvě planety, abychom si zachovali svůj životní styl,“ okomentoval studii ředitel WWF James Leape.
Čtěte také: České odpadové hospodářství po roce 1990
Tání ledovců a jeho důsledky
Ledovce, které se nacházejí niže než 3500 metrů nad mořem, podle italského glaciologa Renata Colucciho zmizí do 20 až 30 let. „Průměrné teploty za posledních patnáct let jejich přetrvání pod touto hranicí neumožní,“ řekl v rozhovoru s agenturou ANSA. „Od poloviny 80. let se zvyšují teploty. Až do té doby zůstával v létě, a to i ve výškách pod 3000 metry, na ledovci sníh, který led chránil a zároveň se z něj utvářela další (ledová) vrstva,“ vysvětluje Colucci.
„Dnes ovšem v létě často vidíme, že sněhová pokrývka mizí. Led zůstává odkrytý slunci a taje,“ dodává. Italský vědec má za to, že pokud se globální oteplování do několika desetiletí nezastaví, mohly by jednou provždy zmizet ledovce ve východních a středních Alpách. Vzestup teplot by podle něj přestály jen ledovce v Alpách západních, které jsou nejvyšší.
Tání ledovců se netýká pouze Alp, nýbrž všech horských pásem světa, od And po Himálaj, obou pólů i arktické tundry, připomíná Colucci. „Země jako Peru, Chile a Indie se ohledně zásobování vodou spoléhají na horské ledovce a mohly by se dočkat problémů,“ upozornil. Rozpuštění ledovců na pólech by mohlo vést k zatopení ostrovů a pobřežních oblastí.
„Jen samotné Grónsko - bez uvážení všech dalších zdrojů - by přispělo ke zvednutí hladiny moře o pět až 30 centimetrů,“ uvádí příklad italský vědec. „Tání permafrostu (zmrzlé půdy v polárních oblastech) může uvolnit nezměrné množství metanu, který výrazně přispívá ke skleníkovému efektu,“ řekl Colucci.
Ochrana přírody v národních parcích
Proč bychom měli zkoumat přírodu v národních parcích? Nezaslouží si spíše klid a nulovou intervenci? Nezbytnost jejího průběžného poznávání je nasnadě. Aby ochrana přírody mohla být účelná a produktivní, musíme vědět, co zde přírodu tvoří a jaké procesy v ní probíhají. Zároveň musíme poznávat příznivé i nežádoucí trendy, které ji formují. Získané poznatky je pak třeba vyhodnotit a vytvořit plánovací dokumenty, podle nichž o území pečujeme.
Čtěte také: Environmentální pohromy minulého století
Tato odborná role správ NP je přímo obsažena v zákoně č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny v § 78. Ten stanovuje i úlohu inventarizačních průzkumů, dokumentace a spolupráce s vědecko-výzkumnými institucemi.
Podyjí: Příklad úspěšné ochrany
Dlouho před vznikem územní ochrany měl zájem přírodovědců o údolní komplex středního toku Dyje spíše subtilní obrysy, ač jde nepochybně o nejzachovalejší údolí jihozápadní Moravy. Jeho poloha v zapadlém regionu C & K monarchie a později na periferii Československa nebudila takovou pozornost jako třeba Alpy, Krkonoše či Moravský kras. Přesto Podyjí navštěvovali i významní přírodovědci.
Režim hraničního pásma od roku 1951 téměř úplně znemožnil přístupnost území a tím i jeho moderní výzkum. Situace se začala měnit zkraje osmdesátých let 20. století. Vyhlášení chráněné krajinné oblasti Podyjí v roce 1979 umožnilo start přípravných prací na „Oborovém dokumentu CHKO Podyjí“. Názory, které v diskusích opatrně formulovali někteří přírodovědci, vedly k prvnímu vyslovení myšlenky, že Podyjí má přírodní potenciál úrovně národního parku.
V porevolučním nadšení v roce 1990 kontaktovala správu CHKO Podyjí řada institucí i soukromých specialistů, pro které bylo čtyřicet let zapovězené území pochopitelným lákadlem i vážnou profesní výzvou. Úroveň znalostí o druhovém bohatství bezobratlých pomohli rychle zlepšit amatérští entomologové. Jejich výstupy jsou archivovány na správě NP v podobě stovek výzkumných zpráv.
Po vzniku NP Podyjí v roce 1991 byly postupně dokončovány rozsáhlejší projekty. Z této první vlny intenzivních prací vzešla například samostatná geologická mapa NP Podyjí a NP Thayatal (1992) vydaná Českým geologickým ústavem. Mapa byla aktualizována a doplněna o textovou část (Geologische Bundesanstalt 2005). Úroveň znalostí o území značně rozšířila resortní organizace ČÚOP Praha. Výstupem jejich pomoci je i půdní mapa a mapa zranitelnosti půd NP (obě 1996).
Čtěte také: Environmentální problémy 60. let
Důležitým úkolem správy NP v oblasti výzkumu byla rychlá náprava nedostatku údajů o přírodní hodnotě území. Ač má tato instituce ze zákona přímo určenou možnost provádět badatelskou činnost, její výkon značně omezuje šíře a intenzita dalších úkolů, které správa zajišťuje.
Výzvy nového tisíciletí
S blížícím se vstupem České republiky do EU v roce 2004 probíhaly v předstihu průzkumy bioty pro potřeby vzniku soustavy chráněných území Natura 2000. V území NP tak proběhlo mapování biotopů a evropsky významných druhů rostlin a živočichů. Území NP Podyjí tvoří z 85 % les a správa má ze zákona výsadu i povinnost pečovat o lesní biotopy v zájmu ochrany přírody. Proto byl vždy výzkum a monitoring dynamiky i vazeb v tomto biomu prioritním úkolem.
Jelikož přirozené změny tváře lesa v NP se odvíjí především dle pravidel malého vývojového cyklu, je důležité pochopit dynamiku menších spontánních disturbancí stromového patra. Řešení stále naléhavější otázky trvalého přežívání druhového bohatství světlomilných lesních druhů, které při samovolném vývoji lesa z Podyjí mizí, poodhalil výzkum Entomologického ústavu AVČR a Přírodovědecké fakulty JU z Českých Budějovic. Na dvanácti čerstvě odlesněných plochách sledují od roku 2011 sukcesi zejména bezobratlých živočichů, ptáků a bylinného patra.
Mýty o ochraně přírody
Věděli jste, že úbytek motýlů je jedním z nejvíce opomíjených, ale přitom nejzásadnějších problémů ochrany přírody? Les je pro mnoho z nás synonymem přírody. A ano, světlé lesy s různými druhy stromů, trávou a bylinami nebo třeba ovocné sady mají pro krajinu obrovský význam.
Pro zachování biodiverzity je ale nezbytné chránit i bezlesá místa jako louky, stepi, mokřady, vřesoviště nebo písčiny, které jsou domovem pro obrovské množství hmyzu i mnoho dalších zvířat včetně ještěrek, ptáků, ježků nebo třeba syslů. Mezi opylovači patří i třeba motýli, čmeláci, brouci a vosy. Nejvíce klíčové však jsou mouchy pestřenky neboli „vosičky“ a včely samotářky. Pestřenek u nás existuje kolem 400 druhů, samotářek dokonce přes 500 druhů.
Sice neposkytují med, ale dokážou pracovat v podmínkách, kde by medonosné včely neuspěly. Všeobecně oblíbená včela medonosná má pro opylování rostlin ve skutečnosti ještě menší význam než různé druhy brouků. Je však známá i nápadná a vzhledem k tomu přeceňovaná. Její význam je především hospodářský. Z hlediska ochrany biodiverzity je intenzivní chov včel nežádoucí, protože významně narušuje přirozenou síť vztahů mezi opylovači a rostlinami. Opylovače potřebuje asi 80% všech rostlin. Týká se to i zemědělských plodin.
Motýli jsou závislí nejen na květinách, které dávají nektar, ale klíčové jsou i rostliny, na kterých se vyvíjejí jejich housenky. Každý druh motýla preferuje jiné hostitelské rostliny - třeba mateřídoušku, čičorku, fenykl, štírovník, nebo kopřivu. Bez pravidelného sečení dojde k postupnému zarůstání louky vysokými a roztahovačnými druhy trav, později i keři a stromy. Nízké byliny bez sečení postupně zmizí a s nimi i motýli a další zvířata, která jsou na nich závislá.
Místo jednolitého anglického trávníku ale musíme volit strategii mozaikové seče, tzn. nesekat vše najednou, ale postupně. Pro údržbu rozsáhlejších území můžete využít pastvu. Současná krajina se bez pomoci člověka neobejde. Zarůstá keři a trávou, ovocné sady chátrají, chybí divoká zvířata, která by území přirozeně udržovala. Převažují tmavé lesy, lépe řečeno lesní plantáže s minimem života, a situaci zhoršuje i nešetrné zemědělství.
Pro udržení biodiverzity je někdy nutné použít techniku i těžkou mechanizaci. Kromě toho, příroda potřebuje i zdánlivě ničivé procesy jako jsou divoké řeky, laviny, větrné kalamity, nebo dokonce požáry, které brání přerůstání roztahovačných rostlin.
Návrat rysa ostrovida
Rys ostrovid stále patří v Evropě k ohroženým druhům, poslední zprávy však dávají důvod k optimismu. Podle studie zveřejněné na konci roku 2014 v prestižním časopise Science jsou populace této a dalších velkých šelem na různých místech evropského kontinentu v 21. století stabilní nebo dokonce mírně rostou.
Autoři to přičítají zejména zlepšené legislativní ochraně a pozitivním změnám v postojích veřejnosti. Snad nejdůležitějším poznatkem vyplývajícím ze studie je, že velké šelmy a lidé mohou žít vedle sebe i na tak hustě osídleném kontinentu jako je Evropa. Další dobrá zpráva přišla nedávno ze Španělska, kde se v minulých 15 letech podařilo ztrojnásobit populaci rysa iberského (a snad tak zachránit tento druh před vyhynutím) díky programu, v rámci kterého jsou do volné přírody vypouštěni jedinci odchovaní v zajetí.
Podle nejnovějších poznatků žil rys ostrovid na Britských ostrovech s určitostí ještě kolem roku 500 našeho letopočtu (možná až do 7. století). Jeho zmizení z britské přírody bylo, jako na většině území západní Evropy, důsledkem odlesnění, úbytku přirozené kořisti a lovu. Od 50. let minulého století, kdy celkové počty rysů v Evropě spadly na pouhých 700 kusů, došlo na různých místech k úspěšné reintrodukci rysa do volné přírody (patří k nim i příběh návratu rysa na Šumavu v 70. letech minulého století).
V některých oblastech se rys stal lákadlem pro turisty se zájmem o divokou přírodu, což vedlo k ekonomickému oživení odlehlých venkovských regionů. Dalším povzbuzením pro ně byly také nedávné úspěšné projekty navrácení jiných ohrožených druhů - orla mořského, orlovce říčního, luňáka červeného a pokusné vysazení bobra evropského ve Skotsku.
V minulém roce práce nadace vstoupila do nové fáze. Za výrazné podpory médií a sociálních sítí se v březnu 2015 uskutečnil rozsáhlý celonárodní průzkum veřejného mínění mezi obyvateli Spojeného království týkající se možnosti návratu rysa do britské přírody. Následoval proces veřejných konzultací, v rámci kterého mají organizace i veřejnost možnost seznámit se s konkrétním plánem vysazení rysa a vyjádřit se k němu. Podle plánu by mělo dojít k vypuštění šesti jedinců pocházejících z Rumunska. Všem bude nasazen obojek opatřený GPS zařízením a budou nepřetržitě monitorováni po dobu 5 let.
Odborníci z nadace Lynx UK budou průběžně vyhodnocovat vliv rysa na ekosystém i na místní komunitu. K hlavním odpůrcům plánu patří především chovatelé ovcí. Jedním z posledních útočišť pro rysa na Britských ostrovech by mohlo být skotské pohoří Cairngorms - oblast, která díky své odlehlosti ve středověku nejdéle odolávala odlesnění . Ve Skotsku také žili poslední vlci na území dnešní Británie. Byli uloveni kolem roku 1700.
Studie dokládají, že i malá populace přirozeného predátora výrazným způsobem mění chování býložravců a vede k celkové větší rovnováze v ekosystému.
tags: #anglická #příroda #30 #let
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]