Environmentální katastrofy 60. a 70. let

Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí. Až do druhé poloviny 20. století představovalo Aralské jezero, dříve známé jako Aralské moře, třetí největší vodní plochu svého druhu na Zemi. Jeho hladina zaujímala zhruba 68 000 km², a pojala by tedy většinu České republiky. Ve vodách jezera se nacházelo na 1 100 ostrůvků, podle nichž také dostalo své jméno, které lze z uzbečtiny přeložit jako „moře ostrovů“.

Aralské jezero - zkáza v důsledku pěstování bavlny

Začátkem 60. let se však Sovětský svaz zaměřil na pěstování bavlny, která tehdy platila za vynikající exportní surovinu a mluvilo se o ní jako o bílém zlatě. Sověti se ji ovšem rozhodli pěstovat v nehostinných pouštních oblastech a k tomu potřebovali vodu. Jenže mizerně postavené kanály vodu sice rozváděly, ale zároveň na mnoha místech prosakovaly, a docházelo tak k ohromným ztrátám. Nedostatky se řešily „za pochodu“, obdělávaná půda se nepřiměřeně hnojila a používala se agresivní zemědělská chemie, jež postupně zničila zeminu a spodními vodami prosakovala i do jezera. Projekt se stal dokonalým zosobněním posměšného ruského rčení „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy“.

Z Uzbekistánu se sice stal k roku 1988 největší vývozce bavlny na světě, ale došlo k tomu na úkor komunit, a hlavně na úkor jezera: Jeho přítoky zeslábly natolik, že během letních měsíců vysychaly, což pro vodní plochu znamenalo pozvolnou zkázu. Mezi roky 1961 a 1970 klesala hladina v průměru o 20 cm ročně a 70. léta byla ještě drastičtější, neboť úbytek vzrostl až na 60 cm. Katastrofa vyvrcholila v následující dekádě, kdy hladina každý rok klesala až o 90 cm. Závratné ztráty vyústily v roce 1989 v rozdělení vysychajícího rezervoáru na dva menší - severní a jižní. Od 60. let se jezero zmenšovalo.

Jezero se na severní a jižní část rozdělilo v roce 1989. O osm let později je propojil kanál, ani ten však nedokázal dopady vysychání mírnit. V současnosti pomáhá odtok severní části regulovat přehrada, zatímco jižní jezero dál mizí a zřejmě ho čeká úplný zánik. V důsledku vysychání se ve zbytkové vodě koncentrovaly soli, takže se stala neobyvatelnou pro většinu života. Rybáři neměli co chytat, komunity kolem jezera se rozpadaly. Navíc ustupující hladina odkrývala dno, na němž se dlouhé dekády hromadil chemický odpad z testování různých zbraní, ale také z rakovinotvorných zemědělských postřiků včetně DDT.

Písek ze dna plný chemie pak vítr roznášel po okolí a lidé nebezpečné látky pili, dýchali, ale také jedli, neboť zamoření se nevyhýbalo ani chovaným zvířatům a obdělávané půdě. Pro Sovětský svaz šlo přitom o přijatelný a očekávaný následek investice do pěstování bavlny. Politbyro údajně považovalo vysychání jezera za neodvratné a předpokládalo, že se vodní plocha nakonec z povrchu zemského ztratí i bez jeho přičinění. S pádem SSSR se však okolnosti začaly měnit. Vládám Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu ležel osud jezera na srdci a v lednu 1994 se zavázaly vyčlenit 1 % svých státních rozpočtů na řešení kritického stavu.

Čtěte také: Environmentální problémy 60. let

Na pozadí se tedy rozjelo několik programů, ale zmenšování jezera nakonec dokázalo nejvíc zpomalit vybudování přehrady Kokaral na úzké spojnici mezi severní a jižní plochou. Díky tomuto 12kilometrovému předělu se podařilo zmírnit dopady faktu, že jižní část leží níž než severní, a tudíž do ní odtékalo nadměrné množství vody. Přehrada průtok reguluje, čímž severní plochu stabilizovala - její hladina začala stoupat, a naopak klesala slanost, takže se do jezera zvolna vracel život. Přehrada však znamená jen jeden krok na cestě k obnově. K loňskému prvnímu lednu se vedení IFAS ujal Kazachstán a pod záštitou organizace momentálně probíhá na 40 iniciativ rozdělených do 10 sektorů a zaměstnávajících dva tisíce lidí.

Kolem severní vodní plochy se nově vysazují například stromy Haloxylon ammodendron, nazývané také saxaul, a v současnosti porůstají zhruba 500 hektarů. Dřeviny s výškou do osmi metrů jsou velmi odolné, a proto se jimi zalesňují i suché oblasti Číny. Také v blízkosti Aralského jezera se vsází na jejich vytrvalost, neboť mají zastavit rozpínání pouště. Osazuje se jimi rovněž vyschlé dno, protože pomáhají zbavovat půdu soli a obecně zvyšují její kvalitu. Zcela se změnilo i nakládání s vodou zmíněných řek, které kdysi hrály v existenci jezera klíčovou roli. Koncem letošního roku by se měla dokonce obnovit delta Syrdarji, jež zásadně přispěje ke stoupání hladiny severního jezera. Kromě toho jsou přítoky silnější, protože se v zemědělském regionu Kyzylorda zavádějí úsporná vodohospodářská opatření. Díky tomu mají vyrovnanou výšku a nedochází k nechtěným únikům vody. Jen popsaná změna pomohla ušetřit na 200 milionů metrů krychlových vody, která se neztratila a mohla skončit v jezeře.

Kromě toho se rýži na precizně vyměřených plochách mnohem víc daří a výnosy v některých oblastech stouply až o 80 %. Tyto a řada dalších iniciativ mají za následek, že hladina severního Aralského jezera stoupá: V roce 2022 zahrnovalo 18,9 miliardy metrů krychlových vody, zatímco v současnosti se jedná o 22,1 miliardy a do konce letošního roku by mohlo jít o 23,4 miliardy. Celková plocha severní části tedy aktuálně činí 3 065 km², což lze srovnat s rozlohou Libereckého kraje. Nad jižním jezerem se však nadále vznášejí otazníky a podle řady odborníků už jeho zkázu nedokáže nic zastavit.

Životní prostředí v Československu v 60. a 70. letech

Jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu. Tyto odčerpané látky vrací zpět do přírody ve formě odpadu. V 60. letech se narušení ekologické rovnováhy projevovalo např. v horách, kde docházelo k rozsáhlé devastaci dřevin. Do povědomí lidí se dostávalo povědomí o těžkém průmyslu v Československu. Lidé byli seznamováni s negativními účinky průmyslové výroby, ale i lidské nedbalosti. I když situace v 90. letech se vyjasnila, k jakému účelu byly využity některé státní peníze. Pro budoucna je potřeba dostatek elektrického proudu. I když jaderné elektrárny neprodukují skleníkový efekt.

Na konci 80. let se v Severních Čechách opravdu dalo dýchat jen s jistým sebezapřením. Velmi znečištěné ovzduší bylo ale i jinde. V emisích na obyvatele byl náš stát na jednom z prvních míst ve světě. Co vedlo k tomuto stavu? „V období 50. a 60. let převažoval technooptimismus,“ říká historička Doubravka Olšáková. Víru v technologický pokrok ale nedoplňovala péče o krajinu, kde lidé žili. „Na přírodu se v 70. letech v Československu zapomnělo,“ dodává.

Čtěte také: České odpadové hospodářství po roce 1990

Naopak, na Západě se od 70. let zájem o životní prostředí výrazně zvyšoval. Znečištěné životní prostředí se stalo výzvou odborníkům, veřejnosti i vládám k hledání úspor a ekologických řešení. Oproti tomu východní blok, zejména Československo, setrval v přezíravém postoji vůči ekologii a neochotě problémy řešit. Nejhorší situace pak zřejmě nastala u černobylské katastrofy. Tady už byla situace prakticky neudržitelná. Informace se postupně začaly uvolňovat v Sovětském svazu, ale i jinde. V tom byla tragická nehoda přelomová.

Důsledky zanedbávání životního prostředí

Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. Škůdců a plevele na polích. V neposlední řadě má poškození životního prostředí negativní vliv na člověka. Docházelo k onemocnění dýchacích cest, trávicí soustavy, nemocem kůže a podkožního vaziva (žloutenka aj.). Doba od roku 1948 do konce 50. let byla charakteristická pro těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů. V 60. letech se narušení ekologické rovnováhy projevovalo např. v horách, kde docházelo k rozsáhlé devastaci dřevin. V 80. letech se průměrná věková hranice snižovala.

Utajování informací o životním prostředí

V 60. a 70. letech byly životní prostředí a ekologické problémy v Československu tabu. Zajištěna byla úplná kontrola všech orgánů. Podávala do tisku nepravdivé zprávy a problémy zlehčovala. Devastována byla příroda. Teprve v 70. letech se průměrná věková hranice začala snižovat. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost.

Veřejnost nebyla seznamována s negativními účinky průmyslové výroby, ale i lidské nedbalosti. Údaje o chodu všech elektráren nebyly zveřejňovány. Česká veřejnost s nimi nebyla nikdy seznámena. Informování o havárii v Černobylu bylo zkreslené a nepřátelské.

Negativní postoj vlády k ekologickým otázkám se projevoval i v oblasti tisku. Ekologickým otázkám nebyla ani v odborných časopisech věnována pozornost, jakou by si zasloužila. Proměny, Studie, Obrys, Rozmluvy aj. V těchto časopisech se objevovala politika, náboženství, kultura a ekologie.

Čtěte také: Ochrana přírody v Anglii: Co se změnilo za 30 let?

Snahy o zlepšení informovanosti

Právě díky této spolupráci se na Západ dostala také poměrně třaskavá zpráva o stavu životního prostředí v Československu, kterou v roce 1983 dostali za úkol vypracovat vědci z Ekologické sekce biologické společnosti. Pověřil je tehdejší ministerský předseda Lubomír Štrougal.

V 80. letech začaly spontánně vznikat nestátní organizace, které se otázkám životního prostředí věnovaly. Za všechny jmenujme Pražské matky, které zvolily takovou formu odporu, proti které se ani tehdejší režim nemohl dost dobře vymezit. Zasahovat proti maminkám, které si s miminky v kočárcích stěžují na znečištění pražského ovzduší, dost dobře nešlo.

Závěr

I přes snahy aktivistů, vědců a některých politiků byla situace v oblasti životního prostředí v Československu v 60. a 70. letech tristní. Zanedbávání ekologických problémů, utajování informací a upřednostňování průmyslové výroby před ochranou přírody vedly k vážným následkům na zdraví obyvatel i na stavu krajiny. Tyto problémy se začaly řešit až po roce 1989.

tags: #environmentalni #katastrofy #60. #a #70. #leta

Oblíbené příspěvky:

• Penetrace dřeva pro třídy ohrožení 3 a 4
• Odpadkové koše pro veřejný prostor
• Srovnání ekologických vysoušečů rukou
• Vodopády v interiéru
• Definice a klíčové informace o ohrožení pro obecná choroba