Doprovodný výukový materiál přibližující základní žánry folkloru 20. století. Metodický materiál s návodem ke sběru folkloru 20. století.
1. (říkanka ze začátku 1. světové války parafrázující lidovou píseň; archiv A.
„S válkou jde ruku v ruce bída a hlad,“ začal dědeček.
„Děti?“ žasli dědečkovi malí posluchači.
„Velké i malé.
Čtěte také: Dřevnice oživena pstruhy
(dobová anekdota, literárně upravená V.
(anonymní populární píseň z doby 1.
Umře František Josef a jde do nebe.
U brány se mu ale začne chtít na záchod, tak honem vklouzne dovnitř a hledá, kde by potřebu vykonal.
Už už stahuje kalhoty, ale podívá se skrz mraky dolů … a vidí Prahu.
Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?
Tak ještě kousek popojde, stáhne kalhoty, podívá se dolů … a ona Vídeň.
S kalhotami dole ještě kousíček popojde, podívá se dolů … a Berlín.
(vtip z doby 1. světové války, z archivu A.
2. ministra dra.
Beneš: „I jó!
Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě
(anekdota ze 30.
První československá republika byla dílem židů propojených se svobodnými zednáři.
Tomáš Garrigue Masaryk byl už od konce 19. století jenom loutkou v židovských rukou, a Československá republika vznikla jen a pouze díky bohatým židům z USA.
Jejím hlavním úkolem byla ochrana místních židů a prosazování židovských zájmů.
3. (popěvek z doby 2.
(popěvek z doby 2.
(říkanka z doby 2.
Na jedné zdi se objevil nápis: "Hitler je vůl!"
Uviděl to K. H. Frank a rozčílilo ho to natolik, že si zavolal státního prezidenta Emila Háchu na kobereček, aby mu vyčinil.
Hácha pokývá hlavou: "No jo.
Ty Češi jsou holt nenapravitelný.
(anekdota z doby 2.
(anekdota z doby 2.
Německo vyhrálo válku a všichni Češi byli na nejvyšší rozkaz jeden po druhé postříleni.
K. H. Frank ovšem vydal rozkaz, aby pátrali i po Češích rozesetých po celém světě a dokončili tak jejich úplné vyhubení.
Nakonec našli poslední dva Čechy někde v Patagonii, jeden dělal dirigenta místní filharmonie a druhý pracoval v tamní Baťově pobočce.
Přání bylo vyhověno.
Čech se naklonil a zašeptal kamarádovi do ucha: "Máme to dobrý.
(anekdota z doby 2.
Zdeněk Bořek Dohalský byl potomek starého českého šlechtického rodu.
Byl znám jako vynikající novinář a člověk se smyslem pro humor.
U nás v rodině se vykládá historka o jednom našem vzdáleném příbuzném, který se dal už za první republiky ke komunistům.
Pořád se proto hádal se svojí starou mámou, která byla horlivá katolička, přel se s ní, že Bůh neexistuje.
Když vypukla válka, šel do lesů k partyzánům.
Stará máma ho prosila, ať si s sebou vezme malou bibli pro štěstí.
On nejdříve nechtěl, ale pak si ji vzal, aby mu už konečně dala pokoj.
Brzy na ni ale zapomněl a nosil ji v přední kapse kabátu.
Těsně na konci války se jeho partyzánská skupina dostala do těžké přestřelky s Němci.
Partyzáni nakonec vyhráli, ale jeden z umírajících německých vojáků ještě z posledních sil zvedl pistoli a střelil toho našeho příbuzného přímo do srdce.
Ten padl na zem.
Ostatní si mysleli, že je po něm, ale on se pak zvedl a vyndal si z kabátu kulku, která se zastavila o nějaký předmět, který v tom kabátu měl.
(pověst vztahující se k 2.
O smrti legendárního odbojáře Josefa Balabána (jednoho ze Tří králů) se tradovalo v odbojářských kruzích toto: Balabán i Mašín měli v cele zvláštního strážce, který jim sděloval jména popravených.
Balabána to tak rozčílilo, že využil vhodného okamžiku (bylo to při podávání jídla), vrhl se na svého strážce, vyrval mu zbraň a tou ho zastřelil.
S tim Pérákem, jenom co vim, tak že se vyprávělo, alespoň u nás ve škole, na Příbramsku na konci války, že měl velice silný péra přimontovaný na speciálně upravenejch botách, někdo řikal dokonce, že je měl z kanape.
To byla taková další verze.
tags: #vypustili #lva #do #volne #prirody #je