Životní prostředí organismů tvoří souhrn neživých - abiotických a živých - biotických faktorů. Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Tyto faktory jsou základním předpokladem přítomnosti organismů v prostředí. Abiotické (vlivy neživé přírody, tj. vlivy fyzikální a chemické) a biotické (přímé nebo nepřímé působení ostatních organismů).
Organismy působí na prostředí, v němž žijí, a prostředí působí zase na ně. V přírodě se však žádný z faktorů prostředí (např. teplota, záření) nevyskytuje samostatně, vždy jde o kombinaci a současné působení celé řady vlivů.
Světlo jako abiotický faktor
Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne.
Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např. UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin).
Teplota jako abiotický faktor
Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Teplota má vliv na většinu metabolických dějů, které urychluje dvakrát až třikrát. Na studenokrevnosti a teplokrevnosti není tolerance vůči teplotě přímo závislá.
Čtěte také: Abiotické složky: podrobný přehled
Jsou známé případy, kdy jak bezobratlí (např. chvostoskoci), tak i obratlovci (hlubinné arktické ryby) jsou aktivní i při teplotách pod bodem mrazu. Naopak někteří plži nebo velbloudi snášejí teploty 40 - 50°C. Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce. Zcela zvláštní adaptací je zimní (hibernace) a letní (estivace) spánek obratlovců. Teplota má vliv i na morfologické znaky a rozmnožování. Podle Bergmanova pravidla s klesající teplotou roste velikost živočichů. Allenovo pravidlo říká, že s rostoucí teplotou se prodlužují externity (čili výrůstky) těla.
Chemické složení vzduchu a voda
Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.
Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.
Voda je nezbytnou podmínkou života všech organismů. Tvoří u nich základ vnitřního prostředí a pro mnohé vodní organismy je také životním prostředím. Na Zemi je voda přítomna ve třech skupenstvích. Vodní plochy pokrývají dvě třetiny povrchu Země. Převážně jde o vodu slanou, pouze zhruba 3% připadají na vodu sladkou, z čehož dvě třetiny jsou vázány v ledovcích.
Tlak vody se s přibývající hloubkou zvyšuje. To vyžaduje zvláštní adaptace u organismů žijících ve velkých hloubkách. Podmořské výzkumy v poslední době přitom ukázaly překvapivě velkou rozmanitost organismů přizpůsobených životu v hlubinách, často v oblastech podmořské sopečné činnosti s extrémně vysokou teplotou. Důsledkem vysoké hustoty vody je její velká nosnost, která umožnila vodním organismům vyvinout se do značných tělesných rozměrů. Největšími živočichy, kteří kdy obývali Zemi, nebyli známí suchozemští veleještěři, ale jsou jimi mořští savci ze skupiny kytovců (např. plejtvák 100 tun). Na druhé straně vysoká hustota vody je příčinou menší pohyblivosti. Překonávání odporu vody vede u aktivně plovoucích živočichů často k hydrodynamickému tvaru těla.
Čtěte také: Abiotické vlivy na rostliny
Hustotu vody podstatně ovlivňuje ovšem i salinita. Život ve slané vodě však vyžaduje jiné fyziologické adaptace než ve vodě sladké. Proto jen málo organismů dokáže měnit tato odlišná prostředí. (např. lososi nebo úhoři při tahu) Množství světla pod hladinou závisí na hloubce vodní nádrže a přítomnosti rozpuštěných a rozptýlených látek. U rostlin žijících ve velkých hloubkách (např. řasy chaluhy a ruduchy) jsou přítomna kromě chlorofylu i další barviva pohlcující zejména modrou, fialovou a zelenou složku spektra, tedy složky, které vodou lépe pronikají. Množství světla v různých hloubkách také ovlivňuje zrakovou orientaci živočichů. U hlubinných živočichů proto bývají oči někdy redukovány, často se vyvíjejí světélkující orgány, umožňující orientaci nebo lákání kořisti.
Suchozemští živočichové mají často mnohem menší hmotnost těla než vodní živočichové, kteří mohou dorůstat obřích rozměrů. Rostliny můžeme podle nároků na vodu rozdělit na hydrofyty, hygrofyty a xerofyty.
Makro a oligobiogenní prvky
Makrobiogenní prvky jsou ve velkém množství nezbytné pro život (\mathrm{C}, \mathrm{H}, \mathrm{O}, \mathrm{N}, \mathrm{P}, \mathrm{S}). V menším množství organismy vyžadují prvky oligobiogenní a stopové.
Ekologická valence a tolerance
Termínem ekologická nika se v obecné ekologii označuje souhrn životních podmínek, které umožňují životaschopnou existenci populace určitého druhu v určitém prostředí. Tyto podmínky jsou určovány faktory prostředí (abiotické, např. teplota, vlhkost, sluneční záření a biotické, přítomnost potravy, predátorů a zdrojů).
Ekologická valence je vyjádření schopnosti organizmů snášet určitý faktor prostředí (např. teplotu, vlhkost,…). Některé druhy mají široký rozsah přizpůsobivosti k jednomu faktoru prostředí (např. k teplotě) a zároveň úzký rozsah tolerance k jinému faktoru (např. Široká valence - euryekní (např. Úzká valence - stenoekní (např. Stenoekní organizmy - organizmy s úzkou tolerancí k prostředí, snášejí kolísání životně důležitých činitelů vnějšího prostředí jen ve velmi malém rozmezí.
Čtěte také: Abiotické podmínky a říční ekosystém
Euryekní organizmy mají schopnost přizpůsobit se velmi odlišným podmínkám prostředí. Mají širokou toleranci k faktorům prostředí. Snášejí kolísání životně důležitých vnějších činitelů ve velkém rozmezí.
Pro organizmy z hlediska ekologické valence jsou optimální podmínky prostředí, které respektují nároky určitého organizmu. Organizmy většinou žijí v optimu (tedy v podmínkách, které nejlépe zaručují jejich přežití a rozmnožování. Naopak některé organizmy jsou přizpůsobeny životu v extrémních podmínkách (ekologické minimum nebo maximum).
Ekologické faktory, které působí v rozsahu mezních hodnot, jsou pro přežití jedinců zvláště kritické a nazýváme je mezní neboli limitující faktory.
Invazní druhy a bioindikátory
Invazní druh je druh živého organizmu (rostlina, živočich, houba, atd.), který je na daném území nepůvodní a nekontrolovaně se šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. Některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů.
Druhy, které jsou citlivé k určitému faktoru a signalizují jeho působení, nazýváme ekologické indikátory. Ty upozorňují na míru antropogenních vlivů, jsou ukazateli přirozených změn nebo indikují vlastnosti abiotického prostředí. Bioindikátor je organizmus nebo chemikálie, užívaná k sledování čistoty životního prostředí nebo ekosystému.
tags: #abiotické #podmínky #života #ovzduší #složení
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]