České emise se snížily, statistiky ukazují pozitivní trend

Česká republika v roce 2023 vypustila do atmosféry 99 miliónů tun emisí skleníkových plynů. Poprvé od roku 1990 se tak celkové emise ČR dostaly pod hranici 100 miliónů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Vyplývá to z národní inventarizace skleníkových plynů, jejíž předběžné výsledky Ministerstvo životního prostředí poslalo Evropské komisi.

Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %, což v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20. století.

„Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %. To v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20. století, poprvé jsme se dostali pod hranici 100 miliónů tun. Teď musíme zajistit, aby se nejednalo pouze o přechodný výkyv, ale trvalý trend dekarbonizace energetiky a celého hospodářství, bez negativních dopadů na konkurenceschopnost a obyvatele.

Snížení emisí v různých sektorech

V sektoru energetiky se emise meziročně snížily o sedm miliónů tun. Průmysl a stavebnictví k tomuto snížení přispělo třemi milióny tun a další dva milióny tun ušetřilo vytápění budov.

V neposlední řadě se významně zlepšila emisní bilance české krajiny. Ta se v posledních několika letech potýkala s důsledky rozsáhlé kůrovcové kalamity, se kterou byly spojené významné emise skleníkových plynů z lesních porostů. Ještě v roce 2022 byl sektor využívání krajiny a lesnictví zdrojem 1,5 miliónů tun emisí, ale v roce 2023 již opět pohltil a ve formě uhlíku uložil 3,5 miliónu tun emisí.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Emise za zařízení zahrnutá do systému emisního obchodování (EU ETS) se meziročně snížily o více než 10 miliónů tun a celkově o 43 % oproti roku 2005.

Od roku 1990 se tak již emise snížily o 47 % a ČR je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace.

Na modernizaci ekonomiky a zejména energetiky může Česko do roku 2030 čerpat až 1,2 bilionů korun z evropských zdrojů. Příkladem úspěšného financování ochrany životního prostředí je program Nová zelená úsporám, který pomáhá s úsporami energií díky zateplení nebo výměně zdroje tepla v kombinaci se zvýhodněným úvěrem.

Globální kontext a výzvy

S blížící se klimatickou konferencí OSN (COP30) v Brazílii přinášejí světové organizace varování před nedostatečnými kroky ke snížení emisí. Podle OSN by současné klimatické plány omezily globální emise skleníkových plynů do roku 2035 jen o deset procent.

Klimatické plány, které dosud oznámily jednotlivé vlády, by podle částečné studie OSN snížily globální emise pouze o deset procent. „Lidstvo tak poprvé obrací křivku emisí směrem dolů, ale stále to zdaleka nestačí,“ uvedl výkonný tajemník OSN pro klima Simon Stiell.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Nejbohatší procento populace od roku 1990 spotřebovalo přibližně patnáct procent celosvětového uhlíkového rozpočtu, přičemž emise nejbohatších nadále rostly, zatímco podíl nejchudší poloviny lidstva klesal, uvádí organizace Oxfam ve své analýze.

Od přijetí Pařížské dohody v roce 2015 toto jedno procento spálilo více než dvojnásobek uhlíkového rozpočtu než nejchudší polovina světové populace dohromady. Člen nejbohatšího jednoho procenta vypouští více než stonásobek emisí oproti průměrnému člověku z nejchudší poloviny, zatímco příslušník nejbohatší jedné desetiny procenta vyprodukuje až osm set kilogramů CO2 denně.

Lidský faktor a emise oxidu uhličitého

„Lidské emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů jsou hlavním faktorem globálního oteplování. Tento vztah mezi koncentracemi skleníkových plynů - zejména CO2 - a globálními teplotami platí po celou historii Země,“ popisuje web Our World in Data s odkazem na graf zobrazující průměrnou globální teplotu vzhledem k referenčnímu období 1861-1890.

Roli lidského faktoru na emise oxidu uhličitého podtrhává nespočet studií a článků. Například podle páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jsou emise a činnosti člověka příčinou téměř sta procent oteplení zaznamenaného od roku 1950.

Analýza webu Carbon Brief došla k podobnému závěru, s tím, že ačkoliv existují i přírodní faktory ovlivňující klima Země, kombinovaný vliv sopek a změn sluneční aktivity by v posledních padesáti letech vedl spíše k ochlazení než k oteplení. Autoři rovněž odkazovali na vědecké studie, podle kterých přírodní faktory „nejsou příčinou více než malé části moderního globálního oteplování“.

Čtěte také: Diskriminace českých leseb

Podle webu Our World in Data současné plány na snížení emisí CO2 již snížily budoucí oteplení oproti scénáři bez jakýchkoli opatření. Pokud by politiky pokračovaly stávajícím tempem, globální teploty by do roku 2100 vzrostly přibližně o 2,7 stupně Celsia proti předindustriální éře. Pokud by všechny země splnily své současné závazky, oteplení by se snížilo na 2,1 stupně Celsia.

Různé způsoby měření emisí

Dle článku publikovaném na webu Our World in Data lze emise oxidu uhličitého měřit různými způsoby a každý ukazatel zdůrazňuje jiný aspekt odpovědnosti za klimatickou změnu.

Emise jednotlivých států ukazují, kolik která země aktuálně vypouští do ovzduší, ale nezohledňují velikost populace - větší země zkrátka produkují více emisí. Spravedlivější obraz poskytuje měření emisí na osobu (per capita), které ukazuje, kolik CO2 připadá na jednoho obyvatele. Tento pohled odhaluje výrazné nerovnosti: bohaté země mají násobně vyšší emise na hlavu než chudé.

Při hodnocení odpovědnosti je podle článku důležité také zohlednit obchod. Státy, jež mezi sebou obchodují, dováží a vyváží i „skryté“ emise. Například pokud Spojené království doveze baterie z Číny, emise z jejich výroby se započítávají Číně, nikoli Británii. Ukazuje se, že bohaté země Evropy a Severní Ameriky jsou většinou čistí dovozci emisí, zatímco země středních příjmů, zejména v Asii, čistí vývozci.

Z dlouhodobého hlediska dle článku klimatickou nerovnost umocňují historické emise, které se v atmosféře udržují po staletí.

Doporučení pro další snižování emisí v průmyslu

• Doporučujeme zrychlení odpisů investic do dekarbonizačních projektů.
• Vzhledem ke stále se zvyšujícímu tlaku na dekarbonizaci je nutné i úspěšné projekty neustále inovovat.
• Zjednodušit povolovací procesy a stavební řízení pro dekarbonizační projekty.
• Podpořit elektrifikaci průmyslu skrze PPA se státní garancí.
• Garantovat předvídatelné investiční prostředí a řídit transformaci programově.
• Vytvořit lepší podmínky pro akcelerační zóny pro jejich rychlejší rozvoj.
• Snížit ceny elektrické energie pro energeticky náročný průmysl.
• Zacílit podporu na nejefektivnější dekarbonizační nástroje, což je jen jinak řečeno zachování technologické neutrality dekarbonizace.
• Navýšit prostředky v Modernizačním fondu a dalších dekarbonizačních programech.
• Rušit volné povolenky až na základě vyhodnocení účinnosti CBAM.
• Zachovat cílené bezplatné alokace povolenek pro export.
• Zavést expiraci povolenek anebo omezení doby jejich držení jedním subjektem pro korekci trhu s povolenkami.

Znečišťující látky a jejich emise

Podle dat z Integrovaného registru znečišťování (IRZ) za rok 2024 pokračovalo snižování emisí rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek, reprotoxických látek, skleníkových plynů, plynů způsobujících kyselé srážky, rtuti a dalších těžkých kovů. Výjimkou z celkového poklesu jsou emise rakovinotvorného a mutagenního formaldehydu a látek nebezpečných pro vodní organismy.

V žebříčcích znečišťovatelů za rok 2024 dominují provozy z Ústeckého, Moravskoslezského, Pardubického kraje a Vysočiny. Největšími znečišťovateli jsou Spolana Neratovice a elektrárna Počerady.

„Jsme rádi, že IRZ své dvacetiletí oslavil přidáním tak významné skupiny jakými jsou per- a polyfluoralkylované látky (PFAS), a ještě více nás těší, že se tak stalo na základě výzvy Řeky bez jedů, kterou podepsalo téměř 8 tisíc lidí.

Devět z deseti největších zdrojů emisí rtuti do ovzduší tvoří uhelné elektrárny a teplárny. Celkové emise rtuti v roce 2024 meziročně klesly o 14 % (asi 300 kg).

Emise skleníkových plynů v ČR v letech 1990-2023

Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO2, N2O, CH4, HFC, PFC, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Jednotka CO2 ekvivalent zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO2, které by mělo stejný efekt.

V levé části grafu jsou vyobrazeny absolutní emise na území ČR v jednotkách CO2eq od roku 1990 až do roku 2023. Jednotlivé oblasti lidské činnosti jsou barevně odlišeny. V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 196,9 mil. tun CO2eq. V roce 2023 to bylo 103,5 mil. tun. To znamená, že během tohoto období klesly emise ČR o 47 %. Většina tohoto poklesu, zhruba o čtvrtinu, však proběhla během devadesátých let.

Výroba elektřiny a tepla: Objem emisí z výroby elektřiny a tepla klesl oproti roku 1990 o 38 % na 33,72 milionů tun CO2eq ročně. Tyto emise pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách a v posledních desetiletích spíše stagnují, a to i přesto, že v roce 2002 byla spuštěna Jaderná elektrárna Temelín. Výraznější pokles je patrný až v několika posledních letech v souvislosti s nárůstem cen emisních povolenek.

Průmysl: Emise z průmyslu klesly od roku 1990 o 67 % na 25,86 mil. tun CO2eq ročně. V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu - například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu. Za třetí jde o úniky skleníkových plynů související s průmyslem - například úniky F-plynů při jejich používání v chladících průmyslových produktech nebo úniky metanu při těžbě uhlí či v plynárenské infrastruktuře. Útlumem těžkého průmyslu v první polovině devadesátých let došlo k výraznému snížení emisí ze spalování fosilních paliv. Konkrétně emise ze spalování při výrobě železa a oceli klesly do roku 2000 o dvě třetiny a v roce 2023 se pohybovaly pod 9 % oproti úrovním z roku 1990. Emise z (nespalovacích) průmyslových procesů přitom spíše stagnují. Například emise z výroby skla, cementu, vápna nebo amoniaku a z petrochemie se pohybují na podobných úrovních jako na začátku devadesátých let.

Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 75 % na 20,94 mil. tun CO2eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2014 (s výjimkou roku 2020) lze opět sledovat růst emisí. Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků - v roce 2023 to bylo 94 % všech emisí z dopravního sektoru, 5 % tvořila letecká doprava. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích.

Budovy: Emise klesly oproti roku 1990 o 71 % na 8,62 mil. tun CO2eq ročně. Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem. Průmyslové budovy jsou zahrnuty v kategorii Průmysl.

Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 54 % na 8,13 mil. tun CO2eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O. K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.

Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2023 stouply o 68 % na 5,58 mil. tun CO2eq ročně. Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP - national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC.

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny.

Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické - zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je to tedy pravděpodobně podhodnocený údaj (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemsku).

tags: #ceske #emise #se #snizily #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Odpadové hospodářství Rychnov nad Kněžnou
• Přehled událostí v Rapotíně
• Trendy v nakládání s odpady v EU
• Vše o kompostování
• Co je ekologická stopa?