Absolutní Početnost v Ekologii: Definice a Metody

Početnost patří k základním charakteristikám populací volně žijících živočichů a metody pro její zjišťování jsou využívány jak při výzkumech, tak při mysliveckém hospodaření se zvěří.

Populační Dynamika a Početnost

Početnost (abundance) jednotlivých druhů spárkaté zvěře v daném prostoru není stálá, ale kolísá jak v průběhu sezony, tak i ve víceletých obdobích. Takové změny v početnosti populace se označují jako populační dynamika. Obecně lze konstatovat, že čím větší je rozmnožovací kapacita určitého druhu, podmíněná vysokou nalitou, rychlým růstem mláďat a krátkověkostí, tím vyšší je populační dynamika.

U druhů s vysokou populační dynamikou může dojít k přemnožení populace (tzv. gradace). Tento jev se může vyskytovat víceméně pravidelně v několikaletých cyklech. Nejtypičtějšími představiteli gradačních druhů jsou především drobné druhy hlodavců, kteří nepatří mezi zvěř (např. hraboš polní). Při přemnožení dojde k takovému nahuštění jedinců jednoho druhu na určitém území, že jejich počet převyšuje živné možnosti prostředí a mezi zvířaty dochází k nadměrným kontaktům vedoucím ke stresu celé populace a k propuknutí infekčních chorob. Tento stav má za následek vymření převážné části populace (tzv. populační deprese).

Výsledkem je zprvu stagnace a následně i vymírání populace, což můžeme v současné době pozorovat např. Maximální populační hustota zvěři ještě zaručuje plnění jejich životních funkcí, ale už se začínají projevovat známky konkurence, nejdříve potravní, následně i pohlavní (souboje samců v době rozmnožování), které se mohou ještě zhoršovat při případném zvyšování populační hustoty zvěře nad únosnou (maximální) míru.

Přemnožení jakéhokoli živočicha nad únosnou míru je vždy škodlivé, což se netýká pouze zvěře, dlouhodobě vede ke ztrátě kondice, konstituce, k větší náchylnosti k chorobám, které se snadněji přenášejí a nakonec k nucené migraci do sousedních honiteb.

Čtěte také: Studie o vlivu znečištění na ptáky

Problémy se Stanovením Početnosti

V případě volně žijících živočichů je ovšem přesné stanovení početnosti prakticky nemožné a téměř vždy jde o odhad, jehož spolehlivost je závislá na řadě faktorů (druh zvířete, metoda, zkušenosti pracovníků, roční období a mnoho jiných). Zpravidla dochází k podhodnocení reálných stavů zvěře a nejsou výjimečné situace, kdy skutečnost několikanásobně převyšuje „kvalifikované“ odhady.

Chybný odhad početnosti zvěře má ovšem vážné důsledky, protože současné myslivecké hospodaření v České republice je založeno právě na správném posouzení početnosti zvěře, na jehož základě je stanoven plán lovu.

Metody Sčítání Zvěře

Metody sčítání zvěře lze rozdělit na přímé a nepřímé.

Přímé Metody

Přímé metody jsou založeny na faktickém pozorování zvěře. Pomocí těchto metod lze zjistit nejen početnost zvěře, ale i další informace o pozorované zvěři jako např. pohlaví, věk, zdravotní stav aj. Sčítá se ve dne i v noci, ze země i ze vzduchu, z dopravních prostředků, pomocí osvětlení, nebo termovize, automatických fotoaparátů a kamer. Při přímém sčítání často dochází k výraznému podhodnocení skutečné početnosti.

Nepřímé Metody

Pomocí nepřímých metod se nesčítá přímo pozorovaná zvěř, ale nejčastěji její pobytové znaky jako např. stopy, trus, impakt na vegetaci či hlasové projevy. Tímto se získává tzv. relativní početnost, která se na početnost absolutní (jedinci zvěře) přepočítává. Nelze proto získat jinou informaci o populaci než samotnou početnost bez rozlišení pohlaví a věku zvěře. Skutečná populace může být podhodnocena i nadhodnocena.

Čtěte také: Početnost mloka v Praze

Zpětné Propočty

Zvláštní skupinou jsou metody založené na vyhodnocování mysliveckých statistik, tzv. zpětné propočty.

Napříč tímto teoretickým rozdělením lze pro odhad početnosti použít metody jednoduché, které nevyžadují prakticky žádné vybavení, až po metody založené na použití letadel či nákladné techniky. Pomocí výkonné techniky je možné zpravidla dosáhnout lepších výsledků, ale její nasazení samo o sobě nezaručuje kvalitu výstupů.

Příklady Metod Sčítání

Státní organizace zabývající se managementem zvěře ve Skotsku Deer Commission for Scotland (DCS) používá tuto metodu pro sčítání jelení zvěře a částečně i siky. Celý areál výskytu jelení zvěře ve Skotsku je rozdělen na 49 oblastí. Hranice jednotlivých oblastí jsou v terénu voleny tak, aby mezi sousedními oblastmi docházelo k co možná nejmenší migraci zvěře (jezera, ploty proti zvěři, železnice, dálnice,…).

Každá oblast je dále členěna na několik menších lokalit a to pro lepší přehlednost při organizování sčítání. Každá tato lokalita nesmí být větší než je denní výkon týmu sčítačů. Sčítání probíhá v předjaří (leden-duben), kdy se jelení zvěř vrací ze svých zimovišť v nižších krytých polohách zpět na horské planiny. Každý tým sčítačů je vybaven pozorovacími dalekohledy, mapou, notebookem a vysílačkou.

Během průzkumu u zvěře zaznamenávají pohlaví, dospělost, čas pozorování, směr pohybu tlupy a další dodatečné informace. V případě, že se zvěř pohybuje do vedlejší lokality, tak sčítací skupina informuje sousední sčítače, aby nedošlo k dvojitému sečtení. V případě, že sčítání probíhá ve velmi přehledné oblasti, mohou sčítači pracovat individuálně nebo ve dvojicích.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Sčítači mohou postupovat „po větru“ nebo „proti větru“ a to podle situace v jaké se zvěř zrovna nachází. Zvláštní pozornost se musí věnovat výběru tzv. konečné linie, kdy se předpokládá, že zvěř přes tuto hranici během noci nepřejde a další den může sčítání začít, kde předešlý den skončilo. Sčítaná data jsou každý den vyhodnocována a popř. odstraněny tzv. dvojité záznamy.

Sčítání probíhá pouze v oblastech, které jsou snadno identifikovatelné na mapě 1:10000. Velký počet pozorovatelů je rozestavěn kolem celé zájmové oblasti, každý z nich je vybaven mapou s informací o pozici ostatních sčítačů. Sousední sčítači musí mít mezi sebou vzájemně vizuální kontakt a jejich úkolem je vyhnat zvěř z nepřehledných lokalit do přehlednějších částí oblasti, kde bude sečtena.

Skupina naháněčů musí zaznamenávat počet a směr pohybu zvěře, jakož i počítat zvěř jež přešla přes linii naháněčů zpět. Během naháňky musí docházet ke vzájemné koordinaci jednotlivých naháněčů. Jejich záznamy jsou po skončení každé naháňky vyhodnoceny a vyloučeny tzv. Tato metoda je použitelná především pro menší rozlohy lesů. Tento způsob sčítání je také výhodnější pro větší druhy zvěře. Menší druhy jako např.

Tato metoda je podobná jako předchozí způsob, avšak sčítání probíhá z několika stálých pozic uvnitř zájmového území. Nejvhodnější doba pro sčítání je čas, kdy zvěř zvyšuje svoji aktivitu (soumrak, úsvit) a míří za potravou. Periody pozorování se musí opakovat každé 2-3 hodiny, tak aby začaly než začne první zvěř vycházet na pastvu a také dříve než se začne z pastvy vracet.

Sčítači zaznamenávají pohlaví, věkové třídy, místo a čas pozorování, směr pohybu, a další informace (poranění zvěře,…). Některé informace se později využívají k eliminaci dvojitého sčítání. Tato metoda je velmi využívaná k určení denzity většiny druhů spárkaté zvěře v oblastech jehličnatých lesů severního Skotska.

Tato sčítací technika vyžaduje kopcovitý terén s volnými výhledy z výhodných vyvýšených pozic. Jedná se o lokality 40 až 100 ha rozlehlé jež je možné po celé ploše přehlédnout z jednoho vyvýšeného bodu. K samému pozorování se používají pozorovací dalekohledy. Pomocí nich lze i snadno zvěř klasifikovat dle pohlaví či věkových tříd a to zvěř jelení až do vzdálenosti 1 km a srnčí 0,5 km.

U každé zvěře se zapisuje taktéž místo a čas pozorování a směr pohybu a to pro snížení vlivu dvojitého sčítání. Z dobře položeného bodu lze pozorovat pohyb zvěře i v méně přehledných částech oblasti, tato zvěř je pozorována v pohybu po velmi krátkou dobu, tudíž ji nelze přesně klasifikovat. Tato zvěř se pouze zaznamená, ale v konečném součtu se s ní nepočítá. Pozorování se opakují každé 2,5 hod. Na konci každého sčítání se množství sečtené zvěře převádí na celkovou denzitu oblasti (ks/km2).

Sčítání se v každé oblasti opakuje ve třech až čtyřech po sobě jdoucích dnech vždy večer a ráno. Metoda výhodných pozic se používá zejména v jarním období, kdy ještě není plně rozvinut vegetační kryt. Tento způsob se uplatňuje především tam, kde se zvěř déle zdržuje na volných pláních bez lesa a jiných možností úkrytu.

Využívají se lehká letadla a vrtulníky. Pozorovatelé sčítají zvěř při přeletech nad zájmovou oblastí po předem určených koridorech. Vzdálenost mezi jednotlivými koridory je určena především výškou letu nad zemským povrchem a také viditelností. Doporučuje se využití videokamer, fotoaparátů či termovizuálního zařízení a to především pro zpřesnění sčítání a vyloučení dvojitého záznamu.

Nejpřesnějších výsledků se dosahuje při sčítání početnějších populací velkých druhů zvěře na rozlehlejším území v zimním období se sněhovou pokrývkou. Touto metodou je skutečný početní stav zvěře většinou podhodnocen.

Sčítání je založeno na pravidelném rozmístění liniových transektů napříč zkoumanou oblastí. Zvolené transekty jsou zaznamenány do terénní mapy. Sčítání je realizováno jedním sčítačem. Sčítač prochází oblastí po vyznačených transektech a zaznamenává počet a druh zvěře, kterou je schopen z transektu identifikovat. Dále zaznamenává kolmou vzdálenost zvěře od liniového transektu. Tato vzdálenost se nejčastěji odhaduje.

V prostředí listnatého lesa při sčítání siky japonského bylo vice než 94% jedinců sledováno maximálně do vzdálenosti 40 m od linie. V tomto prostředí dale než 30 m od linie významně klesá identifikační schopnost pozorovatele. Výše popsaná metoda je považována za nejpraktičtější metodu pro sčítání zajíce polního (Lepus europaeus) v podmínkách jižní Anglie.

Využívá se přirozeného chování zvěře, která za tmy vychází na volné plochy za potravou. Na těchto lokalitách lze poté velmi snadno tuto zvěř za pomocí světlometů sčítat. Využívá se především odrazu světelných paprsků ve světlech zvěře, této vlastnosti lze s výhodou využívat až na vzdálenost 300m. U zvěře, která se v daný okamžik nachází v těsné blízkosti pozorovatele (do 50m) lze snadno rozeznat i pohlaví či věkovou třídu.

Sčítání zpravidla probíhá v noci z automobilu. Každý automobil má tříčlennou posádku složenou z řidiče, sčítače jež si sám obsluhuje světlomet a dále pak pomocníka jež zaznamenává sčítané informace. Tato metoda je použitelná zejména v oblastech, kde není zvěř během noci nijak rušena. Nelze ji využívat v lokalitách, kde dochází k lovu za pomocí světlometů či automobilů.

Výsledkem sčítání je součet informací ze všech pozorovacích míst vybavených termovizuálním zařízením. Každý pozorovací bod musí být v krajině velmi pečlivě zvolen a to s přihlédnutím na stávající charakter okolního reliéfu. Doporučuje se pozorovací bod vždy umístit do středu zamýšleného pozorovaného území. Tyto pozice musí být přesně zaneseny do organizačních plánů a map. Sčítání se zpřesňuje větší koncentrací pozorovacích míst a omezením pohybu zvěře mezi nimi.

Je velmi žádoucí tato pozorování opakovat po několik po sobě jdoucích nocích. Odhad populační denzity za pomoci této metody závisí na výpočtu tzv. „detekční funkce“ ze vzdálenosti změřené mezi tlupami zvěře a transektní linií. Detekční funkce definuje pravděpodobnost výskytu zvěře v určité vzdálenosti od transektu a tvoří tím možný odhad denzity z počtu sečtené zvěře podél transektů.

Detekční funkce závisí na viditelnosti podél transektů a ta je zase velmi závislá na hustotě vegetačního krytu, proto je nutné, aby každá lokalita měla na celé ploše podobnou strukturu vegetace a zvlášť vypočítanou detekční funkci. Sčítání probíhají v zimě i v létě a tak musí být stanovená hodnota detekční funkce pro zimní i letní stav vegetace.

Zájmová oblast musí být snadno identifikovatelná na mapě a linie transektů zde musí být zřetelně vyznačeny. Z praktických důvodů bývají linie transektů v mnoha případech shodné se stávající cestní sítí. Pro lesní oblasti je minimální přípustná hustota transektů 2,5km transektu na 1km2 lesní plochy. Nesmí se zde nacházet plocha širší než 300m nebo větší než 10 ha jež by nebyla prostoupena transektem. Transekty by měly být dlouhé 300-2000 metrů a vždy by měly začínat i končit na okraji lesa nebo na křižovatce s jiným transektem.

Termovizuální průzkum lze na transektech provádět buď pochůzkou nebo z automobilu, přičemž rychlost pojezdu se musí přizpůsobit okolnostem zejména hustotě vegetace v okolí transektu. Pokud dojde ke zpozorování zvěře, musí být nejdříve zaznamenány informace o počtu kusů, pohlaví, věku (pokud je to možné) a hned nato musí být určena nejkratší kolmá vzdálenost od transektu v jaké se zvěř nacházela.

Pro zjištění vzdálenosti zvěře od transektu se používají dvě metody. V prvém případě se jedná o metodu porovnání délky těla daného druhu zvěře a tím k odvození vzdálenosti v jaké se zvěř nachází, poté je nutné určit úhel mezi transektem a zvěří z místa pozorování a poté již jednoduchým matematickým vztahem určit kolmou vzdálenost zvěře od transektu. V druhém případě se využívá měření v mapě v měřítku 1:10000. Tento způsob se využívá v případě, kdy je zvěř vzdálená více než 200 m, také v místech kde se transekt zatáčí a nebo pokud není možné změřit délku těla zvěře.

Každý transekt by měl být prozkoumán 1-3krát v několika nocích. Měření by nemělo probíhat za zhoršeného počasí. Například pro les o rozloze 1000ha by k získání spolehlivých informací o denzitě zvěře mělo stačit 5-8 nocí průzkumu pochůzkou nebo 2-3 noci pomocí automobilu.

Tato sčítací technika je založena na poměru počtů zvěře označené a neoznačené na určitém území. Tento způsob sčítání vyžaduje velmi zkušené pomocníky pro manipulaci se zvěří. Zvěř musí být nejdříve velmi šetrně odchycena a označena a to buď telemetrickou značkou nebo pouze mechanickou značkou (nejčastěji do ušního boltce). Podle toho se poté řeší opětovné sčítání označených a neoznačených kusů zvěře.

Zásadním problémem tohoto sčítání je minimalizace změn, které v populaci proběhnou v době mezi označením zvěře a opětovným sčítáním. Většina populací volně žijící zvěře je považována za populace tzv. „otevřené“. Tzn. že na početnost populace působí jak úbytky (emigrace, úhyn, odstřel,...) tak i přírůstky (mladá zvěř, imigrace,...).

Základní princip této techniky vychází z porovnávání poměru pohlaví před a po lovecké sezóně, kdy známe přesný počet a pohlaví ulovené zvěře. Terénním pozorováním zjišťujeme poměr pohlaví a to především počet jelenů před a po lovecké sezóně a počet laní před sezónou. Pokud bychom použili data před a po lovecké sezoně laní, pak bychom mohli jen vyměnit informace o počtu jelenů za laně a znovu bychom vypočítali celkovou početnost populace.

Tato metoda může být značně nepřesná v případě velmi početné populace s nízkým odlovem. Tato sčítací technika také nepočítá s ostatními faktory tzv. Pomocí této relativní metody nikdy nedojdeme k přesnějším výsledkům populační hustoty.

Tato metoda vychází z předpokladu, že spárkatá zvěř má jistý negativní vliv na vegetaci, intenzita tohoto vlivu je však závislá na velkém množství faktorů, jako např. potravní chování daného druhu zvěře, potravní nabídka, typ stanoviště, atd. Také je velmi složité určení výše tzv. prahové početnosti zvěře. To je množství zvěře na určité lokalitě, jejíž vli...

tags: #absolutni #pocetnost #ekologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Účinný boj s chlupy
• Udržitelná krása s Yves Rocher
• Vliv na přírodu
• Různorodost přírody a informace
• Jak vyrobit betlém z odpadu