Klimatické Pásy a Podnebí Afriky

Rozdělení podnebných (klimatických) pásů je sporné, v různých pramenech se uvádí odlišně. Základní teplotní pásy jsou dány množstvím dopadajícího slunečního záření. Velmi přibližně platí, že mezi obratníkem Raka a Kozoroha se nachází tropický pás, mezi obratníky a polárními kruhy mírný pás a mezi polárními kruhy a póly polární pás. Podrobnější dělení je ovšem složitější. Následující dělení je záměrně zjednodušené!

Tropický Pás

Sahá zhruba od rovníku po obratníky, či spíše ještě kus za obratníky. Pro celý tropický pás platí, že je tu horko po celý rok.

Stále Vlhký Tropický Pás

Horko a vlhko po celý rok. Vegetace: tropické deštné pralesy. Jsou stále zelené, stromy jsou neopadavé.

Tropický Pás s Obdobími Sucha a Dešťů

Horko po celý rok, avšak prší zde jen po část roku: střídají se období sucha a období dešťů. Vyskytuje se na sever a na jih od ekvatoriálního pásu. Výskyt: Afrika (větší část, mimo rovníku, pouští a krajního severu a jihu), Austrálie, Jižní a Střední Amerika.

Subtropický Pás

Přechod mezi tropickým a mírným pásem. V některých částech subtropického pásu téměř neprší, protože jsou dále od moře, nebo jsou ve srážkovém stínu.

Čtěte také: Výzvy pro západoafrickou přírodu

• menší vzdálenost od oceánu → více srážek po celý rok, menší teplotní rozdíly mezi létem a zimou.
• dále od oceánu, ale ne příliš daleko.

Mírný Pás

V sušších oblastech mírného pásu rostou stepi - rozsáhlé travnaté plochy. Stromy zde rostou pouze ojediněle, většinou v blízkosti vodních toků. Stepi jsou typické pro kontinentální podnebí. Vyskytují se hlavně na jihu Ruska a Ukrajiny, v Maďarsku (puszta), USA a Kanadě (prérie), severní Argentině (pampy). Ve vlhčích oblastech mírného pásu rostou lesy. V některých oblastech mírného pásu, které leží na západních pobřežích, rostou i deštné pralesy!

Subpolární Pás

Přechod mezi mírným a polárním podnebím. Krátké mírné léto, průměrná teplota nejteplejšího měsíce nepřekročí 10°C. Tato klimatická hranice se kryje s hranicí lesa. Výskyt: úplný sever Skandinávie, Ruska, Kanady a Aljašky. Na jižní polokouli tento pás prakticky chybí, protože zde v příslušné zeměpisné šířce chybí pevnina.

Polární Pás

Po celý rok je tu zima a sucho (celoroční tlaková výše!). Některé oblasti (jižní pól) patří k nejsušším místům na Zemi, z hlediska srážek je to vlastně poušť.

Vliv Horských Oblastí

Všude na světě horské oblasti způsobují výrazné odchylky v rozložení pásů. Jednak je v horách větší zima, a tudíž mohou být i na rovníku ledovce, které jsou jinak typické pro polární pás.

Příklady Regionálních Odlišností

1. Severní Amerika: západní pobřeží dostává více vláhy (Kalifornie), ale ve srážkovém stínu se směrem k východu rozkládají pouště (Údolí smrti, Mohavská poušť, Nevadská poušť). Ještě východněji pak leží stepní (prérijní) pás, který se táhne z jižní Kanady přes střední část USA v poledníkovém směru, a ne jako v Rusku ve směru rovnoběžky.
2. Patagonie: Toto území na jihu Jižní Ameriky je jedním z nejlepších příkladů srážkového stínu.

Cirkulace Vzduchu a Tlakové Útvary

Vítr vane vždy z oblasti vysokého tlaku do oblasti nízkého tlaku. Vlivem Coriolisovy síly ovšem větry nevanou přímo, ale stáčí se na severní polokouli vpravo a na jižní polokouli vlevo od původního směru pohybu.

Čtěte také: Guinejský záliv a Kongo

• Stálé (celoroční) cyklóny a anticyklóny: jsou nepohyblivé stacionární, vyskytují se celoročně nad oceánem, souvisí s planetární cirkulací vzduchu v atmosféře.
• Sezónní tlakové útvary: jsou rovněž stacionární (nepohyblivé), avšak vyskytují se pouze sezónně, a to nad pevninou. Nejvýraznější tlakové útvary vznikají nad Asií (největší kontinent).
• Pohyblivé cyklóny a anticyklóny: jsou typické pro mírný pás, kde postupují směrem od západu na východ spolu s atmosférickými frontami.

Tropické Cyklóny (Hurikány)

Jsou typické pro Karibskou oblast, Floridu, jižní Pacifik, Bangladéš a další tropické oblasti. Vznikají nad oceány a postupují směrem nad pevninu, kde se nakonec rozpadnou. Říká se jim různými místními názvy: hurikán, tajfun, cyklón. Jsou velmi ničivé. Samotná tropická cyklóna je mohutným vzdušným vírem o průměru až 500 kilometrů. Tento vír se pohybuje rychlostí jen asi 25 km/h, ale obvodová rychlost větru je až 320 km/hod. Uprostřed víru je oko hurikánu, kde je jasné počasí a bezvětří. Hurikány jsou vždy spojeny s přívalovými srážkami a často způsobují záplavy, obzvláště na pobřežích ve spojení s přílivem.

Tornáda

Tornáda jsou vlastně také tlakové níže, ale (ve srovnání s hurikány) miniaturních rozměrů. Nejvíce se vyskytují v prérijním pásu v USA, kde se často střetávají studené větry od severu s teplým vzduchem od Mexického zálivu. Při střetu vzduchových hmot stoupá teplý vzduch rychle nahoru a vzniká prudký větrný vír, vytvářející typický trychtýř. Ten je široký cca 50-500 metrů. Rychlost pohybu trychtýře je jen 30-60 km/h, ale obvodová rychlost je prý až 650 km/h - nejrychlejší větry na zemi (obtížně měřitelné).

Atmosférické Fronty

Tyto fronty se během roku posouvají směrem za sluncem. Teplá fronta se nasouvá pod znatelně ostřejším úhlem než studená fronta. Teplý vzduch se drží nahoře. Studené fronty se pohybují rychleji než teplé. Přechod front přináší často srážky a změnu počasí.

Globální Oteplování

V současnosti se celosvětově otepluje. Vedou se diskuse, do jaké míry na to má vliv člověk. Je pravděpodobné, že člověk se podílí na globální oteplování emisemi skleníkových plynů. Klimatické výkyvy postihovaly Zemi i v nedávné minulosti. Tak například v letech cca 1000-1200 n.l. bylo tepleji než dnes (klimatické optimum) a Vikingové v této době osídlili Grónsko. V letech cca 1450-1850 bylo naopak výrazně chladněji než dnes (malá doba ledová) a vikinské osady v Grónsku zanikly. Občas tehdy zamrzalo i Baltské moře! Ve 20. století se průměrná teplota na Zemi zvýšila o 0.6°C. Toto oteplování je ovšem krajně nerovnoměrné.

Skleníkový Efekt

Atmosféra část záření odráží zpět k zemskému povrchu a funguje tak jako velký skleník. Skleníkový efekt je pro život na Zemi velmi důležitý! Skleníkový efekt tedy působí především kladně! Skleníkový efekt způsobují především vodní páry (H2O) v atmosféře a dále skleníkové plyny. Množství H2O v atmosféře je ovšem velice variabilní. Daleko nejdůležitějším skleníkovým plynem, který má největší vliv na globální oteplování, je oxid uhličitý (CO2). Podílí se na globální oteplování asi 50%. CO2 se uvolňuje do atmosféry především spalováním fosilních paliv a vypalováním deštných pralesů. V současnosti je ve vzduchu asi 400 ppm (0.04%) CO2.

Čtěte také: Extrémní chudoba a ohrožení dětí v Africe

Důsledky Globálního Oteplování

1. Tání ledovců: To již probíhá. Na ledovcích se dá nejlépe pozorovat postup globálního oteplování. Drtivá většina ledovcových splazů dnes ustupuje. Pokud by roztály všechny světové ledovce, hladina oceánů by stoupla o 60 metrů.
2. Šíření pouští: S rostoucí průměrnou teplotou dochází i k šíření pouští. Platí to i obráceně - v chladnějších obdobích byl rozsah pouští mnohem menší.
3. Šíření nemocí a škůdců do chladnějších oblastí, kde se dříve nevyskytovaly.
4. Změny mořských proudů: Vlivem oteplování může dojít ke změně směru mořských proudů.

Ozonová Vrstva

Ozon (O3) je velmi nestabilní molekula kyslíku. Pro člověka je ozon jedovatý a navíc se podílí i na skleníkovém efektu. V troposféře je proto jeho výskyt nežádoucí. Bývá často přítomen ve smogu. Avšak ozon ve stratosféře je pro život na Zemi životně důležitý! Přemíra ultrafialového (UV) záření způsobuje rakovinu kůže, oční choroby a nežádoucí genetické mutace. Většina ozonu se nachází v ozonosféře, která je součástí stratosféry. Ozonosféra leží přibližně ve výšce 15-30 kilometrů. Množství ozonu v atmosféře se udává v Dobsonových jednotkách (zkratka DU = Dobson unit). Dobsonovy jednotky udávají tzv. Množství ozonu v atmosféře se v různých oblastech světa liší. U nás je v atmosféře cca 350 DU ozonu, kolem 60.

Ozonová Díra

Vytváří se především nad Antarktidou a „blízkým“ okolím (Patagonie, Austrálie), občas ale i nad Arktidou. Neznamená to ovšem úplnou absenci ozonu, ovšem ozonová vrstva je výrazně zeslabena. Nejhorší situace je počátkem antarktického jara (říjen), kdy do Antarktidy pronikne vzduch z nižších zeměpisných šířek (ten se sem v zimě kvůli mohutné tlakové výši nedostane). Ozonovou vrstvu poškozují především freony. Ve stratosféře se z freonů oddělují atomy chloru a fluoru, které poté řetězově rozbíjejí nestabilní molekuly ozonu. Jedna molekula, obsahující chlor, dokáže rozložit až 10000 molekul ozonu. Řešením je tedy omezení či úplné zastavení výroby freonů. Freony se používají hlavně v chladničkách a jiných chladicích zařízeních, sprejích apod.

Oslunění a Pasáty v Africe

• Nejvíce oblačný pás leží jižně od 10°s.š. zahrnující pobřeží Guinejského zálivu a také pás podél západního úbočí Etiopské vysočiny a hor východní Afriky - oslunění 100-150 h. (3hod. denně při 12hod.
• Nad 3600 h. (po 10 h. denně) trvá oslunění v centrální Sahaře, nad 4000 h. na jihu jsou maxima překračují 3600 h.
• Mezi těmito maximy leží oblast kolem rovníku kde klesá osl. až k 1400-1600h. (3-4h. roční suma celkového slunečního záření - obratníkové šířky
• Sev. pasáty severní polokoule (sv. nad Saharou a Západní Afrikou jsou pasáty suché a unášejí prach (chladné v zimě a horké v létě) - sv. a v.
• Jiný charakter mají pasáty celoročního charakteru jihoatlantické tlakové výše - na j. polokouli mají větry směr jv. až jižní - po přechodu rovníku se uchylují vpravo - stávají se větry jz.
• Východní Afrika je v tomto období pod vlivem sv. a v. s jihoatlantickou výší souvisí jz. a z.
• Květen - výběžky azorské výše se rozprostírají již nad Středoz.
• Červenec - Azorská výše - ovlivňuje i Evropu - zóna konvergence se přesouvá ještě výše na sever - jz. větry (guinejský monzun) zasahuje obrovské plochy západní Afriky až k 18°s.š., max. nad atlant.
• Cirkulace nad j. Afrikou - pás výší okolo obratníku - j. Atlantik - j. Afrika - j. Indic. na jižním okrajem j.
• Říjen - zóna konvergence se přesunuje na jih - zůstává na sever od rovníku - guinejský monzun dosahuje na západní polovině kontinentu 10°s.š.
• Červenec - vysoké teploty na Sahaře - přes 30°C, Z. na jižní polok. v nejchladnějším období roku - min.
• Leden - Sahara - méně než 10-30% pokrytí, jasné počasí - Guinea, Burkina Faso, v. Nigérie, v. Kamerun, J.
• Leden - Gabon, V. Kamerun, V. nejoblačnější oblast v červenci - podél 10°s.š. leden - 70% - záp.

Vodní toky v Africe

• Např. Véd Sabú v z. Maroku má průměrný průtok 30-40 m3.s-1, min. řeky pramenící na z. většina řek severní Afriky ztrácí během toku velké množství vody - na středním a dolním toku protékají polopustinnými oblastmi - vysoký výpar, voda teče např.
• Směrem k rovníku se období dešťů prodlužuje - trvá i přes 4 měsíce, vznikají větší vodní toky - pramení v tomto pásmu velké toky - Niger, Senegal, pravé pobočky Nilu pramenící v Etiopské vysočině, na jihu : Zambezi, horní úseky levostr.
• Západní pobřeží a západní okrajový práh jz. z toho důvodu se formovala poušť Namib (ekv. ani ve vyšších nadm. v letním období se zde vytváří tlaková níže - do ní proudí vzduchové hmoty pasátového původu )jv.
• Rozdílné vzduchové hmoty způsobují při vzájemném styku vznik srážek a vyvolávají letní období dešťů - srážkové úhrny závisejí od vzdálenosti místa od východního pobřeží a od rovníku - všeobecný trend - snižování srážek na západ a na jih (1000 mm v.pobř. - 70 mm i méně z.
• Plošné rozmístění srážek v oblasti tropické j. na rozlehlém povodí Konga spadne přes 1500 mm/rok, jižní část pobřež.
• Atlantické pobřeží - Libreville - dvě dešťová maxima (duben, listopad) - mezi nimi je výrazné suché období (červen - září) - měs.
• Pobřeží na jih od rovníku dostává max. tektonické deprese východoafrického riftu leží ve srážkovém stínu vysokých horských masívů (Mt.
• Na řekách s povodím v pásmu se dvěma deš. úzká v. říční systém je vyvinutější na v.

Podnebí Světa

Klima neboli podnebí je dlouhodobý stav počasí, který vyjadřují dva základní meteorologické a klimatické prvky a těmi jsou průměrná teplota vzduchu a srážky, přesněji srážkové úhrny za jednotlivé měsíce roku i za rok jako celek a také průměrné srážky za tato období. Podle jejich hodnot určujeme dlouhodobý normál pro dané území a podle něj poté hodnotíme klimatický průběh uplynulých období. Od oblastí s převažujícím věčně horkým a také vlhkým podnebím, přes oblasti extrémně suché se značným střídáním teplot i během dne až po oblasti s věčným mrazem a ledem. Tak pestré je klima naší Země nebo-li podnebí Světa. V některých oblastech to vypadá, jakoby na Zemi ani nebyla voda. V jiných zas, jakoby byla doba ledová. A třetími odlišnými oblastmi jsou oblasti, kde je extrémně horko a vypadá to tam tak, jakoby měla Země opravdu významný skleníkový efekt.

Základní Oblasti a Podoblasti Podnebí

Nyní si blíže popíšeme podnebí Světa v uvedených základních 5 oblastech a jejich podoblastech, jinými slovy klimatických pásmech.

• Vyznačuje se pravidelnou cirkulací vzduchu s převahou vlhkého počasí. Počasí se během dne a roku téměř nemění. Teplota vzduchu je vysoká (průměrné teploty jsou v minimech na 18°C) a srážky jsou zde také vysoké, za rok zde spadne minimálně 750mm srážek.
• Panují zde monzuny, které se vyznačují v létě vlhkým počasím a v zimě naopak. V monzunových oblastech jsou větší rozdíly teploty vzduchu během roku, stejně to platí pro oblasti pouštní, kde převládá po celý rok teplé a suché počasí.
• V savanách nastává jednou za rok období dešťů a to v letním období. Teplota vzduchu nezaznamená během roku větší výchylku než 15°C. V zimě je počasí suché a teplé. Od východu zde vanou pasáty.
• V tomto pásmu převládá vliv tropických monzunů nebo pasátů pouze v létě, v zimě je tomu naopak. Průměrná měsíční teplota vzduchu překračuje v několika měsících 18°C.
• Přesněji mírně teplé pásmo se naopak vyznačuje velkou variabilitou počasí. Teplota vzduchu, srážky i proudění se neustále mění. Převládá zde cyklonální charakter počasí. Během roku se střídají roční období se specifickým průběhem klimatu. Nám ve střední Evropě je toto klima tedy nejbližší. V oblasti pásma převládá západní cirkulace. Tato se ovšem stáčí v létě často na jižní, jihovýchodní až východní a přináší teplé počasí. V zimě naopak na severní až severovýchodní a přináší mrazivé počasí s výskytem sněhu. Pokud se proudění stočí na převažující západní složku v létě, znamená to zpravidla ochlazení. Pokud se tak stane v zimě, je počasí teplejší než při severním a severovýchodním proudění. Toto se v zimních obdobích děje v posledních letech v našich podmínkách častěji. Proudění se někdy stáčí na jihozápadní až krátce jižní.
• Nebo též zvané jako vysokohorské pásmo či chladné mírné pásmo. Jedná se o klima subpolárních oblastí se studeným létem s teplotou kolem -3°C v nejchladnějším období v jižní části a v nejteplejším období teplotami kolem 10°C v severní části. Dělí se na podoblasti neustále vlhkou a zimní suchou.
• Je pásmem téměř věčného nebo věčného sněhu a ledu. Polární sněžné pásmo je charakteristické mírnou až studenou zimou a nízkými úhrny srážek, které jsou zpravidla sněhové. V nejteplejším období je průměrná teplota kolem 10°C, v zimě jde o záporné teploty.

Klima v Africe

Afrika se nachází co se podnebí Světa týče v oblasti rovníku, což má určité charakteristiky. Plocha jižní části oblasti je ale menší a klima je zde mírnější s menší mírou kontinentality. Pásmo kolem rovníku má často deštivé počasí. Jednotlivé oblasti s daným klimatem zde plynule mezi sebou přecházejí, neboť se zde nevyskytují žádná významná táhlá a ostrá pohoří. Na tomto kontinentu se vyskytuje více klimatických pásem. Severní a jižní okraje kontinentu mají pásmo subtropické. Dále se na kontinentu vyskytují monzunové oblasti střídané pasáty. Afrika má celoročně shodnou průměrnou teplotu vzduchu, která neklesá pod 25°C a nestoupá nad 30°C. V subtropických oblastech Afriky se vyskytují suchá a horká léta a mírné vlhké zimy. V jižní části Afriky je chladněji než na jejím severu. Průměrné teploty jsou na severu 10 až 14°C, v centru kontinentu může i mrznout. V létě jsou teploty mezi 22 až 27°C, ale v maximech může být místy i 45°C. Jasné a horké počasí je v létě přerušeno jen občas bouřkami, které mohou být i velmi silné s průtržemi mračen. Na území Afriky se vyskytují místní větry vanoucí ze Sahary během jarní sezóny. Za rok naprší až 500mm, v centru Afriky je to ovšem jen 100 až 300mm.

Rozmístění Obyvatelstva v Africe

Žije zde více jak 1 a čtvrt miliardy, přesné číslo k 1. 1. 2019 bylo 1 293 062 808. A počet obyvatel se stále zvyšuje. Přirozený přírůstek obyvatel je největší ze všech kontinentů. Na rozmístění obyvatelstva mají vliv přírodní podmínky, s kterými jsme se už seznámili. I díky nim je obyvatelstvo rozmístěno nerovnoměrně. Nejméně jsou osídleny oblasti pouští, ve kterých panují pro život těžké podmínky. Nejvíce lidí žije v Nigérii (193 mil), Etiopii (107 mil) a Egyptě (97 mil). Naopak nejméně lidí žije v menších státech (např. Většina afrických obyvatel stále žije na venkově. Mnoho z nich se ale stěhuje do velkých měst s vidinou lepšího života. Ve městech mají lidé větší šanci najít si práci a zajistit si obživu. Složení obyvatel je pestré. Nejvíce zastoupena je negroidní (černá) rasa, kterou nalezneme, když se vydáme od Sahary směrem na jih. Ta je rozdělena do mnoha etnických skupin, z nich mezi nejznámější patří Masajové, Křováci nebo Pygmejové. Najdeme zde ale i mongoloidní (žlutou) a europoidní (bílou) rasu. Na tak velkém světadíle, jakým Afrika je, se mluví mnoha jazyky. Kromě domorodých jazyků (např. svahilština) se mluví především anglicky a francouzsky, které se používají od dob kolonialismu. Stejně jako složení obyvatel a používané jazyky, pestrá je i africká kultura, která je hodně zaměřena na výrobu uměleckých předmětů (obrázek člověka s náramky, náušnicemi atd). V náboženství je mnoho lidí křesťanů nebo muslimů.

tags: #afrika #klimatické #pásy #podnebí

Oblíbené příspěvky:

• Uhříněves – klima
• Princip spalování odpadu
• Změna klimatu: Co ji způsobuje?
• Wireli odpadkové koše - recenze
• Kůň Převalský a Zoo Praha