Hlavním nástrojem k dosažení cílů uvedených v plánech dílčích povodí jsou programy opatření a slouží tak k zajištění ochrany a udržitelného užívání vod v rámci dílčího povodí. Prostřednictvím stanovení a zavedení navržených programů opatření se usiluje o dosažení dobrého stavu vod.
Opatření navržená za účelem dosažení cílů mají hlavní oporu ve směrnicích ES. Opatření přijatá v programu opatření je nutno uskutečnit do 3 let od schválení plánů dílčích povodí (§ 26 odst. 1 vodního zákona).
Programy opatření definují buď konkrétní opatření, jež jsou technicky a finančně uskutečnitelná, nebo odkazují na obecná opatření, která řeší vytipovanou část vymezené lokality, kde je identifikován problém. Tato obecná opatření vyplývají z legislativy přijaté na národní úrovni a pokrývající celé území státu.
Výsledkem plánování obecně je přijetí vždy určitých opatření, jimiž by mělo být dosaženo potřebných cílů. Zákon 254/2001 Sb., o vodách, v plánování v oblasti vod operuje s tzv. Pro potřeby komunikace na úrovni Národních plánů, resp. Národní plány povodí hovoří o tzv. Pro účely zpracování návrhu opatření pro III. plánovací cyklus byla připravena Aktualizace Katalogu opatření (VRV, prosinec 2019), která reaguje na potřeby nového WFD Reporting Guidance Document z roku 2016 a průběžný Screening Assessment návrhů plánu povodí ze strany Evropské komise z roku 2015.
opatření vyžadovaná k provádění právních předpisů Společenství pro ochranu vod, včetně opatření požadovaných podle právních předpisů v § 4 odst. 1 písm. a) vyhlášky o plánování.
Čtěte také: Občanská společnost: Současná rizika
(písmeno f - např. požadavek, aby povolení odběrů byla revidována v souladu s požadavky RSV), s difúzními zdroji (písmeno i - např. pokud jsou fosforečnany, pesticidy, sediment, organické znečištění a amoniak ze zemědělství identifikovány jako vlivy mající dopad na dosažení celkového dobrého stavu, musí být zavedena regulace) a s činnostmi, které ovlivňují hydromorfologické podmínky (písmeno n) - např. opatření k úpravě cenové politiky, která uplatní zásadu návratnosti nákladů s ohledem na ekonomickou analýzu podle § 11 Vyhlášky č.
opatření k zamezení vstupu jakýchkoliv látek uvedených v příloze č.
Za určitých situací nebudou základní opatření stačit k dosažení dobrého stavu, a proto mohou být nezbytná doplňková opatření. Členské státy musí mít zavedena nejprve základní opatření, která jsou v souladu s § 4 odst. 1 vyhlášky o plánování, a poté definují doplňková opatření a vypracují plán pro zajištění sledování pokroku u zavedených doplňkových opatření.
Jsou navrhována, pokud monitorování nebo jiné údaje naznačují, že cílů stanovených pro příslušný VÚ podle § 23a vodního zákona nebude pravděpodobně dosaženo. Pro takový vodní útvar musí být nejprve vyšetřeny příčiny možného nesplnění cíle, dále proběhne ověření a přezkoumání odpovídajících povolení a oprávnění, přezkoumání a úprava monitorovacích programů. Návrh dodatečných opatření je prováděn spolu s návrhem méně přísných cílů tam, kde ani po realizaci všech opatření typu A a jejich odhadovaných přínosů nedojde u některých ukazatelů ke zlepšení.
Tato charakteristika nebyla v minulých cyklech plánů povodí používána. Z části je zde zařazena, aby umožnila označení zmírňujících opatření v souladu s WFD Reporting GD. Částečně umožňuje do plánu povodí zařadit i opatření podpůrná.
Čtěte také: Aktuální stav ovzduší
Podpůrná opatření nemusí nezbytně přímo přispívat k dosažení cílů vodního zákona, případně je prokázání jejich efektu na dosažení dobrého stavu nejednoznačné. Přesto je z mnoha důvodů vhodné se jimi v návrhu plánu povodí zabývat, jelikož mají synergický efekt. Zmírňující opatření přímo nepřispívá k eliminaci vlivu, ale svou funkcí zmírňuje jeho dopad. Typickým podpůrným opatřením jsou například drobná opatření v krajině (PEO, malé vodní nádrže, opatření na odvodňovacích zařízeních pozemků).
U těchto opatření není možné přímo vyčíslit efekt na ukazatele hodnocení stavu dle RSV, předpokládá se ale výrazný přínos a synergický efekt (tj.
Z výše popsaných podtypů opatření vyplývá, že většina navržených opatření je bez podtypu. K jednotlivým typům opatření jsou vytvořeny tzv. listy opatření, které obsahují podrobné informace o každém opatření a jsou přílohou plánu každého dílčího povodí. Mají přesně definovanou strukturu danou Aktualizací katalogu opatření.
Ve III. cyklu plánu povodí je číslování rozšířeno oproti minulému cyklu o odkaz na katalogové opatření. Z čísla katalogového opatření jsou použita pouze poslední dvě čísla, jelikož první dvě jsou shodná s čísly podkapitol v kapitole VI.1. Číslo je tedy složeno ze zkratky dílčího povodí, čísla plánovacího cyklu, čísla kapitoly v PDP, z katalogového čísla opatření (dle Aktualizace Katalogu opatření) a poslední trojčíslí je pořadové číslo v rámci kapitoly.
Takže číslo opatření na např. modernizaci kanalizace v rámci dílčího povodí Horní Odry bude vypadat HOD30707025. Tento popis je platný pro opatření typu A a B. Obdobně budou číslována opatření typu C v NPP.
Čtěte také: Hostivařský požár: Jaké je ovzduší?
Předložený návrh opatření sestavený v rámci plánu dílčího povodí představuje celkový zásobník pro řešené území. Opatření jsou navrhována vždy na konkrétní vliv, který způsobuje nebo se spolupodílí na nedosažení cílů stanovených dle požadavků RSV, s konkrétními parametry základních charakteristik. Jsou primárně členěna do kapitol dle směrnic, které jsou daným opatřením plněny.
V tomto souhrnu jsou uvedena základní opatření podle § 4 vyhlášky č.
Základním dokumentem stanovujícím rámec pro oblast vodního hospodářství na úrovni evropské legislativy je Směrnice ES a Rady 2000/60/ES, tzv. Rámcová směrnice o vodě. Z článku 11, odst. 3 vyplývají tzv. základní opatření. Opatření vyvolaná těmito směrnicemi jsou popsána v kapitolách VI.1.1.1. - VI.1.1.11. Výjimku představuje Směrnice 85/337/EHS, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, která je naplňována pouze jedním opatřením, a to tím, že vybrané strategické vodohospodářské dokumenty jsou předmětem posouzení vlivů na životní prostředí.
Konkrétně plány oblastí povodí zpracované v I. plánovacím období a Plán hlavních povodí podléhaly posuzování SEA, ve II. plánovacím období byl procesem SEA posouzen pouze Národní plán povodí, kdežto plány dílčích povodí byly považovány za podklad těchto národních plánů a dokumentací SEA a nebyly samostatně posuzovány. Ve III.
V roce 1996 byla v Evropské unii schválena směrnice 96/61/ES o IPPC (o integrované prevenci a omezování znečištění) s účinností od roku 1999. Účelem směrnice je docílit integrované prevence a omezení znečištění vznikajícího v důsledku činností, které jsou uvedeny v příloze č. 1 směrnice 96/61/ES. V lednu roku 2008 vyšlo kodifikované znění této směrnice pod označením 2008/01/ES.
Směrnice 96/61/ES o IPPC stanoví takové opatření, které mají vyloučit nebo snížit emise z výše uvedených činností do ovzduší, vody, půdy a snížit produkci odpadů v zájmu dosažení vysoké ochrany životního prostředí. Tato směrnice byla převedena do českého právního systému zákonem č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění (dále jen zákon o integrované prevenci). Tento zákon nabyl platnosti 1. 1. 2003 a byl vydán v kodifikovaném znění pod č. 435/2006 Sb., prováděcí vyhláška byla vydána pod č. Směrnice IED byla transponována do českého práva a vyšla ve sbírce zákonů dne 19. 3. 2013 pod č. 69/2013 Sb. jako novela zákona č. 76/2002 Sb. Prováděcí vyhláška zákona o integrované prevenci vyšla ve sbírce zákonů dne 20. 9. 2013 pod č.
Hlavním cílem integrované prevence je ochrana životního prostředí jako celku před průmyslovým a zemědělským znečištěním regulací provozu vybraných zařízení uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. V příloze č. 2 zákona o integrované prevenci je uveden seznam hlavních znečišťujících látek pro stanovování emisních limitů mj.
Integrovaná prevence je soubor opatření zaměřených na prevenci znečišťování, na snižování emisí do ovzduší, vody a půdy, na omezování vzniku odpadů a na zhodnocování zneškodňování odpadu s cílem dosáhnout vysokou celkovou úroveň ochrany životního prostředí. Technická úroveň zařízení, zejména z pohledu dosahované výše emisí a množství odpadů, materiálové a energetické náročnosti, způsobu a nástrojích environmentálního řízení, se porovnává s nejlepšími dostupnými technikami, tzv. BAT (Best Available Techniques).
Vydáním integrovaného povolení dochází k náhradě správních aktů podle příslušných právních předpisů. Jelikož opatření vyvolaná touto směrnicí představují zejména obecné postupy k omezení znečištění, jsou opatření a bližší popisy uvedeny v kapitolách VI.1.8. Opatření k zabránění nebo regulaci znečištění z plošných zdrojů, VI.1.10., Opatření k omezování, případně zastavení vnosu nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek do vod a VI.1.11.
Směrnice 91/271/EHS se vztahuje k problematice odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod a čištění a vypouštění odpadních vod z určitých průmyslových odvětví. Členské státy mají povinnost vymezit tzv. citlivé oblasti podle kritérií uvedených v příloze II. této směrnice.
Tato směrnice byla již plně implementována do národní legislativy a to novelou č. 180/2008 Sb., kterou se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. Důležitým předpisem je nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, které nahrazuje nařízení vlády č. 61/2003 Sb. stanovující emisní limity jakosti odpadních vod minimálně na úrovni požadované Směrnicí 91/271/EHS a v některých ukazatelích i přísněji. Tímto byla dokončena implementace výše uvedeného evropského předpisu.
V termínech stanovených Směrnicí jsou následně předávány povinné zprávy EK. Výše uvedená legislativa stanoví povinnost zajistit pro obce nad 2000 EO odkanalizování a čištění odpadních vod na požadovanou úroveň. Současně je zajištěna také zákonná povinnost předávat data o kvalitě a množství vypouštěných odpadních vod (§ 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích). Prováděcím předpisem této povinnosti je vyhláška č. 448/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 428/2001 Sb., a kterou se provádí zákon č.
Nitrátová směrnice je předpis Evropské unie (Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním způsobeném dusičnany ze zemědělských zdrojů). Plnění nitrátové směrnice je povinné v tzv. zranitelných oblastech, které jsou vymezeny v hranicích katastrálních území. Zranitelné oblasti jsou oblasti, kde se vyskytují vody znečištěné dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech dále upravuje akční program nitrátové směrnice.
Směrnice Rady 91/676/EHS byla transponována do ustanovení § 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (vodní zákon), kde je uloženo vládě nařízením stanovit zranitelné oblasti a v těchto oblastech upravit používání a skladování průmyslových a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření (tzv. Akční program). Seznam zranitelných oblastí a první akční program byl vyhlášen nařízením vlády č. 103/2003 Sb. Od 1. srpna 2012 je účinné nové nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Toto nařízení obsahuje třetí revizi vymezení zranitelných oblastí v ČR od 1. 8. 2016 a uplatňuje 3. i 4. akční program nitrátové směrnice.
základní vymezení zranitelných oblastí: od 11. 4. 2003 (NV č.
Dodržování podmínek této směrnice se od 1. ledna 2009 promítá také do Kontrol podmíněnosti (Cross Compliance). Kontroly podmíněnosti se týkají standardů udržování půdy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu (GAEC) a dodržování povinných požadavků na hospodaření (SMR), konkrétně do SMR 4 - „Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů".
S účinnosti od 1. 7. 2020 nabyly platnosti změny ve vymezení zranitelných oblastí a 5. akční program nitrátové směrnice (277/2020 Sb.). Změny dané novelou byly zapracovány do platného znění nařízení vlády (č. 262/2012 Sb.). Jelikož změny přišly v době vysoké rozpracovanosti plánu dílčího povodí, ve III.
Směrnice Rady 76/160/EHS je od 31. prosince 2014 plně nahrazena směrnicí 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS. Účelem této platné směrnice je zachovat a chránit životní prostředí, zlepšit jeho kvalitu a chránit lidské zdraví, a to doplněním Rámcové směrnice o vodě. Požadavky směrnice 2006/7/ES byly ...
tags: #aktuální #přírodní #a #antropogenní #znečištění #Štramberk