Tento článek se zabývá problematikou environmentální stopy produktu (PEF) a environmentální stopy organizace (OEF) v kontextu ekologického slovníku. Environmentální stopa produktu je multikriteriální vyčíslení environmentálního profilu zboží nebo služby během celého životního cyklu.
Pro lepší pochopení problematiky je důležité definovat klíčové pojmy:
Informace o environmentální stopě produktu se vytvářejí pro zastřešovací účel hledání možností, jak omezit environmentální dopady způsobené zbožím a službami, a zohledňují činnosti dodavatelského řetězce (od těžby surovin přes výrobu a použití až po konečné nakládání s odpady).
Společnosti a jiné soukromé organizace, které se rozhodnou měřit nebo sdělovat environmentální profil životního cyklu svých produktů nebo organizace, by měly používat metody stanovení PEF a OEF.
Systémy pro měření nebo sdělování environmentálního profilu životního cyklu by měly využívat metody stanovení PEF a OEF.
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Přístupem založeným na životním cyklu se rozumí zohlednění spektra toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem nebo organizací z hlediska dodavatelského řetězce. Zahrnuje všechny fáze od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady, účinky na zdraví, hrozby související se zdroji a společenské zátěže.
Tento přístup je také nezbytný pro odhalení všech možných kompromisů mezi různými typy environmentálních dopadů v souvislosti se specifickou politikou a rozhodnutími v oblasti řízení.
Cílem tohoto dokumentu je poskytnout podrobné a komplexní technické pokyny k tomu, jak provádět studii ke stanovení environmentální stopy produktu. Studie ke stanovení environmentální stopy produktů lze využít k řadě účelů, včetně interního řízení a účasti v dobrovolných a povinných programech. Je určena především technickým odborníkům, kteří potřebují vytvořit studii ke stanovení environmentální stopy produktu, například inženýrům a environmentálním manažerům ve společnostech a jiných institucích.
Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu není určena k přímé podpoře srovnávání nebo porovnávacích tvrzení (tj. prohlášení o celkové nadřazenosti nebo rovnosti environmentálního profilu jednoho produktu v porovnání s jiným (na základě ISO 14040:2006)). Taková srovnání vyžadují vytvoření dodatečných pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, která by doplnila obecnější pokyny uvedené v tomto dokumentu, aby se dále zvýšila harmonizace, specifičnost, relevantnost a reprodukovatelnost metod pro daný typ produktu.
Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy dále usnadní zaměření pozornosti na nejdůležitější parametry, a tím zkrátí čas a sníží úsilí a náklady při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Každý požadavek v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byl zvolen tak, aby zohledňoval doporučení podobných široce uznávaných metod a pokynů environmentálního účetnictví.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
Jak už jsme uvedli, pravidla produktových kategorií ke stanovení environmentální stopy jsou nezbytným rozšířením a doplňkem obecnějších pokynů pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu uvedeným v tomto dokumentu (tj. z hlediska srovnatelnosti mezi různými studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu).
Zatímco metoda stanovení environmentální stopy produktu je specifická pro jednotlivé produkty nebo služby, metoda stanovení environmentální stopy organizace platí pro činnosti organizace jako celku - jinými slovy pro všechny činnosti související se zbožím a/nebo službami, které organizace zajišťuje z pohledu dodavatelského řetězce (od těžby surovin přes použití až po možnosti konečného nakládání s odpady).
Výpočet environmentální stopy organizace nevyžaduje vícečetné analýzy produktů. Naopak environmentální stopa organizace se vypočítá pomocí souhrnných údajů zastupujících toky zdrojů a odpadů, které překračují definovanou hranici organizace. Po výpočtu lze však environmentální stopu organizace rozložit pomocí vhodných alokačních klíčů až na úroveň produktů.
Teoreticky by se měl souhrn environmentálních stop jednotlivých produktů, které zajišťuje organizace během konkrétního sledovaného období (např. 1 roku), blížit její environmentální stopě organizace za stejné sledované období.
Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu
tags: #alokace #ekologicky #slovník