Arles, Francie: Klimatický pas a turistické zážitky

31.03.2026

I letos tak, jako na konci každého školního roku, se dala dohromady parta dobrodruhů s odvážným duchem a smyslem pro krásu.

V pondělí se na kroměřížském vlakovém nádraží sešla naše skupinka studentů s vedoucími projektu Není turista jako turista.

Cílem projektu bylo, aby žáci prozkoumali různé typy turismu (nejen) v České republice.

Právě za tímto účelem jsme se od pondělí do středy vypravili do Beskyd poblíž obce Hutisko-Solanec.

Přespávali jsme na chatě v horách a odtud jsme vyráželi na vycházky do okolí.

Čtěte také: Klimatický region Francie

V úterý byla naším cílem rozhledna na vrcholu Miloňová.

Trasa výletu měřila přibližně 17 kilometrů a po cestě jsme se účastnili různých aktivit.

Diskutovali jsme o výhodách a nevýhodách oblastí jako je CHKO Beskydy a zvažovali jsme, jak by bylo možné takováto místa inovovat.

Také jsme se snažili ve skupinách přijít na rozdíly mezi měkkým a tvrdým turismem.

Ve středu nás čekal návrat domů.

Čtěte také: Arles: Klima a počasí

První část cesty jsme absolvovali pěšky a při sestupu jsme si prohlíželi krásnou krajinu Beskyd a okolní vrcholy.

Na čtvrteční a páteční program jsme se scházeli v budově školy.

Po zhlédnutí videa jsme vytvořili krátký dotazník o turismu v Kroměříži.

Otázky jsme kladli jak místním obyvatelům, tak i turistům, které jsme v Kroměříži potkali.

Pátek jsme opět zahájili videem a potom jsme vyplňovali pracovní list o africkém kmeni Mursiů.

Čtěte také: Francouzské ekologické plakety: Co potřebujete vědět

V pátek 13. června 2025 jsme se vydali na pěší pouť do Říma.

Autobus nás dovezl do městečka Orvieto, kde jsme po dlouhé cestě a několika hodinách spánku zahájili naši pouť mší v katedrále Duomo di Orvieto.

Z velké části jsme putovali po prastaré poutní stezce Via Francigena.

Na různých místech této stezky jsme mohli obdržet razítko do našich kredenciálů a v cíli za ně získat oficiální testimoniál - certifikát o absolvování pěší poutě do Říma podepsaný kardinálem Gambettim, Generálním vikářem pro Vatikánské město.

První den jsme ušli 17 km a dorazili do města Bolsena proslaveného eucharistickým zázrakem, které leží u krásného jezera.

Po náročném dni jsme se v jezeře osvěžili.

Krásně se o nás postaral otec Miloš Chrást, český kněz, eucharistián, který v Bolseně žije už spoustu let.

Druhý den nás čekalo 31 km do města Viterbo.

Z Viterba jsme pokračovali do Ronciglione a po cestě jsme narazili na další jezero, kde jsme se mohli vykoupat.

Zájemci se k jezeru mohli vrátit ještě večer autobusem, což bylo po nachozených 26 km opravdu příjemné.

Ráno nám naši milí hostitelé přivezli snídani.

Během pouti jsme si jinak jídlo zajišťovali sami.

Někteří si vařil na cestovním vařiči, jiní si jídlo kupovali.

Tentokrát jsme ušli 29 km a dorazili do Campagnano di Roma, kde jsme poprvé spali na postelích.

Ve středu nás čekal nejnáročnější den - ušli jsme 33 km a dorazili už na předměstí Říma.

Následující den jsme putovali posledních přibližně 12 km a dorazili do Vatikánu.

Prošli jsme v procesí svatou branou a naši poutní cestu zakončili v bazilice sv. Petra.

Bylo to krásné a působivé.

Poté jsme dostali volno na prohlídku Říma - někteří se vydali na kopuli baziliky, jiní k Fontáně di Trevi nebo ke Koloseu.

Na závěr bychom rádi poděkovali otci Petrovi Káňovi, paní vychovatelce Aničce Berkové a všem dalším učitelům, kteří nás na této duchovní cestě provázeli.

Sešli jsme se na nádraží v Kroměříži s těžkými batohy, připraveni vydat se pod vedením pana Zahradníčka a pana Ševčíka vstříc nádhernému, divokému Balkánu.

Naše cesta začala zlehka.

Ještě v den odjezdu jsme obdivovali noční Budapešť a užívali si dostatku dobrého jídla.

Čím jihovýchodněji nás však železnice nesla, tím méně bylo k mání zdrojů pitné vody, jídla, západních sedacích záchodů a jazyková bariéra rostla.

Kromě toho, vlaky na Balkáně dovedou být výzvou samy o sobě.

Naše cesta však nebyla bezcílná.

Navštívili jsme nádherná města, jako Temešvár, s překrásnými kostely a velikou tržnicí, kde nás zasytila jídla jako burek nebo pravé balkánské čevapčiči.

Hraniční město Vidin nás zase překvapilo mešitou v zahradě růží a klidným Dunajem.

Pro ten opravdový ztracený svět jsme však museli opustit Valašské nížiny a vydat se do hor údolím řeky Iskar.

Celé dny jsme se toulali po Staré planině, prozkoumávali opuštěné horské vesničky, objevovali jeskyně a závrty ve vápencových údolích, koupali se ve studených potocích a stanovali na místech s nejkrásnějšími výhledy.

Po náročné několikadenní pouti horami jsme zamířili vstříc teplému, suchému jihu Bulharska.

Utratit všechny své Levy v supermarketu u Plovdivského nádraží působilo zaslouženě.

A samotné město nás okouzlilo tisícemi let historie.

Římský amfiteátr, fórum a pevnost, osmanské lázně a mešita a mezi tím vším paneláky a rušné ulice.

Naše putování jsme zakončili na pláži u malé vesnice nedaleko Burgasu.

S chutí jsme se oddali slunci a vlnám.

tags: #arles #francie #klimaticky #pas