Recyklace kovů je důležitou součástí nakládání s kovy a má mnoho výhod, například ekonomických. Představuje udržitelnost a šetří peníze, protože nerostné zdroje nevydrží věčně. Recyklace kovů je proces přeměny kovového šrotu na nové materiály, které lze znovu použít. Jedná se o účinný způsob snižování spotřeby a klíčový prvek udržitelnosti. Snižuje spotřebu přírodních zdrojů, energie a skleníkových plynů.
Proč bychom tedy měli recyklovat kovy? Odpovědí na tuto otázku je mnoho výhod, které recyklace přináší. Těžba a zpracování kovů je velmi náročný proces, který má často negativní dopady na přírodu. Recyklací kovů snižujeme potřebu nových surovin a šetříme tak životní prostředí. Při recyklaci se spotřebuje podstatně méně energie než při těžbě a výrobě kovových rud. Méně energie při recyklaci znamená také snížení emisí. Přispíváme tak k menší uhlíkové stopě a nižším emisím skleníkových plynů. Recyklované kovy jsou také levnější, protože mají nižší výrobní náklady, což podporuje ekonomiku.
Pokud bychom měli odpověď shrnout do jedné věty, recyklací kovů chráníme přírodní zdroje, šetříme energii, snižujeme emise, přinášíme ekonomické výhody a omezujeme množství odpadu. Téměř žádný kov není nerecyklovatelný. Jediný rozdíl je v tom, že některé kovy se recyklují obtížněji. Patří mezi ně některé slitiny a kovy se složitým chemickým složením. Hlavním problémem při jejich recyklaci jsou vyšší náklady na jejich separaci a zpracování.
Recyklace elektroniky se zvyšuje v důsledku rostoucí spotřeby elektrospotřebičů, které obsahují kovy, jako je zlato, stříbro nebo platina. Odpad je pro společnost velkým problémem a do hry vstupuje i legislativa. Ta podporuje recyklaci a odpovědné nakládání s odpady. Ve světě se tvoří stále více takzvaného e-odpadu, tj. odpadu z elektronických zařízení. Vzrůstá množství odpadu z drobné elektroniky, tj. z mobilních telefonů či laptopů.
Ve světě pracují různé linky na zpracování a recyklaci elektronického odpadu, obvykle na principu ruční demontáže a několikastupňového drcení, granulování a separace.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Výstupy bývají v závislosti na použité technologii různé kvality. Vždy se ovšem jedná o směs železných kovů, dále o směs plastů, koncentráty mědi (jemná frakce ještě navíc obsahuje drahé kovy), hliníku.
Stejně jako každé odvětví i recyklace kovů pokračuje ve vynalézání jak účinnějších, tak udržitelnějších způsobů. Pokročilé technologie třídění využívají moderní systémy s umělou inteligencí (AI). Přínos AI v recyklaci kovového odpadu spočívá v její schopnosti zlepšit přesnost třídění. Díky strojovému učení a optickému rozpoznávání dokáže AI efektivně rozlišovat kovy, identifikovat kontaminanty a zlepšit zpracování kovového odpadu. To vede k vyšší kvalitě recyklovaných materiálů, menšímu odpadu a efektivnějšímu procesu recyklace. Zvýšená efektivita také snižuje náklady na práci a provoz.
Oběhové hospodářství se zaměřuje na design výrobků z materiálů, které se snadněji recyklují, čímž se prodlužuje životní cyklus materiálů. V rámci snahy o udržitelnost je recyklace kovů zásadním úkolem společnosti. Kovy jako jsou hliník, ocel, měď, olovo a zinek jsou recyklovatelné. Proces recyklace snižuje nutnost těžby nových surovin, emise skleníkových plynů, šetří energii a podporuje ekonomiku. Zahrnuje řadu procesů od sběru a třídění kovů přes čištění až po tuhnutí.
K nápojovým obalům, které z pohledu dopadu na životní prostředí nevychází zrovna nejlépe, patří plechovky. A právě u třídění hliníkových obalů má Česká republika značné rezervy.
Při výrobě hliníku vzniká velké množství odpadu. Na výrobu jedné tuny čistého hliníku je třeba čtyř tun bauxitu. Během zpracování těchto čtyř tun bauxitu vzniknou až tři tuny odpadu, částečně i toxického. Výroba je náročná na spotřebu energie a vody.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Recyklace hliníku ušetří až 95 % energie bez ztráty kvality. Z hlediska recyklace je naproti tomu hliník velmi vhodný materiál. Pro výrobu nového hliníku je třeba vytříděný kov prakticky jen přetavit. Recyklace jedné tuny hliníkového materiálu ušetří kromě čtyř tun bauxitu také 95 % energie potřebné pro výrobu primárního hliníku a devět tun emisí oxidu uhličitého. Hliník je 100% recyklovatelný a neztrácí na kvalitě. Dá se tedy recyklovat snad donekonečna.
Přesto má recyklace hliníku svá úskalí. Jedním z nich je zpracování tenkostěnného hliníku. Při přetavování totiž část materiálu shoří a při přetavování barvených fólií mohou vznikat jedovaté dioxiny. Vše je však otázkou zpracovatelských kapacit.
Hliník lze třídit do nádob na kovy nebo při vícekomoditním sběru do plastů. Hliníkové obaly a drobný hliníkový odpad patří do kontejnerů na kovy. Lze je také odevzdávat ve sběrném dvoře. V některých lokalitách mají i sběrné nádoby přímo na hliníkové obaly.
Jak uvádí EKO-KOM, v posledních letech výrazně vzrůstá podíl nádob pro vícekomoditní nádobový sběr. To znamená, že lze například do žlutého kontejneru třídit spolu s plasty i kovy. Důležitou roli hraje návaznost na dotřiďovací linku, která je schopná jednotlivé frakce efektivně rozdělit pro účely recyklace. Taková žlutá nádoba je označená ještě šedou samolepkou s informací o sběru kovů.
Sběrnou síť dokáže vícekomoditní sběr významně obohatit, což je patrné právě u kovů. Ačkoliv bylo v roce 2020 instalováno pouze 11,7 tisíc kontejnerů určených pro samostatný sběr kovů, ve skutečnosti bylo možno třídit kovy do více než 73 tisíc kontejnerů.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Například v Brně kromě plastů patří do žlutých kontejnerů také tetrapaky, nápojové kartony a drobné kousky polystyrenu. Je tomu tak proto, že v areálu SAKO Brno funguje automatická třídicí linka, jejíž technologie dokáže rychle, spolehlivě a účinně vytřídit nejen plast, ale i kovy.
Ovšem aby byl odpad ze žlutých popelnic co nejlépe využit a recyklován, je třeba dávat do žlutých kontejnerů jednotlivé druhy odpadu odděleně. To se týká plastů i kovů. Typickým příkladem je „obyčejný“ jogurt. Aby recyklace fungovala, měli bychom po otevření kelímku hliníkové víčko odtrhnout zcela a oboje, tedy jak víčko, tak kelímek, dát odděleně do žlutého kontejneru. Je to maličkost, ale ve výsledku hodně pomůže.
Protože hliníkové víčko nám zachytí separátor nemagnetických kovů, zatímco plastový kelímek „odhalí“ optický separátor. Pokud je však víčko spojené s kelímkem, stane se víčko pro trysku separátoru příliš těžké a nedokáže se oddělit z ostatního odpadu a nedostane se k ostatním hliníkům do Humpolce... Což je veliká škoda, protože hliník je materiál, s nímž se dá pracovat do nekonečna, aniž by ztrácel na kvalitě. Výroba hliníku je docela energeticky a environmentálně náročný proces, takže prostou recyklací tohoto kovu snižujeme emise, šetříme životní prostředí a finanční zdroje.
Takže opravdu stačí jen taková „maličkost“. Plastové kelímky do žlutých popelnic zvlášť, hliníková víčka zvlášť.
Výkup železa a neželezných kovů je proces, který na první pohled může působit jednoduše, ale ve skutečnosti zahrnuje řadu důkladných kroků, od třídění a oceňování až po konečné zpracování.
Recyklace kovů má nejen ekonomický, ale také ekologický význam. Snižuje potřebu těžby nových surovin, šetří energii a minimalizuje odpad.
Společnost Kovohutě Příbram s dlouhou tradicí v recyklaci starých olověných akumulátorů, se v posledních třech letech stále aktivněji zabývá recyklací odpadů s obsahem drahých kovů a elektrošrotu. Zpracování odpadů s obsahem drahých kovů (stříbro, zlato, palladium, platina) se u nás zabývá přibližně deset firem. Příbramská technologie zpracování OEEZ (odpadních elektrických a elektronických zařízení) cestou olova, tedy pyrometalurgicky, a následné získávání drahých kovů rafinací, je ve světě ojedinělá.
Odpady s obsahem drahých kovů zahrnují například různé kontakty, diody, čipy, konektory, celé desky tištěných spojů vyskytující se v počítačích či mobilních telefonech. Většinu těchto odpadů Kovohutě vykupují již jako vytříděný odpad k přímému zpracování (v největší míře z demontážních středisek). Pro účely obchodu i zpracování jsou tyto odpady rozděleny do několika skupin. Nejdůležitějším faktorem pro dělení je obsah plastů, homogenita a samozřejmě i obsah drahých kovů v dodaném materiálu.
Od těchto parametrů se odvíjejí metody vzorkování a podpůrné procesy, které slouží k získání reprezentativního vzorku z jedné konkrétní, většinou nehomogenní, dodávky a poté i následné zpracování. Desky tištěných spojů patří mezi tzv. nehomogenní amortizační odpady. Z důvodu získání reprezentativního vzorku je nutno nadrtit celou dodávku a u získaného vzorku se provádí analýza, která se pak vztáhne na celkové dodané množství. Poté se nabídne zákazníkovi cena a po odsouhlasení přechází materiál do samotné výroby.
Desky tištěných spojů jsou zpracovávány cestou olova: ve speciálních kampaních je tento materiál přidáván do běžné vsázky šachtové pece. Produktem šachtové pece je tzv. stříbrné olovo, z nějž se rafinací získá obohacená pěna, která obsahuje zhruba 2 % stříbra, zinek a olovo. Obsažený zinek se poté oddělí v destilační peci a materiál pokračuje do procesu pece anglické, kde se vháněním kyslíku lázeň zbavuje nečistot (olovo a ostatní příměsi), a tím dochází k nárůstu obsahu drahých kovů v lázni. Dále se přidávají materiály s vyšším obsahem drahých kovů (stěry, slitky) a za stálého vhánění kyslíku dojde až k takovému dočištění lázně, že celkový obsah drahého kovu je kolem 98 % (stříbro s obsahem zlata, palladia a platiny). Z anglické pece dochází přímo k odlévání anod a nebo je odlita slitina, která může být ještě dočištěna v peci rafinační a až poté se odlijí finální výrobky, stříbrné anody.
Zpracování amortizačních odpadů cestou olova je ve světě ojedinělé a má nesporné množství výhod. Na druhé straně při tomto způsobu zpracování dochází ke ztrátě obsažené mědi, která v tomto procesu přechází do kamínku (produktu šachtové pece) ukládaném na skládku. Samozřejmě ani výtěžnost drahého kovu není stoprocentní a dochází k určitým ztrátám.
V současné době, kdy je kladen důraz na efektivitu práce a zároveň šetrný přístup k životnímu prostředí, je Safina, a.s. nepostradatelnou společností v oblasti práce s drahokovovými surovinami. Umožňuje návrat materiálu zpátky do oběhu a dává jim další šanci. Těžba a získání drahých kovů je často ekologicky i finančně náročnější než jejich opětovné použití. Díky recyklaci může materiál znovu získat přidanou hodnotu, i když na první pohled se zdá znehodnocený.
Každý zákazník, který se obrátí na recyklační oddělení je individuálně posouzen podle druhu materiálu a jeho množství. Toto oddělení nabízí kvalitní služby s maximálně profesionálním přístupem. V rámci služby je zajištěna primární předúpravu a homogenizaci. Materiál je vzorkován a analyzován v akreditované laboratoří, která je vybavena moderní přístrojovou technikou. Následná rafinace kovů probíhá osvědčenými a enviromentálně šetrnými technologiemi, které byly v Safině, a.s. vyvíjeny po řadu let a dosáhly evropských standardů. Během rafinace je dosaženo maximální čistoty kovů, přestože pocházejí z různých zdrojů. Procesy zahrnují i rafinaci čistého iridia a rhodia.
Po zpracování materiálu jsou kovy uloženy na tzv. nárokový účet, který je veden bez poplatků. Ty lze následně čerpat ve formě nového výrobku, v ryzí formě, nebo je tu možnost odprodeje. Veškeré kroky, které jsou použity při zpracování materiálu jsou legální, šetrné k životnímu prostředí a v souladu s bezpečnostními předpisy.
tags: #recyklace #nezelezných #kovů #procesy