Autorský zákon a fotografování přírody v České republice

Může se zdát až neuvěřitelné, kolik práv je možné porušit pouhým zmáčknutím spouště fotoaparátu. Příkladem může být situace, kdy bez vašeho svolení někdo použije na webových stránkách vaši fotografii nebo kdy jste zachyceni na snímku a nevypadáte zcela podle vašich představ (někteří ani jiné fotografie nemají) a tento je proti vaší vůli šířen do světa.

Co je autorské dílo?

Co je autorským dílem stanoví druhý paragraf autorského zákona, který definuje dílo, jako vše co je jedinečným výsledkem činnosti autora a lze to objektivně vnímat v jakékoliv podobě. I přesto, že vaši fotografii za žádné „umělecké dílo“ nepovažujete, dle litery zákona se obvykle jedná o autorské dílo.

Pořízením fotografie vznikají dvě skupiny práv, a to práva osobnostní a majetková.

Osobnostní práva

Za osobnostní práva se považuje již samo rozhodnutí autora fotografie, zda ji zveřejní a uvede se jako autor. Vlastník fotografie má samozřejmě také právo na zachování originální podoby fotografie a kontrolu při eventuálních změnách.

Majetková práva

Druhá skupina práv jsou práva majetková, která se jeví jako lukrativnější. Představují totiž právo autora dílo užít, tedy i rozmnožovat, rozšiřovat, pronajímat a vystavovat. Autor může udělit jiné osobě „oprávnění k užití díla“ jen na základě licenční smlouvy. Autorská práva jsou totiž „nepřevoditelná“ (dílo lze užít, ale nelze se stát autorem).

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Volné a zákonné licence

Výjimkou jsou jen volné a zákonné licence, kdy souhlasu autora není potřeba. Volným užitím díla se rozumí užití pro osobní potřebu, tedy pokud plochu vašeho osobního počítače nebo telefonu zpestříte fotkou staženou z internetu, nemusíte mít obavy, neboť se nejedná o porušení autorského zákona. Podmínkou je pouze to, že jde o fotografii již uveřejněnou.

Lidé se dále často mylně domnívají, že pokud autor vystavuje svou fotografii na internetu, dává tím automaticky souhlas k jejímu užití. Autor sice prezentoval své dílo veřejnosti, ale tím ještě neposkytl nikomu oprávnění k jejímu komerčnímu užití, takže jej nelze použít na webových stránkách společnosti nebo k její prezentaci, či pro jakékoliv reklamní účely.

Pokud o vás někdo bude psát článek jako o nadějném fotografovi, nebude se jednat o rozpor se zákonem (nanejvýš rozpor s dobrým vkusem), ale pokud se bude článek týkat něčeho co s vámi ani vaší tvorbou nesouvisí a použije pro ilustraci váš snímek, jedná se o zásah do autorských práv.

Složitější situace nastává u autorskoprávní problematiky spojené se sociálními sítěmi, které jsou v dnešní době velice rozšířené. Asi si nikdo z nás nevzpomene, že by uděloval licenci nějaké sociální síti, kde je přihlášen.

V dnešní době existují speciální programy, které dokáží vyhledat fotografie zobrazené kdekoliv na internetu, a na základě jednotlivých znaků nebo vložených neviditelných značek rozpoznají právě ty, které podléhají autorskoprávní ochraně. Pokud máte malou společnost či provozujete vlastní blog a stáhnete si malou fotku nebo logo, které jste získali díky vyhledávači, vystavujete se riziku finančního postihu ze strany autora či organizace hájící jeho autorská práva.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Práva fotografa při neoprávněném užití fotografie

Pokud ovšem bude situace opačná a ocitnete se v pozici poškozeného, kdy ke komerčním účelům byla využita vaše fotografie, poskytuje vám autorský zákon celou řadu práv. Nelze než doporučit zaslání kvalifikované výzvy ze strany advokátní kanceláře, která jistě nebude brána na lehkou váhu.

Autorský zákoník přiznává autorovi nárok, při zasažení do jeho práv nebo existuje-li hrozba takového zásahu:

1. na uznání jeho autorství,
2. na informace o rozsahu a způsobu neoprávněného užití,
3. na odstranění následků zejména stažením či zničením.

Základní nárok dotčeného fotografa tak spočívá v tom, aby byla neoprávněně používaná fotografie stažena. Autor má vedle toho právo také na přiměřené zadostiučinění, tedy omluvu a zadostiučinění v penězích určené soudem, pokud by omluva nebyla dostatečná. Dále je možné požadovat náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, které činí dvojnásobek pořizovací hodnoty licence v době neoprávněného nakládání s dílem. V neposlední řadě bude muset neúspěšná strana zaplatit náklady sporu, které nejsou zanedbatelné.

Primární nároky jsou tedy nepeněžité, i když si autor bude jistě přát, aby porušitel za své neoprávněné jednání zaplatil, a to doslova.

Fotografování na veřejnosti a autorské právo

V prázdninovém dvojčísle Právního rádce v článku "Konec svobody fotografií?" byla podle mě velmi vhodně a zejména přímo z právního hlediska shrnuta poměrně široce šířená zpráva, že Evropská unie se chystá omezit fotografování na veřejnosti. Podle některých verzí této zprávy mělo být propříště fotografování na veřejnosti dokonce i trestné.

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

Zřejmě závažnost a atraktivita tématu naštěstí rychle způsobily bližší ozřejmění této zprávy, a to i na stránkách Právního rádce. Žádný výslovný zákaz se tak podle všeho z tzv. Bruselu nechystá, nadto už vůbec ne v oblasti trestního práva. V návaznosti na zprávy tohoto typu může být vhodné pokusit se shrnout stávající českou právní autorskoprávní úpravu.

Budeme-li tedy dnes fotografovat na ulici, můžeme v oblasti autorského práva porušit řadu práv cizích osob k autorským dílům, které fotografií zachytíme. Mimochodem, samozřejmě při fotografování můžeme porušit řadu oblastí dalších, a to především ochranu osobnosti cizích osob, zahrnující zejména právo k samotné podobě těchto osob a dále pak začasté i ochranu jejich soukromí.

Podstatou autorského práva je chránit autorská díla definovaná v autorském zákoně. Autorské právo tedy nechrání jakékoliv dílo.

Z hlediska problematiky fotografování je podstatné, že autorským dílem může být dle zákonné definice dílo architektonické nebo dílo výtvarné, tedy například budova, malba, socha aj. Zákon však určuje podmínku, aby toto dílo bylo určitým způsobem tvůrčí. Konkrétně, aby autorské dílo bylo "jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora" (§ 2 odst. 1 autorského zákona3).

Vyfotografujeme-li tedy kůlnu z prken, může jistě nastat mnohé, ale asi zrovna ne zásah do autorského práva souseda, který ji postavil. Neboť zde jednoduše nebude existovat žádné autorské dílo, a tedy ani nelze uvažovat o autorskoprávní ochraně.

Není přitom rozhodné, zda soused jako tvůrce díla je například autorizovaným architektem dle zvláštního zákona. Pro posouzení otázky, zda autorské dílo vzniklo, či nikoliv, je určující samotná tvůrčí povaha díla, resp. případně její absence.

Autorské dílo dle českého práva tak může vytvořit kdokoliv. Autorské dílo architektonické tak může vytvořit například i právník.

Autorské dílo je chráněno jako věc nehmotná, tedy jako určitý tvar. Samotný hmotný substrát, jehož prostřednictvím je autorské dílo vyjádřeno, je naopak předmětem jiných právních vztahů, zejména práva vlastnického.

Uvedené rozdělení je významné pro odlišení nositele autorských práv, který se může domáhat ochrany proti zásahu do autorského práva, od dalších osob, které se autorskoprávní ochrany domáhat nemohou. Například vlastník budovy nebo její nájemce nejsou bez dalšího také nositeli autorských práv k budově jako k architektonickému dílu.

Z praktického hlediska je nutné zdůraznit, že autorská práva se rozlišují na tzv. autorská práva osobnostní a autorská práva majetková. Nelze proto uvažovat o porušení majetkových autorských práv u autorů, u kterých již doba trvání majetkových autorských práv uplynula.

Fotografování většiny hradů, zámků, kostelů, ostatně jistě i většiny obytných budov apod.

Pro úplnost je třeba dodat, že zákonem definovanému okruhu zemřelému autorovi tzv. blízkých osob zákon přiznává nárok na uplatňování určité postmortální ochrany díla, zahrnující především možnost ochrany před užitím díla, které by snižovalo jeho hodnotu (§ 11 odst. 5 autorského zákona). Okruh osob blízkých je v nové právní úpravě poměrně rozsáhlý.

Osobou blízkou může být například manžel nebo sourozenec, dále však také všechny osoby tzv. sešvagřené. Fotografování současné architektury a jiných novějších autorských děl již do konfliktu s autorským právem přijít může.

Ust. § 33 odst. 1 autorského zákona uvádí, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo právě fotografií zaznamená autorské dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství. Zákon výslovně doplňuje, že takto zachycené dílo lze dále užít.

Veřejné prostranství

Pojem veřejného prostranství nám zákon částečně upřesňuje, když demonstrativně odkazuje na náměstí, ulice, parky. Pro další definici pojmu veřejného prostranství bychom museli poměrně překvapivě hledat mimo autorský zákon či občanský zákoník, a to v zákoně o obcích.

Ust. § 34 zákona o obcích konkrétně definuje, že "veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru". Jako podstatné body zákonné definice bych zdůraznil, že veřejné prostranství musí být přístupné bez omezení a že není podstatné, kdo pozemky s tímto prostranstvím vlastní.

Judikatura upřesňuje, že některá místa jinak široce veřejnosti přístupná jako koupaliště, nádraží, parkoviště apod.

Vlastní definici pojmu veřejné prostranství autorský zákon ani občanský zákoník neznají, zná jej a definuje toliko zmíněný zákon o obcích. Je třeba si položit otázku, zda takto definici z jiné právní oblasti můžeme použít. Podle mého názoru je toto užití dle zákona o obcích možné poměrně přesvědčivě.

Domnívám se, že veřejné prostranství dle zákona o obcích je definováno za účelem další úpravy právního režimu na místech, která jsou veřejnosti běžně přístupná. Citovaná výjimka dle autorského zákona podobně vychází z potřeby upravit právní režim na místech, která jsou běžně přístupná, a na kterých lze proto ve velkém rozsahu předpokládat fotografování a podobné zachycování autorských děl.

Výjimka pro fotografování cizích autorských děl dle ust. § 33 odst.

Podmínka trvalosti umístění vylučuje zákonnou výjimku aplikovat na fotografování jen dočasně umístěných autorských děl. Dočasné umístění architektonického díla asi nebude v praxi tak časté, ale může nastat. V této souvislosti lze poměrně vhodně odkázat na německý případ umělecké dvojice Christo a Jeanne-Claude, která jako umělecké dílo v roce 1995 doslova zabalila budovu Říšského sněmu v Berlíně.

Zajímavým německým příkladem je také rozhodnutí ve věci tzv. pohovky z trávy (Grassofa9), kdy naopak bylo vyloženo, že podmínku trvalosti může splňovat i autorské dílo vytvořené z přírodních částí jako keř, tráva apod, byť takto vytvořené dílo ze své přírodní podstaty trvale nevydrží.

Velmi zajímavým podkladem k posuzování oprávněnosti focení cizího autorského díla je také německé rozhodnutí10 ve věci užití fotografií domu architekta Hundertwassera ve Vídni. Kromě jiného zde soud dovodil, že výjimku pro volné fotografování na veřejnosti lze aplikovat toliko v rámci fotografování z výšky dostupné běžnému chodci. V konkrétním případě soud posoudil jako neoprávněné užití fotografií zhotovených z prvního patra protějšího domu, tedy z výšky normálnímu chodci nedostupné.

Je však podle mého názoru velmi pravděpodobné, že uvedený právní výklad bude právně dlouhodobě obtížně udržitelný a bude čelit velkým výzvám na změnu či podstatné doplnění. To zejména s ohledem na rozšíření možnosti satelitního fotografování a v poslední době i fotografování z různých létajících přístrojů, tzv. dronů.

Mimochodem, významný projekt Google Street View, v jehož rámci bylo před několika lety započato s velkým fotografováním ulic, původně prováděl toto fotografování z výšky blížící se třem metrům.

Ve vztahu k fotografování cizích autorských děl je významná ještě další výjimka, a to ust. § 38c autorského zákona, podle kterého do autorského práva nezasahuje ten, kdo cizí autorské dílo užije jen "náhodně" v souvislosti s hlavním obsahem. Tato výjimka neplatí jen pro oblast veřejných prostranství a trvale umístěných autorských děl. Není ani podstatné, zda je autorské dílo zachyceno z výšky běžného chodce apod.

Jako příklad si můžeme poněkud nadneseně představit situaci, kdy při letu balonem při fotografování posádky balonu v pozadí zachytíte i umělecké zabalení Říšského sněmu.

Pro úplnost uvádím, že v oblasti fotografování a užití fotek s cizími autorskými díly lze uvažovat i o aplikaci ještě dalších zákonných výjimek. Jde o možnost citace jiného autorského díla nebo jeho části dle ust. § 31 autorského zákona nebo o výjimku pro zpravodajskou licenci dle ust. § 34 autorského zákona.

Omezení rozsahu výjimek - tzv. tříkrokový test

Rád bych dále v tomto článku upřednostnil výklad možná trochu skrytého právního háčku. Výjimky, které autorské právo umožňuje, tedy fotografování na veřejných prostranstvích, náhodné zachycení díla i citace a všechny výjimky další, zde nezmíněné, musí zároveň vždy splňovat obecné omezující výkladové pravidlo. Konkrétně v autorském právu široce aplikovatelný tzv. tříkrokový test (§ 29 odst.

Jako druhá podmínka, druhý krok, zde však platí, že užití v rámci stanovené výjimky nesmí být v rozporu s běžným užitím díla. Zde již výkladové problémy mohou nastat velmi rychle. Konkrétně může být velmi diskutabilní, co lze považovat za běžné užití a co již nikoliv.

Je běžným způsobem užití prodej fotografií? Potisk trička? Užití fotografie jako podklad na webové stránce? V české judikatuře žádné takové zveřejněné výklady nemáme. Bude tedy nutné posuzovat každý příklad zvlášť s tím, že odlišné posouzení nelze vyloučit. Východiskem takto formulované zákonné úpravy je zřejmě zájem zákonodárce chránit autora autorského díla.

Podobně zajímavá je poslední část tříkrokového testu, která zahrnuje i možnost komerčního užití a konkrétně určuje, že ani oním běžným a výslovně umožněným užitím nesmí být "nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora" (§ 29 odst. 1 autorského zákona). A zde můžeme výkladově tápat znovu.

Výklad této poslední podmínky je poněkud nejistý hned na velmi častém příkladu úplatného prodeje pohlednic s fotkou architektonického díla. Nebo na příkladu užití fotografie s autorským dílem na titulní stránce turistického průvodce, samozřejmě prodávaného za úplatu.

Samotná stěžejní výjimka pro fotografování autorských děl na veřejnosti (§ 33 odst. 1 autorského zákona) výslovně uzavírá, že zachycené dílo lze dále "užít". Způsoby užití díla stanoví příkladmo ust. § 12 odst. 4 autorského zákona, například jako možnost rozmnožování díla (písm. a), jeho rozšiřování (písm.

Tisk a prodej pohlednic se zachycením architektonického díla tak podle mého soudu budou nejen užitím možného autorského díla samotné pohlednice, ale i užitím zachyceného architektonického díla, což nám cit. § 33 odst. Citované ustanovení o žádném dalším omezení v užití díla nehovoří.

Jenže, jak uvedeno výše, ať je však samotná výjimka jakákoliv, musí dále odpovídat výkladu i dle podmínky tříkrokového testu dle ust. § 29 odst.

tags: #autorský #zákon #focení #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Koše pro tříděný odpad: Přehled
• Čeští řidiči kamionů v Německu
• Udržitelné holení pro muže
• Opatření pro čistší ovzduší
• Soukup a environmentální ekonomie