Basilejská úmluva: Co to je a jak ovlivňuje nakládání s odpady?

27.03.2026

V odborném západním tisku jsou stále častěji diskutovány problémy, které vyvolávají na trhu druhotných surovin některá ustanovení Basilejské úmluvy. Zvláště si na tato ustanovení stěžují podniky a instituce, které se zabývají recyklací odpadu, a to zvláště odpadů nebezpečných.

Co je Basilejská úmluva?

Basilejská úmluva je mezinárodní dohoda o řízení pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodnění, která byla podepsána v roce 1989 a vstoupila v platnost v roce 1992.

Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování představuje nejvýznamnější globální mezinárodně právní dokument upravující pohyb nebezpečných odpadů přes státní hranice za účelem jejich zneškodňování i využívání.

Cíle Basilejské úmluvy:

Snížit pohyby nebezpečných a ostatních odpadů přes hranice států na minimum.
Zneškodňovat nebezpečné odpady co nejblíže jejich zdroji.
Minimalizovat vznik nebezpečných odpadů co do množství a nebezpečnosti.
Zajistit přísnou kontrolu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a prevenci nelegální přepravy.
Zakázat přepravu nebezpečných odpadů do zemí, které nedisponují legislativní, administrativní a technickou kapacitou k jejich řízení a zneškodňování.
Pomáhat rozvojovým zemím a zemím s transformující se ekonomikou při transpozici systémů environmentálně bezpečného řízení nakládání s odpady.

Dopad na recyklační průmysl

Recyklační průmysl vysvětluje, že většina odpadních materiálů, prodávaných v mezinárodním obchodu, jsou průmyslové komodity, nikoli "nebezpečný odpad". Tím se podle recyklátorů stále neodstranily všechny potíže, které pro ně Basilejská úmluva představuje. Některé materiály jsou v ní ještě klasifikovány jako nebezpečné odpady.

Jde zejména o olověné baterie, některé strusky, PVC a dráty s povlakem PVC, arsen, rtuť a thalium. Patří sem také jakékoliv kovy kontaminované olovem, kadmiem, beryliem, selenem nebo telurem, řada průmyslových kovových vedlejších produktů a mnohé složky elektrického a elektronického odpadu.

Čtěte také: Výzvy Pařížské dohody

Především si však stěžují, i když většina odpadů již není považována za nebezpečný odpad, že Basilejská úmluva stále ještě do definice zneškodňování (odstraňování) odpadu zahrnuje i recyklaci.

Vývoj a dodatky k úmluvě

Výsledkem jednání mezi profesními organizacemi recyklátorů a pracovními skupinami úmluvy bylo, že na čtvrté konferenci signatářů úmluvy v únoru 1998 byly k původnímu znění přidány dvě nové doložky (přílohy). Jedna uvádí seznam materiálů, které jsou považovány za odpad, v druhé jsou uvedeny materiály, které podle Basilejské úmluvy odpadem nejsou.

V roce 1997 byla úmluva rozšířena o zákaz vývozu nebezpečného odpadu ze zemí OECD do zemí, které členy OECD nejsou (obecně se dá říci: zákaz vývozu odpadů z průmyslových zemí do zemí méně rozvinutých) za účelem jejich přepracování nebo zneškodnění.

Česká republika a Basilejská úmluva

Basilejská úmluva byla sjednána dne 22. 3. 1989 v rámci Programu OSN pro životní prostředí. Bývalá ČSFR přistoupila k Úmluvě 24. 7. 1991. Úmluva vstoupila v platnost 5. 5. 1992. Česká republika, jako nástupnický stát ČSFR, sukcedovala do Basilejské úmluvy s účinností od 1. 1. 1993.

Listina o přístupu České a Slovenské Federativní Republiky k Basilejské úmluvě byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře úmluvy, dne 24. července 1991.

Čtěte také: Vysvětlení katarské úmluvy

Dne 30. září 1993 Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že Česká republika jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky se považuje vázanou Basilejskou úmluvou ze dne 22. března 1989 s účinností od 1. ledna 1993.

Překlad do českého jazyka je obsažen ve sdělení č. 6/2015 Sb. m. s.