Známky emise Hradčany

Populární první série Československých známek byla poprvé vydána v roce 1918. Jde o ve filatelii velmi oblíbené vydání. Obsahuje mnoho barev, hodnot, 6 rozdílných kreseb. Dále rozlišujeme série nezoubkované či se zoubkováním (mnoha druhy).

Série Hradčany od Alfonse Muchy představuje vůbec první poštovní známky nově vzniklého Československa v roce 1918. Návrh legendárního secesního umělce zachycuje pohled na Pražský hrad (Hradčany) jako symbol nového státu a jeho identity.

Filatelistická hodnota Hradčan

Známky Hradčany existují v různých hodnotách, variantách tisku, barvách i zoubkování. Sbírají se podle katalogových čísel POFIS, variant desek, zkusmých tisků a známých chybotisků. Vzácné jsou také nezoubkované archy, makulatury a zkušební tisky.

Tato série je základem československé filatelie - spojuje umění, historii a vlastenectví. Nabízíme široký výběr: jednotlivé kusy, celistvosti, bloky, DV, FDC i kompletní archy. Vše s popisem, stavem a možností filtrování. Začněte svou cestu československou filatelií právě s Hradčany - ikonickým symbolem české poštovní historie.

Hradčany je filatelistický název série prvních československých poštovních známek vydaných v letech 1918-1920, jejichž autorem je Alfons Mucha. Jejich motivem je panorama pražských Hradčan. Sběratelé rozdělují Hradčany na pět hlavních typů, z nichž každý má zase mnoho podtypů. Tyto známky platily do dubna 1921.

Čtěte také: Známky Safari Parku Dvůr Králové připomínají Josefa Vágnera

Motivem série známek je panorama centra Prahy, hlavního města nově zrozeného státu, konkrétně Hradčan - Pražského hradu s katedrálou sv. Víta a kostelem sv. Mikuláše. Kompozice pohledu na chrámy je Alfonsem Muchou dispozičně upravena, podle některých zdrojů je kostel sv. Mikuláše zrcadlově obrácen. Zpoza katedrály vychází slunce jako symbol zrodu nového státu, přestože ve skutečnosti za Hradem nevychází. Panorama lemuje vzorovaná výzdoba v secesním stylu. Nominální hodnota je uvedena ve spodní části návrhu známky ve vodorovném oválu.

Byly vydány dvě různé série, které se dají rozčlenit na pět typů. V první sérii (typy A, B) je nápis Pošta Česko-Slovenská uspořádán po stranách a na vrcholu, zatímco ve druhé sérii (typy C, D, E) je nápis Česko-Slovenská v jedné řadě pod hlavním vyobrazením Hradu. Různé typy vykazují jemné rozdíly v návrhu, rovněž se vyskytuje několik chyb včetně vad a nedostatků způsobených vadnými nebo rozdílnými tiskovými deskami.

Od 18. prosince a několik dalších dní se čerstvě vytištěné poštovní známky prodávaly pouze v Praze. Filatelistické okénko na hlavní poště bylo v těchto dnech dokonce nuceno omezit prodej na 10 kusů od každé nominální hodnoty na osobu. Zhruba měsíc a půl po zahájení prodeje byly Hradčany používány k frankování poštovní korespondence poměrně zřídka, protože byly stále v oběhu poštovní známky Rakouska a Maďarska (částečně s různými poloúředními místními a soukromými přetisky názvu nového státu).

Některé vzorky typografických vad, místo aby byly zničeny, byly zaměstnanci odcizeny - svůj vliv zde uplatnil i Jaroslav Šula, předseda spolku filatelistů - a za účelem dalšího prodeje skončily u prodejců známek.

V době zahájení tiskových náběhů tiskárna neměla děrovací stroje (ty začaly být k dispozici tiskařům až po několika měsících a různé modely), a tak bylo rozhodnuto uvést do oběhu poštovní známky bez perforace. Řada velkých soukromých společností s velkým objemem obchodní korespondence (převážně banky) získala od úřadů povolení k samostatnému perforování známek. Dohromady to vedlo k široké škále různých, včetně kombinovaných, perforací série Hradčany.

Čtěte také: Evropské ekologické známky a jejich ceny

Teprve v polovině roku 1919 začala pošta vydávat další nominální hodnoty - 10, 20 a 30 haléřů - zpočátku s perforací. Celkem existuje 26 základních známek s dvaceti nominálními hodnotami. Všechny existují jak nezoubkované (z nich však tři nebyly oficiálně v oběhu), tak zoubkované.

Za krátkou dobu svého vydávání (přibližně 2,5 roku) však Hradčany prošly znatelným vývojem. Podle znaků nápisů a středové části návrhu známek rozlišují filatelisté obvykle pět základních typů této řady - A, B, C, D a E (případně I, II, III, IV a V). Každý z těchto typů obsahuje variety. Chronologicky byly známky série Hradčany vydány nikoli ve vzestupném pořadí nominálních hodnot, ale na přeskáčku.

Hradčany byly staženy z oběhu 30. dubna 1921 (zbytek jejich nákladu s dodatečnými přetisky však platil až do roku 1928). Existují téměř všechny hodnoty s přetiskem VZOREC, které byly určeny pro ústředí Světové poštovní unie (UPU) v Bernu. V témže roce byly vysoké nominální hodnoty série přetištěny pro leteckou poštu a staly se tak prvními leteckými známkami v Československu.

V letech 1920 až 1927 se nepoužité kusy série Hradčany dočkaly „druhého života“: pomocí přetisků nových nominálních hodnot a slova Doplatit byly přeměněny na doplatní známky (na doplacení nedostatečně ofrankovaných zásilek).

Barvy známek Hradčany

Pro úplnost je třeba dodat, že barvu známky cihlově červené (základní barva) lze změnit například působením slunečního světla. Setkal jsem se s exempláři, které byly v Jedné části obrazu výrazně barevně odlišné od části druhé - například levá polovina byla bledě červená a v UV záření (o vlnové délce 366 mm) se jevila jako světle fialová a pravá polovina byla cihlově červená a v UV záření se Jevila Jako zářivě světle červená. Šlo nejspíš o kusy pocházející ze sérií, které byly kdysi vystaveny ve výloze obchodu a známky byly zasunuty částečně jedna přes druhou. Zakrytá část známky si zachovala původní standardní barvu, zatímco část známky, vystavená slunečnímu záření, měla barvu vybledlou, tímto zářením změněnou.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Nebude to jediný způsob, kterým lze barvu této známky změnit - určitě je možno uplatnit i různé další vlivy, fyzikální či chemické. V zásadě však Je možno říci, že nejspíš lze odstín známky, pozorovaný na denním světle, zesvětlit, nikoliv však ztmavit.

Použití UV lampy při zkoumání známek

V předchozí časti článku jsme často používali výrazy UV lampa, UV záření a mm. Ne všichni čtenáři si však za těmito termíny umí představil jejich přesné významy podívejme se tedy na ně nyní trochu podrobněji. UV lampu zná asi každý z nás. Z filatelistické praxe víme, že Jde o kapesní nebo stolní zařízení, opatřené podlouhlou skleněnou trubici vydávající záření, v němž můžeme zkoumat například papír, lep a barvu poštovních známek, které se v tomto záření jeví poněkud Jinak než ve světle denním. Tak například opticky zjasněný papír, na denním světle normálně bílý, zde vypadá Jako zářivě namodralý, papír fluorescenční Jako svítivě žlutý nebo žlutozelený ap. I barvy známek v UV záření vypadají mnohdy až překvapivě odlišně než na světle denním.

Pomocí UV lampy můžeme zkoumat i pravost lepu známek či reparátorské zásahy v Jejich papíru (reparovaná místa mají pod UV lampou obvykle odlišný vzhled než jejich okolí. UV lampa -dříve byl používán i výraz křemíková lampa - má prostě v našem oboru široké využití. Například znalec Jan Mrňák, který rozhodně nepatřil mezi zastánce používání složitých technologických postupů při zkoumání známek, ji už koncem čtyřicátých let dokonce řadil spolu s lupou a mikroskopem mezi nezbytné pomůcky, s jejichž pomocí znalec identifikuje padělky.

Co ale UV záření (filatelisté někdy používají nesprávný výraz. UV světlo‘) vlastně Je? Řečí naučného slovníku „ultrafialové záření je neviditelné elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než viditelné světlo (tedy méně než 380 mm), ale delší než 10 mm. Vyvolává fotochemické pochody v systémech živých - např. pigmentační účinky“ sterilizace prostředí atd., i neživých - např. světlotisk či luminiscence. Pro kvalitativní hodnoceni ultrafialového zářeni slouží veličiny podobné jednotkám, které se používají ve světelné technice. Přirozeným zdrojem ultrafialového záření je Slunce. Průchodem ultrafialového záření vzduchem dochází k ionizaci, kdy vznikají volné elektrony a kladně nabité ionty. Ionizaci molekul kyslíku vzniká ozon. Uměle lze ultrafialové záření získat dvěma způsoby: rozžhavením kovu na vysokou teplotu (tepelný zářič) nebo nabuzením plynů či par v elektrickém poli (výbojky).“

Pro úplnost si vysvětleme i výraz „mm“, který jsme v předchozím textu několikrát použili. Jde o zkratku fyzikální jednotky nanometr, znamenající 10/9 násobek základní fyzikální jednotky.

Pokud takovou prohlídku chceme jen zkusit, můžeme použít obyčejnou bateriovou UV lampu s modrou trubicí vydávající záření o vlnové délce 366 mm, která se dá koupit v každém filatelistickém obchodě za několik stokorun. Rozhodně však neuškodí do lampy vložit nové baterie, aby intenzita CJV záření byla dostatečná a nekolísala. Zkoumání je nejlépe provádět v naprosté tmě Prohlížené známky položíme na pevnou podložku, vyjmuté z pošetek, a co nejtěsněji k nim přiložíme trubici zapnuté UV lampy. Potom zhasneme světlo a pozorujeme nejvíce ozářený pruh plochy prohlížené známky.

Pokud zkoumáme barvu známky, Je dobrou pomuckou podložil prohlíženou známku známkou další, tentokrát však zaručeně standardní barvy (cihlově červené, v našem UV záření Jevíc i se Jako zářivě světle červená), je již ozářená část, je nejlepším okamžitým srovnáním, zda známka zkoumaná je rovněž standardní, či zda muže jít o barvu, resp.

Pokročilejší badatelé by asi neměli litovat peněz na zakoupení UV lampy další, tentokrát s čirou trubicí, vydávající záření o vlnové délce 254 mm. Je sice o něco dražší než trubice modrá, na druhé straně nám však umožni křížové porovnávání naměřených výsledku. A pokud vás zkoumáni barev známek nadchne a budete se mu chtít věnovat soustavněji, doporučuji pořídit si UV lampu stolní, síťovou, nejlépe pak s oběma UV trubicemi. Například německá firma SAFE nabízí kombinovanou stolní UV lampu Philalux se dvěma trubicemi obou vlnových délek (čirá trubice jako zvláštní příslušenství, umožňující navíc prosvícení prohlížené známky i zespodu a dále zvětšení dvěma lupami v horní části lampy. Podobnou stolní lampu nabízejí i někteří další výrobci. Výhodou takové stolní UV lampy je, že se ji můžeme pokusit improvizovaně zastínit i na svém pracovním stole a s prohlídkou známek nemusíme čekat až na úplnou tmu.

Pořídit si UV lampu samozřejmě představuje nezanedbatelné vydání několika set až několika tisíc korun - podle typu lampy. Na druhé straně, pokud budeme mít štěstí, třeba už první nález zajímavé barevné odchylky může tuto investici zaplatit. Muže - ale samozřejmě nemusí. Jde tedy samozřejmě o investici nejistou.

Padělky nezoubkovaných známek

Už jsme si řekli, že katalogy a samozřejmě i filatelisté u známky 15 h Hradčany hodnotí značně výše odlišný odstín barvy {obecně doposud označovaný Jako hnědočervený) než barvu standardní {cihlově červenou). To v minulosti vedlo leckdy k tomu, že někdo u známky zoubkované, s hezkým barevným odstínem, prostě odstřihl perforaci a domníval se, že právě vyrobil vzácnou známku nezoubkovanou (podobně jako u trojice hodnot téže emise- 10 h zelená, 20 h karmínová a 30 h fialová, kterými- s odstřiženou perforací- se začátečnické sbírky ČSR I jen hemží. Žádný zkušený filatelista se samozřejmě na takovouto dětskou hříčku nenachytá, ale na druhé straně - opatrnosti není nikdy dost.

Ze své znalecké praxe vím, kolikrát na stůl dostanu právě takovéto ostříhané kusy, jejichž okraje jsou sice na dvou či třech stranách poměrně široké, ale okraj zbývající je užší. Sběratelé přitom často poukazují na fakt, že celková plocha známky je větší, než kolik stanovuje porovnávací etalon 12/ vyobrazený v některém katalogu {například na 3. straně obálky katalogu Trojan /21- obr. 4). Jiný způsob zjišťování zda známka nemá odstřiženou perforaci, uvádí na st raně 163 Monografie /47/: „Pro nedostatek perforovacích strojů byla vydána většina známek s obrazem Hradčan nezoubkovaná…. To často svádělo padělatele ke zdánlivě snadnému zfalšování vzácnějších známek nezoubkovaných. Odstřihli totiž zoubky u stejných, avšak běžných známek zoubkovaných. S těmito padělky se setkáváme nejčastěji u 15 h hnědě červené… Zjistit zfalšované známky není obtížné, nebo( u pravých známek musí mít všechny čtyři okraje šířku rovnou alespoň polovině mezery mezi známkami, tj. 2.25 mm.

V běžně dostupné filatelistické literatuře máme tedy dva návody, jak určit, zda nezoubkovaná známka nemá odstřiženou perforaci. Je to porovnávací etalon (např. v 121) a dále taxativně stanovená velikost okraje v milimetrech /47/. Je zajímavé, že oba způsoby jsou filatelistickou veřejností bez připomínek akceptovány, i když jsou oba naprosto zavádějící. Konkrétně první z nich - porovnávací etalon - Je příliš benevolentní a snadno se stane, že známka s posunutou řádkovou perforací po jejím odstřižení má stejnou nebo dokonce i větší plochu než etalon, a přitom samozřejmě není pravá {zpravidla jeden její okraj je totiž neúměrně úzký.

Používání etalonu přitom není špatný způsob, jak snadno a rychle (byť samozřejmě jen orientačně) posoudit, zda známka má dostatečný rozměr, aby mohla být považována za nezoubkovanou. Etalon však nemůže být jen černým obdélníčkem, naznačujícím potřebnou plochu známky, ale musí být schématem minimální šíře okrajů na všech čtyřech stranách známky. Základní otázka, společná oběma uvedeným způsobům stanovování potřebné šíře okrajů nezoubkované známky (etalon a měření v mm), tedy zní: jak mají být tyto okraje vlastně široké?

Jak jsem si ukázali, Monografie uvádí exaktně: .. u pravých známek musí mít všechny čtyři okraje šířku rovnou alespoň polovině mezery mezi známkami. tj. 2.25 mm. Tento údaj tedy vychází z předpokladu, že u emise Hradčany je vzdálenost mezi známkami v archu 4,5 mm, což, jak si dále ukážeme, není vždycky pravda. Ve skutečnosti je totiž vzdálenost mezi známkami v archu mnohdy i jen 4,0 mm, a proto požadavek na šíři okrajů nezoubkovaných známek 2,25 mm, uváděný v Monografii, je přiliš přísný - část známek z nesporně nezoubkovaných archů by se prostě do tohoto limitu nevešla.

Stručně řečeno- používání stávajících porovnávacích etalonu Je příliš benevolentní a snadno jim Jako pravá proklouzne známka, která má ve skutečnosti odstřiženou perforac1; měření okrajů podle údaje v Monografii Je zase naopak příliš přísné a jeho nároky nemůže splňovat řada známek pocházejících z nesporně nezoubkovaných archů. To jistě není povzbudivé zjištění.

Rekapitulace a východiska

Udělejme si tedy nyní malou rekapitulaci a snažme se z této situace najít východisko. Aby známka mohla být považována za nepochybně nezoubkovanou {to znamená nikoliv s odstřiženou perforací), musí mít dostatečně široké okraje na všech čtyřech stranách (což platí obecně, tedy nejen pro hodnotu 15 h Hradčany). Šířka těchto okrajů by přitom měla být rovna zhruba polovině vzdálenosti mezi známkami v přepážkovém archu. Například u přepážkového archu hodnoty 15 h, tištěného z 1. tiskové desky.

Z údajů uvedených v tabulce vyplývá, že například známky pocházející z 9. sloupce archu (ZP 9, 19, 29 … 99) nemohou mít (v případě Ideálního střihu, vedeného přesně v polovině mezery) oba svislé okraje širší než 2 mm. Podobně dolní okraje známek z 1. nebo 3. řady (ZP 1 - 1 O a 21 - 30) ne mohou být širší než 2,1 mm, stejně Jako horní kraje známek z 2. či 4. řady (ZP 11 - 20 či 31 - 40). Na druhé straně dolní okraje známek ze 4. řady , resp. horní okraje známek z 5. řady mohou mít šíři 2,3 mm. V tomto konkrétním archu tedy můžeme získat známky značně různých rozměrů , ani při tom nejpřesnějším střihu však ani jedna z nich nemůže splňovat požadavky na šíři okrajů , stanovené Monografií.

Několikrát jsme v této kapitolce použili výraz ideální střih, vedený naprosto přesně uprostřed mezery mezi známkovými poli. V praxi se však s tak ideálně přesným střihem setkáváme spíše výjimečně a střih naprosté většiny nezoubkovaných známek je veden nikoliv naprosto přesně , ale jen zhruba uprostřed této mezery. Proto i tady musíme počítat s určitou, byť jen nepatrnou tolerancí. A aby situace byla ještě komplikovanější - při bližší prohlídce archů emise Hradčany navíc zjišťujeme , že řada známkových polí je nevyrovnaných, výjimkou nejsou ani vzájemné posuny i o více než půl milimetru.

Z uvedeného vyplývá, že u známky 15 h (ale i u ostatních hodnot emise Hradčany) nacházíme exempláře , jejichž okraje (jeden, dva, tři nebo dokonce všechny čtyři) i při naprosto přesném způsobu střihu nutně musí být výrazně užší než okraje exemplářů jiných, byť třeba všechny pocházejí ze stejného, nepochybně nezoubkovaného archu. U těch z nich, jejichž jeden nebo vice okrajů je užších v důsledku menší šířky mezer na jedné či více stranách známky, pak jsme někdy na pochybách, zda se nejedná o exemplář s odstřiženou perforací.

Teoreticky bychom sice mohli každou jednotlivou známku emise Hradčany identifikovat podle drobných deskových vad v jejím obraze (rozpoznat konkrétní známkové pole konkrétní tiskové desky) a tím i určit , jak široké může mít okraje (podle šířky mezer kolem tohoto známkového pole v archu), v praxi by však tento způsob byl příliš zdlouhavý a tím i nákladný, v některých případech (u známek bez výraznějších odchylek v kresbě) možná dokonce i neproveditelný.

Vzhledem k tomu, že velikost perforačních otvoru jednotlivých druhů a rozměrů zoubkování emise Hradčany se pohybuje kolem 1 mm, můžeme pro praktickou potřebu obecně stanovit potřebnou minimální šíři okrajů nezoubkovaných známek takto: Součet šíře obou svislých okrajů by neměl činit méně než 4 mm a žádný z nich by neměl být užší než 1,9 mm, a současně součet šíře obou vodorovných okrajů by neměl činit méně než 4,3 mm a žádný z nich by neměl být užší než 2 mm; samotné okraje okraj u (to je skutečně hezký výraz) je pak třeba podrobně prohlédnout lupou, zda nenesou stopy po otlacích v okolí původních (odstřižených) perforačních otvorů. Je třeba zdůraznit , že všechny požadavky uvedené v definici musí platit současně, jinak známku za nezoubkovanou uznat nelze.

Prakticky tak jako nezoubkovanou můžeme uznat např. známku, která má levý okraj široký 2,1 mm, pravý okraj 1,9 mm (dohromady 4 mm), horní okraj 2 mm a dolní okraj 2,3 mm (dohromady 4,3 mm), samozřejmě za předpokladu, že žádný z okrajů nenese stopy po otlacích v okolí eventuálně odstřižených perforačních otvorů.

Orientačně si můžeme pomoci i čtyřblokem zoubkovaných, skutečně dobře centrovaných známek stejné hodnoty, jako má známka zkoumaná, s hřebenovým zoubkováním (na rozdíl od zoubkování řádkového je alespoň jeho šířka standardn0. samozřejmě stačí v tom nejlevnějším provedeni. Na čtyřblok přiložíme zkoumanou známku (obraz na obraz, přičemž napřed změříme např. svislé a potom vodorovné okraje) a porovnáme, zda její nezoubkované okraje na všech stranách bezpečně přečnívají do perforace srovnávací známky.

Málo známou skutečnosti je, že se občas vyskytne známka pocházející z archu se značně nepravidelně provedeným řádkovým zoubkováním (nebo průsekem), která je tak dobře centrována a má tak široké okraje, že odstřižením její perforace (resp. průseku) by vznikla známka nezoubkovaná, kterou by bez připomínek musel ověřit každý znalec. Takováto výrobní nahodilost samozřejmě vzniká na úkor rozměru svých sousedek v archu. které pak mají rozměr mnohem menší. než je rozměr standardní.

Neúřední zoubkování

Obtížná manipulace s nezoubkovanými známkami způsobila, že některé větší podniky, banky a také poštovní úřady si nechaly své větší zásoby nezoubkovaných známek opatřit soukromě průsekem nebo průpichem, ale také zoubkováním odlišného rozměru od těch, která byla úředně vydána. Používání těchto známek pošta tolerovala. Známky s neúředním (tzv.

Jde o podobnou problematiku, jako jsou deskové vady naší první čs. emise. Ty také po desítky let stály v popředí zájmu sběratelů, ovšem zhruba od sedmdesátých let minulého století se přesunuly spíše na jeho okraj. Jednu doby byly známky s neúředními perforacemi skoro úplně neprodejné, takže např. u neupotřebených vysokých hodnot (zejména 500 a 1000h) bylo toto zoubkování odstřihováno, aby vznikly exempláře nezoubkované. V poslední době se ovšem zdá, že se neúředním perforacím přece jen blýská na lepší časy.

Tiskové vady: Závoje a bílé skvrny

Zajímavou tiskovou vadou na emisi HRADČANY jsou závoje a bílé skvrny, vzniklé nedotiskem části obrazu. Přestože názory sběratelů se na vznik těchto vad různí, jako nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení autora MONOGRAFIE č.1 dr. Kubáta. Ten na straně 175 a 176 uvádí doslovně: „Závoje a světliny různých tvarů a velikostí způsobují cizí tělíska, jež se dostala na tiskovou desku, aniž se na ní udržely, při odpadnutí odnesly nános barvy, takže v menší části obrazu není vytištěn detail, jenž se dalším zabarvováním postupně zmenšoval, až zmizel úplně“.

Závoje a světliny se v menší či větší míře vyskytují na všech hodnotách a kresbách hradčanské emise a je zajímavé sledovat a dokumentovat na známkách jejich postupný zánik spolu s určením známkového pole a tiskové desky. Další možností vzniku světlin je poškození (promáčknutí) části tiskového štočku při neopatrné manipulaci nebo cizím tělískem během tisku. Jejich postupné zmizení trvá podstatně déle a je přímo závislé na postupném opotřebení tiskové desky. To z toho důvodu, že při knihtiskové technice, kterou se tato emise tiskla - kdy tisknou vyvýšená místa - snížená místa nepřijmou barvu a část obrazu se nevytiskne.

Podle kreseb je největší výskyt těchto vad na kresbě a) a kresbě e), což je dáno tím, že v těchto dvou kresbách bylo také vytisknuto nejvíce známek co do počtu kusů.

• 18.ZP/V.TD, závoj na 5. 10h a)
• 40.ZP/I.TD, závoj na báni chrámu sv.
• 35.ZP/I.TD, závoj pod 1. a 2.
• 55.ZP/II.TD, závoj v levé výzdobě u 2. 25h e)
• 1.ZP/I.TD, závoj za A v POŠTA a v 6.
• 25.ZP/I.TD, závoj na spojnici 4. a 5.
• 67.ZP/II.TD, závoj v 7. 30h ae)
• 9.ZP/I.TD, závoj ve 2.
• 41.ZP/I.TD, závoj mezi A v POŠTA a 6. 50h e)
• 41.ZP/I.TD, závoj v 10.
• 66.ZP/I.TD, závoj pod 6.
• 88.ZP/I.TD, závoj na 8. 120h e)
• 34.ZP/II.TD, závoj mezi 6. a 7.
• 84.ZP/II.TD, závoj mezi 9. a 10. 500h e)
• 7.ZP/I.TD, závoj ve středu obrazu - vlevo od chrámu sv. Mikulá-še
• 71.ZP/I.TD, závoj ve 2.

Toto je jen zlomek výrazných závojů, zachycených v jejich postupném vývoji a je vidět, že svým množstvím se naskytuje možnost hlubšího studia této tiskové vady, která je opomíjena i mezi specializovanými sběrateli.

Zvláštní skupinu mezi závoji a bílými skvrnami tvoří známka č.3 - 5h světle zelená 46.ZP/I.TD a 27.ZP/II.TD spolu se známkou č.24 - 400h fialová 58.ZP/I.TD. Přichycená nečistota na tiskovém štočku v prvním stadiu vytvořila poměrně rozsáhlou barevnou skvrnu s bílým okrajem a po odpadnutí nečistoty na tomto místě zůstala bílá skvrna, která postupně zanikala. Tyto tiskové vady si jako jediné našly doposud oblibu mezi sběrateli, jsou jimi hledané a dokonce u hodnoty 5h pojmenované podle svého tvaru: na 46.ZP/I.TD „Hrozen“, na 27.ZP/II.TD „Zepelín“.

tags: #beniny #znamek #z #emise #hradcany

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje v ČR
• Zbavte se plísně šetrně
• Využití papírových kelímků v ekologii
• Ošetření dřevin a stanovisko
• Studie MŽP o recyklaci papíru