Biodiverzita a člověk: Vzájemný vztah a vlivy

Vztah člověka a přírody je komplexní a dlouhodobý. Lidská přítomnost měla vliv na všechno, od mamutů po mikroby. Již stovky let lidstvo svou přítomností ovlivňovalo stav přírody kolem sebe. Lidé si přizpůsobovali nejen plodiny, které pěstovali, ale také zvěř, kterou lovili, škůdce, které vyháněli nebo nemoci, které s sebou přinášeli. Již stovky let lidstvo svou přítomností ovlivňovalo stav přírody kolem sebe.

Dřívější rozšířenou představou bylo, že člověk začal jiné kontinenty ovlivňovat až v 15.století, ve “století objevů”, s rozšířením zámořského dobývání a se zdokonalením lodní dopravy. Ale není to tak. “Panenská příroda neexistuje. A podle všeho neexistuje již několik století.” prohlásila Melinda Zeder, antropoložka Národního Muzea Přírodní historie na Smithsonském institutu. “Ochránci přírody mají svou představu, `pojďme se vrátit k původní podobě přírody, bez lidí`. Ale to je chiméra, falešná naděje. Lidé tíhnou k tomu si myslet, že lidstvo před tisíci lety nebylo technologicky vyspělé nebo chytré. Nicméně se ukazuje, že lidé minulosti byli stejní jako lidé současnosti. Hladoví po technologiích, objevech a úpravě svého okolí.

S rozšířením lidstva po zeměkouli byly vynalezeny luk a šíp, rybářské sítě, keramika a zemědělské stroje, které jim ulehčily život, ale také ovlivňovaly svět kolem nich. Na základě zkoumání a syntézy archeologických dat DNA se vědci domnívají, že lidé začali dramaticky měnit své okolí před více než 12 000 lety. V tu dobu se člověk z Afriky dostal do zbytku světa, který postupně kolonizoval. A to není jediný příklad změn, které již byly v pohybu. Dokonce před 50 000 až 100 000 lety naši předci pravděpodobně napomohli k vyhynutí některé z megafauny Austrálie a Tasmánie a to ať už přímo nebo nepřímo, díky lovu a zabíjení, jak potvrzuje výzkum.

Vliv lidské činnosti na biodiverzitu

Člověkem byly vybírány, pěstovány a šířeny druhy zvířat a rostlin vhodné pro člověka. Oblíbenými zvířaty se stali především přežvýkavci - krávy, ovce, kozy. Je jasné, že zemědělství mělo rozsáhlé důsledky pro přírodu na velkých úsecích půdy. Ale asi největší dopad mělo lidstvo na evolučně jedinečné ostrovní ekosystémy ve chvíli, kdy mořské národy našly způsob, jak se k nim dostat. Například Polynésané s sebou přinesli nejen zvířata, která jim v zemědělství měla pomáhat, ale omylem s nimi přivedli i škůdce.

Čím byly dopravní a obchodní systémy člověka pokročilejší, tím větší byl jeho dopad na krajinu. Existuje obrovské množství článků a prací v archeologii a paleoekologii, které odhalují překvapivě velký rozsah časných lidských transformací této planety. Pro lepší představivost vezměte v úvahu, že nyní i jediný kontinent, kde lidstvo trvale nežije - Antarktida, vykazuje jasný dopad lidské aktivity. Co se týče vlivu změny člověka na přírodu a klima, mezi vědci existuje (probíhá) rozsáhlá debata.

Čtěte také: O biodiverzitě a programu MAB

Někteří z vědců se domnívají, že se nacházíme v nové geologické epoše, v tzv. „antropocénu“ označující, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém. Mnoho vědců věří, že změna atmosféry prostřednictvím velkých infuzí průmyslových skleníkových plynů znamená začátek antropocénu, tudíž se začátek této éry zařazuje do posledních několika set let. Dalším z provokativnějších názorů je, že všudypřítomní lidé mění přírodu stejně dlouho, jako lidstvo samo, ale že to není vždy špatné. Domnívají se, že v mnoha případech staří lidé narazili také na inovativní a udržitelné způsoby obdělávání půdy a krajiny.

Návrh k rozuzlení tohoto problému má Nicole Bovin z Oxfordské univerzity. “Tato zjištění ukazují, že musíme přejít od paradigma ochrany Země před změnou k vytvoření nového paradigma pozitivního a aktivního ovlivňování druhů probíhajících změn, které se dějí. To zní děsivě a velmi samoúčelně. Realita je však taková, že na již silně pozměněné planetě žije 7 miliard lidí. Erlandson uvedl, že zatímco dopady člověka se jen zrychlily, výzkum mu dal optimismus v tom, že lidé najdou způsob, jak se vypořádat se změnou klimatu.

Co je biodiverzita a proč je důležitá?

V médiích často slyšíme o tom, že biodiverzita je v ohrožení. Víme ale, co to je biodiverzita a co to znamená, když se mluví o jejím ubývání nebo ohrožení? Asi všichni tušíme, že tím, kdo necitlivě zasahuje do ekosystému planety, není nikdo jiný než člověk, tedy my. Biologická rozmanitost, znamená variabilitu všech žijících organismů; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů.

Biodiverzita je zásadní při snižování důsledků změny klimatu a napomáhá adaptaci na měnící se klimatické podmínky. Zároveň přispívá k vytváření kvalitnějšího prostředí, které je důležité pro rostliny, živočichy i člověka. Ztráta biodiverzity ovlivňuje život celé lidské společnosti, neboť ekosystémy s vyšší mírou biologické rozmanitosti poskytují jídlo, léky, nenahraditelnou čistou vodu, přispívají k ochraně proti povodním či zvýšené erozi, přináší dobré podmínky pro zajištění zdraví, kvality života či možnosti pro rekreaci. Dochází-li ke zhoršování stavu ekosystémů v důsledku lidské činnosti, nevyhnutelně se to projeví i postupnou ztrátou těchto, pro člověka zásadních, ekosystémových služeb.

Výzkumy a studie o biodiverzitě a zdraví člověka

V roce 2019 byla publikována mezinárodní studie Does Subjective Health Affect the Association between Biodiversity and Quality of Life? Insights from International Data zaměřená na biodiverzitu a kvalitu života. (SKEVINGTON & EMSLEY, 2019) Význam této studie spočívá ve velikosti a pestrosti účastníků. Autoři zde zahrnuli vzorek populace složené z více jak tři a půl tisíce jedinců z 15 zemí. Metodika studie byla založená na výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO). Primárním cílem studie bylo zjistit, zda je subjektivně vnímané zdraví zprostředkujícím faktorem mezi biodiverzitou a kvalitou života.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Z výsledků vyplývá, že biodiverzita (BD) s kvalitou života (QoL) úzce souvisí. Ale zároveň jsme se dozvěděli, že nebyl nalezen důkaz o zprostředkujícím účinku zdraví a vztahu BD-QoL. Vysoká BD je spojena s lepšími duchovními kvalitami života, zejména s nadějí a optimismem. Dále byla prokázaná silná pozitivní korelace s vírou, smyslem a cílem života, vnitřní silou, spiritualitou, vnitřním klidem, celistvostí a integrací. Vysoká BD byla spojená pouze se dvěma životními kvalitami negativně, a to konkrétně u vnímaných finančních zdrojů a fyzického bezpečí a jistoty.

Review Biodiversity and human health: evidence for causality? (HOUGH, 2014) shrnující výsledky 54 pečlivě vybraných studií zkoumá příčinný vztah mezi biodiverzitou a zdravím u člověka. Teoretická práce je rozdělena do tří oddílů podle toho, jak moc přímý (či zprostředkovaný) je kontakt participantů s biologickou rozmanitostí prostředí. Autor zde rozlišuje přímou, nepřímou a vnitřní expozici. Nepodařilo se najít obecně platné důkazy o pozitivním dopadu biodiverzity na lidské zdraví. Z některých uvedených studií se zdá, že biodiverzita by mohla mít pozitivní dopad na mikrobiom člověka, nicméně bude nutné provést další úzce zaměřené studie, aby se předpoklad mohl potvrdit.

Systematické review The impact of green space and biodiversity on health z roku 2019 (LAI & FLIES et al., 2019) vyhodnocuje závěry celkem 275 studií zaměřených na psychologické či fyziologické účinky přírodního prostředí, z toho 45 studií zkoumalo též účinky biodiverzity. Různorodé přírodní prostředí prokazatelně pomáhá zdraví, což vyplývá zejména z epidemiologických studií zaměřených na imunitu. Prostředí, v němž se pohybujeme, ovlivňuje různorodost mikrobiálních organismů na kůži, a to formuje naši imunitu. „Zelené plochy byly spojeny s větší mikrobiální rozmanitostí na kůži a nižší mírou alergických onemocnění.“ (Ibid.) Závěry review k účinkům expozice vysoké biodiverzity jsou spíše diskutabilní.

Britský vědecký tým publikoval v roce 2014 text nazvaný A systematic review of the health and well-being benefits of biodiverse environments, kde zkoumá přínosy biologicky rozmanitého prostředí na zdraví. (LOVELL & WHEELER et al., 2014) Tato práce zahrnuje celkem 17 studií, přičemž se jedná o 15 kvantitativních a 2 kvalitativní. „Deset ze 16 studií zahrnutých do analýzy zdůraznilo jednu nebo více pozitivních souvislostí (hodnocených nebo vnímaných) mezi biologickou rozmanitostí a jedním nebo více výsledky v oblasti zdraví nebo pohody. Jedenáct studií uvedlo výsledky, které buď nenaznačovaly žádný jasný vztah, nebo nebyly jednoznačné, pokud jde o směr vztahu.“ (Ibid.)

Ze závěrů kvalitativních studií vyplývá, že prostředí bohaté na flóru a faunu zvyšuje každodenní pohodu, štěstí a má i zdravotní přínosy. Na druhou stranu, významný počet dotazovaných spojoval biodiverzitu se svými obavami o úrodu a je třeba připustit, že druhá ze zahrnutých studií popírá pozitivní vliv na pohodu (well-being). Tým výzkumníků uzavírá review podrobnou rozvahou nad nejednoznačnými výsledky, které mohou být způsobené mj. nejasnou nebo rozdílnou definicí klíčových pojmů „biodiverzita“, „zdraví“ a „pohoda“ v zahrnutých studiích. Pro další výzkum doporučili užší a jasnější pojmové uchopení problematiky, plus důraz na příčinnou souvislost.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Vnímání biodiverzity člověkem

V mnoha studiích o biofilii je diskutovaná lidská schopnost biodiverzitu vnímat. Za běžných okolností, kdy člověk pouze prochází lesem, anebo ho pozoruje z jednoho stanoviště, má omezené prostředky, jak diverzitu živých organismů zhodnotit. Schopnost vnímat diverzitu bude narážet na omezené možnosti smyslové percepce, kognitivních schopností jedince, ale také bude pravděpodobně rozdílná schopnost vnímat různé druhy či taxony.

Nejstarší studií zařazenou do našeho přehledu je práce zaměřená na zhodnocení psychologického přínosu městských zelených ploch. (FULLER & IRVINE et al., 2007) Výsledky této práce jasně ukazují na souvislosti mezi druhovou bohatostí městské zeleně a pohodou (well-being) návštěvníků. „Lidé nejpřesněji hodnotili viditelné statické složky biodiverzity, konkrétně druhovou bohatost rostlin. Méně přesné bylo vnímání bohatství ptáků a motýlů, což jsou pravděpodobně skrytější složky městských ekosystémů z hlediska chování, respektive snadného rozlišování druhů.“ (Ibid.)

Nejvýraznější složkou vnímané biodiverzity je ta komponenta, která je nejvýraznější pro dominantní lidský smysl, tedy zrak. Podle této britské studie záleží především na bohatosti rostlinných druhů, která koreluje s pozitivním účinkem na psychologické charakteristiky člověka. Subjektivní vnímání biodiverzity prostředí řeší také článek publikovaný v roce 2012 v magazínu Bioscience. (DALLIMER & IRVINE & SKINNER, et al., 2012) Výzkumný tým nenašel důkazy pro souvislost mezi vnímanou a skutečnou druhovou bohatostí u žádné ze tří taxonomických skupin (rostliny, ptáci, motýli). Na druhou stranu zde byla identifikovaná pozitivní korelace mezi vnímanou diverzitou a pokryvností stromů.

V roce 2020 byla publikována další britská studie zaměřená na biodiverzitu městské zeleně. (CAMERON & BRINDLEY & MEARS et al., 2002) Tento výzkum využil aplikaci mobilního telefonu pro záznam emocí u lidí, kteří navštívili jednu ze 945 zahrnutých lokalit. Pozoruhodné je, že výsledky ukazují na silnou korelaci mezi vnímanou a skutečnou biodiverzitou, i mezi biodiverzitou a pozitivní emoční reakcí. Početnost ptáků v lokalitě (nehledě na druhy) středně silně korelovala s pozitivními emocemi, ale pozorování většího množství ptáků jednoho běžného druhu pozitivní emoce nevyvolávalo. Velikost stanoviště a délka expozice byla důležitá pro sílu emocionálního efektu. Delší interakce s prostředím vykazující vyšší biodiverzitu vykázala silnější pozitivní dopad na emoční rozpoložení jedince.

Narušení biodiverzity a jeho důsledky

K narušení biodiverzity hodně přispívá zelená politika biopaliv, které se vyrábějí z řepky olejné či palmového oleje. Kvůli palmovému oleji se kácí na rosliny i živočichy rozmanité pralesy a nahrazují se monokulturními plantážemi palmy olejné. K narušení biodiverzity přispívá 100+1 lidských činností. Velký průšvih je např. ničení mangrovníků - následně pak ubývá ryb a vodních živočichů, zvyšuje se CO2, protože mangrovníky ho hodně vázaly a pevniny ničí hurikány a tajfuny.

Narušíme-li edafon, narušíme biodiverzitu rostlin a biodiverzitu na rostliny vázaného hmyzu. Na existenci hmyzu závisí mnoho druhů dalších rostlin, ptáci, obojživelníci, plazy, ryby i savci. Takto můžeme způsobit kolaps celého přírodního ekosystému tak, jak ho nyní známe. Chceme-li aspoň částečně obnovit zdraví přírody, musíme začít od obnovy půdního edafonu a pestré říše rostlin, což se vzájemně pozitivně ovlivňuje. Pestrost dalšího života bude následovat.

Člověk na našem území zapříčinil jak největší rozkvět biodiverzity, tak i její drastické snížení. Středoevropská krajina byla před příchodem člověka na první pohled poměrně jednotvárná. Tam, kde dnes nacházíme mozaiku polí, luk, lesů, sídel, výrobních areálů atd., se rozprostíral nekonečný les. S výjimkou nejvyšších hor byl porušen jen říčními toky, mohutnějšími skalními výchozy, extrémními močály nebo v našich podmínkách nepatrnými plochami teplomilných trávníků („stepí“). Tím, jak člověk začal v neolitu a hlavně v pozdějších dobách odlesňovat krajinu, vytvářely se biotopy vhodné pro uplatnění druhů s vyššími nároky na světlo a teplo, stejně tak i pro druhy preferující sušší prostředí.

Obecné zvyšování biodiverzity v našem geografickém prostoru kulminovalo zhruba ve 2. polovině 18. století, a to navzdory tomu (či spíše právě kvůli tomu), že využívání krajiny dosáhlo značné intenzity, co do plošného rozsahu dnes zcela nepředstavitelné. Zlom přineslo na konci 18. století až plánované lesní hospodaření spojené s masovým zaváděním smrku a borovice. Pro lesní biocenózy to představovalo těžký šok, jehož důsledkem byl rychlý ústup často reliktních druhů se specifickými nároky na světelný a živinový režim, které jim jehličnaté monokultury nemohly zajistit.

Pro pochopení dnešního stavu přírody mají ale rozhodující význam procesy odehrávající se v posledních zhruba padesáti letech. Neboť jakkoliv jde o historicky krátké období, změny v biodiverzitě zde byly nejhlubší a nejfatálnější. Jmenovala se kolektivizace zemědělství a její důsledky jsou obecně známé. Roztříštěná majetková držba byla spojena do velkých hospodářských celků, mozaika drobných políček, luk a pastvin byla vystřídána rozsáhlými uniformními plochami polí a luk. Dělící prvky, jako jsou meze a polní cesty, loučky, drobné sady, stromové skupiny a menší vodoteče, byly „vyklizeny“ z krajiny jako nepotřebné smetí, které komplikuje velkovýrobní formy hospodaření. Další morovou ranou byla masivní aplikace hnojiv a pesticidů, s níž se vyrovnaly jen nejodolnější kulturní plodiny, vzešlé ze šlechtitelských stanic.

Je třeba otevřeně říci, že po roce 1989 se tento stav mnohde ještě zhoršil. Hospodaření zde má značně nepravidelný režim a krajina je celkově ve velmi zanedbaném stavu. To se negativně odráží i na biodiverzitě. Střídají se zde plochy biologicky nezajímavých polních úhorů s plochami degradovaných luk a nejrůznějších lad prosycených nitrofilními a ruderálními druhy. Zatímco ještě v 1. polovině 20. století byl každý kus půdy pečlivě udržován ve stavu optimálním z hlediska hospodářského a často i biologického, v dnešní krajině se na velkých plochách střídá „kulturní poušť“ s většími či menšími plochami zcela zpustlými, přitom mnohdy s problematickou biologickou hodnotou.

Drastické snižování biodiverzity má na svědomí i znečištění ovzduší v posledních desetiletích. Nejde jen o přímé hynutí lesních dřevin - stejnou měrou jsou postiženy i lišejníky, houby, mechorosty, vyšší rostliny a následně fauna. Dlouhodobá šetření v Orlických horách prokázala, že mezi lety 1951 a 1991 poklesl průměrný počet rostlinných druhů v bučinách z 27 na 17 a ve smrčinách z 25 na 16. Je pravděpodobné, že podobný osud potkal i lesy (a nejen ty) i v jiných územích.

Snahy o ochranu a podporu biodiverzity

Mnohé země, ekonomické subjekty a jednotlivci si stále více uvědomují význam a nutnost ochrany biodiverzity. Dokladem jsou například evropská Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která si klade za cíl mj. rozšíření ekologického zemědělství a krajinných prvků s bohatou biologickou rozmanitostí na zemědělské půdě či zastavení úbytku opylovačů a zvrácení tohoto trendu. V září loňského roku podepsali státníci z různých zemí světa na Summitu OSN o biodiverzitě Závazek hlav států a vlád pro přírodu (Leader’s Pledge for Nature), který mj. formuluje i závazek řešit přímé a nepřímé příčiny ztráty biologické rozmanitosti a zastavit vyhynutí druhů, zajistit obnovu populací druhů a významně zvýšit úroveň ochrany půdy i oceánů a obnovit významný podíl degradovaných ekosystémů.

Hlavním koncepčním dokumentem v oblasti ochrany a udržitelného využívání biodiverzity na našem území je Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky pro období 2016-2025 a také její akční plán Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020-2025. V oblasti zlepšení stavu biodiverzity u nás hrají významnou roli různé projekty financované ze státních, evropských či dokonce soukromých zdrojů. Na zachování české i evropské biodiverzity se zaměřuje například projekt Jedna příroda financovaný z Programu LIFE, který přispívá k zajištění efektivnější péče v chráněných územích soustavy Natura 2000 a hodnocení socio-ekonomických přínosů těchto vzácných území.

ČVUT si uvědomuje potenciál, který podpora biodiverzity přináší, a hodlá se zaměřit na postupný rozvoj ekologicky příznivých opatření. Systematické mapování a dlou-hodobé sledování živočichů a rostlin přítomných na území univerzity přispívá k lepšímu pochopení biologické rozmanitosti v dané lokalitě. Správa a údržba zelených ploch bude probíhat podle dlouhodobě udržitelného plánu, který zohlední ochranu biodiverzity a ekologické potřeby. Například se budou omezovat chemické prostředky na ochranu rostlin, podporovat přirozené procesy včetně kompostování bioodpadu a podporovat přítomnost přirozených ekosystémových služeb, jako je opylování nebo regulace škůdců.

Přítomnost různorodých druhů rostlin a živočichů obohacuje ekosystém a přispívá k jeho rovnováze. Zavádění nových druhů, které jsou ekologicky vhodné pro místní podmínky, umožňuje rozšířit biologickou rozmanitost a zvýšit ekologickou stabilitu. Městská zástavba se často vyznačuje vyššími teplotami v důsledku rozsáhlých zastavěných ploch a omezeného množství vegetace. Efekt tepelného ostrova lze zmírnit opatřeními, jako je výsadba stromů, zakládání zelených střech a vertikálních zahrad nebo rozšiřování travnatých a přírodních ploch.

ČVUT bude rozvíjet vzdělávací programy a osvětové kampaně, které zvýší povědomí o významu biodiverzity mezi studenty, zaměstnanci a veřejností. Pro ochranu biodiverzity je zásadní spolupráce a angažovanost celé univerzitní komunity. ČVUT bude nabízet příležitosti k zapojení stu-dentů i zaměstnanců do praktických projektů zaměřených na podporu biodiverzity, jako jsou výsadby, údržba zelených ploch, monitoring živočichů nebo tvorba stanovišť. Takové projekty nejen obohatí areály ČVUT o nové prvky biodiverzity, ale také umožní účastníkům rozvíjet své znalosti, dovednosti a vztah k přírodě.

tags: #biodiverzita #a #clovek #vztah

Oblíbené příspěvky:

• Emise protiinflačních dluhopisů
• ZŠ Kravsko a environmentální výchova
• Dopad životního prostředí dle Gutha Jarkovského
• Jak správně třídit odpad?
• Příčiny a dopady znečištění ovzduší v severní Číně