Koráli jsou jedním z nejtajuplnějších organismů na Zemi. Svojí různorodostí, barvami a složitostí nemají ve světě sobě podobné stvoření. Zůstávají ve stádiu polypa, a navíc se vyskytují jak v živočišné, tak v rostlinné podobě. Všech asi 6 tisíc druhů korálů žije přisedle, tedy u dna moří. Objevují se obvykle v koloniích, mnohdy tvořící útesy. Rostou rychlostí pouze od několika milimetrů po pár centimetrů za rok.
Tvrdé (ale relativně křehké) vnější schránky korálů jsou tvořeny z vylučovaného uhličitanu vápenatého (CaCO3) a vytváří mnohdy složité, ale vždy nádherné tvary. Koráli existují v soužití se symbiotickými řasami, nazývanými zooxantely, které korálům dodávají jejich zvláštní barvy, dávají jim sílu ze slunce a zejména jim obstarávají většinu potravy.
Korálové útesy pokrývají jen desetinu procenta oceánského dna, ale jsou výbornými hostiteli. Vytvářejí podmínky a vlastně tím i poskytují domov zhruba 25 % všech mořských druhů. Patří mezi ně pestré tropické ryby, mořští hadi, rejnoci, žraloci, chobotnice, želvy i nespočet druhů bezobratlých živočichů. Korálové útesy tvoří jeden z nejrozmanitějších ekosystémů na planetě.
Biodiverzita, tedy biologická rozmanitost, znamená variabilitu všech žijících organismů; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů. Je popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích.Přitom nejde o pouhý součet všech genů, druhů a ekosystémů, ale spíše o variabilitu uvnitř a mezi nimi. Obecně platí, že čím je ekosystém rozmanitější ve formách života, které obsahuje, tím větší má schopnost zachovávat své podstatné charakteristiky a odolávat působení rušivých vlivů.
Pro spoustu Evropanů symbolizují exotickou podívanou v turisticky atraktivních oblastech, v nichž se kocháme pohledem na křišťálově čisté a pestrobarevné moře. Korálové útesy však mají mnohem důležitější úlohu. Slouží jako útočiště obrovského množství mořských živočichů a hrají zásadní roli v prosperování života jak v moři, tak na zemi.
Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity
Kromě toho, že jsou domovem nespočtu mořských živočichů, útesy mají zásadní význam i pro naše lidské pokolení. Odhaduje se, že na útesech tvořených korály, závisí živobytí asi půl miliardy lidí. Jaká je jejich role?
Nelze se tedy divit, proč jsou mořští ekologové tak hlasití, když upozorňují na stálé oteplování světových moří. Korálům se sice daří v teplých vodách (mezi 23-29 °C), ale vyšší teplota už korály stresuje. Vypudí od sebe svou jinak spřátelenou symbiotickou řasu a dochází tak k jejich zbělení. Sice to automaticky neznamená zánik korálu, ale jeho výrazné oslabení ano. Ovšem stále rostoucí teploty - díky globálnímu oteplování - už by smrt korálům přinesly.
Hrozby pro korálové útesy: O stále stoupající teplotě moří, která způsobuje blednutí korálů, už jsme se zmiňovali. Dalším z velkých rizik pro budoucí existenci korálů je zvyšování koncentrace CO₂ v atmosféře. Ta má za následek pokles pH mořské vody. V té chvíli se stává pro korály náročnější tvorba jejich vápenaté schránky. Zpomaluje se tak jejich růst či případná obnova po zbělení.
Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude růst korálů dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých schránek převáží nad jejich růstem. To by se podle studií mohlo stát někdy po roce 2054.
A samozřejmě je tu i negativní činnost člověka. Na jednu stranu je turistika finančním přínosem, mnohdy ale může přinést i přímé poškození korálových kolonií.
Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce
Podle odhadů tvoří největší úbytek korálů jev zvaný bělení korálů. Kombinací ostatních vlivů a zejména zvyšováním teploty oceánu se korály dostávají do stresových situací. „Kvůli veškerým vlivům dosáhl úbytek korálů 11 % z celkového množství a v příštích třiceti letech naroste počet ztracených korálů o 32 %, pokud nepodnikneme opatření,“ shodují se vědci z Coral Reef Alliance.
Korál ztrácí svou barvu a dochází k jeho vyblednutí - bělení. Katastrofický úbytek korálů však není jedinou starostí. Útesy tvoří přirozené prostředí pro mnoho unikátních mořských živočichů a jsou považovány za deštné pralesy oceánů. Celý podmořský ekosystém se rozpadá.
Bělení ovlivňuje schopnost korálu rozmnožovat se a vytvářet hlen, což ho činí náchylnějším k nemocem. V oceánu jsou „korály koupány v této mikrobiální polévce," říká. Podobně jako hlen v lidském nose jim hlen pomáhá zachytávat a zbavovat se škodlivých bakterií. „Hlen je první obrannou linií."
Mořská chráněná území zahrnují širokou škálu ploch, od přísně chráněných rezervací po části moře, chránících jeden druh nebo omezujících jedinou činnost. Zejména přísně chráněná, dobře obhospodařovaná, dostatečně velká a prouděním vzájemně propojená území zůstávají důležitým prostředkem, jak snížit dopady lidské činnosti na mořské a pobřežní ekosystémy.
Proto by měla být rozumným způsobem kombinována s nejdůležitějšími metodami zabraňujícími nadměrnému, necitlivému a místy zcela predátorskému využívání zdrojů, jehož dopady bývají méně viditelné než na souši.
Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín
Vědci vyvíjejí různé způsoby ochrany korálů před bělením. Jedna metoda zahrnuje stínění korálů před horkým sluncem pomocí podvodních slunečníků vyrobených z látky. Někteří odborníci uchovávají druhy v kontrolovaných „biobankách", aby je uchránili před extrémními podmínkami v přírodě. Jiní podporují úsilí o obnovu šlechtěním nebo přesunem tepelně odolných korálů do nových oblastí. Důležité jsou také mořské chráněné oblasti, řízení rybolovu a opatření proti znečištění.
O záchranu životního prostředí se může aktivně snažit každý z nás:
Velký bariérový útes se táhne podél severovýchodního australského pobřeží na více než 2 000 km. Je to jediná stavba živých tvorů na Zemi viditelná z Měsíce. Samotný Velký korálový útes je tvořen 350 druhy korálů. Poskytuje útočiště tisícům druhů ryb, plžů, mlžů, hadů atd., čímž tvoří složitý a bohatý ekosystém.
I když jej nazýváme útesem, nejedná se o souvislý útes, ale o síť útesů. Velký bariérový útes, zvaný též jako Velký bradlový útes je dlouhý 2000 kilometrů a od roku 1981 je pod ochranou UNESCO. Dnes je 70 % tohoto ekosystému ohroženo a podle některých odborníků mu zbývá posledních 40 let.
Floridský korálový útes je jediným živým korálovým bariérovým útesem v kontinentálních Spojených státech a současně třetím největším systémem korálových bariérových útesů na světě.
A mizí. Hlavními příčinami jsou v posledním desetiletí patří bělení, poškození loděmi a také nejrůznější choroby. Například roku 2014 se tu objevila nemoc ztráty tkáně kamenných korálů, která od té doby škodí stále. Podle NOAA zajišťují floridské korálové útesy přibližně 70 tisíc pracovních míst a ročně generují tržby a příjmy ve výši přibližně 8,5 miliardy dolarů.
„Pokud nezavedeme rychle strategie k jejich záchraně, tak erodující floridské útesy pravděpodobně nebudou schopné lidem tuto práci a zisky udržet,“ dodal Morris.
tags: #biodiverzita #koralovych #utesu #vyznam