Žlučové chomáčky poletující ovzduším

Venku svítí ostré studené zimní slunce, prosvítající mezi větvemi. A že trošku mráz zebe.

„A babičko, jak ten sníh v našem městě kdysi vlastně vypadal?“

„No, synku, jednou přicházel jako mladý jinoch v bělostném hávu, jindy zase byl na první pohled poněkud starší, už ne tak jiskřivý, snad i trochu znečistěný tím, co nám civilizace nadělila. Když se mezi nás snášel, jeho sněhové vločky navzájem tančily a chladily, když jsme je brali do dlaní.

„Jak kdy, synku. Děti ho měly rády, stavěly z něho sněhuláky, sáňkovaly na něm a navzájem se jím koulovaly. Sjížděli po něm na lyžích a jiné moderní sporty na něm provozovali, například jakýsi snowboarding. Je ale pravdou, že jiní „dospělci“ se na něj zase zlobili. Bránil v cestě autům, ztěžoval chůzi starším a nemocným lidem. Neměla ho v lásce ani zvířata, zejména pak na horách.

„Ano, to je pravda, když jeho bílá peřina pokryla náš kraj, byl to pohádkový pohled. Větve stromů se obdaly oděly bílým šatem, vesničky se ukryly do jeho náruče, večer blikala světýlka vesnických stavení a pouze z komínů stoupal dým z hořících polínek v kachlových kamnech. A když se rozezněly zvony vesnických kostelíčků, byla to kouzelná podívaná na tu bílou krásu všude kolem, taková, že až oči obdivem přecházely.

Čtěte také: Evropský los v Česku

„Ano, ano, je to už dávno, dítě moje. Sníh přichází mezi nás stále méně. Nikdo neví proč. Sníh proto raději odchází do hor, ale ani tam mu není do smíchu.

„A přijde ještě někdy k nám dolů do nížin, babičko?“

„Ano, určitě ještě přijde, ale nevím, nevím, asi to ještě nějakou dobu potrvá.

„Ale padám, padám za svým cílem, nemám stání. Tady nahoře to není k vydržení.

„Já mám tytéž pocity. Jestli dovolíte, budu vás doprovázet.

Čtěte také: Bílé Vánoce v České republice: Statistiky a trendy

„Podívejte, paní, je nás kolem víc a více.

„Když se tak na vás dívám, paní, dnes vám to opravdu sluší. Kde jste tu krásu vzala?

„Děkuji vám, paní, za uznání, k mé róbě stačilo trochu vodních par, teplota pod bodem mrazu a bylo to! A kompliment vám obratem vracím. I vám to dneska padne! Víte, co vám ještě závidím?

„Děkuji za vaše upřímná slova.

„Mýlíte se, nedávno jsem něco přibyla, ale jak se neustále pohybuji, tak váha jde dolů. Naštěstí!

Čtěte také: Dopady na chmelařství

„Podejte mně ruku, prosím! Podívejte, blížíme se k cíli!

„Musím s vámi souhlasit, ušpiníme se, přijdeme obě o svůj krásný šat. Nebylo nám tam nahoře nakonec přece jenom lépe? A co z nás zbude, paní? A budeme ještě rády vzpomínat na naše mládí.

„Nebuďte, paní, zase tak pesimistická!

„Přijdou, přijdou, jistě, ale do jakých poměrů, ptám se? Vždyť je to tady dole horší a horší, ani se ty mladší kolegyně neumí chovat.

„Já bych je poslala k zaškolení do vysokých hor. Tam je podmínky naučí, jak se chovat ke starším. S nikým se tam nemazlí.

„To je jejich problém.

„Paní, jsme dole!

„Pravda pravdoucí. Ráno jsem uviděl první jinovatku na trsech řebříčku. Umí to, jejich obrazy jsou téměř totožné s přírodními originály. S nosem přitisknutým na sklo se dívám ven do zahrady. Sněží. Každá z nich má svoji trajektorii, tedy určitou dráhu, po které se snáší zemi. A opět tradiční otázka.

Takový povětrnostní jev je však nejenom výzvou pro cestáře, ale i pro majitele usedlostí, tedy i pro mě, byť povinnost uklidit sníh z chodníků byla již přesunuta na město. Konstatuji totiž, že je pokryt větší či menší sněhovou pokrývkou, kterou bude třeba co nejdříve, nejspíše vlastním úsilím odstranit.

Za tím účelem se dobře oblékám, beru si rukavice, šálu a teplou čepici, odhrnovač sněhu a vyrážím před dům. Zrakem zprvu zkontroluji, jestli mě v mém plánovaném bohulibém úsilí sousedé nepředstihli, určitě by informaci o mém zpoždění předali jiným sousedům. Jde evidentně o jakousi uliční soutěž, kdo první se s daným problémem vyrovná. Ach ty sousedské vztahy, to by bylo na celý román…

Aspoň že kolem mě po silnici projíždějí mohutné sněhové pluhy a s větší či menší úspěšností odhrnují sníh ze silnice do stran. Samotné ruční odstraňování prachového sněhu z chodníku je poměrně snadné, horší je, když je sníh navlhlý, to pak opravdu není žádná legrace, spíše obtížná fyzická práce.

Tuto skutečnost dokáží objektivně zhodnotit ti, co chodí kolem, a to zpravidla se slovy: „To máme zase sněhového nadělení, viďte? To se nadřete! Ale vy jste šikovný. Nezbývá mně než s kyselým úsměvem těmto výrokům mých sympatizantů přitakat a dodat: „To víte, někdo to dělat musí!“

Jsem však vzteky bez sebe, když vidím, že to, co mám v nebližších minutách odklízet, bylo ušlapáváno právě těmi, co mě oblažují výše uvedenými poznámkami. A tak odhazuji z chodníku jednu porci sněhu za druhou, ale naštěstí mně zbývá i dost času na kochání se okolní zasněženou přírodu a na ptačí krmítko, kterému jsem předcházejícího dne přísunem slunečnicových semen dal přednost před odhrnováním sněhu.

Když konečně dokončuji své dílo, jsem hrdý na relativně čistý chodník. I nadále jsem však proklínal padající vločky sněhu. „Holky, nechte toho vašeho snášení se, mám vás dnes už po krk, nebo alespoň po kotníky!“

Sem tam opět projíždí po silnici pluh se zachmuřeným řidičem, který mně nahrnuje trošinku již odklizeného sněhu znovu na očištěný chodník No a když pak přece jenom přijeli pracovníci úklidové čety a začali uklízet sníh sousedovi, tak to už mě čerti brali. To nemohli přikvačit dříve?

A to už nemluvím o situaci, když po mém skoro půlhodinovém úklidovém snažení přišla v dalších hodinách pořádná obleva, která si se sněhem i na dosud neuklizených chodnících snadno poradila.

No, když nic jiného, tak jsem se alespoň ráno nadýchal čerstvého vzduchu, pročištěného nočním sněžením, což bylo docela příjemné. A když se pak vracím do teploučka své domácnosti a přes okno se dívám na vlastní rukou vyčištěný chodník, je mně u srdce docela blaho. Navíc mám pocit, že jsem udělal něco pro svoji fyzičku.

Ale pozor, prý kdo není na takovou práci zvyklý, mohl by notně ublížit svému srdci. Skoro by se chtělo věřit, že bývá očekávaná. Jestli žádaná, nebo ne, to už je věc názoru každého z nás.

Na druhé straně se ale po oblevě musíme obejít bez těch nádherných pohledů na jinovatkou obalené stromy, na bělostné jíní pokrývající trávníky, nebo dokonce na trsnatou ledovou námrazu na větvičkách keřů a stromů. Na okenních sklech někdy přírodou vykreslené ledové květy vyhlížejí mnohem přirozeněji než ty umělé. No, není to krása?

Ale nyní v lednu, respektive začátkem února, určitě ne! Jde o pravidelné střídání vyšších a nižších teplot. Takový stav povětří nemám rád, a myslím, že i ostatní. Ani zima, ani teplo, zakaboněná obloha, takovou změnu by asi většina z nás nevítala. Kupodivu v tomto případě jindy doporučovaný kompromis nezabírá, není nám příjemný. Buď chceme to, či no, ale něco mezi tím v zimních měsících málokdo.

Mráz s oblevou jsou jako manželé. Jedno je jisté, po oblevě zase na čas přituhne. Sníh ještě určitě napadne. Tak tomu vždy bylo a i do budoucna bude.

Myslím, že když říkám jako Broďan, že se těším na jaro, hovořím za většinu z nás. Pravda, den se již citelně prodlužuje, ale příroda ještě spí bez sebemenší známky probouzení se.

Takže v dohlednu jsou 2. února známé Hromnice. Ano, „na Hromnice o hodinu více“, to každý ví, ale to by nám bylo už málo. Třetího února je totiž Blažeje. „Na sv. Blažeje, 3. Šestého února prý „o sv. „Valentýnek je prý jara tatínek.“ Uprostřed února? „O sv. Šimoně schází sníh ze stráně“, tvrdili o 18. únoru naši předkové. Snad teprve sv. Matěj, 24. „Na svatého Matěje slunce pozře závěje, skřivan si vesele zapěje“.

Na teploměru mám ráno -9o, co mám dodat.

„Svatá Anna, chladno z rána“, tak nás varuje další ze známých pranostik. Jde o dny, ve kterých se mají na loukách už koncem července válet první mlhy a člověk se má ráno v šatníku poohlížet po nějakém teplejším oblečení. „Ale Aničko, já jsem se letos na sklonku toho měsíce probouzel s přáním alespoň trošky chladu.

„A ty, svatý Václave, máš sklízet koncem září hady a houby zarazit ve jejich růstu. Jedenáctého listopadu měl k nám do města na návštěvu přijet Martin na bílém koni. Sv. Tak třeba alespoň bude platit sv. Tomáš 21.12.: „O svatém Tomáši meluzína postraší“.

Samozřejmě, odborníci se dnes řídí při předpovědích počasí směrem a rychlostí větru, tvarem a polohou oblak, dohledností, změnami tlaku a teplot, družicovými snímky apod. Nebylo pozorování naší přírody našimi předky kouzelné a v mnohém poučné i pro současnost. Dáte mně zajisté za pravdu.

Je třeba si však uvědomit, že takový teploměr musí být umístěn na severní straně nemovitosti, a to ve výši 2 metrů. Prý by se takový předmět měl jmenovat spíše teplotoměr, protože neměří teplo, ale teplotu.

Uvádí se, že k odpařování potu je důležitý průvan pod oděvem. A ten je prý pod černou látkou větší než pod světlou.

„No to současné počasí, to snad není normální,“ říká si přece nejeden z nás, včetně mě. Taktak jsem nedávno došel za sněhové vánice z města domů. Dívám se koncem března do městského parku a nevěřím svým očím, postupně se za sněhové vánice jeden strom za druhým odívá do bílého hávu. Ptáci na krmítku se také nestačí divit tomu, co vidí kolem sebe.

„Na sv. Řehoře, 12. Viděl jsem už vůbec nějaký traktor na poli? „Na sv. Josefa, 19. „O sv. Balbínu, 30. 3., má být prý teplo už i ve stínu.“ No, to jsem teda zvědavý, je to za pár dnů, já jsem dosud nezaregistroval teplo ani na slunci, natož ve stínu.

Přes doznívající sněhové přeháňky se na mezích, v parcích i lesích začínají objevovat první známky rodícího se života a je jenom na nás, zdali je svým zrakem dokážeme náležitě ocenit.

tags: #žlučové #chomáčky #poletující #ovzduším

Oblíbené příspěvky:

• Články o recyklaci
• Přepočet bioodpadu – koeficienty
• Odpadové hospodářství a pneumatiky
• Jak správně likvidovat elektroodpad?
• Podmínky pro získání dotace s ekologickým štítkem