Biodiverzita od rovníku k pólu: Vysvětlení

Biodiverzita, neboli biologická rozmanitost, je frekventovaný pojem. Biologická rozmanitost není rovnoměrně rozložena na zemském povrchu. Ať už ji měříme počtem druhů, počtem nějakých vyšších taxonů (rodů, čeledí) nebo nějakým odvozeným indexem. Obecně platí, že biodiverzita narůstá směrem od pólů k rovníku.

Vedle zeměpisu a přírodopisu (resp. zoogeografie. areál, tj. živočišného druhu. (viz kap. Živočichové a prostředí). mlžů). četnost jedinců nižší než v jeho centru.

Většina druhů žije v tropech. Ani v rámci tropů ale toto rozložení není rovnoměrné, na souši jsou ta nejrozmanitější místa na úbočí hor, zatímco některé nížiny jsou relativně chudé, v moři je to ještě složitější.

Existuje obrovské množství teorií a hypotéz, proč žije většina druhů v tropech a proč jsou různá místa různě biologicky rozmanitá, některé se datují už od Alexandra von Humboldta a Charlese Darwina.

S existencí mnoha teorií a hypotéz se nechtěl smířit tým pod vedením profesora Davida Storcha z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK. V rámci projektu „Je biologická diverzita omezená? Cesta k rovnovážné teorii biodiverzity“ se mu podařilo vytvořit světově unikátní teorii, která rozdíly v biologické diverzitě na povrchu Země vysvětluje.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Podstata projektu se týkala sporu o to, do jaké míry je biologická rozmanitost na různých místech světa daná tím, že existují nějaké její limity. Tzn. pro každé území je daný nějaký počet druhů, který tam může žít v rovnováze a větší počet už to území neuživí. My jsme zkoumali, do jaké míry toto platí nebo neplatí. Proti tomuto pohledu existuje odlišná představa, která v principu říká, že žádné limity nejsou a že příroda je nenasycená a že druhů by mohlo být mnohem více.

Projekt byl zaměřen na vytvoření teorie těchto limitů a jejím testování. Rozdíly v diverzitě na povrchu Země se zabývám již dvacet let. Je to obecně velké téma, velká otázka. Došel jsem k tomu, že za biologickou diverzitou musí být nějaké limity. To sice nebyla nová myšlenka, byla ale dlouho opouštěna, já jsme v ní ale věřil a rozhodl jsem se ji prozkoumat.

Limity mají zásadní vliv na to, co se s biologickou diverzitou bude dít v budoucnosti. To je zásadní věc. Primárně jsme čerpali již hotová data z celého světa, vycházeli jsme také z poznatků projektu, který tomuto předcházel. Máme například mapy diverzity druhů na různých místech a ty analyzujeme. Nejcennější část je v tom, že jsme vytvořili funkční teorii. Na začátku byla formulována velmi vágně, dnes ji máme formulovanou i matematicky.

Data, která jsme studovali, ta člověk dosud příliš neovlivnil. Je to proto, protože globální data jsou sbíraná za dlouhou dobu, kdy vliv člověka ještě nebyl moc znát. Je ale jasné, že člověk biologickou diverzitu ovlivňuje hodně. Zatím se to neprojevuje v těch největších škálách, ale v těch malých jednoznačně. Odebírá zdroje v přírodě a zvyšuje kolísání jejich množství, a to diverzitu - podle naší teorie - samozřejmě ovlivňuje.

Může ji ovlivnit také pozitivně, protože ty rovnovážné stavy závisí i na tom, jak moc se druhy šíří a dnes se šíří opravdu hodně. Například v Severní Americe, ale i třeba v Evropě. Týká se to i různých přírodních rezervací, kde počet druhů roste vlivem šířením těch nepůvodních druhů. Rychlost šíření je jednoduše, speciálně u rostlin, rychlejší než jejich vymírání.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Tropické podhůří And, například v Ekvádoru a v Peru. Je tam velká produktivita prostředí, kombinace klimatických podmínek je velmi příznivá. Jsou tam hory, které zřejmě podporují vznik druhů, protože vytvářejí různé bariéry. Jednoduše řečeno se tam sešly ty nejlepší vlivy. Ty důvody se ale přesně neví.

Myslím si, že mít teorii toho, čím je regulována biologická diverzita, je důležité, například pro management chráněných území, ale i pro přemýšlení o tom, co se v budoucnu stane s celými kontinenty. Ty naše poznatky slouží jako obecné vodítko. Troufnu si říct, že nikdo jiný na světě neudělal tak důkladnou teorii, jak ty limity fungují.

Na planetě Zemi se v rozmístění živých organismů uplatňují určitá pravidla, jež se označují jako zákonitosti horizontální pásmovitosti, a výšková stupňovitost vegetace. Na základě výše zmíněných pravidel lze vymezit rozsáhlé geografické oblasti nazývané (geo)biomy. Pokud daný (geo)biom odpovídá zeměpisné šířce, ve které se nachází (např. tropický deštný les v tropickém podnebném pásu), označuje se jako zonální biom. Pokud (geo)biom neodpovídá svým charakterem zeměpisné šířce, označuje se jako azonální (příkladem jsou vysoká pohoří v tropickém pásu - např. Kilimandžáro na 3° j.š., kde na vrcholu leží tzv. věčný sníh).

Ohrožení biodiverzity, čili druhové rozmanitosti přitom bylo a je mantrou ekologů již dlouhá desetiletí. Důraz je přitom kladen na vliv člověka, který je již jen z logiky věci nesporný. Planetu opravdu přetváříme a druhy živých organismů vymírají.

V průběhu geologického vývoje Země již došlo nejméně k pěti masovým vymíráním. A právě do historie Země je třeba sáhnout, abychom teorie ekologů postavili takříkajíc “na hlavu“. Když totiž uděláme stojku, uvědomíme si, že v historii života na naší planetě vymřelo přibližně 99,9 % všech druhů, které se zde kdy vyvinuly. Odhadováno je číslo 5 miliard druhů, ale je zajisté hodně nepřesné.

Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín

Liší se i odhady počtu dnes žijících druhů živých organismů. Popsáno je zhruba 1,75 mil. biologických druhů, odhaduje se však, že ve skutečnosti na Zemi žije 5-50 mil. Za evoluce totiž stále vznikaly a vznikají nové druhy, hovoříme o takzvané speciaci. Většina druhů ale poměrně rychle zaniká, jelikož není schopna se přizpůsobit měnícím se životním podmínkám. A ty jsou ovlivňovány mnoha faktory.

Jako typická délka existence jednoho druhu je odhadováno období 1 až 13 milionů let, vedle toho však existují i druhy, které přežily bez zásadních změn stovky milionů let. Navíc dochází v určitých geologických obdobích Země k takzvaným hromadným či masovým vymíráním, což je událost, kdy během relativně krátké doby (tisíců až několik málo milionů let) vymře nejméně 40-50 % všech druhů.

Je potvrzeno, že Země již zažila několik masových vymírání, ta však vždy podporují následnou biodiverzitu organismů. Je tedy dosti pravděpodobné, že právě v současnosti dochází k dalšímu vymírání, které je konkrétně způsobeno primárně činností člověka, zároveň však člověk svou činností vytváří nové druhy.

V současnosti je největším ohrožením pro život na Zemi paradoxně jeden z živých organismů - člověk. Přírodní společenstva, jejichž vývoj trval miliony let, jsou po celém světe devastována lidskou činností. Rada druhů vymírá následkem nadměrného lovu, poškozování biotopů a náporu zavlečených predátorů (dravců) a konkurentů (Heywood, 1995; Lawton & May, 1995). Přírodní hydrologické a chemické cykly jsou narušovány odstraňováním vegetačního krytu, což způsobuje erozi o objemu miliard tun půdy ročně. Tato půda je pak splavovaná do řek, jezer a oceánů. Genetická rozmanitost se snižuje dokonce i v rámci druhů s jinak zdravými populacemi.

Současné ovzduší naší planety Země je narušováno kombinací atmosférického znečištění a odlesňovaní. Nynější ohrožení biologické diverzity nemá v minulosti precedens, neboť druhům nikdy předtím nehrozilo vymírání v tak krátkém časovém úseku jako dnes. Tato zoufalá situace je znásobována nerovnoměrným rozmístěním světového bohatství a zdrcující bídou mnoha tropických zemí, v nichž se však vyskytuje velké množství druhů. Navíc mnoho vlivů působí na snižování biologické diverzity synergicky, což znamená, že kombinace několika nezávislých faktorů, jako je kyselý déšť, těžba dřeva a přemíra lovu, ještě přispívá ke zhoršování situace (Myers, 1987).

Lavinovité vymírání druhů a ničení přírodního prostředí na celém světě může řadu lidí trápit, přičemž někteří z nich to mohou chápat jako výzvu k zastavení této zkázy.

Ochrana biodiverzity. Na mezinárodní úrovni (např. Na úrovni Evropské unie (např. Téma biodiverzita bylo podrobně rozpracováno v učebnímu textu k průřezovému tématu Ekologická environmentální výchova (Matějček, 2007), kde lze vedle stručného textu najít také některé další příklady konkrétních otázek a úkolů.

Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev. Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti.

Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů--biologů se rekrutuje právě z těchto oborů. Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou Činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii (obr. 1.2). Například zákony o ochraně životního prostředí a daňové úlevy poskytují základ pro právní ochranu vzácných a ohrožených druhů a kritických biotopů. Ochranářská etika zase zdůvodňuje smysl ochrany druhů a biotopů. pórovat li učil je chránil |inn>ilni zdroju n druhy i ucházející so v jejich bezprostředním okolí. Iíkulogickii ekonomie umožňuje analyzovat ekonomický rozměr biologické d i verzi ty a podporovat ochranářské argumenty.

V každém případě je biologie ochrany přírody krizovou disciplínou. Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu. Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích. Tyto otázky vznikají při hledání nej lepší strategie pro ochranu vzácných druhů, navrhování přírodních rezervací, vytváření plánů řízení parků a víceúčelových oblastí a slaďování ochranářských záměrů s potřebami místních obyvatel a vlád. Ačkoli někteří biologové neradi dávají doporučení bez detailní znalosti situace, naléhavost mnoha případů vyžaduje fundovaná rozhodnutí založená na biologických principech.

Potřeba zachovaní biologické ro/.miiniumli byla uznávána v mnoha oblastech světa po desetiletí, dokonce po staletí. Hodnotil chráněných druhů a nedotčených oblastí je součástí náboženských m filozofických Líčení v mnoha kulturách po celém světě (Hargrove, I9H9; (lullicott, 1994). Mnohá náboženství zdůrazňují potřebu lidí žít v souladu h přírodou a chránit živý svět, protože je stvořen Bohem. Američtí filozofové jako Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau chápali divokou přírodu jako významný prvek v morálním a duchovním vývoji lidstva (Callicott, 1990J. Srovnáváním těchto ochranářských a ekologických orientací rozvinul lesník Gifford Pinchot (1865-1946J myšlenku, že suroviny a hodnoty z přírody -dřevo, potrava, Čistá voda, druhová rozmanitost a dokonce nádherné přírodní scenerie - mají být považovány za přírodní zdroje (nátural resources) a cílem hospodaření s nimi je jejich co nejlepší využití pro co největší počet lidí po co nej delší dobu.

Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru (Soule, 1985). Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

Rozmanitost druhú a společenstev by měla být zachována. Stovky milionů návštěvníků zoologických zahrad, národních parků, botanických zahrad a akvárií jsou každý rok dokladem obecného veřejného zájmu o pozorování různých druhů a společenstev. UK......ICKI ľlllfJl.ll'-. i » t 11 lAľ J ■ I ■! a výstavy květin. Dokonce se spekulovala o lom, že lidé mají genetické predpoklady k tomu, aby se jim líbila biologická rozmanitost, což je tzv. biofilie (biophilia) (Wilson, 1984; Kellert & Wilson, 1993). Biofilie mohla byt v minulosti evolučné výhodná pro lovecko-sbčračský styl života, který lidé vedli po stovky tisíců let před vynálezem ze...

tags: #biodiverzita #od #rovníku #k #pólu #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Důležité informace o exekucích za odpady
• Vývoj ekologického zemědělství
• Obal na svačinu z igelitek
• Využijte kompost na zahradě
• Umění z odpadu jako zrcadlo konzumní společnosti