Biodiverzita Prokopského údolí: Přírodní poklad v srdci Prahy

Prokopské údolí, situované jen několik kilometrů od centra Prahy a v těsné blízkosti obydlených oblastí, představuje biologicky i geologicky významnou lokalitu. Od roku 1978 je chráněno jako přírodní rezervace, kde se nachází mnoho chráněných rostlinných a živočišných druhů.

Osou Přírodní rezervace Prokopské údolí je ostře zaříznuté údolí Dalejského potoka od ústí do Vltavy až po retenční nádrž Asuán pod sídlištěm Velká Ohrada, míjející Hlubočepy, Barrandov a Jinonice.

Pro svoji přírodovědnou pestrost bylo Prokopské údolí navrženo také do seznamu evropsky významných lokalit. Vzdálenost mezi východním a západním výběžkem přírodní rezervace dosahuje téměř 4,5 km. Přírodní rezervace byla vyhlášena chráněným územím v roce 1978 pro ochranu geologicko-paleontologických hodnot charakteristických teplomilných společenstev flory a fauny tohoto území.

Geologická a historická hodnota

Nepřekvapí proto, že území je geologicky velmi pestré. Geologický podkladem jsou křemence, břidlice a vápence. Zajímavostí jsou projevy bazaltového vulkanismu v místě Novoveské sopky, jejíž součástí jsou Hemrovy skály a Albrechtův vrch. Prokopské údolí je významné souvislým geologickým profilem silurských a devonských vrstev, v západní části pak hranicí ordovik-silur. Zdejší opěrné profily patří k oblastním i mezinárodním stratotypům.

Stejně významná jako ochrana přírody je zde také památková ochrana. Nachází se zde totiž řada významných archeologických lokalit (např. Butovické hradiště a Dívčí hrady). Stopy pravěkého osídlení lze datovat už do doby před 30 000 lety, o čemž svedčí nálezy v malých jeskyních ve svazích údolí. Známé nálezy z pravěkého období pochází z dnes již zaniklé „Prokopské jeskyně“ a jsou uloženy v Národním muzeu. První zemědělci se objevili v oblasti Klukovic asi 5 000 let př.n.l. n. l.). Období kolem 5 000 let př. n. l. je také doba, kdy člověk začal souvisleji osidlovat krajinu oblasti Prahy i středních Čech. Je to počátek ovlivňování přírody člověkem, které vedlo k postupnému utváření krajiny nazývané dnes krajinou kulturní.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Butovické hradiště

K významným místům historického osídlení patří bezesporu Butovické hradiště, kde první období osídlení vrcholilo v letech kolem 3 000 let př. n. l. v období řivnáčské kultury. Druhé významné období již spadá do doby slovanského osídlení, kdy hradby hradiště byly vybudovány z hlíny a kamene (opuky z nedaleké Vidoule) a jeho rozloha přesahovala 9 ha. Hradiště patřilo k soustavě hradišť na území dnešní Prahy, jako např. Divoká Šárka, Zámka, Trója (Podhoří), a zaniklo v první polovině 10. století. Tedy v době vzrůstu významu Pražského hradu a v době počátků formování českého státu.

Rozmanitost rostlinných společenstev

V přírodní rezervaci se objevuje několik základních typů společenstev.

• Bazifilní vegetace efemér a sukulentů, která se objevuje na skalních teráskách, na skalnatých svazích, při hranách skal a v rozvolněných porostech suchých trávníků, příp. na sutích. Nejčastěji tvoří mozaiku s dalšími biotopy, především skalními trávníky sv. Alysso-Festucion pallentis. Konkrétně zde bývá rozlišována bazifilní vegetace skalních výchozů s rozchodníkem bílým as. Alysso alyssoidis-Sedetum.
• Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Jedná se o druhově bohaté trávníky vyskytující se na skalách, skalních římsách, teráskách, na hranách svahů. Rozlišit lze tři asociace: tařicovou vegetaci silikátových skal as. Festuco pallentis-Aurinietum saxatilis, kostřavovou vegetaci středočeských a severočeských minerálně bohatých skal as. Seselio ossei-Festucetum pallentis a skalní vegetaci s česnekem šerým horským as.
• K severu obrácené svahy (v zářezech skal nebo lokálně i jinde) hostí pěchavové trávníky. Jsou zastoupeny ve větší části území. Výrazně dominantním druhem je pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea). Z dalších obvyklých druhů to je např. devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), kostřava sivá (Festuca pallens), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), devaterník šedý (Helianthemum canum), krvavec menší (Sanguisorba minor), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), jestřábník zední (Hieracium murorum), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) a česbek šerý horský (Allium senescens subsp.
• Úzkolisté suché trávníky jsou zastoupeny na svazích orientovaných převážně k jihu s mělkou vrstvou půdy. Větších ploch dosahují na Albrechtově vrchu, objevují se na Hemrových skalách, Bílých skalách, svazích Nad koupalištěm, Punčoše, Špičáku. Porosty je možné zařadit nejčastěji mezi středočeské a severočeské skalní stepi s kostřavou walliskou as. Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiaceae. Dále stepní vegetaci s péřitými kavyly as. Koelerio macranthae-Stipetum joannis, která tvoří část svahů pod plošinou butovického hradiště. A stepní pastviny s kostřavou walliskou a kavylem vláskovitým as.
• Širokolisté suché trávníky byly zjištěny na místech s hlubší půdou, zejména na jižních svazích, ale i na svazích jiné orientace (západních, případně severních). Jsou členy mozaiky na většině výslunných svazích v území. Výrazně dominantním druhem je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), příp. sveřep vzpřímený (Bromus erectus). Ostatní druhy spíše naznačují přechod k dalším typům suchých trávníků. Vegetačně odpovídají dobře společenstvu as.
• Suťové lesy v typické podobě jsou vyvinuty ve východní polovině Dalejského háje, spíše v její východní třetině. Na zazemňující se suti tvoří složku stromového a keřového patra typické suťové dřeviny - javory a lípy. Více na západ mají porosty charakter svahových dubohabřin. Přestože habry v nižších polohách tvoří charakteristickou složku suťových lesů, jsou v Dalejském háji, resp.

Dalejský háj: Fragment přirozených lesů

V Prokopském údolí se i přes dlouhodobé působení člověka zachovaly fragmenty přirozených lesů na severních svazích nad Dalejským potokem pod zástavbou sídliště Barrandov a Klukovic v lokalitě zvané „Dalejský háj“. Tyto fragmenty přirozených lesů mají pozměněnou strukturu a došlo v nich k posunu v druhovém složení, některé dřeviny předpokládané v původních společenstvech chybí. V Dalejském háji se však vyskytují významné rostlinné a živočišné druhy habrových doubrav a suťových lesů. V kategorii silně ohrožených druhů byl zjištěn výskyt sasanky lesní (Anemone sylvestris), křivatce rolního (Gagea villosa), kosatce bezlistého (Iris aphylla), modřence tenkokvětého (Muscari tenuiflorum), koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp.

Ochrana motýlů v Prokopském údolí

Entomologové z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze úspěšně dokončili projekt Cílená podpora ohrožených druhů motýlů založená na kombinaci flexibilního managementu biotopů a vyhodnocování detailních biologických dat (zkráceně Místo pro motýly). Přírodní rezervace Prokopské údolí se vyznačuje velmi vysokým druhovým bohatstvím hmyzu, a proto nové lokality mohly být mnoha druhy motýlů snadno nalezeny a rychle využity, což potvrzují i biologická data z monitoringu denních motýlů.

„Denní motýli patří mezi nejohroženější skupiny hmyzu, přičemž v České republice zhruba osmina druhů již vymřela a další druhy se k vymření blíží. Je proto povinností entomologů pokusit se ohroženým druhům pomoci,“ zdůrazňuje Michal Knapp, vedoucí Týmu ekologie hmyzu z FŽP ČZU v Praze. „Je krásné vidět, že naše aktivity na podporu denních motýlů fungují. Prořezání křovin, výsevy nektarodárných rostlin, zavedení pastvy či správné nastavení intenzity a načasování seče se během let 2021-2023 projevilo nárůstem počtu druhů, které naše lokality navštěvují. V původně druhově chudých křovinách či travních porostech jsme v roce 2023 zaznamenali již 47 druhů denních motýlů, přičemž třetina z nich je uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých ČR. Za nejvýznamnější nově se objevivší druhy lze považovat okáče metlicového, soumračníka skořicového a soumračníka podobného. Počet jedinců druhů uvedených v Červeném seznamu bezobratlých ČR se nám mezi lety 2021-2023 téměř zdvojnásobil.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

„Dalším dokladem úspěšné péče je postupný nárůst populace modráska vičencového na lokalitě Dívčí hrady. Tým ekologie hmyzu na toto místo vysadil modrásky vičencové v roce 2018, protože v Praze tento druh lokálně vymřel (byl pozorován naposledy v roce 2004). Od té doby velikost populace dlouhodobě roste a v roce 2022 byla poprvé překonána magická hranice 1000 jedinců. Ovšem v některých letech (například 2023) jsme zaznamenali i dočasný pokles kvůli nepřízni počasí. Právě proto je potřeba zajistit, aby populace motýlů byly relativně početné a dokázaly nepříznivé roky snadno přežít. Jarní generaci motýlů každoročně značíme a zpětně odchytáváme v květnu a červnu, přičemž první návštěvy roku 2024 naznačují, že i letos populace výrazně překoná hranici 1000 dospělců,“ nadšeně vypráví Michal Knapp.

„Přestat se teď o lokality starat by byla velká škoda, protože by začaly postupně opět zarůstat a degradovat. Naštěstí se nám podařilo získat navazující projekty, které nám umožní starat se o cílové lokality další tři roky a péči dokonce rozšířit i na nová místa v sousedství lokalit stávajících. Veškeré aktivity navíc probíhají ve spolupráci a s podporou Magistrátu hl. m. Prahy, na jehož pozemcích se cílové lokality nacházejí.

Ohrožení a zranitelnost krajiny

Prokopské údolí má svůj význam také jako součást územního systému ekologické stability, dnes o to významnější, že od dob vyhlášení přírodní rezervace došlo v jejím okolí k rozsáhlé sídlištní zástavbě, která přinesla i zvýšenou návštěvnost. Prokopské údolí představuje rekreační zázemí Jihozápadního Města a s postupující zástavbou okolních ploch lze předpokládat nežádoucí stupňování antropogenního zatížení.

Zachování biologické rozmanitosti je nezbytné, protože udržuje stabilitu ekosystémů a přispívá k zajištění dlouhodobě udržitelného rozvoje života na Zemi - zajišťuje čistý vzduch, pitnou vodu, zdravou půdu a pomáhá čelit změnám klimatu. Každý druh má svou nenahraditelnou roli. Největší pozornost je nutné věnovat lokalitám s již narušenými ekosystémy a také lokalitám s těmi nejvzácnějšími a nejohroženějšími druhy života.

Pro území Natury 2000 nejsou stanovena žádná omezení nebo zákazy (na rozdíl od režimu národních parků). Zařazení území do soustavy Natura 2000 je velkým oceněním přírodního bohatství a zvyšuje turistickou atraktivitu lokality.

Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín

Pražská pastvina a ochrana stepních luk

Mimořádně cenné stepní louky jsou i v Radotínském údolí. Pasením koz a ovcí tam jejich květnaté bohatství udržuje komunitní spolek Pražská pastvina. Dvaadvacetiletý Vojta Koštíř je výraznou postavou místní krajinotvorné scény. Studuje biologii na Karlově univerzitě, zachraňuje roje včel po pražských zahradách a s ochranáři a zaměstnanci CHKO spolutvoří oázu biodiverzity hned za jihozápadním lemem rušného Pražského okruhu.

„Jako všechna místa těsně vedle Prahy je to bizarní. Střídá se tu strašně moc různých zájmů a vlivů. Je tady zajímavá louka, zároveň je tu lom, který používá cementárna,“ popisuje místo prudkých kontrastů Vojta.

Stepi na vápencových svazích kolem Prahy jsou člověkem intenzivně využívány tisíce let, když pak pasení i sečení travin pro krmení dobytka přestalo být ekonomicky zajímavé, louky zarostly křovím a vysokou trávou. Tím, že parta dobrovolníků vršky nad zastávkou Maškův mlýn a v okolí Zadní kopaniny znovu nechává spásat, se pestrost luk obnovila, stejně jako množství druhů hmyzu, které na různorodých květech žijí.

Mimořádně cenné stepní louky jsou i v Radotínském údolí. Pasením koz a ovcí tam jejich květnaté bohatství udržuje komunitní spolek Pražská pastvina.

„Ten důvod je jednoduchý, zabraňujeme tím půdní erozi a snižujeme negativní dopady sucha. Opatření na pražských polích, která chceme zavádět, vycházejí nejen z našeho klimatického závazku z loňského roku, ale je to hlavně krok v duchu zdravého rozumu a návrat k tomu, co dřív fungovalo,“ vysvětluje náměstek pražského primátora za TOP 09 a STAN Petr Hlubuček.

I Pražská pastvina se o několik hektarů přihlásila, aby rozšířila své území. „Tady kousek jsme si pronajali tři hektary, kde bude jednak louka pro kozy a jednak biotop pro motýly, takže to bude taková extenzivní louka. A uvažujeme o dalších pozemcích v okolí Prahy,“ potvrzuje Vojta Koštíř, že na výzvu hlavního města někteří už zareagovali.

Ekologické centrum a udržitelný rozvoj

Jako ekologické centrum v Praze se dlouhodobě věnujeme ochraně přírody a podpoře udržitelného způsobu života. Na našem území udržujeme a pečujeme o cenné přírodní lokality, kde se nám podařilo zachovat vzácná mokřadní a luční společenstva. Na našich pozemcích hospodaříme šetrně - využíváme pastvu zvířat, pečujeme o staré ovocné stromy, udržujeme květnaté louky a vytváříme útočiště pro hmyz, ptáky a další živočichy. Kromě praktické péče o krajinu vzděláváme veřejnost o významu biodiverzity a udržitelnosti - prostřednictvím programů pro školy, exkurzí i akcí pro širokou veřejnost. Všemi těmito činnostmi přispíváme ke splnění cíle udržitelného rozvoje č. Každý z nás může přispět k ochraně přírodní rozmanitosti. Podporujeme Cíle udržitelného rozvoje.

Základní informace o Prokopském údolí

Rok vyhlášení: 1978
Celková rozloha: 101.5 ha
Katastrální území: Jinonice, Hlubočepy, (Praha 5)
Kategorie: přírodní rezervace
Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj.
Nadmořská výška: 213 - 329 m n.

tags: #biodiverzita #Prokopské #údolí

Oblíbené příspěvky:

• Kovové prvky v přírodních minerálech
• Specifikace pro OZE v ČR
• Trendy v ekologickém zemědělství v USA
• Celkový ekologický audit
• Elegantní koš na odpadky