Znečištění vody v ČR: Statistika a aktuální trendy

V České republice je kvalita vody tématem, které se dotýká každého z nás. Kvalitní voda je základem zdraví a pohody každého člověka. Používáme ji nejen k pití, ale také k vaření, hygienu a mnohé další činnosti. Příkladem může být i ranní rutina, při které si připravíte oblíbený čaj nebo kávu do vtipného hrníčku, což dokáže zpříjemnit celý den.

V České republice patří pitná voda mezi nejkontrolovanější a nejbezpečnější na světě, ale otázkou zůstává, jak si stojí v porovnání s jinými zeměmi. Mnohé státy čelí problémům, jako je nedostatek čisté vody, znečištění nebo nevhodná infrastruktura. Ve srovnání s mnoha zeměmi, kde je nedostatek čisté vody běžnou realitou, mohou obyvatelé Česka považovat své vodní zdroje za bezpečné a spolehlivé. Ve srovnání se státy, jako je Německo či Rakousko, má Česká republika podobně vysokou úroveň kvality vody, přičemž všechny tyto země jsou známé efektivním hospodařením s vodními zdroji.

Přesto je třeba pokračovat v ekologických opatřeních a investicích do moderní infrastruktury, aby se tento stav zachoval i do budoucna. Kvalita vody v Česku patří mezi nejlepší na světě, což je výsledkem dlouhodobého úsilí o ochranu vodních zdrojů a přísného dodržování standardů. I když je kvalita vody v Česku na vysoké úrovni, země čelí ekologickým výzvám, jako je snižování zásob podzemní vody nebo znečištění povrchových vod chemikáliemi a plasty. Klimatické změny také přispívají k nerovnoměrnému rozložení srážek, což může ovlivnit budoucí zásoby vody. V České republice se pitná voda získává především z podzemních zdrojů, které jsou méně náchylné ke znečištění v porovnání s povrchovými vodami.

Regionální ukazatele znečištění vody

Z hlediska životního prostředí jsou ukazatele monitorující znečištění vody ve středu zájmu. Palčivým problémem současnosti je ale nejen kvalita, ale také nakládání s vodou. Provázanost ukazatelů, které se vztahují ke kvalitě i využití vody s ekonomickým pilířem je zřejmá. Ať již jde o náklady na čištění vody, ale i např. finanční dopady na odstraňování důsledku povodní a podobně.

Tematická oblast „Voda“ zahrnuje pro porovnání krajů pouze jeden ukazatel, který je však velmi důležitý. Jde konkrétně o ukazatel Podíl profilů ve IV. a V. třídě znečištění, a to ve skupině A, do které patří obecné, fyzikální a chemické ukazatele. Indikátor sleduje podíl profilů, ve kterých byla zjištěna silně a velmi silně znečištěná voda (měřeno obecnými, fyzikálními a chemickými ukazateli). Sledovat znečištění vod v hranicích krajů je ale i celkově poměrně zavádějící, protože v nevýhodě jsou kraje, kterými protékají velké, více znečištěné řeky, a zejména jejich dolní toky.

Čtěte také: Znečištění ovzduší ve městech: statistická analýza

Z dat o podílu znečištěných profilů nelze vysledovat jednoznačnou informaci o zlepšování nebo zhoršování znečištění vod, tento indikátor by bylo vhodnější hodnotit za delší časové období, ale i přesto lze říci, že se znečištění v ČR za sledované období mírně zlepšilo, zatímco v Praze zůstalo v podstatě stejné. V roce 1997 se meziročně nezhoršilo znečištění látkami ve skupině A u žádného kraje (v případě Prahy, Jihočeského, Pardubického a Zlínského kraje zůstalo znečištění stejné), zatímco v roce 2006 se meziročně znečištění vod zhoršilo v případě 8 krajů (v Plzeňském, Karlovarském, Libereckém, Královéhradeckém, Jihomoravském, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji).

Ukazatele pro hlavní město Prahu

Pro monitorování situace v hl. m. Praze jsme se zaměřili na ukazatele související s hospodařením s pitnou vodou distribuovanou v Praze. Výše spotřeby je podstatným ukazatelem. Spotřeba vody je výrazně ovlivňována její cenou. Úniky pitné vody v potrubní síti jsou v Praze způsobeny především špatným technickým stavem vodovodního řadu. Značná rizika jsou spojována s havarijními úniky znečišťujících látek. Kvalita pitné vody a i cena její výroby je přímo závislá na zdrojích, přičemž význam je přikládán podílu pitné vody pocházející z podzemních zdrojů. V souvislosti s výrobou pitné vody z podzemních vod je problematické snižování hladiny podzemních vod.

• Průměrná spotřeba vody v domácnostech (v l/ob/den) 1995-2006 ČSÚ
• Podíl ztrát z vody vyrobené určené k realizaci (%) 2004-2006 ČSÚ
• Počet havarijních úniků znečišťujících látek evidovaných ČIŽP a MHMP 1996-2005 ČIŽP, MHMP OOP
• Celková výroba vody (včetně průmyslové výroby, tis. m3/rok) 1996-2006 PVK, a. s.
• Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody (%) 1996-2006 PVK, a.s.

V hl. m. Praze je v přepočtu na obyvatele vysoká spotřeba pitné vody. Spotřeba vody v Praze převýšila v roce 2006 o 33 % republikovou hodnotu a byla nejvyšší ze všech krajů, spolu s Moravskoslezským a Karlovarským krajem, které překročily hodnotu 100 litrů na obyvatele za den. Spotřeba vody v domácnostech v Praze se ve sledovaných letech postupně snižuje, ve sledovaném období to bylo o téměř 10 %. V 7 krajích bylo relativní snížení spotřeby ještě výraznější. Spotřeba vody se snížila ve všech krajích kromě Vysočiny, kde o 1 % vzrostla. Na snižování spotřeby vody se podílí především zvyšování cen vody.

Podíl ztrát vody v trubní síti je v Praze trvale vysoký lze říci, že zde mizí čtvrtina vyrobené pitné vody. Od roku 2004, kdy jsou k dispozici srovnatelná data, došlo k mírnému snížení těchto ztrát (v Praze o téměř 3 p. b.). Podle údajů PVK však byly ztráty vody v Praze v roce 1996 dokonce kolem 46 % vyrobené vody, takže v posledních letech došlo k jejich masivnímu snížení. Pokud jde o srovnání s dalšími regiony, tak čtvrtinové ztráty byly evidovány v roce 2006 v kraji Ústeckém (25,0 %), kde v posledních letech jsou tyto úniky vyšší než v Praze. Stejně tomu bylo i v kraji Libereckém, kde až do roku 2005 byly ztráty vůbec nejvyšší (28 %), ale v roce 2006 zde došlo ke snížení na hodnotu stejnou jako v Praze (23,8 %). K největšímu snížení těchto ztrát došlo právě v Libereckém kraji (o 4,1 p. b.).

Vysoké ztráty vody v trubní síti jsou dány více faktory, které se vzájemně ovlivňují. Jde například o charakter osídlení. Vzrůst ztrát vody pocítily zejména kraje, s vysokým počtem obyvatel a také s velkým počtem malých obcí, protože zde je přeprava vody v trubní síti komplikovaná.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Počet havarijních úniků znečišťujících látek se zejména v posledních letech razantně zvýšil. Havárie jsou evidované dvěma institucemi: Českou Inspekcí životního prostředí (ČIŽP) a Magistrátem hl. m. Prahy. Zvyšování počtu havárií je také ovlivněno zpřísňováním legislativy a zvyšováním počtu látek, které jsou subjekty povinovány hlásit. V roce 2000 nabyl platnost zákon č. 353/1999 Sb., který zpřísňuje podmínky pro provoz vybraných zařízení a objektů, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná látka či chemický přípravek. Od doby účinnosti zák. č. 254/2001 Sb. vede ČIŽP centrální evidenci havárií ohrožujících jakost povrchových a podzemních vod.

Problémem je ovšem evidence viníků těchto havárií. Ze 73 havarijních úniků v Praze v roce 2005 evidovaných ČIŽP bylo pouze u 26 (36 %) zjištěn původce havárie. Podíl havarijních úniků, u kterých byl zjištěn původce, je velmi proměnlivý a nedá se hovořit o zhoršení či zlepšení situace.

Objem výroby pitné vody v Praze v návaznosti na snižování spotřeby, ale i ztrát, k nimž dochází v potrubní síti se snižuje. Podle údajů PVK, a.s. bylo v roce 2006 celkem v Praze vyrobeno 131,7 mil m3 vody. Je to 39 % méně než v roce 1996. Největší meziroční pokles byl zaznamenán v letech 1997-1998, kdy šlo o 8,3 %. Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody ve sledovaném období vykazuje určité nepravidelné výkyvy. Průměrně představuje 14,6 % z celkové výroby vody včetně průmyslové vody (vyráběné v průmyslovém vodovodu z řeky Vltavy). Podíl podzemní vody se zvyšoval do roku 2001, kdy dosáhl 17,3 %, ale od této doby se její podíl na vyrobené vodě opět zmenšuje. Ze tří zdrojů pitné vody pro Prahu je podzemní voda využívána pouze vodárnou v Káraném.

Vody v řekách ubývá a v poslední době se snižují i stavy spodních vod. Poukazují na to data Českého hydrometeorologického ústavu, ze kterých vyplývá, že například hodnota indikátoru standardizované měsíční vydatnosti pramenů, tzv. VAL, poklesla za posledních 10 let u hlubokých vrtů o 127 %. Spodní vody jsou přitom důležitým zdrojem pitné vody a ovlivňují i úrodnost půdy. Řešení mohou přinést vědecké projekty, mezi které spadá například Chytrá krajina.

Za posledních deset let zaznamenává Česko dramatický pokles spodních vod. Ty přitom představují důležitý zdroj pitné vody a jsou důležité i pro zemědělství. Vysychání půdy i extrémní počasí totiž ohrožuje úrodu a v konečném důsledku i dostatek potravin pro obyvatele. Momentálně je Česko zasaženo ze 34 % suchem, čemuž odpovídá přes 30 % zemědělských ztrát. Pokles spodních vod dokládá Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), který průběžně monitoruje stav vody a sucha. Z dat Ústavu vyplývá, že průměrná vydatnost (VAL) u hlubokých vrtů mezi dubnem 2011 a dubnem 2022 poklesla o 127 %.

Čtěte také: Alarmující stav ovzduší v Evropě

Nedostatek spodních vod se často přičítá obdobím sucha a malému objemu srážek. To do určité míry skutečně platí. Pokud porovnáme období v letech 2015-2019 s obdobím mezi lety 1981-2010, lze vidět, že celkový rozdíl úhrnu srážek v milimetrech činí 120 mm, což odpovídá 17% poklesu. Z dlouhodobého hlediska se ale objem srážek drží na relativně stabilních hodnotách, a bude tomu tak nejspíše i v budoucnu. Problém nicméně spočívá především ve změně charakteru podnebí, které nyní vede k častějším výkyvům a rostoucí teplotě. Ta pak zvyšuje výpar. V budoucnu tak sice naprší stejný objem srážek jako dnes, ale do zásob vody v krajině se to pozitivně nepromítne. A ukazuje se to již nyní. V období 2015-2019 byly hodnoty vodního výparu vyšší až o 17 % než mezi lety 1981 až 2010. S rostoucím výparem se bude dál zintenzivňovat úbytek vody z povodí a půdy. Takovou situaci pak nezachrání ani případný zvýšený úhrn srážek.

Řešení, jak zvýšit stavy spodních vod, se hledá obtížně a může mít řadu podob. Například Česká zemědělská univerzita (ČZU) spustila projekt Chytrá krajina, v němž využívá technologie dodané operátorem T-Mobile. V rámci projektu se vybudovalo několik objektů, na kterých se monitorují dopady extrémních výkyvů počasí na povrchové a podzemní vody.

Znečištění podzemní vody je každá významná změna její jakosti, většinou způsobená člověkem (antropogenní znečištění). Někdy se jako znečištění označuje takový stav vody, kdy změna složení nebo vlastností způsobí překročení limitů platných právních předpisů. Podzemní voda se často posuzuje podle požadavků na pitnou vodu (Vyhláška 252/2004 Sb.) nebo podle normativů určených Metodickým pokynem pro zjišťování indikátorů znečištění z roku 2013. Hydrogeolog řeší vždy současně kvantitu i kvalitu podzemní vody. Podzemní voda bývá díky ochraně nadložních zemin a hornin méně náchylná ke kontaminaci, nicméně vzhledem k přibývajícímu množství zdrojů znečištění (lidských sídel, zemědělských i průmyslových podniků) není vůči kontaminaci imunní.

Samostatnou kapitolou hydrogeologické práce jsou sanace ekologických zátěží či havárií. Po roce 1990 se stát zavázal k sanaci kontaminovaných míst vzniklých před jejich privatizací, což se týká většiny velkých bývalých i současných průmyslových podniků nebo bývalých vojenských areálů. V rámci tohoto snažení se dosud proinvestovalo cca 23 mld. Kč, ne všechna místa byla ale zcela vyčištěna i přesto, že celková míra zátěže byla významně snížena. Inventarizace těchto míst je prováděna přes registr Systému evidence kontaminovaných míst (SEKM), financování pak z prostředků Ministerstva financí, v případě škod způsobených Armádou ČR Ministerstva obrany a v případě revitalizace brownfieldů Ministerstvem průmyslu a obchodu. Reálně tyto geologické práce probíhají v několika na sebe navazujících fázích.

Po obligátní rešerši starších průzkumů, které se v ČR prováděly už od 60. let, přichází na řadu průzkum kontaminace pomocí vrtů a odběrů vzorků zemin a podzemní vody. Z výsledků těchto prací je vypracována analýza rizik, která definuje míru znečištění daného území, kontaminanty, které se zde vyskytují, míru rizika jejich přítomnosti pro lidské zdraví a jednotlivé složky životního prostředí a migrační cesty, kterými se mohou ke svým recipientům dostávat. Analýza rizik také definuje cílové limity sanace, tedy koncentrace kontaminantů, které už nebudou žádné riziko představovat a ke kterým se v rámci sanace musí dojít. Na analýzu rizik navazuje studie proveditelnosti sanačních prací, která vytipuje ideální metodu sanace. Pak je zpracován projekt sanačních prací a vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele prací. Sanační metody čítají prosté odtěžby kontaminovaných zemin, hydraulickou ochranu formou čerpání vrtů či drénů, nebo aplikace různých chemických látek. Většinou se ale jedná o kombinaci několika metod najednou. Délka sanace se pohybuje v rozmezí několika let u menších areálů, až po desetiletí v případě funkčních velkých průmyslových podniků.

Zatímco kvalita pitné vody ve vodovodním řadu je pravidelně kontrolována a upravována, kvalitu vody ve vaší studni musíte pro své vlastní dobro kontrolovat sami. Její složení se totiž např. vlivem nového zdroje znečištění ve vašem okolí může změnit. V případě využívání studny lze doporučit analýzu základního chemického rozboru cca 1x ročně, a to v rozsahu: bakteriologický rozbor, Fe, Mn, pH, CHSK-Mn, Ca, Mg, dusičnany, dusitany, As, pH, chloridy a sírany. Oslovte laboratoř ve svém okolí, ve většině velkých měst dobře fungují komerční laboratoře nebo systém laboratoří Státního zdravotního ústavu.

Poměrně časté jsou dotazy na vodárny stran krátkodobé změny v chuti pitné vody. Pokud se vám zdá voda ve vašem vrtu či vodovodu tzv. tvrdá, tedy potýkáte-li se se zvýšeným obsahem vápníku a hořčíku či jejich sloučenin, a bílými povlaky na kuchyňských nádobách a sanitárním zařízení, lze tento jev upravit filtrem na vodu. Počítejte ale s tím, že takto upravená voda ztratí svoji specifickou výraznou chuť a bude se vám zdát mdlá.

Voda je nezbytným přírodním zdrojem pro přežití, jejíž čistotu a kvalitu však výrazně ovlivňuje lidská činnost. Znečištění vod ovlivňuje nejen volnočasové aktivity, ale i náklady výroby pitné vody a celkovou kvalitu vodních ekosystémů.

Investice do čistíren odpadních vod (ČOV) a jejich dopady

Česká republika se zavázala v následujícím desetiletí naplňovat evropské politiky v oblasti čištění odpadních vod ze sídel a zajišťovat určitou kvalitu (stav) všech vodních útvarů (viz Rámcová směrnice vodní politiky č. 2000/60/ES). Zde prezentovaný výzkum se zaměřuje na otázku, zda došlo ke skutečnému zlepšení kvality vod díky investicím do výstavby čistíren odpadních vod. Analýza je provedena na datech z monitorovacího systému Operačního programu Životní prostředí 2007-2013 a na datech o znečištění celkovým fosforem a fosforečnany, měřeným Povodím Vltavy, s.p.

Významnými bodovými zdroji znečištění jsou odpadní vody z lidských sídel zatěžující vodní prostředí nadměrným přísunem živin (zejména fosforem a dusíkem). Kvalita životního prostředí se v České republice za posledních 25 let výrazně zlepšila a přes 97 % odpadních vod vypouštěných do kanalizace je čištěno (CENIA, 2013). Přesto vývoj hodnot koncentrací znečištění povrchových vod fosforem a jeho sloučeninami ukazuje, že mezi roky 2010 a 2012 došlo k jeho zvýšení a v případě koncentrací N-NO3- ve vodních tocích ČR oscilují hodnoty znečištění kolem hodnoty roku 2003 a nedochází tedy k jejich výraznějšímu snižování (CENIA, 2013: 61).

Na evropské úrovni je naplňován dlouhodobý cíl v podobě vybudování kanalizační sítě a čistíren odpadních vod. Nyní vyvstává otázka, zda došlo ke skutečnému zlepšení situace a snížení znečištění. Díky hodnocení ex-ante lze předpokládat, že výsledků bude dosaženo za rozumnou cenu, nicméně ex-post hodnocení v podobě hodnocení dopadů programů rigorózními metodami není obvyklé, aby tyto závěry potvrdilo či vyvrátilo. Evropská komise proto vyjádřila požadavek provádět dopadové evaluace v evropských politikách. Pro oblast podpor Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), které jsou v centru našeho výzkumného zájmu, je v Nařízení č. Náš příspěvek se zaměřuje právě tímto směrem. Jeho cílem je statistickými metodami ověřit, zda investice do čistíren odpadních vod vedou k signifikantnímu snížení znečištění povrchových vod.

Pro zde prezentovaný výzkum byla použita data jednak z monitorovacího systému OP ŽP, a také od Povodí Vltavy, s.p. Pro oblast snížení znečištění vod tak disponujeme informacemi o 1121 projektech za celou Českou republiku, z nichž jsme vybrali projekty realizované v povodí Vltavy (doba jejich realizace je uvedena v tabulce č. 1). Zároveň také disponujeme informacemi o všech obcích v ČR z databáze CEDR III a ČSÚ. Databáze CEDR III obsahuje informace o dotacích vyplácených skrze státní rozpočet České republiky a zahrnuje i informace o investicích do ČOV, které předcházely OP ŽP, či byly financovány souběžně s OP ŽP, ale z jiných zdrojů. Povodí Vltavy, s.p. poskytlo data o kvalitě povrchových vod, ve kterých bylo identifikováno, kdy a na jakém odběrném profilu byla hodnota změřena. Čistota vody byla měřena pomocí koncentrací znečišťujících látek celkový fosfor (mg/l) a fosforečnany (mg/l).

Relativně nízký vzorek projektů vybraných z celkového počtu byl způsoben požadavkem, aby mezi ukončením projektu (tedy uvedením ČOV do provozu) a dostupnými daty z monitoringu kvality vod byl minimální časový odstup 6 měsíců. Do datového vzorku jsme použili pouze odběrné profily, které měly všechna sledovaná data k dispozici a zároveň vzdálenost ČOV od odběrného profilu nebyl vyšší než 20 km.

Výsledky analýzy ovlivňují další vlivy v ploše povodí, které je v podstatě nemožné podchytit, jako např.

Nadměrný přísun živin (fosforu a dusíku) do povrchových vod způsobuje problém eutrofizace, tj. přemnožení sinic a následného odumírání jiných vodních organismů v důsledku nedostatku rozpuštěného kyslíku. Povrchová voda se stává obtížněji využitelnou jako zdroj pro výrobu pitné vody a je nevhodná ke koupání. Dle řady studií (např. Schindler, 2006) a politických dokumentů je eutrofizace považována za jeden z hlavních problémů kvality povrchových vod.

Živiny se do vody dostávají ze zemědělských hnojiv a kanalizačních splašků, které jsou do vody splachovány z polí a lidských sídel. Podíl jednotlivých faktorů se mění v závislosti na typu území a sociálně-ekonomické charakteristiky populace, ale velmi často představuje hlavní faktor špatný stav infrastruktury (čistírny odpadních vod). Stavby kanalizačních sítí nebo čistíren odpadních vod (či jejich modernizace) v obcích byla propagována jako důležitá opatření pro snížení znečištění vod v evropském měřítku. Od 90. let 20. století byla tato priorita vyjádřena ve Směrnici 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod.

Výsledky analýzy

Výsledná regresní rovnice odhaduje tedy pouze parametr β, který udává, o kolik procent klesla koncentrace znečištění po zprovoznění ČOV. Koncentrace fosforu celkového tedy v průměru klesly o 8 %, kdežto koncentrace fosforečnanů klesly o 11,5 %. Výše uvedené hodnoty jsou statisticky signifikantní na 10% hladině.

Tento model jsme odhadli pro každou ČOV v naší databázi zvlášť, ale jen tam, kde byl dostatečný počet pozorování a vzdálenost odměrného profilu od ČOV byla menší než 20 km. Můžeme tedy na rozdíl od přístupu výše, který přinesl jenom průměrné výsledky za všechny stanice, zkoumat efekt jednotlivých ČOV. Ukázalo se, že různé ČOV mají velice různý dopad na snížení koncentrace látek.

tags: #znečištění #vod #v #ČR #statistika

Oblíbené příspěvky:

• Typy odpadkových košů
• Průvodce výběrem kosmetického koše
• Knihy o Přírodě a Udržitelnosti: Průvodce
• Odpady a legislativa
• Nebezpečné vlastnosti odpadů v ČR