Téma biologicky rozložitelného odpadu je po celém světě z mnoha důvodů velmi aktuální. Člověk odjakživa produkuje biologicky rozložitelný odpad - patří k životu člověka na Zemi stejně jako to, že k životu potřebuje kyslík, vodu nebo jídlo. I jako sběrači bobulí či lovci mamutů, středověcí rytíři, prvorepublikové dámy, kojenci nebo jako mileniálové produkujeme (bio)odpad a zanecháváme za sebou tzv. uhlíkovou stopu. Většina z nás žije standardním konzumním způsobem života, při kterém produkujeme odpady a zanecháváme na Zemi uhlíkovou stopu. I díky jen drobným změnám ve svých zvycích můžeme zmenšit svoji uhlíkovou stopu.
Pojmem „biologicky rozložitelný odpad“ označujeme všechny druhy odpadu, které jsou aerobně nebo anaerobně rozložitelné. V souvislosti s komunálním odpadem se jedná o odpady vyprodukované při údržbě sadů, parků či sídlištní a uliční zeleně, zahradní odpad apod. Dále do této kategorie patří také odděleně sebrané biologicky rozložitelné odpady z kuchyní a stravoven (tzv. gastroodpady) a potravinový odpad z domácností. Stejně tak tam patří odpady z papíru, dřeva a přírodních textilií a z nich zhotovených oděvů atd.
Podle výsledků dlouhodobých analýz směsného komunálního odpadu realizovaných v českých domácnostech tvoří bioodpad cca 25 % hmotnostního objemu popelnic. To je ohromné množství nevyužitých zdrojů. Že je situace týkající se produkce bioodpadu celosvětovým problémem, dokládají čísla v infografice Samosebou.cz.
Právně uchopený a domovnímu odpadu nadřazený je pojem komunální odpad. Zákon o odpadech definuje komunální odpad jako veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Jedná se o odpady z údržby veřejné zeleně, z péče o hřbitovy, z čištění veřejných prostranství, z provozu odpadkových košů aj. Zákon o odpadech dále definuje i odpad podobný komunálnímu odpadu. Jedná se o odpad podobný svými vlastnostmi komunálnímu odpadu, který však neprodukují občané, ale podnikatelské subjekty v rámci jejich nevýrobních činností.
Komunální odpad obsahuje řadu materiálů, které lze znovu využít jako druhotné suroviny - například papír, sklo, plasty, kovy nebo bioodpad (třídění odpadu). Biologicky rozložitelným odpadem se dle zákona o odpadech rozumí jakýkoliv odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Patří zde např. potraviny, odpad ze zeleně, papír, některý velkoobjemový odpad - nábytek, textil z přírodních vláken.
Čtěte také: Informace o kompostování
Biologicky rozložitelný odpad je v odpadovém hospodářství nejvýznamnější skupinou komunálních odpadů. Převážná část těchto odpadů je předurčena k látkovému nebo materiálovému využití. Do oblasti nakládání s bioodpady se promítá směrnice Evropské Unie 31/99/ES pro skládkování odpadu v platném znění a její hlavní cíl: zlepšit environmentální standard skládek v členských státech EU. To znamená snížit negativní environmentální dopady skládek. Bioodpad sám o sobě je ve většině případů obsažen ve směsném komunálním odpadu jako neškodná příměs. K riziku však může dojít smícháním s ostatními druhy odpadů, tím dochází ke zvýšení nekontrolovatelných či škodlivých reakcí na skládkách. Za anaerobních podmínek, tedy bez přístupu vzduchu, se organický odpad rozkládá za vzniku skládkového plynu, tzv. bioplynu. V největší míře je zastoupen methan (CH4). Při nesprávném zacházení, nakládání a odstraňování s biologicky rozložitelným odpadem dochází k negativnímu ekonomickému dopadu na obec a občany.
Kompostováním v blízkosti vzniku biologicky rozložitelných odpadů lze v některých případech ušetřit až polovinu nákladů na odvoz těchto odpadů. Dalším přínosem je také ušetření financí co se týče hnojiv a pěstovatelských substrátů například při zazeleňovacích pracích obce, pěstování na zahradách či v domácnostech. Dle nařízení ES č. 1774/2002 v platném znění se stanovují hygienická pravidla týkající se zpracování vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě.
Bioodpady nebo tzv.:
Biologicky rozložitelné komunální odpady (dále jen BRKO) je skupina odpadů biologického původu, které jsou v komunálním odpadu kvantitativně významnou skupinou odpadů a způsob nakládání s nimi může pozitivně nebo negativně ovlivnit základní složky životního prostředí. Převážná část těchto bioodpadů je předurčena k látkovému nebo materiálovému využití. Obsahují rostlinné živiny a organické látky, které je možno stabilizovat a výhodně uvádět do přírodního koloběhu jako organické hnojivo - kompost.
Bioodpady se mohou také zpracovávat technologií anaerobní digesce, při které kromě organického hnojiva - digestátu vzniká další produkt - bioplyn, který je vhodný k výrobě elektrické energie, tepla a motorového paliva. Nejdůležitějšími složkami BRKO v obcích jsou odpad rostlinných částí z parků, zahrad apod. a kuchyňský odpad.
Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?
Možnosti nakládání s BRKO zahrnují kromě předcházení jejich vzniku u zdroje domácím kompostováním, kompostováním komunit a komunitním kompostováním také jejich sběr (odděleně nebo společně se směsným komunálním odpadem), anaerobní digesci v bioplynových stanicích a kompostování v kompostárnách, energetické využití ve spalovnách a odstranění skládkováním na skládkách komunálního odpadu. Environmentální a hospodářské přínosy jednotlivých technologií zpracování výrazně závisí na místních podmínkách, jako jsou hustota obyvatelstva, typ osídlení, zástavby a infrastruktury v obci, nadmořská výška obce apod.
Množství komunálních odpadů se většinou uvádí v hmotnostních jednotkách (v tunách za rok, kg za týden aj.). Hodnoty vyjádřené v objemových jednotkách jsou výjimkou, v tom případě se také uvádí informace o místě zjištění v rámci procesu nakládání s odpadem (např. v domácnosti, ve sběrné nádobě, po vyložení ze svozového automobilu, uložení na skládce odpadů). Informace o množství komunálních odpadů na území obcí a v regionech jsou vzhledem k vybavení objektů k nakládání s odpadem vážícím zařízením běžně dostupné.
Množství odpadů se stanoví z evidence odpadů, kterou vedou průběžně všichni původci odpadů a oprávněné osoby včetně obcí v souladu se zákonem o odpadech. Složení komunálních odpadů je většinou sledováno jako složení směsného komunálního odpadu, tj. zbytkového odpadu po vytřídění využitelných a nebezpečných složek. Takto se sleduje granulometrické složení odpadu a látkové složení odpadů. Obdobně jako zbytkový odpad se sleduje složení objemného komunálního odpadu. V literatuře se skladba komunálního odpadu však uvádí také ve stádiu výskytu u zdroje, tj. v případě komunálního odpadu výskyt v domácnostech a v živnostech napojených na systém obce pro nakládání s komunálním odpadem.
V ČR máme celou řadu možností, jak nakládat s bioodpadem. Pokud nemáme výše uvedené možnosti, závisí řešení nakládání s bioodpady na konkrétní obci. Způsob třídění bioodpadu je v kompetenci obcí - někde poskytují bezplatně či za poplatek domácí kompostéry či sběrné nádoby na bioodpad. V některých obcích je na předem určeném místě možnost třídit bioodpad do přistavených velkoobjemových kontejnerů, jinde zase mohou obyvatelé odložit bioodpad do sběrných dvorů či kompostáren, příp.
Rámcová směrnice EU o odpadech požaduje, aby byl biologický odpad do 31. prosince 2023 separován a recyklován u zdroje nebo aby byl zajištěn jeho oddělený sběr a bylo zajištěno, že nedojde k jeho smíchání s jinými druhy odpadu. Cílem je zvýšení jeho kvality a také množství druhotných surovin, které lze efektivně využít. Od roku 2027 se kompost získaný ze směsného komunálního odpadu navíc nebude moci započítávat již ani do plnění recyklačních cílů stanovených pro komunální odpad.
Čtěte také: Jak vybrat koš na bioodpad?
Z hlediska podílu jednotlivých druhů potravin má na celkovou hodnotu uhlíkové stopy největší dopad zejména spotřeba masných a mléčných produktů, která představuje cca 75 % emisí skleníkových plynů uhlíkové stopy potravin. Pro porovnání strava bohatá na maso a mléčné výrobky představuje průměrně v přepočtu na obyvatele na rok cca 2 624 kg CO2 ekv., strava, která z masa obsahuje pouze ryby, pak cca 1 427 kg CO2 ekv. Velikost svojí uhlíkové stopy můžeme do značné míry ovlivnit výběrem toho, co a kdy jíme.
Jaká je průměrná skladba uhlíkové stopy obyvatele Prahy, můžete vidět v grafu. Můžeme si myslet, že náš přístup nic nezmění, ale není to tak. My, jakožto spotřebitelé, jsme důležitou hybnou silou a vlastně ani není potřeba radikálních kroků - rozhodnutí žít o vodě a vzduchu opravdu nejsou na stole. Pomohou i drobnější změny v našich návycích, které odpovídají zásadám pestré a zdravé stravy. Na světě je tolik dobrých jídel - nemusíme přece jíst masné výrobky každý den.
Vyhláška č. 341/2008 Sb., o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, stanovuje požadavky na nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška se vztahuje na zařízení s kapacitou než je stanoveno v § 33b odst. 1 zákona o odpadech. Cílem vyhlášky je snížení negativního dopadu skládek na životní prostředí.
Dále je nutné zmínit Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002/ES ze dne 3. října 2002, které stanovuje hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Pokud bioodpady obsahují vedlejší živočišné produkty (VŽP), musí splňovat některé zvláštní požadavky stanovené pro zacházení s vedlejšími živočišnými produkty.
Obce mají povinnost zajistit oddělený sběr biologicky rozložitelných odpadů. Kompost vzniklý komunitním kompostováním může obec využívat výhradně k údržbě a obnově veřejné zeleně na svém území. Obec je povinna zaslat každoročně do 28. února hlášení o množství zpracovaných rostlinných zbytků z údržby zeleně, zahrad a domácností za předchozí kalendářní rok ministerstvu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.
Na zemědělské půdě smí být použity pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin a v souladu se schváleným programem použití kalů tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalitazemědělské půdy a kvalita povrchových a podzemních vod. Upravené kaly smí být na zemědělské půdě používány pouze při splnění technických podmínek, přípustného množství kalů použitých na jeden hektar a mezních hodnot koncentrací vybraných rizikových látek v kalech stanovených vyhláškou ministerstva. Při použití upravených kalů na zemědělské půdě musí být dále splněny mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v zemědělské půdě, mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které smí být přidány do zemědělské půdy za období 10 let, a mikrobiologická kritéria pro použití kalů.
Vrstva obsahuje údaje o produkci BRKO v tunách za rok. Produkce BRKO je vztažena na základní územní jednotky (obce) a je v přehledu uvedena za poslední tři roky. Základní jednotka je tuna za rok. Produkční data jsou jednak uváděna pro všechny výše uvedené skupiny odpadů a také do celkové sumy. Pro získání informací o produkci odpadů je možno využít dva základní datové zdroje. Informační systémy CENIA a ČSÚ, poskytují různé informace o tocích odpadů.
Stejně, jako hodnoty produkce, je pro nakládání s domovním odpadem důležitá znalost skladby tohoto odpadu. Hodnoty průměrné skladby domovního odpadu v sídlištní a venkovské zástavbě uvádí tabulka č. 2. V důsledku změn ve způsobech vytápění obytných objektů se v průběhu posledních dvaceti let výrazně snížil podíl popelovin v domovním odpadu. K výraznějším změnám dochází při sledování vývoje skladby směsného (zbytkového) domovního odpadu. V důsledku postupného nárůstu tříděného sběru využitelných složek dochází ke snížení podílů papíru, nápojového kartonu, plastů, skla, kovů ve směsném domovním odpadu. Naopak se zvyšuje podíl biologického odpadu a spalitelného odpadu, s určitými výkyvy i textilu.
Změny ve skladbě domovního odpadu se projevují ve změnách výhřevnosti odpadu. Úbytek zejména plastové složky ve zbytkovém domovním odpadu má za následek snížení jeho celkové výhřevnosti na úroveň 90. let minulého století. Nejvyšších hodnot ve výhřevnosti směsného (zbytkového) domovního odpadu 13-14 MJ/kg bylo dosaženo okolo roku 2000 v sídlištní zástavbě.
Za materiálově využitelné (recyklovatelné) složky domovního odpadu se považují papír a lepenka, nápojové kartony, sklo, plasty, kovy, ale i oděvy a textilní materiály, dřevo a biologicky rozložitelný odpad celkově. V rámci tříděného sběru využitelných složek domovního odpadu je sbírán i obalový odpad, jehož materiálové využití je zákonem ukládáno výrobcům. Důležitou využitelnou složkou domovního odpadu je také biologický odpad rostlinného původu (např. zbytky zeleniny a ovoce, rostlinné odpady), který musí obce v souladu s novou vyhláškou odděleně soustřeďovat a zajistit jejich zpracování. Odděleně se dále sbírají nebezpečné druhy domovního odpadu. Jedná se především o obaly se zbytky barev a prostředků domácí chemie.
Některé druhy použitých výrobků s obsahem nebezpečných látek jsou v současnosti v režimu zpětného odběru výrobků, a nejsou klasifikovány jako odpad. Jedná se především o baterie a akumulátory, vyřazená elektrická a elektronická zařízení (zářivky a výbojky, chladničky, televizory, osobní počítače).
tags: #biologicky #rozložitelný #komunální #odpad #složení #a