Biologicky rozložitelný odpad: Definice a legislativa v roce 2009

V České republice jsou ročně produkovány miliony tun bioodpadů, a proto je klíčové hledat způsoby, jak s nimi nakládat efektivně. Cílem je maximalizovat využití a minimalizovat množství odpadů ukládaných na skládky. Mezi typické materiály patří posekaná tráva, větve, sedimenty, hnůj, sláma, papír a další, které jsou kategorizovány podle katalogových čísel uvedených ve vyhlášce č. Je nezbytné stanovit pravidla pro jejich využití.

Kromě relativně čistých bioodpadů ze zemědělství, lesnictví, zahrad, parků a potravinářského průmyslu vzniká značné množství bioodpadů ve směsném komunálním odpadu. Pro tento odpad se používá zkratka BRKO (biologicky rozložitelná část komunálního odpadu), jehož využití je obtížné kvůli znečištění.

Legislativa EU

Evropská komise vydává různé předpisy s různou mírou závaznosti. Některé jsou přímo závazné (nařízení), jiné (směrnice) musí členské státy implementovat do svých právních předpisů. Zásadní je směrnice o odpadech, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech. Ta definuje biologický odpad jako „biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností a restaurací, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu“.

Článek 22 směrnice o odpadech se věnuje biologickému odpadu a předpokládá zavedení celoevropských kritérií pro kompost, zahrnující kvalitativní a bezpečnostní požadavky. Cílem je, aby kompostovaný bioodpad nebyl odpadem, ale bezpečným produktem, což by posílilo důvěru a trh. V současnosti se národní pravidla v jednotlivých státech liší.

Samostatně je řešeno nakládání s biologicky rozložitelnou složkou komunálního odpadu (BRKO) ve vztahu ke skládkování ve směrnici 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999, o skládkách odpadů. Tato směrnice požaduje redukci skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu na 75 % v roce 2006, 50 % v roce 2010 a 35 % v roce 2016 množství tohoto odpadu produkovaného v roce 1995.

Čtěte také: Informace o kompostování

Jedním z nákladných předpisů je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Nařízení určuje přísná pravidla k ochraně zdraví zvířat a lidí pro sběr, dopravu, ukládání, nakládání, zpracování a využití nebo odstranění všech vedlejších produktů živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Tato pravidla platí v celé EU od 1. května 2003.

Směrnice, která by se zabývala pouze bioodpady, dosud nebyla vydána. V roce 2008 komise zveřejnila diskusní dokument pod názvem Zelená kniha, který nabízí přehled základních postupů pro nakládání s biologickým odpadem v EU a hodnotí je z hlediska ekonomických, ekologických a společenských dopadů. Mezi techniky patří systémy odděleného sběru, spalování, kompostování, anaerobní digesce a mechanicko-biologické zpracování.

Legislativa v České Republice

Nakládání s bioodpady se v České republice řídí třemi základními zákony: zákonem o odpadech, zákonem o podpoře využitelných zdrojů energie a zákonem o hnojivech.

• Zákon o odpadech: Zdůrazňuje prevenci, materiálové a energetické využití. Preventivní přístup předcházení vzniku odpadů uvádí § 10 zákona s rozvedením pro biologicky rozložitelné odpady v § 10a.
• Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie: Zabývá se energetickým využitím bioodpadů (biomasy).
• Zákon o hnojivech: I odpady mohou být zdrojem živin.

Jedním ze způsobů prevence je domácí kompostování. Kvalitní kompost je možné získávat i komunitním kompostováním v obcích, ačkoli sběr tohoto odpadu není dosud dostatečně rozšířen.

Další možností k využívání bioodpadů jsou takzvaná malá zařízení, umožňující obcím zjednodušení postupu při zakládání a provozu kompostáren. Zjednodušení postupu je spojeno s využíváním pouze vybraných druhů bioodpadů, tzv. zelených odpadů, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Důležitou podskupinu bioodpadů tvoří kaly z čistíren odpadních vod. Pojmy a požadavky na nakládání s kaly, zejména pro zemědělské využití, jsou zakotveny v zákoně o odpadech již od roku 2001. V témže roce byla vydána prováděcí vyhláška, která uvádí podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě.

Právním předpisem, který řeší biologicky rozložitelnou část komunálního odpadu a okrajově i nakládání s dalšími bioodpady, je vyhláška o ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Příloha č. 4 uvádí: „Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů.“

Část vyhlášky, která se týká skládkování, byla převedena v roce 2005 do vyhlášky nové, a to č. 294/2005 Sb. Ačkoli vyhláška o skládkování v podstatě zakazuje ukládání kompostovatelných bioodpadů a omezuje ukládání BRKO, přesto stále spolu se zvyšováním produkce roste jejich množství ukládané na skládky.

V českém právním systému chyběl do roku 2008 předpis, který by uváděl pravidla pro využití upravených bioodpadů na půdu sice zemědělsky nevyužívanou, ale potřebnou živin. Zmocnění pro vydání takovéhoto prováděcího předpisu přinesla novela zákona o odpadech č. 314/2006 v § 33b.

Prováděcí předpis k zákonu o odpadech č. 341/2008, o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, byl vydán s hlavním cílem, kterým je vytvořit jednotná pravidla pro využití upravených bioodpadů na nezemědělské půdě a zaplnit tedy mezeru, která v právních předpisech byla.

Čtěte také: Jak vybrat koš na bioodpad?

V době vzniku vyhlášky byl již brán v úvahu přístup tehdy ještě navrhované, ale dnes již platné nové rámcové směrnice o odpadech, a to ve stanovení konce odpadu, přechodu odpadu na výrobek. Ve vyhlášce je rovněž, pokud to umožňovalo zmocnění zákona, použit také nový přístup ke vzorkování.

Konečné znění vyhlášky bylo vzhledem ke požadavkům legislativního schvalovacího řízení nakonec upraveno tak, že podstatná část je obsažena v přílohách. Paragrafová část vyhlášky je velmi stručná a obsahuje vlastně zmocnění uvedené v zákoně o odpadech.

Jedním z rozhodovacích momentů budoucího provozovatele zařízení pro zpracování bioodpadů je ujasnění druhů odpadů, které bude využívat, jejich množství, kvalita a dostupnost. Aby bylo jednoznačně vyjádřeno, s jakými odpady se v zařízení nakládá, uvádí příloha č. 1 vyhlášky seznam bioodpadů specifikovaných katalogovými čísly podle Katalogu odpadů.

Seznam je rozdělen na dvě části. První zahrnuje odpady, které mohou být využívány při aerobním či anaerobním způsobu zpracování v běžných zařízeních s poznámkami, jež upřesňují odpady, se kterými je nutno nakládat ve zpřísněném režimu. Druhá část přílohy uvádí odpady, při jejichž zpracování mohou být využita malá zařízení. Jedná se o odpady jednoznačné, nerizikové, nevyžadující zvláštní způsob zpracování. Jsou to, zjednodušeně vyjádřeno, zelené odpady, které nejsou kontaminované.

Požadavky, které jsou na malá zařízení kladeny, jsou obsahem přílohy č. 3 vyhlášky. Uvedeny jsou také základní podmínky pro umístění, evidenci přijatých odpadů, obsah provozního deníku, požadavky na popis procesu a kontrolu.

Vyhláška v příloze č. 2 dále uvádí technické a technologické požadavky pro základní typy zpracování, tj. aerobní (kompostování) a anaerobní proces (bioplynové stanice). Z požadavků na provoz bioplynových stanic vyplývá důraz na dodržení technologické kázně, která zabezpečí správný provoz tak, aby neobtěžoval okolí zápachem.

Pro všechny typy zařízení samozřejmě platí požadavek na důsledné dodržování opatření stanovených zejména k ochraně vod a ochraně zdraví. Vzhledem k tomu, že některé z bioodpadů mohou obsahovat potenciálně patogenní mikroorganismy (např. kaly z čistíren odpadních vod), je ve vyhlášce stanoven rovněž způsob kontroly zpracování bioodpadů z hlediska účinnosti hygienizace.

Nejvíce kontrolovaný postup je vyžadován při zpracování odpadů, které spadají pod výše uvedený evropský právní předpis nařízení o vedlejších živočišných produktech. Odpady, které vyžadují zvláštní způsob nakládání odpovídající citovanému nařízení, jsou ve vyhlášce č. 341/2008 Sb. v příloze č. 1 označeny v seznamu bioodpadů kódem 1. Pro přiblížení se jedná např. o odpady ze stravování, odpady ze zpracování masa a mléka, některé odpady z kožedělného průmyslu.

Cílem vyhlášky je především nastavit pravidla pro co nejširší využití bioodpadů. Vzhledem k tomuto cíli jsou nejdůležitějšími přílohami vyhlášky přílohy č. 5 - Hodnocení a kontrola výstupu, a příloha č. 6 - Zařazování výstupů ze zařízení do skupin podle způsobů využití.

Spolu s tabulkou uvádějící kritéria pro kontrolu účinnosti hygienizace tvoří základní podklad pro zařazení upravených produktů do příslušných skupin a tříd.

• 1. skupina - výstupy, které splňují požadavky na výrobky podle jiných právních předpisů
• 2. skupina - stabilizovaný bioodpad určený k uložení na skládku v souladu s vyhláškou č. 294/2005 Sb.
• 4. Třída I - určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro zeleň u sportovních a rekreačních zařízení včetně těchto zařízení v obytných zónách s výjimkou venkovních hracích ploch.
• Třída II - určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro městskou zeleň, zeleň parků a lesoparků, pro využití při vytváření rekultivačních vrstev nebo pro přimíchávání do zemin při tvorbě rekultivačních vrstev, na území průmyslových zón, při úpravách terénu v průmyslových zónách.
• Třída III - určena pro využití na povrchu terénu vytvářeného rekultivačními vrstvami zabezpečených skládek odpadů podle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů, nebo pro filtrační náplně biofiltrů (kompost).

Jak je výše uvedeno, vyhláška stanovuje režim přechodu odpadu na výrobek, a to tak, že pokud produkt, který vznikne přepracováním bioodpadu na zařízení, splňuje požadavky dané vyhláškou, stává se výrobkem se všemi pravidly, končí tedy tok odpadu.

tags: #biologicky #rozlozitelny #odpad #definice #2009

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace akumulátorů
• Emisní normy pro motocykly
• Podmínky pro vjezd do ekologických zón
• Grafy a statistiky biodiverzity v lese
• Dětská kniha Oceán – 3D Příroda