Definice Biotopů Městské Přírody

V současnosti žije více než polovina lidské populace ve velkých městech. V Evropě je podíl městského obyvatelstva ještě větší a dosahuje až 70 %. Urbanizace lidských sídel, tj. jejich vývoj v sídla (velko)městského typu, výrazně ovlivňuje flóru a vegetaci zasažených území. Zpočátku byla urbanizace krajiny spojována výhradně s destrukcí přirozených stanovišť, a tedy i s mizením nemalého počtu rostlinných druhů a celkovým ochuzením flóry.

Druhová Bohatost Městských Biotopů

Srovnání druhové bohatosti velkých měst s okolní krajinou však ukázalo, že květena velkých měst je druhově bohatší než květena jejich okolí. První hypotéza vysvětluje druhovou bohatost velkou variabilitou městských biotopů. Ve velkoměstech a městských aglomeracích se totiž vedle zbytků polopřirozených a přirozených biotopů (dnes jsou to často rezervace) vyskytují umělá stanoviště s různou četností a mírou narušování vegetačního krytu - např. silniční krajnice, říční nábřeží, parky a příměstské lesíky, kulturní trávníky, záhony, sešlapávaná místa, zdi, zbořeniště, průmyslové areály apod.

Pro městská sídla je také typický velký dopravní ruch: obvykle se tu křižují železnice a dálnice, některá města mají letiště, jiná dokonce říční nebo námořní přístavy. S dopravou je spojen pohyb velkého množství osob a materiálu, a tedy i trvalý záměrný nebo nechtěný přísun diaspor (zejména semen a jiných částí rostliny, z nichž může vzniknout nový jedinec). Různá narušovaná stanoviště, o která není ve městech nouze, poskytují příležitost ke klíčení a růstu rostlinám, které by ve volné krajině neobstály.

Určité vysvětlení skýtá i fakt, že velká města byla často zakládána nebo vznikala na geologicky heterogenních, a tudíž i členitých, strategicky výhodných a současně ekologicky pestrých stanovištích. Poslední hypotéza vysvětluje druhové bohatství městských flór tzv. městským klimatem. Velká města si totiž zejména díky velké spotřebě energie a přítomnosti rozsáhlých zpevněných ploch vytvářejí vlastní klima, které je o něco teplejší než klima okolní krajiny. To umožňuje, aby se ve městech dlouhodobě uchytily rostliny zavlečené z teplejších oblastí, v našich podmínkách např.

Výzkum Flóry Středoevropských Měst

Už několik desetiletí jsou městské flóry předmětem intenzivního studia botaniků a ekologů, a to zejména v Německu. Dosavadní studie se však často zabývají květenou jednotlivých měst, jsou úzce geograficky omezeny nebo se opírají o data získaná z různé literatury, a tudíž často nestandardizovanými a jen obtížně srovnatelnými metodami. V našem výzkumu jsme se zaměřili na výzkum flóry velkých, převážně středoevropských měst. Je totiž známo, že právě podnebí má rozhodující vliv na druhové složení flóry určitého místa.

Čtěte také: Význam biotopu pro ekosystém

Homogenizace Flór

Ústředním tématem našeho bádání je otázka, zde tento vztah platí i pro nepůvodní složku květeny velkých měst, anebo je rozhodující vliv člověka. Jinými slovy, zda platí alternativní hypotéza, která tvrdí, že zavlékání nepůvodních druhů do velkoměst stírá mezi jejich květenou původní rozdíly, plynoucí z přírodních podmínek, což lze označit jako homogenizaci flór. Tedy zda např. V takto velkoryse vymezené střední Evropě, na východě ohraničené přítomností gotických katedrál, jsme si vytipovali 32 měst s počtem obyvatel převyšujícím 100 000, která lze zařadit do osmi klimaticky definovaných skupin.

Zkoumané Biotopy

V každém městě zkoumáme celkem sedm biotopů, a to:

1. Historické centrum, obvykle hlavní náměstí.
2. Ulici ve starší části města se silnou dopravou, s okrasnými záhony a vysetými trávníky, nejlépe bulvár z konce 19. nebo počátku 20. století.
3. Městský park.
4. Vilovovou čtvrť, v níž převládají rodinné domy se zahradami.
5. Sídliště s panelovými domy.
6. Čerstvě narušenou plochu, často na staveništi.
7. Opuštěnou, křovím zarůstající plochu na periferii.

V každém z těchto biotopů jsme vymezili jednohektarovou plochu, na které zaznamenáváme výskyt všech planě rostoucích druhů cévnatých rostlin. Pěstované druhy zapisujeme jen tehdy, když se na stanovišti samy generativně (tj.

Předběžné Výsledky Výzkumu

V letech 2006-2009 jsme 32 vybraných velkoměst postupně navštívili a nyní nás čeká detailní analýza získaných dat. V současnosti můžeme nabídnout předběžné výsledky z první dvacítky měst. V nich jsme ve všech sedmi biotopech zaznamenali celkem 244 až 325 druhů cévnatých rostlin, přičemž pouze 43 až 62 % z nich je původních.

Ve všech sledovaných městech se skoro všude vyskytovaly semenáčky domácích dřevin, které se mohou anemochorně (pomocí větru) šířit na velké vzdálenosti. K nim patří mj. bříza bělokorá, vrba jíva a topol černý. Dále se pravidelně objevovaly jednoleté rostliny přizpůsobené četným disturbancím svým krátkým životním cyklem - např. kokoška pastuší tobolka, lipnice roční, ptačinec žabinec a rdesno ptačí. Tyto rostliny bylo možné najít ve většině zkoumaných biotopů. Podobně časté byly druhy sekundárních trávníků snášející mechanické narušování, zejména sešlap nebo seč; do této skupiny se řadí například sedmikráska chudobka, jitrocel kopinatý a pryskyřník plazivý.

Čtěte také: Současný stav biotopů

Časté byly ve městech i některé nepůvodní druhy, a to např. Ze zkoumaných míst bylo druhově nejchudším biotopem městské centrum, kde se na hektarové ploše nalézalo průměrně 44 druhů cévnatých rostlin, z nichž pouze 19 bylo původních. Městská centra jsou totiž převážně vydlážděné plochy, kde je růst rostlin omezen na spáry dláždění, nádoby s okrasnými druhy a záhony, a proto zde je malá nabídka vhodných mikrostanovišť. Druhově chudé biotopy byly rovněž městské bulváry a městské parky.

Bulváry s velkým podílem ploch s živičným nebo betonovým povrchem jsou ekologicky velmi podobné historickým centrům, a proto s nimi mají i mnoho společných druhů. V městském centru i na bulváru jsme pravidelně nacházeli druhy snášející sešlap - např. lipnici roční, miličku menší a průtržník lysý, čerstvě uchycené semenáčky vrb a topolů i rostliny tolerující zvýšené množství amoniakálního dusíku v půdě - např. merlík zední a merlík smrdutý. Naopak parky se díky silnému zákrytu stromů mnohdy podobají přirozeným lesním biotopům a lze v nich občas najít dokonce i běžnější orchideje - např. kruštík širolistý nebo okrotici dlouholistou.

Zbývající čtyři biotopy - tj. vilová čtvrť, sídliště, opuštěná zarostlá plocha a čerstvě narušená plocha - hostí podobný počet rostlinných druhů. Tyto čtyři druhově bohaté biotopy se výrazně nelišily ani zastoupením původních druhů, jejichž podíl se pohyboval v rozmezí 50-62 %. Hlavně ve vilových čtvrtích a na sídlištních zahrádkách jsme pozorovali únik okrasných rostlin z kultury.

Dosavadní výsledky našich bádání ukazují, že nepůvodní druhy jsou nejsilněji zastoupeny na narušovanějších stanovištích v městských centrech, tedy v biotopech, které jsou současně chudé původními druhy. Nepůvodní druhy jsou rovněž silně reprezentovány ve vilových čtvrtích, kde se obvykle vyskytují zplanělé okrasné rostliny, a na čerstvě narušených biotopech, kde zpravidla připadá velký podíl na nepůvodní ruderální a plevelné druhy.

Porovnáním druhových souborů původních a nepůvodních druhů ve zkoumaných městech jsme zjistili, že vzájemné rozdíly v druhovém složení způsobené nepůvodními druhy jsou větší než variabilita způsobená původními druhy. Nepůvodní druhy tedy nepůsobí homogenizaci městských flór, ale naopak vedou k jejich větší diverzifikaci.

Čtěte také: Jak správně třídit odpad

Ochrana Přírody v Městském Prostředí

Městská příroda - tma pod svícnem. Neznáme a nechápeme ji proto, že je nám tak blízko. Města již zaujímají 27 % rozlohy Česka a suburbizace pokračuje. Budoucností ochrany přírody je proto ochrana městské a příměstské krajiny. Je třeba o ní mluvit v celé její biologické, krajinářské a společenské perspektivě. Nejde jen o jednotlivé biotopy. Předmětem zájmu musí být celý nový krajinný typ, jehož je městská krajina součástí.

Tato krajina, označovaná jako suburbánní, příměstská, ovšem teprve vzniká a formuje se, takže ne všechny její rysy už se projevily natolik, abychom je dokázali rozeznat a vyvodit z nich důsledky. Prahu dnes obklopuje suburbánní území několikrát převyšující její vlastní katastrální rozlohu vymezení, stává se městskou aglomerací. Podobně expanduje Brno, další difuzní plochy této nové krajiny jsou Ostravsko a celé Podkrušnohoří, kde se příměstí kombinuje s krajinou průmyslu a těžby.

Tato expanze je následkem celoevropského procesu, který spadá do osmdesátých let minulého století; u nás se posunul do počátku let devadesátých v návaznosti na politické změny. Zemědělská výroba tou dobou dospěla k tak silné mechanizaci a chemizaci, že i při nezmenšené výměře zemědělské půdy radikálně klesl počet lidí zaměstnaných v zemědělství. Tím se změnilo vše - volná krajina se vylidnila a výroba změnila spíše v odnož průmyslu. Města jsou už dnes hlavní světový biotop člověka, už ne donedávna převažující venkov.

O městské přírodě proto nelze mluvit, aniž použijeme pojmy pro krajinné struktury a procesy jako suburbie a suburbizace. Suburbizace se často pokládá za chorobný proces, nelze ale nevidět, že je v dnešních podmínkách úspěšná a progresivní. Na tradiční krajinu hladce navázala a mnohé z ní přejala a modifikovala do nové podoby. Expanduje a stává se stále výraznější. Dost brzy to může být vůdčí typ naší krajiny, bez ohledu na možný ekonomický či kulturní vývoj.

Diverzita v Městské Krajině

Rozšířen je názor o městě jako zničené krajině. To by mohla být pravda, pokud bychom diverzitu omezili na výčet chráněných druhů a výměru chráněných území. Ale jde i o diverzitu obyčejných druhů a jejich účast v běžných biotopech. Všimněte si, jak devastované jsou např. rozsáhlé části Vysočiny - jsou tu pole, eutrofizované rybníky, dávno zarostlé potoční luhy, fádní lesní či trvalé travní kultury, jsou tu i kvalitní chráněná území, ale skoro scházejí obyčejné biotopy jako louky. To se už situaci města dost podobá, je to podobná diverzita a podobná prohra její ochrany.

Z krajiny se k trvalé ochraně vybraly nejkvalitnější šperky, a péče o zbytek je přes všechno existující úsilí profesionálů i amatérů stále druhořadá. Oligotrofní vřesové meze, luční prameniště a řada dalších drobných biotopů mizí, naopak vznikla rozsáhlá území s úplnou převahou biotopů, kterým říkáme ve vymezení Natura 2000 nepřírodní.

Navíc má městská příroda velkou diverzitu nepůvodních druhů kulturních, zplanělých i zavlečených - právě tou se ovšem často argumentuje v její neprospěch a hned se dodává, že nepůvodní druhy je třeba hubit. Všichni ale víme, že to je v celém rozsahu prakticky nemožné. Východiskem je rozlišení druhu ne podle paušální charakteristiky, ale podle chování v konkrétní situaci, tedy podle škodlivosti a užitku měřených jak místním ekologickým, tak ekonomickým či kulturním vlivem.

Jen tak najdeme kritéria, podle nichž budeme týž druh někde hubit, jinde respektovat a dokonce mu pomáhat. Nepůvodním druhům je načase přiznat hodnotu jako standardní součásti městského prostředí. Tím se nevylučuje, že někdy a někde budeme výskyt některých druhů nadále tvrdě omezovat. Například nepůvodní astry, celíky či vytrvalé slunečnice jsou běžné v zahradách (a těžko jejich pěstování zakazovat), odkud zplaňují (to už omezit půjde), ale v ruderálních trávnících jsou už dávno stabilizované. A se vzácnými výjimkami porostů, v nichž převládly, jsou spíš obohacením místní diverzity.

Měřeno druhovou diverzitou na úrovni státu, je město skutečně biologicky podřadné. Pokud však nic jiného není k dispozici, musíme tím vzít zavděk - každý katastr obce má svůj nejpřírodnější biotop, i kdyby jím měl být jen zarostlý park nebo akátina na uhelné haldě.

Procesy a Prostředí Městské Přírody

Městskou přírodu lze - v jednom z mnoha možných pohledů - popsat jako souběh tří procesů fungujících v trojici typů sociálního prostředí. O procesech zkulturnění, ruderalizace a obnovy přírody pojednáme níže. Stejně důležité je sociální prostředí, jímž je prostor veřejný, neveřejný a vágní.

• Veřejný prostor je určen všem, typicky náměstí.
• Neveřejný prostor někomu patří, od jednotlivců po stát, takže většinový občan je zde nanejvýš návštěvníkem, extrémem je soukromí, ale cedule plné zákazů naznačují, že rysy neveřejného prostoru mají např. i parky a chráněná území.
• Vágní prostor je málo využívaný, pravidla pobytu jsou nepsaná a proměnlivá, a typicky je spojen s poloopuštěnými místy a objekty.

V kompaktní městské zástavbě už tradičně převažují kulturní plochy, v nichž se kombinuje hlavně veřejný prostor s neveřejným, kdežto ostatní typy jsou zde potlačovány. Směrem do suburbánní zóny pak stoupá účast vágních terénů jak ruderálního, tak přírodního rázu. Převažují mezi nimi plochy přechodné; např.

Zkulturnění

Tlak lidské kultury ve městě přírodní vlivy buď zcela odstraňuje, anebo systematicky mění do kulturní podoby. Působí zde trvale a důsledně, ale jakmile zeslábne, přírodní vlivy se okamžitě vracejí a zahajují sukcesi. Hraniční jev směrem k přírodě jsou parky a zahrady. Místní vegetace má často velkou kulturní a rekreační hodnotu, kdežto její biologická hodnota bývá nízká nebo omezená na pěstované druhy či na ptactvo.

Ruderalizace

Ruderalizace je proces spojený se spontánní sukcesí. Ve městě mu často předcházejí buď velkoplošné drastické disturbance (bagrování, navážky, užití herbicidů), anebo intenzivní kulturní fáze (výsadby, sečení, pletí, řez), po nichž často následují léta a desetiletí bez údržby. Zásadním a všudypřítomným biotopem městské krajinu jsou lokality vzniklé na neudržovaných pozemcích, na nových terénech poblíž staveb nebo např. ze zrušených zahrad.

Jejich vegetace mívá značný podíl rumištních druhů včetně invazních a expanzivních náletových dřevin, ale hojné jsou i druhy přírodních biotopů, zejména luk a křovin. A v různé míře se tu vyskytují i druhy kulturního původu, např. Ač jsou dnes tyto plochy kolem měst i vesnic stále hojnější, ochrana přírody o ně spolu s jinými nepřírodními biotopy příliš nedbá a tradičně se soustřeďuje na daleko cennější biotopy přírodní a na plochy s existující nebo možnou územní ochranou.

Takový přístup je zcela logický ve velkém, např. celostátním měřítku, ale v sídelních aglomeracích má citelné nedostatky. Cílovým stadiem biotopů městské přírody se dnes zpravidla stává plně urbanizovaná plocha, park, lesopark, nově vyhlášený či přímo zbudovaný prvek ÚSES nebo, nejvzácněji, chráněné území. Pokud plocha do některé z těchto forem dosud nedospěla, bývá jen trpěna a ponechána svému osudu. To však jen zvyšuje potřebu pozdějšího drastického nápravného zásahu, typicky převodem v rekreačně, esteticky i biologicky podřadnou parkovou úpravu.

To znamená, že ve městě chráníme jednak venkov v jeho zbytkové podobě (např. lesy) a jednak kulturní památky (např. parky), ale málo pracujeme se spontánními a polokulturními biotopy, kterých je ve městě nejvíc. Místo očekávané péče je dokážeme jen změnit, a to v takový biotop, který umíme udržet tradičními prostředky. Tato praxe ukazuje, že nedostatky jsou už v teorii, ač právě ta se běžně pokládá za triviální a dávno vyřešenou. Je tedy dobře, že se dnes ochrana přírody o městskou přírodu zajímá komplexněji.

Obnova Přírody

Přírodní vlivy vedou k zachování či obnově části diverzity venkovské krajiny. Město roste difuzně a uzavírá v sobě ostrovy venkova, jejichž přírodní složka poté postupně degraduje; to lze ovšem značně oddálit vhodným ochranářským managementem. Opačným, méně nápadným, ale v důsledcích významnějším procesem je spontánní šíření přírodních druhů a jejich zapojování do vegetace kulturní (ptactvo v parcích) nebo i ruderální (většina skupin včetně rostlin, obojživelníků a hmyzu).

Jak je to účinné, vidíme např. z dnešního městského šíření ptáků dříve omezených na lesy, jako je holub hřivnáč straka a sojka, druhů pastvin jako je štětka laločnatá a starček přímětník nebo z epizodických návratů nosorožíka kapucínka či smržů využívajících skládky štěpky. Běžný sterotyp o člověku jako nepřírodním vetřelci v dnešním městě neobstojí - město je jeho záměrný i nezáměrný produkt. Přitom ale jeho zdejší nadvláda není absolutní a jeho nepříznivé vlivy nelze přehlížet.

A také nemá smysl démonizovat dvě hlavní městské aktivity lidí - urbanismus včetně developerské (postaru investorské) činnosti a bydlení včetně dopravy a rekreace. Radikální alternativu k nim nemáme. Město přírodu neodmítá - potřebuje ji co nejblíž. Někdy jsou požadavky naivní (tradují se stížnosti na ranní zpěv ptactva), na druhé cit pro přírodu ve městě strmě stoupá, zatímco na venkově se zánikem selské zkušenosti spíš odumírá.

Ukázněné procházky v městských parcích či chráněných územích přestávají lákat, žádá se svobodná možnost interakce a k ní je ideální využít, co nabízí vágní prostor městské divočiny. Ještě před několika lety byly exkurze na neudržovaná místa periferie navštěvovány řídce, s převahou nostalgie u starší generace a novoromantismu u mladé. Dnes zcela překvapivě převažují běžné rodiny s dětmi, které tu nacházejí zážitek i poučení a často se vyslovují pro hledání střední cesty mezi samovolným vývojem, řízenou ochranou a kulturní transformací takových míst.

Že to funguje i v ochranářské praxi, je vidět např. ze zapojení veřejnosti do údržby bývalého vojenského prostoru Mladá. Disturbační zásahy milovníků terénních aut či historických vojenských vozidel a podívaná s tím spojená budí napříč veřejností i zájem o ochranu přírody včetně konkrétních podrobných znalostí. S někdejším ochranářským aktivismem dobrovolníků jednostranně zaměřených na zručnost v hubení (např. neofytů) je to nesrovnatelné.

O touž zarůstající plochu mezi průmyslovým areálem a nákupním centrem se zajímá - pokud ne developer - kromě ochrany přírody také místní správa, urbanistika, komunální ekologie, sadovnictví, někdy i památkářství. Při veřejných diskusích se argumentuje jak přírodností a potřebou volné, pravidly nevázané rekreace, tak i bezpečností a hygienou.

Je patrné, že kde dosud ochrana přírody spíše soutěžila s ostatními zájmovými skupinami o kompetence, měla by spíše fúzovat a hledat společná řešení. Prozatím však u nás převládají pohodlné dohody o „zkvalitnění prostředí“, z nějž se tu běžně stává účelová fráze a vlastně lež. Ochranářský koncept městské přírody se teprve rodí. Proto bude vhodné nejprve prověřit tradičně vžité přístupy a jejich východiska (podotýkám pro ty, kdo si raději uchovávají silný a jednoduchý názor a myšlení jim v tom brání).

tags: #biotopy #městské #přírody #definice

Oblíbené příspěvky:

• Chudoba v ČR
• Statistiky komunálního odpadu
• History of Nature Protection in Czechoslovakia
• Česká televizní produkce
• Cestování na Island za přírodou