Kolik stromů vysadit pro řešení klimatické změny?

Klimatická změna a globální oteplování jsou jedny z největších výzev, kterým čelí naše planeta. Klíčovým hráčem v boji proti těmto problémům je příroda sama, zejména stromy.

Stromy nejen poskytují kyslík, který dýcháme, ale také hrají klíčovou roli v ukládání oxidu uhličitého (CO2), jednoho z hlavních skleníkových plynů přispívajících ke globálnímu oteplování. Stromy mají jedinečnou schopnost absorbovat CO2 prostřednictvím fotosyntézy, při které přeměňují CO2 a vodu na kyslík a glukózu.

Absorpce CO2 stromy

Množství CO2, které strom může uložit, závisí na několika faktorech, jako je druh stromu, jeho věk, velikost a růstové podmínky. Průměrně může jeden zralý strom absorbovat přibližně 22 kilogramů CO2 ročně. Například, strom, který žije 40 let, může uložit zhruba 880 kilogramů CO2.

Absorpce u stromu končí či se výrazně zpomaluje v momentě, kdy je plně vzrostlý. Během toho se však obvykle dřevo zpracuje, například do nábytku.

Ve výpočtu množství záleží na mnohých faktorech jako jsou růst stromu, umístění, podmínky pěstování, dostupnost vody, sluneční světlo, místní klima, půdní živiny a podobně. Nepochybně závisí také na druhu stromu, jelikož se liší jejich hmotnost a jiné.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Dle webu www.ecotree.green má například běžný topol váhu přibližně 400 kg/m3, borovice 1000 kg/m3 a eben až 1400 kg/m3.

Vysvětlení a snahu o výpočet pro zodpovězení otázky, kolik oxidu uhličitého absorbují stromy za jeden rok, přináší článek How much CO2 does the tree absorb dostupný na webu www.onetreeplanted.org. Ti pro svůj výpočet využívají průměrnou hustotu výsadby, která vychází na 1000 stromů na hektar půdy, s konzervativním odhadem uhlíku na hektar, tedy pracují s předpokladem, že průměrný strom pohltí přibližně 10 kilogramů neboli 22 liber CO2 ročně za první rok.

Jak je již výše zmíněno, absorpce CO2 končí v momentě, když strom dospěje, avšak les ve svém přirozeném stavu stále dodržuje jakousi rovnováhu. Mrtvé stromy se rozkládají a při jejich tlení pozvolna uvolňují oxid uhlíčitý, který absorbovaly, ale jsou nahrazovány stromy novými, které jej pro změnu absorbují zpět. V důsledku toho docházíme k tomu, že pokud není les obhospodařován, je celkový úbytek uhlíku v lese nulový.

Srovnání s emisemi z automobilů

Automobily jsou jedním z hlavních zdrojů emisí CO2, zejména kvůli spalování fosilních paliv, jako je benzín a nafta. Průměrné osobní auto vypustí přibližně 4,6 tuny CO2 za rok, ale třeba v případě České republiky a průměrného ročního nájezdu lehce nad 10 tisíc km jsme spočítali, že to vychází na 1,37 tuny CO2 za rok.

Když to srovnáme, jeden strom by potřeboval přibližně 200 let, aby absorboval stejné množství CO2, které průměrné auto vypustí za jediný rok. V českých podmínkách by to pak bylo téměř 60 let. A teď si spočítejte, kolik takových stromů by bylo potřeba v součtu na všechna auta a krát každý rok, co jsou provozovaná.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Výsadba stromů jako řešení?

Výsadba stromů je jedním z nejefektivnějších a nejpřirozenějších způsobů, jak bojovat proti klimatické změně. Každý nový strom, který vysadíme, pomáhá absorbovat CO2, zlepšuje kvalitu ovzduší a poskytuje útočiště pro divokou zvěř. Jeden strom může za svůj život uložit několik tun CO2, což je úžasný příspěvek k ochraně naší planety. Nicméně, ve srovnání s emisemi CO2 vypouštěnými automobily je to jen kapka v moři. Proto je klíčové nejen sázet více stromů, ale také přijmout další opatření ke snížení našich emisí.

Sázet stromy může každý z nás. To vše by bylo ze strany politiků jistě chvályhodné, kdyby ovšem z jejich strany nešlo jen o marketingové kličky, které zastírají pravou podstatu problému. Ale politici, především ti, kteří nyní sedí ve vládě, mohou a hlavně musejí dělat mnohem víc. Musejí především zavírat uhelné elektrárny. Jako příklad nejlépe poslouží elektrárna Počerady, která je největším zdrojem CO2 v republice a zároveň je v situaci, že ji můžeme uzavřít.

Elektrárna Počerady ročně vypustí 5,5 milionů tun CO2. Kdybychom chtěli roční emise elektrárny vyvážit a uložit (odborně řečeno offsetovat) ve stromech, potřebujeme vysadit les, který bude růst 30 let a bude mít celkem 19 milionů stromů. Což na plochu činí zhruba rozlohu Ostravy nebo o něco více než je rozloha ⅓ Prahy.

Celková čísla ročních emisí CO2 ještě jasněji prokazují, jak se politici snaží sázením stromů odklonit pozornost od reálných kroků pro řešení klimatické krize, na které jim schází odvaha. Pokud bychom chtěli offsetovat celkové roční emise ČR ve formě stromů, potřebovali bychom každý rok vysázet astronomických 450 milionů stromů, které se dožijí 30 let. A zde již narážíme na limity naší republiky. Pro takové množství stromů bychom ročně potřebovali teoreticky osadit zhruba 5,7 % rozlohy republiky. Ve skutečnosti by to však muselo být skoro 2x více, neboť na velké části republiky již les existuje nebo jsou zde stavby, vodní plochy a podobně. Šlo by tedy o 11 % volné plochy.

Reálné řešení klimatické krize má jasné řešení - přestat pálit fosilní paliva. Sázet stromy je důležité adaptační opatření a je v silách každého z nás strom zasadit, a podílet se tak na řešení klimatické krize. Politici ale mají v rukou mnohem významnější nástroje. Mohou začít směřovat naši republiku ke konci spalování uhlí.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Třicet let starý strom má podle růstové křivky objem cca 0,25 m3, a tudíž má váhu 185 kg, což odpovídá cca 92,5 kg C a to znamená, že uloží asi 290 kg CO2 za třicet let od vysazení. Tudíž pro zachycení ročních emisí Počerad (5.5 mil t CO2) je třeba cca 19 milionů stromů rostoucích třicet let. Hustota stromů ve věku 30 let je 1000 kusů na hektar.

Roční emise ČR jsou 130,35 milionů tun. Ve výpočtu jsme použili smrkový porost, roste relativně rychle a má jasné tabulkové hodnoty.

Zároveň jsme nepočítali s kalamitami, extrémy počasí a dalšími aspekty, které růst lesa mohou dlouhodobě ovlivnit. Ačkoli je nutné brát výpočet s rezervou, nesmyslnost sázení stromů prezentované jako řešení klimatické krize různými politiky je na první pohled jasná.

Alternativní řešení

Klimatické přínosy výsadby stromů se podle nového výzkumu zřejmě dost přeceňují. Autoři studie navrhují způsoby, jak rychle zajistit, aby lesy plnily roli pohlcovače nadbytečného uhlíku lépe a účinněji.

Podle nich by stačilo jen „ozelenit“ oceány, respektive stimulovat růst řas. Což by se mělo podařit relativně snadno, s nesrovnatelně menším vynaložením energie a zdrojů. Jak? Pohnojením vodní hladiny aerosolem, obohaceným o prvek železa. Tento geoinženýrský přístup tu přitom není poprvé. V devadesátých letech jej v menším měřítku King s úspěchem ozkoušel.

Ano, pohnojení oceánů by skutečně mohutně stimulovalo růst řas, které by v přímé reakci absorbovaly oxid uhličitý z atmosféry. Stejně jako stromy, jen v čase násobně kratším. V horizontu týdnů.

Kingův nápad by mohl mít ještě jeden příznivý efekt: nárůst řas a planktonu by vedl k navýšení počtů ryb, tím, že by nastartoval trofickou kaskádu o nejméně náročný zdroj potravy.

Nicméně, ne každý sdílí jeho nadšení. Watson se navíc obává, že snížení koncentrace kyslíku pod hladinou by naopak mohlo vést k nárůstu rozkládající se biomasy, a tím fakticky ke zvýšení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.

Oba, King i Watson se ale shodují, že žádné, byť geoinženýrské řešení, nemůže plně zastat onu první linii boje proti klimatickým změnám.

Co můžeme dělat?

Většina planety se zavázala, že dosáhne takzvaných nulových emisí. A právě proto se, aby se cíle, na nichž se shodlo 135 zemí, podařilo splnit, musí oxid uhličitý z atmosféry odsávat.

Podle výše uvedené studie se zalesňování potýká s tím, že na půdu, na níž mohou růst lesy, stojí frontu další zájemci. Ať už je to růst měst, nebo poptávka po zemědělské půdě, jde o oprávněné zájmy občanů daných států. Ti logicky chtějí levnější bydlení a lacinější potraviny, což využití lesní půdy umožňuje.

Zalesňování ale může také představovat riziko pro biologickou rozmanitost a ekosystémy, pokud se používají nesprávné druhy stromů nebo se vysazují na nesprávných místech. Snaha o „papírové splnění“ cílů, tedy vysazení „čehokoliv kdekoliv“ jen proto, aby se dal odškrtnout nějaký cíl slíbený politiky, může přinést víc problémů než prospěchu.

Vyloučili také oblasti, kde by zalesňování mohlo zhoršit globální oteplování. Může to znít nesmyslně, ale stromy opravdu mohou oteplovat. Je to tím, že efekt tmavšího povrchu stromů může mít v některých podmínkách větší vliv než chladící účinky. Typickým příkladem je výsadba lesů v zasněžených oblastech, protože tmavé koruny stromů absorbují více tepla než sníh, který teplo odráží.

Dalším negativním vlivem, který museli vědci vyloučit, je přílišná spotřeba vody, kterou stromy z krajiny odsávají. Z modelu tedy odstranili oblasti, kde by spotřeba vody rostoucími stromy snížila průtoky vodních toků o pět a více procent.

„Zjistili jsme, že přibližně 389 milionů hektarů by mohlo být potenciálně využito k zalesňování. To je přibližně polovina některých předchozích odhadů,“ napsali.

Přibližně devadesát procent závazků ale přijaly země s nízkými a středními příjmy, kde je půda pro zalesňování omezená.

Přibližně devadesát procent závazků ale přijaly země s nízkými a středními příjmy, kde je půda pro zalesňování omezená. Například přibližně polovinu půdy určené pro zalesňování přislíbily africké země. Jenže ty obsahují jenom asi čtyři procenta globální plochy, která je vhodná pro zalesňování.

Pokud by byly stromy vysazeny na 389 milionech hektarů, které studie popsala jako vhodné pro zalesňování, mohlo by se do roku 2050 každoročně uložit přibližně 4,9 miliardy tun oxidu uhličitého. Pokud by se zalesňovala jen území definovaná v závazcích jednotlivých zemí, tak by množství uloženého CO2 kleslo na přibližně 1,5 miliardy tun. Snížení emisí fosilních paliv tedy zůstává primárním nástrojem pro boj proti změně klimatu.

„Země s vysokými příjmy musí vyčlenit více půdy na cíle zalesňování. Musí také poskytnout finanční prostředky zemím s nízkými příjmy na zalesňování,“ popisují autoři základ změn, které by měly fungovat nejlépe.

Peníze jsou podle nich obecně dobrým základem - vědci doporučují například programy, které odměňují vlastníky pozemků za výsadbu stromů a jiné aktivity zaměřené na obnovu přírody. „Přímé zapojení místních komunit a domorodých obyvatel podpoří širší provádění programů zalesňování.

Za posledních pět let přibylo do polí a měst přes 4,3 milionu stromů. Zmapovali to odborníci z iniciativy Sázíme budoucnost, která právě před 5 lety vznikla na podporu ozdravení české krajiny a zvýšení její odolnosti na zhoršující se dopady změny klimatu. Jedná se o bezmála 640 tisíc stromů více než vloni. Do výsadbových akcí se podařilo zapojit přes 106 tisíc dobrovolníků a dobrovolnic, kteří od roku 2019 osázeli 8 854 míst po celé České republice. Jen za poslední rok jsme zmapovali na osmnáct set výsadbových akcí.

Jednou z takových výsadeb na jaře loňského roku podnikli místní v obci Hlavatce na jihu Čech. Zastupitelé v Hlavatcích v loňském roce dostali nápad, že by vysadili za každé narozené dítě v obci jeden strom, který by opatřili cedulkou se jménem sázejícího a datem výsadby. Když však našli na webu výzvu Nadace Partnerství, rozhodli se využít této výzvy a rovnou vysadit stromy i za děti, které již v obci bydlí. Místní myslivci, rybáři, hasiči i ženy z Červeného kříže se navíc rozhodli navíc vysázet ovocno-listnatý sad u cesty do obecního lesa, aby si děti za pár let mohly na procházce utrhnout ovoce a sníst ho na nově vybudované lavičce. A že má obec 150 obyvatel, tak rovnou vysadili 150 stromů.

Díky spolupráci se Státním fondem životního prostředí, který se rozhodl přidat ke každé koruně od firemních i individuálních dárců Nadace Partnerství jednu další na stromy, se podařilo podpořit jednotlivce i komunity v sázení celkem 16,2 miliony korun. Ministerstvo životního prostředí, pod které Fond spadá, bylo od začátku jedním z klíčových spoluiniciátorů a partnerů celé myšlenky Sázíme budoucnost.

Stromořadí ve městech mají obrovskou hodnotu a nezastupitelné místo. Proto připravujeme v novele Zákona o ochraně přírody a krajiny jeho zrovnoprávnění s technickými sítěmi. Stromy tak budou mít své ochranné pásmo stejně jako elektřina, vodovod nebo plynovod.

Krajinné prvky, jako jsou třeba stromořadí, mají pozitivní vliv na odolnost krajiny vůči působení eroze. Aktuálně musejí zemědělci, kteří chtějí vysadit stromy, platit za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Tuto bariéru chceme v novele zákona odstranit a podpořit tak realizaci krajinných prvků a přispět k obnově pestrosti zemědělské krajiny.

Nejoblíbenějším typem výsadby jsou již tradičně aleje, které vznikají podél polních cest, silnic, toků řek nebo stíní a pomáhají s vedrem v ulicích. Nejaktivnější jsou podle statistik v sázení samosprávy a veřejné instituce, stovky akcí ale každoročně zorganizují občané sami nebo skrze spolkovou činnost. Právě akce obcí a občanské společnosti jsou také nejoblíbenějšími co do počtu zúčastněných dobrovolníků. Nejaktivněji se do ozeleňování pustili ve středních Čechách a na jižní a severní Moravě.

Klimatická změna má mnoho negativních důsledků, které můžeme již dnes vidět v naší zemi. Trvalé sucho ohrožující úrodu zemědělců a naše lesy, klesající hladiny podzemních vod, tropické dny a noci ve městech, která se stávají neobyvatelnými.

Lesy chladí. Tvoří mraky. Tlumí výkyvy hydrologické i klimatické!

Populární téma sázení stromů by ale v diskusi nemělo zastínit další, neméně důležitá témata, například ochranu existujících stromů a ekosystémů. Už vůbec by pak nemělo být vnímáno jako alternativa snižování emisí. Řešení klimatické krize spočívá zejména v rychlé dekarbonizaci.

Sázejme správné stromy na správném místě a pečujme o ně. Chraňme vzrostlé a staré stromy, protože poskytují nenahraditelné služby lidem i krajině. Vzrostlé stromy potřebujeme také ve městě, které pro ně ale není vhodným prostředím. Musíme tu stromům zajistit místo, kvalitní půdu, dostatek vody a pravidelnou odbornou péči.

Stromy ukládají uhlík nelineárně - do senescentního věku, a ve stáří už ho v biomase přibývá málo a spíše ho stromy udržují.

Česko je zavázáno společným cílem EU dosáhnout klimatické neutrality nejpozději do roku 2050, samo ale vlastní cíl klimatické neutrality nepřijalo. Klimatická koalice se shoduje, že rok 2050 musí být nejzazším termínem pro dosažení klimatické neutrality i v ČR, k výraznému snížení emisí musí ale dojít mnohem dříve.

tags: #kolik #stromů #vysadit #pro #řešení #klimatické

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat pytle na odpadky Pepco
• Únik do klidu v českých hotelech
• Kam s elektroodpadem Roudnice?
• Výchova k ochraně životního prostředí
• Fungování Matky Přírody z pohledu neurovědy