Bipolární Porucha: Rizikové Faktory a Komplexní Přehled

Bipolární porucha, známá také pod dřívějším názvem manio-depresívní psychóza, je onemocněním mozku při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od normálních výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady u bipolární poruchy neobvykle těžké. Bipolární poruchou trpí kolem 1 % populace.

Bipolární afektivní porucha je duševní onemocnění, se kterým je ročně v ČR diagnostikováno až 2 000 lidí. V současnosti jím trpí přes 11 tisíc lidí (2021). Onemocnění je také známo jako maniakální deprese, maniodepresivní psychóza či maniodeprese. Bipolární afektivní porucha patří mezi poruchy nálady, ale příčina jejího vzniku je bohužel v tuto chvíli stále neznámá.

Hlavní charakteristikou bipolární afektivní poruchy je střídání období tzv. Tyto změny se střídají po tzv. cyklech. Při bipolární afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Tomuto onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem.

Projevy Bipolární Poruchy

Bipolární porucha se projevuje výrazným kolísáním nálady - od neobvykle "dobré" nebo podrážděné až po smutek a beznaděj. Takové výkyvy se mohou cyklicky opakovat. Období mánie a deprese narušují chování, uvažování, často postihují chuť k životu. Mírná nebo střední úroveň mánie se nazývá hypománie. Hypománie bývá pacientovi příjemná a u některých může znamenat i zvýšení produktivity a užitečnosti. Je nebezpečí, že neléčená hypománie přejde do mánie nebo deprese.

U některých osob se mohou příznaky mánie a deprese objevovat v jednom období společně, potom mluvíme o smíšeném bipolárním stavu. Někdy se mohou při těžké epizodě mánie nebo deprese rozvinout i další psychické příznaky jako např. halucinace (nerealistické sluchové, zrakové či jiné vjemy) a bludy (nereálná přesvědčení, na kterých pacient trvá). Bludy velmi často souvisejí s poruchami nálady - například blud o vlastní grandiozitě ("jsem král vesmíru") může provázet epizodu mánie.

Čtěte také: Emisní problémy a řešení

Fáze Bipolární Poruchy

• Mánie: Mánie se projevuje nezvykle dobrou náladou, euforií až hyperaktivitou. U osob v mánii se objevuje také impulzivita, která často vede k různým nečekaným a extrémním rozhodnutím (ať už po finanční stránce - osobní bankrot, či například vztahové - rozvod, nebo sexuální). Dále se může vyskytnout nespavost, výrazný nárůst sebevědomí (až megalomanie), hlasitá a těžko přerušitelná řeč a agresivita.
• Hypománie: Vyskytuje-li se člověk v hypomanickém období, má chronicky nadnesenou a dobrou náladu, nadměrné množství energie, zvýšenou psychickou i fyzickou aktivitu a obecně se cítí být v dobré kondici. Tyto známky se projevují i u pacientů, kteří jsou jinak ostýchaví, stydliví a zdrženliví. Osoba postižená tímto duševním onemocněním nepociťuje v tomto období potřebu spánku a stav ospalosti. Začátek tohoto období přichází celkem náhle bez jakýchkoliv varovných signálů a je pacientem většinou dobře snášen.
• Deprese: Deprese je charakteristická smutnou (depresivní) náladou, zpomaleným duševním i fyzickým tempem a snížením zájmu o své okolí. U osob v depresi se také objevuje snížení energie, porucha koncentrace a paměti a snížení chuti k jídlu. Tito lidé se často vyhýbají společnosti, jsou málomluvní a své pocity a myšlenky raději před světem skrývají. Často dochází k úplné rezignaci, kdy člověk ztratí jakýkoliv zájem, aktivitu a iniciativu.

Rizikové Faktory Bipolární Poruchy

Protože bipolární porucha má vazbu na některé rodiny, je pravděpodobná genetická dispozice k onemocnění. Můžeme tedy předpokládat existenci genů pro bipolární poruchu. Pokud by bipolární porucha byla vyvolána jen genetickými faktory, potom by u jednovaječných dvojčat, z nichž jedno trpí bipolární poruchou, muselo zákonitě onemocnět i druhé dvojče. Lékařské studie to však nepotvrzují.

K rizikovým faktorům pro rozvoj bipolární poruchy patří mimo jiné diagnóza bipolární poruchy jiného u člena rodiny, těžká deprese v dětském nebo mladém věku, rychlé střídání nálad a zneužívání návykových látek. Lidé trpící bipolární poruchou mají vyšší riziko rozvoje dalších duševních onemocnění (např. úzkostné poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy nebo poruchy osobnosti) i tělesných onemocnění (např. onemocnění srdce, diabetes nebo migréna).

Bipolární afektivní porucha patří mezi psychické poruchy, u kterých je obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být dědičný, a tudíž, že je vázaný na geny. Avšak je nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy (predispozice) k určitému onemocnění a nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje s bližším příbuzenským vztahem. Ku prospěchu vám může být zdravý životní styl, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek.

Genetické faktory se na vzniku onemocnění podílejí v sedmdesáti až osmdesáti procentech. Nejde však o žádný jednoduchý typ dědičnosti. Studie odhalily poměrně velké množství genů, které v určité kombinaci s nepříznivými vlivy prostředí dávají bipolární poruše vzniknout. Mezi vlivy prostředí patří především vysoký stres, konzumace drog a alkoholu.

Diagnostika Bipolární Poruchy

Při stanovení diagnózy bipolární poruchy je nejprve důležité vyloučit jiná onemocnění a psychické poruchy jako schizofrenii apod. Pro stanovení konkrétní diagnózy je nutná přítomnost určitého počtu příznaků, které jsou uvedeny v diagnostických směrnicích. Vedle jejich posouzení probíhá odběr anamnézy. Dále se využívají různé specializované testy či stupnice.

Čtěte také: Jak opravit poruchu znečištění u Peugeotu?

Kromě pečlivého odběru anamnézy a posouzení příznaků může vyšetřující lékař použít i různé specializované testy či stupnice (např. Altman Self-Rating Mania Scale nebo Bech-Rafaelsen Mania Rating Scale). Stanovení diagnózy i léčebného plánu závisí i na výsledcích tělesného vyšetření a laboratorních nálezů.

Bipolární poruchy se klasifikují podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Pro stanovení této diagnózy se v pacientově anamnéze musí objevit alespoň dvě jednoznačné, zřetelně vymezené epizody. Zvláštní formou bipolární poruchy je tzv. „rapid cycling“, kdy změny mezi manickou a depresivní epizodou nastávají obzvláště často (více než čtyři v průběhu jednoho roku).

Od bipolární poruchy je třeba odlišit samostatnou depresi a cyklotymii (přetrvávající nestabilitu nálad s fázemi lehké deprese a lehce zlepšené nálady). Je třeba vyloučit také schizofrenii nebo organické příčiny. Kromě toho mohou podobné stavy vyvolávat také některé léky (např. hormonální přípravky, antidepresiva).

Léčba Bipolární Poruchy

Pokud je bipolární porucha správně léčena, mohou postížení prožívat produktivní život. U většiny pacientů, včetně těch s těžkou formou onemocnění, je možné dosáhnout stabilizace stavu. U většiny nemocných jsou lepší výsledky při trvalém podáváním léků než při jejich nasazování a vysazování. Tzv. stabilizátory nálady jsou léky, které se podávají pro omezní výkyvů nálady u bipolární poruchy. Existuje jich řada typů. Nejstarším stabilizátorem nálady je lithium. Zejména v léčbě komplikovaných pacientů jsou účinná některá antiepileptika - zejména valproát a karbamazepin. Předepisující lékař sleduje pacienta také s ohledem na možné nežádoucí účinky.

Léčba BAP spočívá především v užívání léků a následně i v podpůrné psychoterapii. Obecně je velmi důležité informování pacienta o povaze onemocnění a hledání možných spouštěčů epizod.

Čtěte také: Příčiny poruch motoru a emise

Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních, manických, popř. hypomanických příznaků. Dlouhodobým cílem je omezení dalších epizod, resp.

Při léčbě bipolární poruchy se nejvíce osvědčuje kombinace léků a psychoterapie.

Metody Léčby

• Farmakoterapie: Vedle stabilizátorů nálady může psychiatr přidat další léky, například k léčbě epizod mánie nebo deprese. Obvykle se užívá tzv.
• Psychoterapie: Psychoedukace dává pacientům s bipolární poruchou informace o podstatě nemoci a její léčbě, jak včas rozpoznat příznaky návratu onemocnění atd. Rodinná terapie je zaměřená na snížení napětí v rodině.
• Elektrokonvulzívní terapie: V případě, že farmakoterapie, psychosociální léčba a jejich kombinace není dostatečně účinná, může se zvažovat elektrokonvulzívní terapie. Elektrokonvulzívní terapie je velmi účinná v léčbě těžkých depresí i mánií. Na druhé straně, v minulosti byly pozorovány nežádoucí účinky - poruchy paměti.

tags: #bipolární #porucha #rizikové #faktory

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zóny Francie
• Česká environmentální legislativa
• Emise elektronů
• Inspirace pro svatbu v přírodě
• Třídění odpadu po rekonstrukci: Průvodce