Bobr evropský: Návrat a výzvy v české přírodě

Návrat bobra evropského (Castor fiber) do české krajiny poskytuje řadu ekologických přínosů, avšak současně i různé typy konfliktů, a to jak s lidskými aktivitami v krajině, tak i s postoji a emocemi, které tento druh u lidí vyvolává.

Ekologické přínosy a konflikty

Ačkoliv má bobr u mnohých lidí pověst nevítaného škůdce a v dnešní kulturní evropské krajině je někdy považován za zbytečný a nežádoucí druh, jeho pozitivní dopad na krajinu je nezanedbatelný (Vorel & Korbelová 2016). Schopnost tvorby mokřadů a vodních ploch v okolí vodních toků výrazně napomáhá k zadržování vody v krajině a pozitivně ovlivňuje hydrologickou bilanci (Cunningham et al. 2006). Biotopy vzniklé bobří činností napomáhají k udržení či zvyšování biodiverzity mokřadních ekosystémů a na ně vázaných druhů živočichů a rostlin (Westbrook et al.

Na jaře zveřejnila Státní veterinární správa ČR upozornění na možné problémy, které mohou bobři působit, když se v některých místech přemnoží. Reagovala tak na informace o množící se populaci bobrů v našich zemích, které se už objevily v tisku a televizích. Zpráva konstatovala, že přemnoží-li se populace bobrů, mohou zvířata svými norami a stavbami poškozovat hráze rybníků i protipovodňové hráze - nádržemi, které vznikají zatarasením vodních toků pokácenými stromy, mohou znehodnocovat zemědělskou půdu. Dostanou-li se až do měst, kácejí i stromy v parcích.

Historie a současnost bobra v ČR

Bobr evropský byl v našich končinách zcela vyhuben v 19. století, v současné době se do přírody znovu vysazuje. Na počátku 90. let bylo do přírody vráceno několik párů bobra evropského v Chráněné krajinné oblasti Litovelského Pomoraví. V současné době se u nás podél řeky Moravy šíří kanadští bobři, původem z reintrodukce (znovuvysazení) v národním parku Heimberg v Rakousku anebo ze sousedního Bavorska.

Bobr se v minulosti lovil nejdříve pro chutné maso, později pro kvalitní kožešinu. Ceněno bylo bobří sádlo i bobří pohlavní žlázy. Dnes se o bobrech hovoří proto, že v některých oblastech jsou jejich počty na hranici populační exploze. A vzhledem k tomu, že bobr je přísně chráněný a nemá přirozeného nepřítele - je totiž dlouhý až 1 metr, váží až 30 kilo a je vyzbrojen pořádnými zuby - mohou problémy eskalovat. Rozrůstající se populace mohou poškozovat polní porosty, hráze, stromy atd. Bobr je u nás, i když zde kdysi žil, přece jen nové zvíře, a proto je třeba zvážit všechna rizika, i veterinární, například možné šíření nemocí hlodavců - tularémie, brucelózy a jiných nebezpečných onemocnění.

Čtěte také: Vše o kompostování

Zdá se tedy, že je nejvyšší čas vytipovat pro chov bobrů vhodné oblasti, v místech přemnožení zvířata odchytávat - zejména tam, kde působí škody, například na ochranných protipovodňových hrázích, sadových a polních porostech - a do vytipovaných oblastí je přemísťovat. Ovšem v zemědělsky využívané krajině takových oblastí mnoho není. Zřejmě to bude muset být pod kontrolou ministerstva životního prostředí.

Problém je i v tom, že v ČR není legislativně vyřešena náhrada škody a je proto reálné nebezpečí, že bude docházet k nezákonnému zabíjení či pytlačení bobrů těmi, jimž působí škodu, tj. zemědělci, majiteli lesů či rybáři.

Jak je vidět, prvotní nadšení z toho, že se na našem území bobr šíří, může mít i stinné stránky. Stanovisko veterinářů vyvolalo zájem médií, zemědělských odborníků i některých aktivistů, zabývajících se ochranou přírody.

Bobr a jeho vliv na krajinu

Bobr svojí prací pomáhá navracet toky do stavu, abychom s vodou v krajině začali lépe hospodařit. Bobři byli u nás vyhubeni v 18. století, do přírody se tedy vraceli v epizodách. S tím mohou nastat problémy z hlediska škod na lidských zařízeních.

Zatím si tam vybudovali bobří hrad a systém různých chodeb, takže začali zaplavovat okolní louky a krajinu. Bobři přibývají, migrují, nejen v Hradci, ale vlastně už po celé republice. Jsou to zvířata, která přišla například z Polska, část bobrů zase z Německa a postupně se sem natahují.

Čtěte také: Jak třídit kosmetiku

Ano, určitě je to tím. Velké řeky jsou takové migrační dálnice. Bobři ve východních Čechách byli na hranicích s Polskem v Orlickém Záhoří a postupně promigrovali až sem. Ale šíří se sem i z okolních oblastí. Řeky jsou pro ně dálnice.

Částečně ano, protože některé řeky máme zachovalé, zrovna Orlice je jedna z nejzachovalejších řek v České republice, která unikla tomu šílenému napřimování, které nám dnes odvodňuje krajinu a způsobuje povodně.

Rozhodně potřebujeme divočejší řeky, protože s vodou to bude pravděpodobně horší a horší z hlediska extrémů. Může jí být hrozně moc nebo zase naopak může chybět.

Ano, stát to chtěl dělat, akorát na to nemá finance a je zapotřebí spoustu razítek a papírování. Bobr nepotřebuje úřady, on se neptá a maká. Je to svým způsobem i ušetření peněz daňových poplatníků, byť samozřejmě to bude mít vedlejší efekt, že vzniknou nějaké škody zemědělcům, který tím budou trpět. Na druhou stranu i zemědělci potřebují, abychom měli v krajině dostatek vody, aby nebylo sucho. My všichni to potřebujeme.

Ano, přesně tak. Pokud má zemědělec někde vysazenou kukuřici a najednou má celé pole pod vodou, tak může začít pěstovat rýži. A možná, jak bude tepleji, tak i tohle bude řešení.

Čtěte také: Co s banánovými a citronovými slupkami?

Rozhodně ne a samozřejmě zemědělci by tím neměli trpět, měli by být nějakým způsobem kompenzováni. Když dostávají dotace právě na to, aby udržovali krajinu, tak i na tohle by se mělo myslet. Protože přínos bobra je opravu celospolečenský, my si to uvědomujeme. Velmi z nich mohou například profitovat rybáři, protože tím, že bobři kácí stromy do řek, tak podporují vodní život, zlepšují samočistící schopnost řek. Je tam prostě spousta pozitiv, o kterých se pořádně neví.

Rizika a ochrana bobra

Jelikož se populace bobra po dlouhé absenci teprve obnovují, je důležité porozumět faktorům ovlivňujícím jeho mortalitu. Každý druh je svým způsobem života a biologií náchylný k jiným typům rizik, a právě proto je přínosné tyto faktory u předmětného druhu analyzovat.

Na základě získaných informací v rámci předmětné studie, která analyzovala dosud nezpracovaná data, je možné identifikovat některá z hlavních rizik, kterým bobři v kulturní krajině čelí. Mezi tato rizika patří zejména silniční mortalita, která představuje významný faktor úhynu také u dalšího semiakvatického druhu - vydry. U vydry může silniční mortalita ovlivnit početnost celé populace v České republice.

Do záchranných stanic byli bobři nejčastěji přijati po pádu do jímek a dalších prohlubní, často v blízkosti toků či vodních nádrží (tabulka 1). Příčinou pádů mohou být obvykle umělé otvory vykopané v zemi, příkladem jsou meliorace v polích, které zvíře nevidí a nemá šanci se z nich samo dostat.

Obecně lze říci, že fragmentace biotopů a zejména migrační bariéry na tocích snižují prostupnost krajiny a nutí bobry migrovat po souši mimo vodní toky, což značně zvyšuje riziko zranění, úhynu či uvíznutí v uměle vytvořených objektech. Střety s dopravou byly druhou nejčastější příčinou příjmu a jsou popisovány u mnoha druhů jako jeden z vážných faktorů ovlivňujících mortalitu zvířat v přírodě (Borda-de--Água et al. 2014), která se může lišit v závislosti na čase a urbanizaci krajiny (Davies et al. 1987, Moore et al. 2023).

U bobrů představuje disperze mladých jedinců období s výrazně zvýšeným rizikem úhynu. Mladí bobři obvykle ve věku 2-3 let opouštějí rodičovské teritorium a vydávají se na dlouhé přesuny (Vorel & Korbelová 2016, Hartman 1997), přičemž jejich migračními cestami jsou převážně vodní toky. Toto období je energeticky náročné a během migrací jsou vystaveni zvýšené mortalitě, protože narážejí na řadu problémů. Kromě střetů s rezidentními jedinci je ohrožují zejména překážky na tocích, jako jsou jezy nebo neprostupné úpravy koryt, které je často nutí opustit vodní tok a hledat „obchvat“ po souši.

Nejvíce bobrů bylo vypuštěno zpět do přírody (tabulka č. 2), a to necelá polovina všech přijatých jedinců (46,67 %). Čtvrtina přijatých bobrů v počtu 31 (25,83 %) v záchranné stanici uhynula, pouze 6 bylo utraceno (5 %). Tato data naznačují velkou snahu pracovníků záchranných stanic ve spolupráci s veterinárními lékaři bobry ve většině případů zachránit.

Poměrně velký počet bobrů evropských se podařilo úspěšně vyléčit a vypustit zpět do přírody, tedy splnit hlavní cíl záchranných stanic. Nejvyšší úspěšnost byla u bobrů, kteří byli nalezeni v otevřených otvorech v zemi, což byl také nejčastější důvod příjmu. Zdá se tedy, že samotný pád nebývá příčinou těžkých úrazů či těch, které by byly těžko řešitelné a končily by úhynem či utracením. Při uvěznění zvířat v místech, odkud se nemohou dostat, je nejdůležitější zejména jejich včasný nález, kdy se předejde rozvoji vysílení a vyhladovění jedinců, což může vést k horší odpovědi organismu na následnou léčbu a pobyt v záchranné stanici.

Nejčastěji byly pro bobry fatální střety s dopravním prostředkem a pokousání. V případě poranění jiným zvířetem se může jednat o pokousání jiným bobrem, neboť tato zvířata jsou striktně teritoriální a případného soka ve vlastním teritoriu neváhají napadnout. Jejich zuby uzpůsobené pro hlodání kmenů dokáží způsobit závažná poranění.

Podle dostupných studií se na úhynu podílí přibližně jednou třetinou. Kadavery ležící na okraji silnice nebo u železniční trati lze ovšem nalézt podstatně snáze než bobry uhynulé v terénu nebo v norách.

Populační dynamika bobrů úvahy o případném lovu podporuje. V letech 2000 až 2009 stát zaplatil kompenzaci za vykázané, doložené škody způsobené bobrem téměř 30 milionů korun, po kormoránech a vydře třetí nejvyšší vyčíslené. Škody působené velkými šelmami a losem jsou rozhodně hluboko pod škodami bobřími.

Bobr je v České republice chráněným živočichem. K jeho ochraně zavazují ČR Bernská úmluva i unijní Směrnice o stanovištích. Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 se jedná o zvláště chráněný, silně ohrožený druh živočicha. Je přísně zakázáno škodlivě zasahovat do jeho přirozeného vývoje, zejména jej usmrcovat, zraňovat, rušit, chytat nebo chovat v zajetí, a to ve všech vývojových stadiích.

V tuto chvíli vstupuje do úvahy kategorie veřejného zájmu. Není dlouhodobě možné bobry chránit tam, kde v důsledku jejich činnosti vzniká riziko přímého ohrožení člověka. Tedy, není-li možné jiné řešení, bude rozhodně nutný zásah, v tomto případě zabránit šíření bobra do nejohroženějších oblastí.

Bobr v české krajině

Začneme vodními plochami v Česku, kde naleznete bobra evropského. Jsou jimi povodí Labe, Dyje, Odry, Moravy a Dunaje, řeky Mže, Radbuza, Křemelná, Úhlava, Desná, přítoky Ohře, různé potoky a nádrže nevyjímaje. Předpoklad je, že těchto lokalit bude stále přibývat. V roce 2008 bylo u nás asi 1 000 bobrů a v roce 2020 okolo 6 000 bobrů.

Do těch prvních patří vodní toky a nádrže s celým vodním systémem a komplexním ekosystémem sem náležejícím. Obdobně je na tom krajina zemědělská, která je namíchaná do krajiny lesohospodářské i sídelní. Těžební část kulturní krajiny je specifická, nicméně patří do kulturní krajiny stejně jako ostatní části kulturní krajiny. Zde všude naleznete více či méně kultivovanou flóru s více či méně závislou faunou.

Problémy spojené s přítomností bobra

Pokud si přečtete názvy řek, na kterých bobr zdomácněl a jeho současné početní stavy, pak to, že jste bobra ještě nepotkali, je dílem náhody a plachosti bobra. A to i v centru měst. Sám jsem ho už potkal několikrát, bylo dobře, že byl ve vodě a já na břehu. On je totiž poměrně dosti robustní a váha okolo 30 kilo nás vybízí k ostražitosti a je neradno mu zkřížit cestu. V Bělorusku 2013 smrtelně zranil rybáře, který se toužil s hlodavcem vyfotit. Nebyl ostražitý, byl pošetilý. Stejně tak ve Švýcarsku v roce 2017 zranil bobr dva lidi při koupání na řece Rýn. Letos na Labi nedaleko Ústí nad Labem pokousal vážně bobr plovoucího psa.

Výsledek? Úvaha města, že bude dobré psy venčit na vodítku a nepouštět do vody. Skvělý nápad. Nikde nepsali, zda Labe využívají i lidi k volnočasovým aktivitám, nota bene ten zabitý rybář nebyl ve vodě, ale na břehu na cestě. A přece to nevyšlo. Pokud má někdo místo zubů dláta zvící velikosti dlaně, je jeho kousnutí velmi nebezpečné.

Soužití není totiž jenom o možném riziku při setkání, ale také o obrovských národohospodářských škodách. Což není přece problém. Je to problém a veliký. I kdyby stát dokázal tyto škody refundovat, asi postrádá smyslu vychovávat jehňata, aby vám je roztrhal vlk a stát to zaplatil. Kde je smysl?

Stejně tak postrádám bonus nebo chcete-li přidanou hodnotu přemnožení bobra i v lokalitách, kde pravděpodobně nebýval ani v dobách dřevních. Nesmyslné zastírání problémů jako třeba, že bobr okusuje, či poráží jenom menší stromky nebo vytváří mýtiny, které prosvětlí vegetaci, je nesmysl nesmyslů. Omlazení a revitalizaci lesních porostů v lužních lesích, často i v bezzásahových zónách, řešíme nyní za pomoci bobra? Je to něco opravdu systémového? Tento porost ano, tento ne? Je zde bujná vegetace, přidáme bobra z míst, kde stromy padly za vlast? Kolik bobrů je dobře a kolik už špatně?

Když před léty na regulované Dyji mezi Podivínem a Bulhary shodil bobr první stromy, byl můj obdiv bezmezný. On se vrátil. Hurá!!! V současnosti z těchto velkých stromů okolo regulované Dyje nenaleznete ani jeden.

Ekonomické škody

Jenom na Moravě hovoří vodohospodáři o miliónových škodách. Co lesníci, zemědělci a další? Já se té rovnováhy s pomocí zmlazujících dřevin nemohu stále dopočítat. Stejně tak vznikají škody na ovocných sadech, hospodářských plodinách i vzácných dřevinách. V roce 2013 bylo v zámeckém parku v Lednici zničeno vzácných dřevin v hodnotě 7 miliónů korun. Stromy o stáří 150 a více let jsou jednoznačně nenahraditelné.

Mezi lety 2004 a 2014 vyplatil Krajský úřad Jihomoravského kraje náhrady za škody přes 68 miliónů. Plot okolo parku nebylo možné postavit díky odporu ochránců přírody, kvůli migraci fauny.

Řešení a úvahy

Přes všechna negativa zde sdělená zaslouží náš opravdový obdiv a tuším, že na vině není on, ale my. To je hluboká minulost. Nyní je to největší hlodavec v Evropě.Nicméně přírodovědci sami přiznávají, že někde byl vysazován zcela chaoticky a nepromyšleně, páchá škody na zemědělských plodinách, v sadech nebo třeba ve vzácných parcích a okrasných zahradách. Přes všechnu tuto diskuzi a jednotlivé názorové proudy si však zapamatujme, že je přísně chráněný naší i evropskou legislativou. To zvíře je veskrze vzácné a obrovsky zajímavé a naše diskuze není o vybíjení, ale smysluplné regulaci a hledání řešení obrovského problému, který jsme si sami vytvořili.

Zároveň je nezbytné věci řešit zavčas, pokud nechceme, aby je někdo řešil v hysterii vlastními silami, při případných majetkových újmách. Zda byl však otráven, zabit nebo uhynul přirozenou smrtí, můžeme jen hádat.

Přehled škod způsobených bobrem a náhrad

Následující tabulka shrnuje přehled škod způsobených bobrem a vyplacených náhrad v různých organizacích:

Státní Agentura ochrany přírody a krajiny postupně vypracovala dva Plány péče, z nichž první z roku 2005 nebyl nikdy přijat. V první z nich (A) je bobr vítán a podporován a k jeho lovu by mělo docházet jen ve výjimečných případech. Ve druhé, přechodové zóně (B) je bobr sice tolerován, zároveň ale nemá dojít k vytvoření plošného osídlení. Ve třetí, rizikové (C), je přítomnost bobra označena za nežádoucí.

tags: #bobřík #patří #do #přírody #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíly kámen vs. živá příroda
• Nezabezpečená Wi-Fi
• Montáž konusového těsnění
• Sledujte znečištění ovzduší pomocí aplikace
• Agroekologie na Jihočeské univerzitě