Hodnocení hydromorfologie toků a její ekologický význam v České republice

V roce 2012 byl za kyperského předsednictví Radě EU v Limassolu představen Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy, stručně označený pracovníky Evropské komise jako „Blueprint“ (dále BP). Byl prezentován jako zásadní dokument, který přispěje ke zrychlení aktivit k plnění cílů Rámcové směrnice o vodách (2000/60/EU, dále RSV).

Úvodem BP je uvedeno: „cílem tohoto plánu na ochranu vodních zdrojů Evropy, založeného na rozsáhlém hodnocení stávající politiky, je odstranit překážky, které brání opatřením na ochranu vodních zdrojů Evropy. Plán vychází z množství informací a analýz včetně zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o stavu vod, posouzení plánů povodí jednotlivých členských států provedeného Komisí, přezkumu politiky pro řešení nedostatku vody a sucha a kontroly efektivity politiky EU na ochranu vnitrozemských vod. Kromě toho je k plánu připojeno posouzení dopadů. Plán je založen na rozsáhlých veřejných konzultacích, které probíhaly jak v rámci jeho tvorby, tak v rámci kontroly efektivity a zahrnovaly širokou veřejnost, zúčastněné strany, členské státy i jiné instituce a orgány EU. Plán uznává, že vodní prostředí jsou v rámci EU značně různorodá, a nenavrhuje tedy žádné univerzální řešení, což je v souladu se zásadou subsidiarity.

Dále v textu bylo uvedeno: „RSV si stanoví za cíl dosažení dobrého stavu do roku 2015. Tento termín se blíží. Zpráva agentury EEA o stavu vod i posouzení plánů povodí jednotlivých členských států podle RSV, které provedla Komise, se shodují na tom, že tento cíl pravděpodobně dosáhne o málo více než polovina (53 %) vod EU. Pro zachování a zlepšení evropských vod jsou tedy zapotřebí další významná opatření. Hlavní příčiny negativních vlivů na stav vod jsou vzájemně propojeny. Patří k nim změny klimatu, využívání půdy, hospodářské činnosti (…) více částem EU hrozí riziko nedostatku vody a vodní ekosystémy, na jejichž službách naše společnosti závisí, mohou být zranitelnější mimořádnými jevy, jako jsou povodně a sucha. Abychom uchránili zdrojovou základnu pro život, přírodu a hospodářství a abychom ochraňovali zdraví lidí, je nezbytně nutné tyto problémy řešit. Cílem BP je zajistit udržitelnost všech činností, které mají dopad na vodu, a tím zabezpečit dostupnost kvalitní vody pro její udržitelné a spravedlivé využívání. Tento cíl je již různými způsoby zakotven v požadavcích RSV, ovšem BP umožní dosáhnout tohoto cíle překonáním různých překážek. V závislosti na tom, jak budou členské státy při řešení nedostatků nápravnými opatřeními pokračovat, mohou být uplatněna nezbytná řízení pro neplnění povinností.

Z prvního tematického okruhu vyplývá, že nejrozšířenější negativní tlak na ekologický stav v EU (v 19 členských státech) působí změny vodních útvarů přehradami pro výrobu elektrické energie či vodní dopravu, odvodňování půdy pro zemědělství a hrázemi na protipovodňovou ochranu. Tzv. hydromorfologické tlaky, které postihují přibližně 40 % vodních útvarů, je nutné eliminovat nejen u nových vodních staveb, ale omezit je modernizací stávajících staveb.

Nicméně opatření a přístupy k řešení, které BP obsahuje, jsou postupně uváděny do života a EK je prosazuje, i když jinými mechanismy, než byly avizovány při jeho přijetí. Nejviditelnějším příkladem je strategie European Green Deal, vložení požadavků RSV do Programu rozvoje venkova, tlak na zajištění ekologických průtoků ve vodních tocích a zásadní odpor k realizaci dalších vodních děl (zejména příčných staveb) ve vodních tocích. Obsah BP a RSV každopádně ovlivnil postoj EK k hodnocení Národních plánů obnovy, připravených v letošním roce ve všech členských státech EU.

Čtěte také: Dokeská pahorkatina pod dohledem Richarda Brabce

Hlavní pozitivní záměr BP byl urychlit realizaci opatření, která zajistí dosažení dobrého stavu vnitrozemských vod v Evropě, tedy naplnění cílů RSV prostřednictvím tří šestiletých etap plánů povodí, tedy do r. Proto bych rád ukázal, jaký je současný stav dosahování dobrého chemického a ekologického stavu útvarů povrchových vod i dobrého ekologického a kvantitativního stavu útvarů podzemních vod na oficiálních výsledcích, publikovaných Evropskou agenturou pro životní prostředí (dále EEA).

Výsledky dosažení dobrého stavu vnitrozemských vod v členských státech EU shrnuje tab. 1. Je zřejmé, že stav útvarů podzemních vod je výrazně lepší než útvarů vod povrchových. V obou případech je ovšem patrný malý pokrok dosažený v období od 1. plánu povodí. Podíl vodních útvarů povrchových vod, které nedosahují dobrého chemického stavu, vzrostl o 20 % a o 12 % rovněž narostl počet vodních útvarů, které mají ekologický stav horší než dobrý.

Hodnocení stavu podzemních a povrchových vodních útvarů

Tento nepříznivý obraz je mimo jiné také důsledkem přístupu k hodnocení „one out, all out“ (jeden špatně, všechno špatně), které EK vyžaduje. Proto hodnotící zpráva EEA uvádí: „Celkovým cílem RSV pro všechny vodní útvary je „dobrý“ stav vod. „Dobrý“ zahrnuje chemický a ekologický stav povrchových vod a chemický a kvantitativní stav podzemních vod. Každé z těchto posouzení stavu obsahuje několik kvalitativních parametrů (znečišťujících látek/determinantů). RSV používá při posuzování vodních útvarů zásadu „one out, all out“ (tj. nejhorší stav prvků použitých v posouzení určuje celkový stav vodního útvaru) a pokrok dosažený u některých kvalitativních prvků/determinantů může být zakryt nedostatečným pokrokem u jiných. To může vést k příliš pesimistickému pohledu na pokrok dosažený prováděním Rámcové směrnice o vodách pro ty členské státy, které mají rozvinutější a komplexnější systémy hodnocení, jež obsahují mnoho prvků. V některých případech mohl nedostatečný vývoj vyhodnocovacích metod v prvním cyklu nebo neúplná interkalibrace.

K zachycení pozitivního trendu hodnocení proto tato zpráva uvádí: „V této zprávě jsou výsledky hodnocení ekologického a chemického stavu podpořeny analýzou posouzení stavu na úrovni kvalitativních prvků nebo jednotlivých znečišťujících látek. Při použití výsledků pro porovnávání mezi členskými státy je nutná opatrnost. Výsledky členských států závisí na jejich monitorovacích činnostech a na počtu použitých prvků jakosti nebo posouzených chemických látkách. Výsledky musí být interpretovány společně s výsledky týkajícími se důvěry ve status a podrobností o prvcích jakosti a znečišťujících látkách a jejich prahových hodnotách. Vizualizační nástroj WISE-Freshwater RSV má další informace a 5. Na to opravdu reaguje hodnocení 2. plánu povodí v 5. zprávě EK, kde úvod upozorňuje na potřebu v hodnocení uvádět informace o více ukazatelích, neboť: „Ekologický stav jednotlivých kvalitativních prvků je mnohem lepší než celková klasifikace ekologického stavu. Například u řek 50 až 70 % klasifikovaných vodních útvarů má velmi dobrý nebo dobrý stav pro několik prvků biologické kvality, zatímco celkový ekologický stav je velmi dobrý nebo dobrý pouze pro méně než 40 % říčních vodních útvarů.

Ukázkou jsou výsledky biologického hodnocení vodních útvarů, které uvádím jako příklad v obr. 3. Zachycuje změny mezi 1. a 2. etapou plánů povodí ve vodních útvarech tekoucích vod v České republice.

Čtěte také: Petice "Plast je past": Jak Greenpeace bojuje proti plastům?

Pro porovnání výsledků 1. a 2. plánů povodí jsou v hodnotících zprávách EEA i EK použity také podrobnější údaje o počtu vodních útvarů v jednotlivých kategoriích kvality. Z údajů je zřejmé, že většinou sice nedošlo ke zvýšení počtu útvarů s dobrým ekologickým stavem, ale ve změnách podílu jednotlivých typů hodnocení je zlepšení patrné.

Také změny v požadavcích na podávání zpráv v prvních a druhých plánech povodí značně ztěžují posouzení pokroku při plnění cílů, řadu výsledků nelze srovnávat. Za pozitivní změnu je považován především pokles podílu vodních útvarů, u kterých byl v první etapě plánování v oblasti vod chemický stav povrchových vod označený jako „neznámý“.

V případě hodnocení chemického stavu má metoda „one out, all out“ ještě výraznější vliv, než je tomu u ekologického stavu. Jde o to, že některé látky se totiž vyskytují prakticky všude v koncentraci nad limitem stanoveným pro prioritní polutanty, zdrojem znečištění je zejména atmosférická depozice.

Celkové hodnocení sice potvrdí, že dobrý stav ještě nebyl dosažen, i když změny jednotlivých parametrů svědčí o pozitivním trendu. Bohužel, statut monitorovaných jednotlivých ukazatelů se však uvádí pouze v detailních zprávách, které nejsou běžně dostupné ani odborné veřejnosti. Tento přístup byl EK doporučen k využití již v r. 2016, ale až na výjimky (např. v některých spolkových zemích Německa nebo v Nizozemsku) zatím není běžně prezentován. Také celkové hodnocení prováděné Evropskou agenturou pro životní prostředí sice upozorňuje na důsledky principu „one out - all out“, nicméně dodržuje tento princip.

Z toho vyplývá velmi pomalý (pokud nějaký) pozitivní vývoj stavu vnitrozemských vod. Pokud jde o údaje z České republiky, jsou shrnuty ve zprávách z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, v.v.i., které dokumentují celkový výsledek v podstatě stejně, jako se uvádí pro všechny státy EU.

Čtěte také: Komentář k novele zákona

Obecně lze tedy konstatovat, že realizace opatření k odstranění nepříznivých vlivů na ekologický stav vnitrozemských vod Evropy neplní očekávání z r. 2000, kdy byla RSV přijata. Je tudíž zřejmé, že dobrý ekologický stav nebude v mnoha vodních útvarech dosažen do r. 2027, jak nasvědčuje hodnotící zpráva 2. Řada členských států předpokládá dosažení dobrého stavu vodních útvarů až někdy po r. 2027 a Česká republika rovněž uvádí, že to bude situace pro 20 % vodních útvarů povrchových vod „řeky“.

V integraci podmínek pro dosažení dobrého stavu vod má od vzniku RSV významnou úlohu hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů a nutnost jeho zlepšování. Z hodnocení EK vyplývá, že jde o složitou problematiku, která začíná již v metodice vyhodnocování.

Požadavkem RSV je, aby členské státy řídily a ovlivňovaly nepříznivé účinky hydromorfologie na ekologický stav vod. Proto vyžaduje opatření tam, kde hydromorfologický stav neumožnuje dosáhnout cílů RSV. Potřebná opatření ke zlepšení se označují jako „doplňková“ podle čl. 4 („Environmentální cíle“), nebo jako základní, podle čl. 11 („Program opatření“, odst. 3 Základní opatření). Opatření v plánech povodí by měla směřovat do plánů různých hospodářských sektorů, zejména s ohledem na zdroje financování.

Hodnocení hydromorfologického stavu a jeho složek (hydrologický režim, kontinuita, morfologické podmínky) je součástí monitoringu ekologického stavu vodních útvarů. Hydromorfologie jako podpůrná složka biologického hodnocení má zásadní vliv na živé organismy ve vodních ekosystémech.

Ačkoli Ministerstvo životního prostředí (MŽP) v minulosti oficiálně schválilo metodiku pro monitoring a hodnocení hydromorfologického stavu vodních toků (metodika HEM), byla tato metodika používána pouze v omezeném rozsahu. V případě třetích plánů povodí byla hydromorfologie hodnocena výhradně na základě distančních dat dle Pracovního postupu určení významných vlivů na morfologii a hydrologický režim.

Na základě požadavku MŽP vznikla v rámci projektu TA ČR nová metodika hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů tekoucích vod (HYMOS), která zohledňuje nové požadavky a aktuální poznatky v oblasti hydromorfologie a zároveň minimalizuje nevýhody předchozích metodik, zejména v oblasti časové a finanční náročnosti hodnocení. Finální podoba metodiky byla testována na 15 vodních útvarech rozdělených do 50 úseků. Pro každý z těchto úseků bylo vypočítáno skóre hodnocení hydrologického režimu, kontinuity, morfologických podmínek a celkového hydromorfologického stavu a následně bylo stanoveno skóre za vodní útvar, včetně zařazení do třídy hodnocení.

Výsledky hodnocení ukázaly, že v případě velkých vodních toků, kde se antropogenní ovlivnění projevuje na dlouhých úsecích, může mít dostatečně vypovídající hodnotu i agregovaná hodnota za vodní útvar. Naopak u vodních útvarů zahrnujících malé a středně velké toky, které jsou z hlediska zastoupení hydromorfologických typů a působení antropogenních tlaků nehomogenní, je hodnocení na úrovni vodních útvarů příliš agregované a neumožňuje identifikaci kritických úseků. Ačkoli je pro reportování stavu vodních útvarů nutné uvádět údaje za celý útvar, pro návrh opatření ke zlepšení hydromorfologického stavu je praktické pracovat s detailními daty za úseky.

Rámcová směrnice o vodách (2000/60/ES) ukládá členským státům EU povinnost hodnotit hydromorfologický stav povrchových vod. Ten, společně s biologickými, chemickými a fyzikálně-chemickými složkami, tvoří součást monitoringu ekologického stavu vodních útvarů. Pojem „hydromorfologie“ zahrnuje informace o geomorfologických a hydrologických procesech probíhajících ve vodních tocích, včetně jejich podélné, laterální a vertikální kontinuity.

Cílem hodnocení hydromorfologického stavu je určit míru antropogenního ovlivnění vodních útvarů v rámci těchto složek. Hodnocení hydromorfologie se využívá v mnoha krocích procesu plánování podle Rámcové směrnice o vodách. Svou roli hraje při vymezení vodních útvarů, analýze významných vlivů, stanovení silně ovlivněných vodních útvarů, výběru umístění monitorovacích profilů a v neposlední řadě také při navrhování efektivních opatření pro dosažení dobrého stavu, resp. potenciálu vodního útvaru, který je hlavním cílem Rámcové směrnice o vodách.

Základním legislativním dokumentem, jenž upravuje hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů na evropské úrovni, je zmíněná Rámcová směrnice o vodách. V české legislativě je tato problematika upravena zákonem č. 254/2001 Sb., tzv. vodním zákonem, a vyhláškou č. 98/2011 Sb., která stanovuje způsob a rozsah hodnocení stavu povrchových vod.

Správnou a konzistentní implementaci Rámcové směrnice o vodách v souladu s cíli Evropské unie podporují metodické pokyny Společné implementační strategie (CIS - Common Implementation Strategy) a příslušné normy. Hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů je v současnosti v České republice (ČR) formálně prováděno metodikou Hydroekologického monitoringu (HEM), která byla oficiálně akceptována MŽP.

Tato metodika byla ovšem využita pouze v omezené míře a data z hodnocení dosud nebyla oficiálně reportována v rámci pravidelných hlášení o stavu vodních útvarů. Uživatelé metodiky často poukazovali na její časovou náročnost, zejména při sběru terénních dat a následných výpočtech, stejně jako na vyšší míru subjektivity při hodnocení jednotlivých indikátorů.

Ačkoli metodika splňuje základní požadavky české a evropské legislativy, od jejího vzniku došlo k významnému pokroku v oblasti hodnocení hydromorfologie vodních toků, což se projevilo i v aktualizacích příslušných norem. Tento vývoj ukázal potřebu revidovat stávající přístup tak, aby lépe reflektoval nové požadavky a aktuální poznatky.

V reakci na tyto výzvy byla vyvinuta v rámci projektu TA ČR č. SS05010135 „Vývoj metodiky pro monitoring a hodnocení hydromorfologických charakteristik vodních toků“ nová metodika pro hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů, označovaná akronymem HYMOS - Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie řeka) pomocí hydromorfologických složek. Metodika byla vyvinuta primárně pro hodnocení vodních útvarů povrchových vod tekoucích, a to jak přirozených, tak silně ovlivněných. Není však určena pro hodnocení umělých vodních útvarů.

S ohledem na potřebu flexibilního přístupu k hodnocení hydromorfologie byla současně koncipována tak, aby umožňovala hodnotit i vodní toky, které nejsou definovány jako vodní útvary. Při vývoji metodiky byl kladen důraz na legislativní rámec a normy uvedené v úvodní kapitole. Významnou roli při jejím vytváření měly výsledky evropského projektu REFORM (REstoring rivers FOR effective catchment Management) a metodika Morphological Quality Index (MQI), jež byla vyvinuta v rámci uvedeného projektu.

Na základě nových poznatků z projektu REFORM a metodiky MQI byla aktualizována norma EN 14614 (2020, původní verze schválená v roce 2005). Metodika HYMOS zahrnuje dle současných požadavků a doporučení jak hodnocení tvarů, tak procesů, přičemž sleduje procesy nejen v hodnoceném úseku, ale také nad ním, např. ovlivnění transportu sedimentů mající vliv na zahlubování vodního toku níže po proudu.

Na vodní toky metodika nahlíží jako na dynamicky se měnící systémy, které se vyvíjejí v čase, přičemž je možná změna z jednoho půdorysného tvaru na jiný. Z tohoto důvodu metodika nenastavuje referenční stav na základě archivních map, ačkoli archivní mapy slouží jako důležitý podklad pro identifikaci antropogenních úprav v minulosti.

Oproti dřívějším metodikám nejsou referenční podmínky stanoveny jako konkrétní charakteristiky jednotlivých hodnocených indikátorů pro jednotlivé typy vodních toků, např. ve formě přesných hodnot variability šířky koryta nebo počtu přirozených typů substrátu. Tento přístup totiž často vedl k nepřesnostem v hodnocení. pro indikátory vyjadřující působení antropogenních tlaků (např. pro indikátory vyjadřující „funkčnost“ vodního toku a jeho odezvu na antropogenní tlaky (např. dnový substrát, tvary dna koryta) jsou referenční podmínky definovány jako přítomnost tvarů a procesů, které jsou očekávány u vodního toku nacházejícího se v daných fyzicko-geografických podmínkách (např.

Tento způsob nastavení referenčních podmínek klade vyšší odborné nároky na uživatele metodiky. Aby bylo hodnocení co nejvíce usnadněno, byla v rámci projektu HYMOS vytvořena hydromorfologická typologie vodních toků. Ta vychází z kombinace následujících klíčových parametrů: sklon údolí, sevřenost toku v údolí (angl. confinement index, definovaný jako poměr šířky nivy k šířce koryta), potenciál přínosu hrubých sedimentů do koryta a velikost toku (řád vodního toku podle Strahlera).

Na základě těchto parametrů byly vytvořeny hydromorfologické typy vodních toků, k nimž jsou připojeny popisy charakteristických morfologických parametrů koryta. Tyto popisy slouží jako vodítko pro hodnotitele při posuzování hodnocení hydromorfologie.

Vodní útvary vymezené na území ČR často vykazují vysokou míru nehomogenity. V rámci jednoho vodního útvaru se obvykle vyskytují různé hydromorfologické typy vodních toků, které se liší svou odezvou na působení antropogenních tlaků. Toto vymezení není plně v souladu s požadavky Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) ani s doporučeními metodických pokynů CIS č.

Vzhledem k požadavku na zachování stávajícího vymezení vodních útvarů bylo pro účely hodnocení hydromorfologického stavu nutné provést jejich rozdělení na homogennější úseky. půdorysný tvar koryta - např. Hodnocení hydromorfologických charakteristik se provádí na úrovni těchto úseků, přičemž metodika umožňuje volbu ze dvou přístupů hodnocení.

• Hodnocení celé délky úseku: Tento přístup poskytuje nejpřesnější obraz o hydromorfologickém stavu, protože reflektuje všechny charakteristiky v rámci celého úseku.
• Hodnocení na kratším reprezentativním „podúseku“: Hodnocení se provádí na vybraném podúseku, jehož charakteristiky jsou následně extrapolovány na celý úsek. Tento přístup je časově méně náročný, avšak poskytuje méně detailní informace o hydromorfologickém stavu.

Indikátory používané k hodnocení hydromorfologického stavu a jeho dílčích složek (hydrologický režim, kontinuita a morfologické podmínky) vycházejí z požadavků stanovených normou ČSN EN 14614. Každý indikátor je definován z hlediska své funkce v hodnocení a rozsahu použití, tj. pro které typy vodních toků je aplikovatelný.

Na rozdíl od dřívějších přístupů již není nutné pro účely hodnocení zaznamenávat u indikátorů detailní informace, jako je procentuální zastoupení typů dnového substrátu nebo tvarů dna koryta. Místo toho se přímo hodnotí míra odchylky od referenčního stavu v kategoriích, což významně snižuje časovou náročnost sběru dat v terénu. Indikátory se hodnotí ve třech až pěti kategoriích, což přispívá také ke snížení míry subjektivity.

Sběr terénních dat lze provádět přímo prostřednictvím formuláře v mobilní aplikaci (webová platforma přizpůsobená pro jakékoli mobilní zařízení), čímž se odstraňuje potřeba dodatečného přepisu údajů z papírových formulářů. V průběhu testování metodiky HYMOS byla porovnávána rychlost hodnocení ve srovnání s metodikou HEM.

Indikátory jsou hodnoceny v kategoriích, přičemž každé z nich je přiřazeno bodové skóre. Tento systém umožňuje kvantifikovat všechny složky hydromorfologie (hydrologický režim, kontinuita, morfologické podmínky) a celkový hydromorfologický stav úseku a následně vodního útvaru. Skórování vychází z metodiky MQI a bylo na základě dat získaných během řešení tohoto projektu validováno a upraveno, aby odpovídalo podmínkám ČR.

Hodnocení hydromorfologického stavu se počítá jako součet bodů získaných hodnocením jednotlivých indikátorů, který je následně dělen maximálním možným bodovým skóre za dané indikátory. Každý indikátor ovlivňuje výsledné hodnocení odlišnou měrou. Indikátory, jež nejsou hodnoceny, se do výpočtu maximálního skóre nezapočítávají. Při výpočtu skóre se také zohledňuje spolehlivost hodnocení. Pokud je hodnocení indikátoru méně spolehlivé (např.

Vypočítané skóre pro hydromorfologii a její složky se pohybuje v rozmezí od 0 do 1, přičemž hodnota 1 odpovídá přirozeným podmínkám a 0 označuje silně degradované podmínky. Prahové hodnoty pro jednotlivé třídy hodnocení jsou uvedeny v tab. 2.

Pro účely reportování je nutné uvést výsledek hodnocení za celý vodní útvar. Metodika HYMOS byla aplikována na 15 vybraných vodních útvarech, jež jsou rovnoměrně zastoupeny ve všech hlavních povodích ČR - po třech vodních útvarech v každém povodí.

Pro účely prokázání aplikovatelnosti metodiky byly vybrány vodní útvary, které pokrývají různé hydromorfologické typy vodních toků, tedy toky s rozdílnými sklony (vysoký/nízký), v sevřených i nesevřených údolích, malé i velké toky, s různou intenzitou přínosu hrubých sedimentů. Dalším kritériem pro výběr byl záměr zahrnout vodní útvary s různou intenzitou působení antropogenních tlaků.

Indikátory 1 až 8 a 18 (uvedené v tab. 1) byly hodnoceny na celé délce úseku na základě distančních dat. Indikátor 9, týkající se periodicity a rozsahu zaplavování nivy, byl hodnocen na celé délce, pokud byla k dispozici příslušná distanční data (vrstva záplavového území při Q5). Zbývající indikátory byly hodnoceny v rámci kratších podúseků (obr. 1).

Celkem bylo vyhodnoceno 15 vodních útvarů, které byly rozděleny do 50 úseků. Pro každý z těchto úseků bylo vypočítáno jak skóre pro jednotlivé složky hodnocení hydromorfologie (hydrologický režim, kontinuita, morfologické podmínky), tak i celkový hydromorfologický stav. Každý úsek byl rovněž zařazen do odpovídající třídy klasifikace.

Téměř polovina hodnocených úseků byla dle míry ovlivnění hydromorfologických podmínek zařazena do klasifikačního stupně 3. Jedenáct úseků bylo v dobrém stavu, devět ve velmi dobrém a sedm bylo hodnoceno jako poškozené. Žádný úsek nebyl klasifikován jako zničený (třída klasifikace 5).

Velmi dobrý stav byl typický pro části vodního toku na horních úsecích s výrazným sklonem, často v sevřených údolích. Tyto části však obvykle tvoří jen menší podíl z celkové délky vodního útvaru. Delší úseky ve velmi dobrém klasifikačním stupni se nacházejí pouze ve vodním útvaru Říčky od pramene po soutok s tokem Lučina. V dobrém nebo velmi dobrém stavu byly shledány rovněž úseky v sevřených údolích, kde je intenzita antropogenních úprav obvykle nižší (např. dolní část Hrejkovického potoka).

Analýza hlavních antropogenních tlaků a odezvy vodních toků na jejich působení (obr. 2) ukázala, že nejčastějším důvodem zhoršeného výsledku hodnocení hydromorfologie byla úprava půdorysného tvaru koryta. Tento typ úpravy.

tags: #brabec #hydromorfologie #toku #ekologicky #stav

Oblíbené příspěvky:

• Proměny v přírodě dle Aristotela
• Školy v přírodě Palkovické Hůrky
• Vše o odpadních jímkách (žumpách)
• Benzín a znečištění ovzduší v ČR
• Ekologické dopady exponenciálního růstu