Testování Toxicity Odpadů pomocí Brachydanio Rerio

21.03.2026

Ekotoxicita odpadů je v České republice definována v souladu s požadavky zákona o odpadech č. 541/2020 Sb. a vyhlášky č. 273/2021 Sb. a ekotoxicita jako nebezpečná vlastnost H14.

V legislativě České republiky je ekotoxicita zahrnuta pod kódem H14 mezi nebezpečné vlastnosti odpadů ve vyhlášce MŽP č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů [2]. V této vyhlášce se ekotoxicita definuje jako vlastnost těch odpadů, které představují nebo mohou představovat akutní nebo pozdní nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí.

Jako nebezpečný se dle vyhlášky hodnotí odpad, jehož vodný výluh vykazuje ve zkouškách akutní toxicity hodnoty LC50 (EC50, IC50) menší než 10 ml.l-1 alespoň pro jeden z testovacích organismů při určené době působení testovaného odpadu. Ekotoxicita se v naší legislativě vyskytuje ještě ve vyhlášce č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, kde jsou stanovena kritéria na obsah škodlivin v odpadech využívaných na povrchu terénu a jsou zde uvedeny v příloze č.

Ekotoxicita, v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb. souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/. H14 Ekotoxicita v souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/.

Testy pevných vzorků se provádějí ve vodném výluhu (připraveném dle ČSN EN 12457-4).

Čtěte také: Ekologický význam hydromorfologie

Ekotoxicita se dá zjišťovat tzv. ekotoxikologickými testy, kdy je testovaný organismus vystaven různým koncentracím testovaných látek, odpadů, půd atd. Reakce organismu na stres (smrt, inhibice fyziologických pochodů, pohybu, růstu atd.) je porovnávána s kontrolou, která testovanou látku neobsahuje.

V poslední době se zjišťuje, že testy ekotoxicity, které se zakládají na testování vodných výluhů (jak je tomu právě v naší legislativě), nejsou dostačující z důvodu nízké vypovídací hodnoty o daném vzorku. Základním nedostatkem legislativně zavedených testů pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H-14 je to, že pokud nebezpečná látka, kterou má test ekotoxicity odhalit a hodnotit, je ve vodě nerozpustná nebo rozpustná jen minimálně, pak ji testy s vodnými výluhy nemohou postihnout vůbec nebo jen ve velmi omezené míře.

Ve většině vyspělých států je tento nedostatek již řešen zavedením nových metodik pro hodnocení ekotoxicity odpadů, především kontaktních testů, jejichž výsledky mají podstatně vyšší vypovídací schopnost pro pevnou matrici než hodnocení podle kvality vodného výluhu. Kontaktní testy jsou založeny na testování organismů přímo na pevné matrici.

Norma ČSN EN 14735 [8] „Charakterizace odpadu - příprava vzorků odpadů pro testy ekotoxicity“, která obsahuje definice, provedení a technické vybavení pro odběr vzorků odpadů, jejich transport, skladování, homogenizaci a extrakci a také seznam testů ekotoxicity kontaktních i s vodním výluhem. Kontaktní testy ekotoxicity se dle této normy dají provádět např. na chvostoskocích, roupicích, na vyšších rostlinách, nitrifikačních bakteriích atd.

Testy ekotoxicity se zahajují úvodním testem. V úvodním testu je testovaný organismus vystaven testovaný roztok připravený z neředěného vodného výluhu odpadu. Pokud se v úvodním testu projeví toxicita, provede se základní test. Základní testy se provádí s definovanými testy daným metodikami pro jednotlivé testovací organismy.

Čtěte také: Emise organických látek

Při základním testu se používá 5 koncentrací, které jsou nižší než koncentrace požadovaným při základních testech. Pokud se toxicita projeví až při nejvyšší koncentraci vodného výluhu, provede se ověřovací test. Při ověřovacím testu se opět použije 5 koncentrací vodného výluhu, které se stanoví na základě výsledků předběžného testu. Pokud ani při ověřovacím testu nebude možno stanovit hodnotu LC (EC, IC) 50, provede se ověřovací test. Pro ověřovací test se zvolí taková škála koncentrací pro test základní.

Časová náročnost testů ekotoxicity je vyšší než u běžných analytických metod. Příprava výluhu trvá 24 hodin, test na rybách pak 96 hodin.

Provádí se vyhodnocení výluhů na určených zkušebních organismech. Jedná se o metodu využívající čerpání půdního vzduchu pomocí stabilních nebo dočasných sond do odběrového kolektoru nebo přímo detektorem.

Pro stanovení ekotoxicity se využívají předepsané organismy (příloha č. 1 a č. 3 k vyhlášce č. působení 96 hod), Daphnia magna (doba působení 48 hod), Raphidocellis subcapitata (Selenastrum capricornutum) nebo Scenedesmus subspicatus (doba působení 72 hod), Sinapis alba (semeno) (doba působení 72 hod).

Voda (bez ohledu na to, zda pochází z podzemního či povrchového zdroje) je systémem, ve kterém žijí všudypřítomné mikroorganismy odjakživa. Posuzuje se vlastností kapalná i pevná fáze samostatně. Pokud se jedná o látky, postupuje se v souladu s požadavky zvláštního předpisu (zákona č. Sb. /6/).

Čtěte také: Emisní faktor v bilanční metodě

Vodný výluh odpadu se připraví ve shodě s přílohou č. vyhlášky č. 383/2001 Sb. hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/. Pro testy se připravuje vždy čerstvý vodný výluh odpadu. K loužení odpadu se používá destilovaná voda. V případě potřeby je možno výluh odpadu obohatit solemi pomocí zásobních roztoků. Vodný výluh odpadu se připravuje následujícím způsobem.

Vzorek se protřepat, aby byla zaručena jeho homogenita. Zásobní roztoky se připravují následujícím způsobem.

Pro test toxicity vodou vyluhovatelných látek z odpadu se používají ryby Pimephales promelas. Testy se provádějí dle zněním Zákona č.246/1992 Sb. Vyhlášky Mze ČR č.311/1997 Sb. organismů. Používá se použitý v požadovaném objemu 100 ml na jednoho jedince. Doporučuje se nasadit v jedné sérii testu vždy stejný počet jedinců. Doba působení dle metodik ISO se prodlužuje až na 96 hodin. Během testu se sleduje chování ryb, měří se pH, koncentrace rozpuštěného kyslíku a teplota. Sleduje se úhyn ryb v každé koncentraci. Úhyn se zaznamenává a do výsledků se uvede její průměrná hodnota. Hodnoty by se neměly lišit o více než 30 %. Provádí se srovnání s kontrolou (pouze pracovní roztok s nasazenými organismy). Do grafu se vynesou logaritmy koncentrací a na ose y probitové jednotky.

Použité podklady a související právní předpisy

Zákon č. zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
/2/ Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. souhlasu k vývozu, dovozua tranzitu odpadů (Katalog odpadů).
/3/ Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. podrobnostech nakládání s odpady.
/4/ Zákon č. (vodní zákon).
/5/ Zákon č. přípravcích, ve znění pozdějších předpisů.