Druhy Buků v České Přírodě

Buk lesní je původním druhem stromů v České republice a naši předkové jej měli ve velké úctě. Odedávna byl buk považován za strom, poskytující ochranu v nejistých časech. Také symbolizuje pevné zdraví - dodnes se dochoval příměr, že je někdo „zdravý jako buk“. Zajímavé je, že do buku neuhodí blesk, neboť buk má kořeny vedoucí jen povrchovou vrstvou půdy, a proto blesky nepřitahuje. V naší republice máme spoustu velmi zajímavých starobylých i mladších, přesto památných buků. Buk je jedním z nejhojnějších listnatých stromů v jižní a střední Evropě.

Buky doslova vyzařují osvěžující jas a poskytují příjemný chládek. Buk je ale i stromem plodnosti - například staří Řekové přiváděli k bukům "jalová" zvířata a také neplodné ženy. Slované věřili, že tam, kde rostou buky nemohou nikomu ublížit žádné čáry a kouzla. Také plody buku - bukvice (sbírané na podzim) se pražily a jedly se pro očistu organismu (ovšem jen v malých dávkách, jinak působily stejně, jako hodně silný alkohol). Hladká, olověně šedá kůra jako by vybízela k psaní - však také slovanské a germánské jazyky vytvořily název buku z odvozeniny slova písmeno (bukva, buchstabe).

Významné lokality s buky v České republice

Vraťme se ale do české kotliny a zdejším bukům. Mnoho lokalit v České republice se pyšní krásnými a starými bukovými porosty.

• Hraniční buk v Teslínech: Největším a nejstarším bukem v České republiky je „hraniční buk“ v osadě Teslíny v Brdech. Strom byl už dávno zaznamenáván v nejstarších lesnických mapách a značil hranice majetku benediktínů na Kolvíně. Jeho stáří se odhaduje přes 300 let a obvod kmene má přes 6 metrů. Vydat se za ním můžete z osady Teslíny u Míšova, nachází se vlevo od silnice z Věšína za historickou stodolou.
• Jaronínská bučina: Původní lesy Jaronínské bučiny patří k nejstarším porostům na území CHKO Blanský les. Nejstarší stromy zde dosahují staří přes 270 let. Mezi nejcennější typy lesní vegetace patří velmi staré smíšené listnaté porosty na sutích - bažanková jasenina s bukem lesním, lípou srdčitou, javorem klenem, jilmem horským a jedlí bělokorou.
• Oboře Soutok: Jako Enti z knihy Pán prstenů vám mohou připadat mohutné buky v oboře Soutok. Doupné stromy mají v kmeni velkou dutinu, některé působí jako torza a postupně umírají, ale ve svém nitru stále bují životem - poskytují útočiště hmyzu, netopýrům a ptákům. Staré buky, habry a duby rostou na trase mezi hranicí obory, od železničního podjezdu až k zámečku Pohansko, která je v mapě vyznačena jako Naučná stezka Pohansko nebo Anglická cesta.
• Buk lásky v Jemnici: Buk v Jemnici patří mezi nejstarší stromy v zámeckém parku v Jemnici na Vysočině, který v roce 1761 založil Maxmilián Daun. Stromu se říká „Buk lásky“, protože se na lavičce pod ním scházeli milenci a věřilo se, že je buk chrání. Dodnes patří místo pod Bukem lásky k těm nejfrekventovanějším v Jemnici.
• Buk republiky u Kryštofova Údolí: Nad Kryštofovým údolím blízko Chrastavy byl vysazen památný strom Buk republiky. Původně na místě stával až do roku 1956 buk pojmenovaný podle tehdejšího majitele panství - hraběte Eduarda Clam-Gallase. Na buku nějaký čas byl umístěn obrázek svatého Eduarda, pro připomínku souboje hraběte s jiným šlechticem. Na kůře stromu prý byly patrné jizvy po kulkách z tohoto souboje, výsledek souboje není znám. Památný Buk republiky byl vysazen v roce 1968 na místě původního Eduardova buku. Buk se nachází na rozcestí turistických tras, avšak cesta k němu je dlouhá ze všech směrů.
• Buk na Bařince: Vydejte se na výlet z Velkých Karlovic - Léskového k pralesu Razula. Trasa má délku cca 6 km, není náročná, zvládnete ji za slabé dvě hodiny. Vede převážně po lesních cestách. Mezi údolím Podťaté a Malou Hanzlůvkou v místě, kterému se říká Bařinka, roste buk, jehož stáří se odhaduje na 300 až 400 let. Obvod kmene měří 680 cm. Je největším bukem v okrese Vsetín. Před několika lety mu vichřice začaly ulamovat větve. Navíc si v něm někdo rozdělal oheň, a tím zničil skoro všechna živá pletiva. V současnosti má buk už jen dvě větve. V kraji se vypráví, že kdo o svatojánské půlnoci přijde k buku na Bařince obutý v „kopýtkách“ (což je součást ženského kroje) a několikrát strom obejde, najde na botách bylinu, která ho vyléčí od všech nemocí.
• Dvorský les v Krkonoších: Dvorský les je starý bukový les na hřebenu Rýchor 1033 m n. m. s bizardními mechem obrostlými kmeny stromů, které jsou deformovány drsnými povětrnostními podmínkami i okusem zvěře. Les je ukázkou toho, jak vypadal porost krkonošských lesů před tím, nežli do něj zasáhl člověk. Podle starých legend jsou buky jedním z nejmocnějších symbolů lidstva - ztělesněním tří říší (nebeské, pozemské a vodní) a osou, kolem níž je uspořádán celý svět. Staré národy většinou věřily, že strom je nabit spoustou božské tvůrčí energie, kterou může zasvěcený využít k získání přístupu k jiným formám života. Bukové lesy se staly symbolem tajemství, proměny a domovem čarodějů.
• Jizerskohorské bučiny: Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny je nejenom největším chráněným územím v Jizerských horách, ale patří také mezi několik největších národních přírodních rezervací v České republice. Rezervace vznikla v roce 1999 spojením sedmi bučinných rezervací Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišina. Předmětem ochrany je především zachovalý lesní podrost bez zásahů člověka. V červenci 2021 byly bučiny první českou přírodní památkou, která byla zapsána na seznamu UNESCO. Nejznámější oblastí rezervace je naučná stezka Oldřichovské háje a skály. Právě zde se nachází zajímavý skalní útvar Hlava gorily.
• Voděradské bučiny: Jeden z nejrozsáhlejších komplexů bukového lesa ve středních Čechách Voděradské bučiny se nachází na pravém břehu Jevanského potoka mezi obcemi Louňovice, Vyžlovka, Jevany, Černé Voděrady a Struhařov. Hlavním předmětem ochrany jsou kyselé a květnaté bučiny s typickou flórou a faunou. Ve Voděradských bučinách si můžete udělat pěší procházku třeba od rozcestí Vyžlovský rybník po žluté k rozcestí Voděradské bučiny a dále po modré značce s naučnou stezkou. U Jevanského rybníka přejděte na červenou značku, která vás dovede do výchozího bodu. Cyklisté se pěkně projedou s využitím vlaku. Ten je doveze do stanice Stříbrná Skalice u Sázavy. Odtud se vydejte cyklotrasou 0085 do Černých Voděrad a dále po 0023 stezkou Krajem J. Lady přímo NPR Voděradské bučiny.
• Arboretum na Bukovině: Arboretum na Bukovině se nachází v samém srdci Hruboskalska. Jedná se o jednou z prvních pokusných ploch na pěstování severoamerických dřevin ve střední Evropě.

Ohrožení a budoucnost buků v měnícím se klimatu

Globální klimatické změny ohrožují ekosystémy, včetně středoevropských lesů. Buk lesní čelí zvyšujícím se teplotám a letním suchům. Klimatické předpovědi pro střední Evropu ukazují na trend zvyšování teplot, což může vést k delším a intenzivnějším letním dešťům. V České republice se průměrná roční teplota vzduchu v letech 1961 až 2021 zvýšila o 2 °C. Očekává se, že do roku 2047 se teploty v jižní a střední Evropě zvýší o další 2 °C.

Jednou z nadějných dřevin v boji s klimatickou změnou je buk lesní. Buk lesní je stín snášející dřevina, která dokáže růst na různých stanovištích. Může růst i při nízké úrovni světla, což z něj činí konkurenceschopný druh. Buk se také snadno přirozeně obnovuje díky účinnému šíření semen.

Čtěte také: Bretaň: Nedotčená příroda a mýty

Dostupnost vody je hlavním limitujícím faktorem pro vitalitu a produktivitu lesních stromů, včetně buku lesního. Sucho ovlivňuje fyziologické procesy buku a snižuje jeho konkurenceschopnost kvůli nižší dostupnosti živin v půdě. Buk je na sucho citlivější než jiné listnaté stromy, jako jsou dub, habr nebo lípa. Zvýšení teploty vzduchu o 1,5 °C může snížit růst buku o 20-40 %, a při nízkém úhrnu srážek až o 50 %. Buk je nejcitlivější na sucho na začátku vegetačního období, což způsobuje předčasný opad listí. Sucho může oslabit stromy na dlouhou dobu, až 15 let.

Adaptační strategie pěstování buku

Pěstování buku ve smíšených porostech je účinné adaptační opatření, které zvyšuje produkci dřeva, tlumí negativní vliv sucha a zlepšuje využití zdrojů jako je světlo a voda. Smíšené porosty s dubem nebo javorem jsou vhodné pro udržení buku v nižších polohách. Smíšené porosty se smrkem ztepilým také dobře fungují díky rozdílným ekologickým nárokům a morfologii kořenového systému.

Další alternativou je pěstování buku ve strukturně bohatých porostech, které jsou méně citlivé na zvýšenou teplotu vzduchu, ale mohou být náchylnější na sucho. Vhodné hospodaření bukových porostů může pomoci zmírnit dopady klimatické změny. Smíšené bukové porosty mají širší koruny a lépe využívají prostor, což vede k vyššímu počtu stromů, zásobě porostu a sekvestraci uhlíku.

Lesní vegetační stupně a buk

Ve Slavkovském lese najdeme převážně dva typy bučin. Prvním z nich jsou druhově pestré květnaté bučiny, které se vyskytují na výživných půdách. Kromě buku lesního často roste ve stromovém patře i smrk, někdy jedle bělokorá, javor klen a další listnáče. Keřové patro zpravidla nebývá příliš vyvinuto, bylinné patro je naopak druhově velmi pestré - často se vyskytují mařinka vonná, prvosenka jarní, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá nebo kokořík přeslenitý. Druhým typem jsou bučiny kyselé, rostoucí na chudém a kyselém horninovém podloží nebo na stanovištích o živiny ochuzovaných jako jsou skalní hrany apod. I zde můžeme kromě buku najít smrk, jedli nebo javor klen, ale bylinné patro bývá výrazně chudší než v prvním případě.

V souvislosti s měnícími se klimatickými podmínkami se postupně změní i skladba lesů ve prospěch smíšených porostů. Nabízí se proto otázka, jak se jednotlivé druhy spolu snáší a zda se ve směsi například nezpomalí růst jedné dřeviny na úkor té druhé. Odborníci na ekologii lesa z VÚLHM se zaměřili na smrk a buk. Dvě dřeviny, které mají v České republice nejvyšší zastoupení (smrk absolutně, buk v rámci listnáčů) a zároveň velkou perspektivu tvorby směsí ve 4. až 6. Ilustrační foto: Smíšený smrko bukový les v okolí Velkého Blaníku.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Výsledky analýzy dlouhodobého trendu tloušťkového přírůstu buku ukázaly, že zatímco v nesmíšeném porostu přírůst akceleruje v mladém věku a pak rychle klesá, ve směsi buk z počátku přirůstá pomaleji, ale přírůsty jsou více vyrovnané a pokles s věkem je méně intenzivní. Pozitivní efekt smíšení na přírůst buku se projeví až v dospělém věku, kdy oslabuje kompetiční výhoda smrku.

„Buk a smrk představují ideální typ směsi, neboť se jedná o kombinaci listnaté a jehličnaté dřeviny s odlišnými ekologickými nároky a odlišnou morfologií kořenového systému. Dřeviny se pak vzájemně doplňují ve využití růstového prostoru a zdrojů prostředí. To dává předpoklad nejen vyšší stability směsí, ale také jejich vyšší produkční úrovně v porovnání s čistými porosty. Naše studie však neprokázala významné rozdíly mezi tloušťkovým přírůstem buku ve směsi a v čistém porostu v porostech do 60 let věku.

Různé kultivary buku lesního (Fagus sylvatica)

Buk lesní je opadavá dřevina, která vždy upoutá hladkou šedou kůrou. Listy jsou vejčité, lesklé a poměrně hodně žilnaté, v podzimním období získávají měděnou až žluto-oranžovou barvu. Klasický hladký nevroubkovaný list bývá zejména u kultivarů často zcela odlišný - pilovitý a zpeřený. V přírodě se běžně vyskytuje buk lesní (Fagus sylavatica), cca. do 800 m.n.m. Tento druh může na vhodném stanovišti dosáhnout až 30 m výšky a má značně rozkladitou korunu. V parcích se také často setkáváme s bukem nebo případně s jeho kultivary.

• Fagus sylvatica „Purpurea“: Velmi častý je Fagus sylvatica „Purpurea“ (kultivar podobné konstituce a vzrůstu), jehož listy jsou purpurové. Jejich různé kultivary se hodí do velkých zahrad, lesoparků, parků a zámeckých zahrad.
• Fagus sylvatica asplenifolia: Pro menší zahrady, kde jsme limitování prostorem, se nejlépe hodí různé kultivary, zejména s převislými větvemi, např. „Pendula“ nebo „Purpurea Pendula“, případně se sloupovitou korunou „Dawyk“, nebo další formy „Gold“ a buky s překroucenými větvemi „Tortuosa“.

Původní druh se také výborně hodí k vytvoření živého plotu, tento je ale třeba pravidelně stříhat. Při výběru vhodného druhu je opět důležité přihlédnout k tomu, do jakého prostředí strom chceme vysadit. Buky je nejvhodnější sázet jako soliterní dřeviny (zejména v malých zahradách). Z hlediska stanoviště je lze považovat za nenáročné dřeviny. Má však rád vlhčí ovzduší a úrodnou humózní půdu, nepříliš suchou s vyšším obsahem vápníku. Bukům se daří jak na slunném, tak polostinném stanovišti. Z hlediska požadavků je bez zvláštních nároků na péči.

Čtěte také: Aktuální ohrožení v USA

tags: #druhy #buků #v #české #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa pro zahradní odpad
• Obnovitelné zdroje energie
• Bezpečná likvidace CTD
• Význam ochrany přírody
• Budoucnost dopravy v Porubě