Historie a sanace areálu Spolchemie: Od ekologických zátěží k modernímu průmyslu

Ústecký kraj patří mezi oblasti s největším počtem starých ekologických zátěží. Seznam zahrnuje i místa, kde již sanace skončila. Přímo v centru krajského města se odstraňují už od roku 1994 staré ekologické zátěže v areálu Spolchemie.

Historie skládky Chabařovice

Skládka Chabařovice, jeden z nejhorších pozůstatků likvidace odpadů minulosti, který budil ze sna nejen severočeské ekology a který reálně ohrožoval obyvatele a životní prostředí širokého okolí včetně ekosystému řeky Labe, se konečně dočkal asanace. Administrativně byla skládka povolena jako deponie popelovin a škváry z textilního, sklářského a chemického průmyslu roku 1908, některé historické údaje naznačují, že byla v provozu již dokonce v osmdesátých letech 19. století. Původně zemník, ze kterého byly těženy sprašové hlíny a podložní tercierní jíly pro cihlářskou a keramickou výrobu, byl postupně zaplněn statisíci kubických metrů inertních, ale i značně nebezpečných odpadů.

Detailní informace o uložených odpadech deponovaných po dobu životnosti skládky jsou však nedostupné, zcela chybí například údaje z 20. - 40. let. Ve vrcholové části skládky byly uloženy sudy s hexachlorbenzenem, rovněž asi v počtu 40 tisíc kusů v šesti vrstvách, které jsou zality kyselou sádrou obsahující 2-3 % kyseliny sírové. Na skládku se ukládaly i zbytky a prázdné obaly od agrochemikálií, desetitisíce tun hydroxidu vápenatého, kaly z biologické ČOV a odpady z průmyslových havárií. Již výše uvedený výčet názvů ukládaných chemikálií musí vyvolávat hrůzu i u lidí bez vzdělání příslušného směru.

Řešení asanace skládky

Řešení asanace skládky vychází z postupů, při kterých materiály, které se nacházejí na skládce, nebudou odváženy mimo její areál. Principem je úprava a stabilizace tvaru tělesa skládky, zajištění ohnisek exotermických jevů uvnitř skládky, řízený odvod povrchových vod systémem odvodňovacích příkopů, řízený sběr a odvod podzemních skládkových vod vnitřním obvodovým drénem, úprava všech vod před vypuštěním do vodoteče, zamezení styku okolního geologického prostředí s tělesem skládky a kontaminovaným podložím podzemní těsnicí stěnou a zatěsnění povrchu tělesa skládky kombinací minerálního a fóliového těsnění.

Konečnou úpravou povrchu bude jeho rekultivace do podoby volně rostoucího lesoparku s akumulačními nádržemi na srážkovou vodu odvedenou z povrchu skládky.

Čtěte také: Jezero Sadská: Původ a vývoj

Práce na asanaci

Po více než desetiletém úsilí zúčastněných stran dochází v dnešní době k její kompletní asanaci, na níž se pracemi speciálního zakládání významně podílí i společnost Zakládání staveb. Jedná se např. o realizaci podzemních stěn a vnějšího drenážního těsnění, stabilizaci nestabilních míst injektáží a další práce, které jsou důležité z hlediska dokonalé rekultivace skládky. Zakládání staveb, a. s. se aktivně a úspěšně zúčastnila již prvního výběrového řízení, později zrušeného pro jeho administrativní nedostatky.

Ve druhém, již platném výběrovém řízení, se vedoucím pracovníkům a specialistům společnosti podařilo po dlouhodobé aktivní práci při přípravě nabídky, ve spolupráci s dalšími specializovanými firmami pod vedením a. s. Metrostav, znovu uspět a Zakládání staveb, a. s. se podílí na následujících činnostech:

• Podzemní těsnicí stěna tloušťky 60 cm se speciální minerální výplní Sekofix se struskou, vyvinutou laboratoří společnosti Zakládání staveb. Tato hmota má unikátní odolnost proti agresivním podzemním vodám a pohlcuje těžké kovy. Obě tyto vlastnosti těsnicí směsi se na skládce v plné míře uplatní a zaručují prakticky neomezenou životnost vertikálního těsnění skládky.
• Stabilizace injektáží a opatření proti vnitřnímu hoření se provádí v současné době. Na skládce byla vytipována místa, která jsou jednak geotechnicky nestabilní - sesuvné oblasti okrajů tělesa skládky, ve kterých jsou ve svazích uloženy volně sypané sudy a další obaly překryté pouze tenkou vrstvou zeminy hrozící svahovými pohyby - a dále místa, na nichž je předpoklad nadměrných deformací povrchu vlivem postupného sedání tělesa skládky a plochy, pod kterými byly zjištěny exotermické jevy.
• Obvodový drén je budován podél podzemní stěny a slouží k odvodu skládkových vod k čerpacím jímkám, ze kterých budou skládkové vody přečerpány k úpravě před vypuštěním do vodoteče. Drén je projektován jako francouzský se sběrnou perforovanou drenážní trubkou na dně a s drenážním zásypem z kameniva. Drén se zhotovuje v otevřeném výkopu, paženém velkoplošným bedněním.

Největším nepřítelem při realizaci podzemní těsnicí stěny bylo počasí. Většina prací se prováděla během podzimních a zimních měsíců z pracovní plochy, jejímž podkladem byly jíly a sprašové hlíny. Ty se vlivem srážek rozbředaly do takového stavu, že se těžká technika bořila až po vršek pásů a zejména v skloněných úsecích trasy PTS se jen s obtížemi prodírala k dalšímu úseku těžby.

Bezpečnostní opatření

Nebezpečí vyplývající z charakteru skládky se odráží i na organizaci a zvláštních opatřeních při provádění všech realizovaných prací, vedoucích k zajištění ochrany zdraví pracovníků. Celý areál skládky je rozdělen do tří zón podle nebezpečnosti možného zasažení pracovníků nebezpečnými splodinami unikajícími ze skládky, případně vznícení při zásazích do tělesa skládky. V jednotlivých zónách je přesně stanoven povolený způsob práce, použití osobních ochranných prostředků včetně respirátorů a plynových masek; definován je pohyb a doba pobytu pracovníků, zakázáno je zde pít, jíst a kouřit.

Při těžbě podzemní stěny i vrtání injekčních vrtů je nepřetržitě monitorována kvalita ovzduší a vyhodnocováno složení plynů vystupujících z vrtů. K zamezení nekontrolovatelných úniků plynů a vznícení skládky byla do prováděcího projektu přijata navržená technologie vrtání pod těžkým výplachem, který tvoří používaná injekční směs. Přes všechna tato opatření dochází k překračování povolených limitů koncentrací škodlivin a práce musejí být přerušovány na dobu nezbytně nutnou k odvětrání nebezpečných látek, zejména při navrtání sudů se zbytky chemikálií.

Čtěte také: Historie jezera Sadská

Sanace v Unipetrolu a další oblasti

Několik let již trvá sanace starých zátěží v Unipetrolu. Termíny prací a požadavky stanovuje Česká inspekce životního prostředí. „Dokončené jsou tři projekty. Jeden je v prostoru starých uzavřených skládek a další dva u řeky Bíliny, kde se jedná o sanaci popelové skládky, sanaci skládky kalů a sanaci břehu řeky Bíliny.

Práce na likvidaci zátěží se dějí ve dvou etapách.„První část, kterou představovala sanace v areálu uzavřené skládky Chabařovice, je dokončena,“ řekla mluvčí Spolchemie Marie Logrová.

Třetí nejvýznamnější oblast se starými zátěžemi se nachází v bývalé Tlakové plynárně Ústí nad Labem, kde se od 60. let vyráběl svítiplyn. Náklady na odstraňování skládek odpadů z čistíren vod, ropných lagun, olejových jezírek a dalších zátěží se v průmyslových areálech na severu Čech pohybují v řádech miliard korun. Mnoho se toho v kraji podle mínění odborníků změnilo.

Demolice v areálu Spolchemie

Jejich demolice je součástí širšího plánu sanací území, jež jsou zasaženy těžkými ekologickými zátěžemi. Podle Marie Logrové, mluvčí Spolku, konkrétně padne bývalá výrobna kyseliny wolframové a ledonů. „Ty jsme ukončili před víc jak deseti lety,“ uvedla Logrová. Sanace si vyžádá náklady ve výši 113 milionů korun, o něž byla v závěru loňského roku navýšena původně schválená částka na odstranění ekologických škod ve Spolku.

Bývalý zaměstnanec Spolku Jiří Křička, jako spoluautor historické knihy Dílo sedmi generací, uvedl, že řádná výroba kyseliny wolframové byla ve firmě zahájena v roce 1949. S vývojem petrochemických způsobů zpracování ropy a zemního plynu se snižovaly požadavky na spotřebu wolframu pro katalyzátory. Strukturální změny v hutnických podnicích a s tím související obchodní vztahy přinesly i snížení poptávky po kovovém wolframu.

Čtěte také: Byvalá Skladka v Motole Dnes

Historie sanací v chemičce se datuje do 90. let. Jak potvrdil ředitel úseku Infrastruktura Spolku Jan Dlouhý, demolované výrobní provozy a území stát zařadil do sanačního plánu už v devadesátých letech. Ústecký historik Martin Krsek si myslí, že by stálo za to, aby někdo prozkoumal historickou dokumentaci demolovaných objektů. Areál Spolchemie by se dal s trochou nadsázky označit za průmyslový skanzen. Podobný názor jako Krsek má ostatně i ústecký architekt Matěj Páral.

tags: #byvala #skladka #spolchemie #historie

Oblíbené příspěvky:

• Stavební činnost a ochrana krajiny
• Obnovitelné zdroje v ČR
• Efektivní čištění odpadů
• Využití intenzivního kompostování
• Úložiště jaderného odpadu v ČR