Černobílé zbarvení v přírodě: Příklady a vysvětlení

Svět, jak ho vnímáme my, lidé, není věrným zobrazením reality, ale jen její interpretací, výkladem, odvíjejícím se od rozlišovacích schopností našich smyslů. Pro jiné tvory, kteří s námi sdílejí planetu Zemi, je vnímaná realita často diametrálně odlišná od té naší. Pojďme společně prozkoumat pozoruhodný svět zvířecích smyslů!

Vidění barev v živočišné říši

Odpověď na otázku, zda ten který tvor vidí barevně, je poměrně snadná. Oči vnímají světlo díky světločivným buňkám, které rozlišujeme na tyčinky a čípky. Tyčinky se uplatňují při nočním vidění (fungují totiž už při velmi malé intenzitě osvětlení) a pomáhají rozpoznat velikost, tvar a kontrasty. Čípky k práci potřebují denní světlo, registrují však i jemnější detaily a barvy.

• Ptáci: disponují čtyřmi typy čípků, což jim umožňuje vnímat mnohem širší paletu, včetně mnoha purpurových odstínů a ultrafialového spektra.
• Včely: rozlišují ultrafialové světlo, což jim umožňuje vidět na okvětních plátcích vzory, kterými rostliny navádějí své opylovače k nektaru. Vidí dobře žlutou, modrou a ultrafialovou.
• Ryby: některé mají čtyři typy čípků, z toho jeden vnímá ultrafialové spektrum a uplatňuje se například k detekci planktonu.
• Psi: mají v oku dva druhy čípků, nedovedou rozlišit červenou od zelené, které jim splývají v jakýsi odstín žluté.
• Savci: většina má dichromatické vidění (dva typy čípků v oku), každý druh je ovšem „naladěn“ na trochu jiné barvy.
• Primáti: někteří mají trichromatické vidění (tři druhy čípků v oku), díky tomu dobře rozpoznají červenou od zelené, což využívají při výběru těch nejzralejších plodů.

Černobílé zbarvení v přírodě

Zebra, kosatka, skunk, panda... Co mají tito savci společného? Všichni jsou kontrastně černobíle zbarvení. Proč? Teď už to víme! Záhada pandích barev byla vyřešena! Většina živočichů se v přírodě snaží nějak maskovat. Nenápadné barvy volí především savci, kteří jsou obvykle šedí, béžoví nebo šedohnědí. Existuje jen několik výjimek jako je zebra nebo kosatka. Pandy jsou jednou z nejznámějších.

Proč je příroda vybarvila v kontrastní černé a bílé barvě, která je zdaleka nápadná, ale bylo dosud záhadou. Výzkum nastartovala úsměvná historka. Čínským vědcům se podařil husarský kousek - vyfotografovali divoké pandy ve volné přírodě. A vzácné fotky poslali svému vědeckému kolegovi do anglického Bristolu. Jenže on ke svému údivu nemohl pandy na fotografiích najít. Dosud vědci studovali pandy v různých chovných zařízeních a zoologických zahradách. V tomto prostředí jsou jejich kontrastní barvy velmi nápadné.

Teprve nově získané snímky z volné přírody přinesly na jejich barvy zcela nový pohled. Za pomoci nejmodernějších technologií vědci vytvořili mapu barevného spektra prostředí, ve kterém pandy žijí a srovnali ji se spektrem samotné pandy. Ukázalo se, že zdánlivě nápadné barvy se dokonale ztratí. Barevné spektrum, v jakém vidí pandu na pozadí jejího přirozeného prostředí člověk, pak vědci srovnali se spektrem, jaké jsou schopni vidět vlci a levharti.

Čtěte také: Radioaktivita v přírodě: případ Černobyl

Přestože tyto šelmy rozlišují na rozdíl od lidí pouze dvě barvy (mají tzv. Ostré kontrasty černé a bílé barvy maskují zvířata ještě dalším způsobem. Rozbíjejí jejich obrys, takže z větší vzdálenosti nelze rozpoznat jejich tvar a velikost. A protože pandy musí šetřit energií a jsou proto velmi pomalé, neprozradí se pohybem. I proto je maskování podle vědců velmi účinné.

Panda velká vs. panda červená

České jméno panda patří dvěma zcela odlišným druhům. Pandě velké (Ailuropoda melanoleuca) a pandě červené (Ailurus fulgens). S jejich zařazením si vědci dlouho nevěděli rady. A protože obě žijí v podobném prostředí a mají podobné potravní nároky, považovali je za příbuzné druhy. Teprve genetické testy prozradily, že panda velká je opravdový medvěd (čeleď medvědovití), zatímco panda červená nemá s medvědy nic společného: Je jediným druhem samostatné čeledi pandy malé a blíž má např.

Černí srnci

Převážně v Severoněmecké nížině bývají v některých lokalitách ve volné přírodě vedle běžných hnědých srnců, kteří mívají v létě srst zbarvenou obvykle dozrzava, nezřídka pozorováni také srnci černí. Černá forma je ekotyp srnčí zvěře, který obývá především vlhké, hustě zalesněné nížinaté oblasti.

Východní hranice oblasti výskytu černých srnců však sahá až za nížinaté oblasti. Směrem na západ jsou černí srnci rozšířeni od Münsterského výběžku až k dolnímu toku Rýna a do východních částí Nizozemska. Na jihu tvoří hranici spojnice mezi městy Münster, Detmold, Hildesheim, Braunschweig a Stendal.

Černě zbarvenou srnčí zvěř nejintenzivněji zkoumali Schraube (1935) a Meyer-Brenken (1966) na polesí v Haste. Cílenými odstřely hnědých jedinců se tam v roce 1935 podařilo zvýšit podíl černě zbarvené srnčí zvěře na celých 80 % celkového stavu srnčí zvěře. V polovině šedesátých let činil tento podíl stále ještě 50 %. Do roku 1982 opět stoupl až na 74 %. Se zvětšující se vzdáleností od centra výskytu se tento podíl zmenšuje. Na hranicích oblasti výskytu bývají místy pozorovány už pouze jednotlivé kusy černě zbarvené srnčí zvěře.

Čtěte také: Srovnání přírodních katastrof a Černobylu

V roce 1963 činil celkový stav černě zbarvené srnčí zvěře v Dolním Sasku 675 kusů a v Severním Porýní - Vestfálsku přibližně 600-700 kusů.

Původ černých srnců

Existují různé teorie o původu černě zbarvené srnčí zvěře. Jednou z nich je, že černě zbarvenou srnčí zvěř dovezl do Německa hrabě Vilém Schaumburg-Lippe ze Španělska nebo Portugalska. V těchto zemích se však černě zbarvená srnčí zvěř nikdy nevyskytovala.

Podle další teze byly černě zbarvení srnci vysazeny v Německu východofrískými náčelníky. Jiní autoři udávají jako země původu Kavkaz nebo Maďarsko.

V roce 1591 se v korespondenci mezi brunšvickým vévodou Jindřichem Juliem a hessensko-kasselským lantkrabětem Vilémem IV. Schraube nalezl v roce 1935 v Braniborsko-pruském archivu korespondenci z let 1664, 1672 a 1673, v níž se nacházejí zmínky o věnování černých srnců braniborskému kurfiřtovi Bedřichu Vilémovi.

K takovému honu bývalo obvykle nasazováno až 200 braniborských sedláků. O výsledku lovů však není nic známo. V roce 1750 se lovecké pokusy opakovaly. I tehdy byli k lovu jako honci zvěře povoláváni muži z mnoha vesnic a téměř z každé domácnosti.

Čtěte také: Unikátní design s černobylskou přírodou

Posuzování zbarvení černých srnců

Různá intenzita světla vytváří ve volné přírodě mimořádně rozmanité barevné vjemy. Přesný popis zbarvení srsti lze proto provést pouze u ulovených srnců.

• Všechny části těla, které lze při pohledu shora vidět - hlava, slechy, týl, hřbet, horní část stehen a hlezenní klouby zadních běhů - mají v letní srsti temně černé zbarvení.
• Zbývající část těla, přibližně od střední části slabin směrem k břichu, je šedočerná a od střední části hrudi přechází ve světlešedou.
• Hnědé zbarvení se u černých srnců nachází ve tvaru pruhu na zadním okraji předních běhů, na kolenním kloubu, na předním okraji stehen, jako chomáč chlupů nad spárky až k paspárkům.
• Meyer-Brenken popisuje obřitek jako malý s typickým hnědým zbarvením.
• Zimní srst je matně černá a od slabin směrem k břichu olověně šedá.

Znaky hnědého zbarvení odpovídají letnímu zbarvení srsti. Až do jarního přebarvování má srst v důsledku odlamování konečků chlupů a zvětšujícího se obsahu vzduchu v buňkách stříbřitě šedé zbarvení, a proto v tomto období nebývají rozdíly mezi černými a normálně zbarvenými jedinci příliš patrné. Pouze na hlavě a na sleších zůstává černé zbarvení zachováno.

Rovněž lýčí je na parůžcích srnců černě zbarvené. Rovněž srnčata už mívají černé zbarvení. Po obou stranách páteře se nachází jedna až dvě řady nažloutlých skvrn. Tyto skvrny jsou však méně výrazné a ne tak četné jako u normálně zbarvených srnčat.

Ve vzácných případech se i u černě zbarvené srnčí zvěře vyskytuje strakatost. Černobílé skvrny bývají ovšem častější než skvrny černozrzavé.

Rozsáhlá pozorování Meyera-Brenkena (1966) poukazují na to, že černé zbarvení se dědí jako recesivní znak. Gorass získal v oboře při kříženích heterozygotních srn ve 2. a 3. Všechny tyto rozdíly jsou ovšem velmi nepatrné a byly zjištěny na nepříliš rozsáhlém vzorku.

Krátké, dvoucentimetrové kelky mají vlastně všichni srnci. Pokud jde o posuzování zvěře ve zvěřině a co do velikosti těla, pak se černě zbarvená srnčí zvěř neliší od normálně zbarvené srnčí zvěře. To platí i pro sílu a zbarvení parůžků.

Zdá se, že v míře rozmnožování, v sociálním chování a ve vitalitě neexistují mezi černě a hnědě zbarvenou srnčí zvěří žádné rozdíly, pomineme-li větší příchylnost černě zbarvených jedinců k lesním porostům.

Černě zbarvená srnčí zvěř představuje rozhodně obohacení a mělo by se učinit vše pro její zachování a rozmnožení jejích stavů.

Černobílá fotografie

Kvalitní černobílé fotografie mají nadčasovou kvalitu a zároveň dodávají dramatičnost, emoce a vášeň. Monochromatické snímky mohou také magicky zdůraznit tvar, texturu, tón a detaily.

Černobílé snímky obecně vyžadují více kontrastu než jejich barevné protějšky. Při fotografování černobíle je doporučeno fotografovat snímky ve formátu RAW, protože při použití softwaru Digital Photo Professional (DPP) společnosti Canon umožňují provést rozsáhlejší úpravy než u souborů ve formátu JPEG.

Často zmiňovaný důvod spočívá v tom, že absence barev méně odvádí pozornost a soustředí ji na objekt. Krásu snímkům dodá zejména boční osvětlení, které zajistí vysoký kontrast mezi tmavými a světlými místy.

Černobílá fotografie přírody a divoké zvěře

Rozhodnout, které snímky se hodí na převod na černobílé, vyžaduje samo o sobě hodně cviku. Hledejte fotografie, které k zaujetí diváka nespoléhají na barvy, nebo takové, ve kterých by barva rušila objekt. Fotografové přírody by měli hledat vzory a detaily, které mohou být uvedeny do popředí odstraněním barvy, jako je starodávná kůra stromu nebo krásná textura ptačího peří.

Černobílá fotografie krajiny a architektury

Snímky krajiny s tísnivým nebem a náladovým osvětlením mohou vypadat mnohem dramatičtěji černobíle, když je barva odstraněna. Černobílý snímek může skvěle vystihnout bohatou souhru tvarů a textur na architektonických snímcích, aniž by barvy odváděly pozornost.

Fotografie architektury často mívají černobílé provedení, aby byly zdůrazněny tvary budov. Takovéto snímky se obvykle pořizují brzy ráno, aby na nich nebyly rušivé prvky a využily světlo ze slunce, které vrhá dlouhé stíny a dokáže poutavě vykreslit kamenné nebo betonové povrchy.

Černobílé sportovní a akční fotografie

Vysoce kontrastní scény v černobílém režimu krásně vynikají a snímky pořízené za jasného slunečného počasí vytvářejí hluboké stíny a jasná světla. Černobílé snímky je dokáží dobře využít a efekty lze zvýraznit při postprodukci a vytvořit dramatické snímky.

Použití filtrů pro černobílé fotografie

V případě digitálních fotoaparátů Canon EOS je efekt filtru často dostupný v nastaveních stylu Picture Style. Pomocí žluté, červené, oranžové nebo zelené barvy můžete změnit černobílé tóny, a napodobit tak efekt filtrů a zdůraznit konkrétní barvy tím, že je zesvětlíte nebo ztmavíte.

Doporučená výbava pro černobílé fotografie

Silné černobílé snímky často obsahují velmi jemné detaily a bohatou texturu. Efektivní stabilizace obrazu může být klíčovou výhodou, která vám pomůže zachovat tuto možnost při fotografování z ruky.

Černobílé bydlení

Uprostřed svěží zeleně se pěkně vyjímá dům složený ze tří odsazených objemů. Příjemné bydlení vzniklo na ploše o velikosti 3050 m2 a o jeho vzhled se zasloužili architekti z portlandského studia Fieldwork Design & Architecture. Posazením tří navzájem propojených objemů dali vyniknout zeleným plochám, které celý koncept osvěžují. Velká okna a četné průhledy zjemňují dojem ryze černobílého bydlení.

Svěží zeleň je k vidění snad na každém kroku, díky čemuž je celé bydlení jakoby nabité energií. Hlavní prostory domu disponují velkými prosklenými plochami, které nabízí výhled do širé krajiny. Průchody mezi jednotlivými objemy jsou řešeny praktickým způsobem, který zaujme také svou estetickou stránkou.

V tmavé schránce domu se ukrývá interiér, který je vyvedený v černé, bílé a šedé barvě. Tyto neutrální tóny dávají plně vyniknout svěže zeleným obrazům přírody. Barvy se v interiéru příjemně doplňují a zvýrazňují tak použité materiály a tvary. Černobílé bydlení prohřívá světlé dřevo a trocha pastelových akcentů.

V jedné z portlandských ulic tak vzniklo příjemné bydlení, které svým obyvatelům poskytuje dostatečný komfort i tolik důležité soukromí.

Zdroje fotografií z mobilu - barevná vs. černobílá

Právě pro jednotný vzhled sociálních sítí jako Instagram jsem začala příspěvky přidávat ve dvojicích. První fotografie je barevná a ladí s celkovým vzhledem feedu, zatímco druhá je černobílá.

Na předešlé fotografii je vidět, jak po přechodu na černobílou vynikl středový hvězdicovitý tvar květiny. Okraje lístků sice více splývají s travnatým pozadím, ale o to výraznější je bílá část květu, která ve vyšším kontrastu více zdůrazňuje tvar. Barevná verze je oproti tomu méně kontrastní.

Fotografie růže v barevné formě vypadá decentně, jemně a zdůrazňuje křehkost květu. Šeřík má velmi pěkné tvary květů, které díky černobílé verzi ještě více vyniknou. Tvary jsou opět ostřejší díky zvýšení kontrastu.

Na tomto příkladu je samotný okraj listu výraznější v barevné verzi. Odstíny jsou v měděné barvě, což ovšem s kamenem, na kterém list leží, nesplývá. Oproti tomu v černobílé verzi se okraje listu s kamenem prolínají až do ztracena (v pravé části fotografie).

Světlo je nejdůležitější složkou každé fotografie, ať už barevné, či černobílé. Mnohdy nejen tvary, ale i světla, procházející okvětními lístky, vyniknou mnohem lépe v černobílé variantě.

Květy jabloně jsou v barevné variantě velmi jemné, nicméně na jejich koncích jsou již vidět hnědé okraje, které se v černobílé verzi ztrácí.

Oproti tomu v černobílé verzi si můžeme domýšlet, zda je růže žlutá, růžová, nebo bíla. Šnečí ulita je rozhodně více kontrastní na barevné verzi, přestože ladí s barvami okolního prostředí.

tags: #cernobile #zbarveni #v #prirode #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Recenze knihy Příhody matky přírody
• Lesy a pralesy světa
• Článek o klimatu Slovenska v roce 1949
• Aktuální čísla recyklace
• Časopis Příroda a jeho předplatné