Certifikace skládkování odpadu v České republice

Biologická stabilita pevného komunálního odpadu je jedním z hlavních problémů spojených s hodnocením dlouhodobého emisního potenciálu a environmentálního dopadu skládek. Zájem o mechanické biologické zpracování a stabilizaci pevných odpadů před ukládáním na skládky stále roste.

Jasným cílem je snížení hmotnosti a objemu skládkovaného odpadu.

Hodnocení biologické aktivity odpadu

Hodnocení biologické aktivity odpadu lze provádět pomocí respiračních testů, jakými jsou například respirační aktivita AT4 nebo měření celkového potenciálu plynu, tedy metoda GS21.

Respirační aktivita AT4

Respirační aktivita AT4 je důležitým parametrem pro odpadové hospodářství. Respirační aktivita AT4 stanoví, kolik kyslíku biologicky aktivní vzorek spotřebuje během časového úseku čtyř dní.

V současné době je legislativa stanovena Směrnicí 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, ale maximální povolené hodnoty se mohou lišit v jednotlivých členských státech Evropské unie.

Čtěte také: Česká certifikace Konec Odpadu

V České republice se řídíme Zákonem o odpadech (č. 541/2020 Sb., přesněji § 41 odst. 3 písm. g) a Vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady (273/2021 Sb., příloha 4, písm. D.), které udávají, že parametr AT4 musí splňovat hodnotu menší než 10 mg O2/g sušiny vzorku odpadu.

Od 1. ledna 2030 musí tento parametr dle § 40 odst. 1 Zákona splňovat veškeré odpady ukládané na skládky. Toto opatření je zavedeno z několika důvodů. Nízkoaktivitní vzorky nenarušují významně stabilitu skládkového lože a není tedy produkováno tolik skleníkových plynů, zejména methanu, nízký zůstává i zápach.

Díky tomuto rozdělení můžeme dále využít ty vzorky, které jsou naopak biologicky aktivní např. na energetické zpracování.

Měření respirační aktivity AT4 probíhá za aerobních podmínek pomocí manometrických hlavic a nádob. Pokud je testovaný vzorek odpadu biologicky aktivní spotřebovává kyslík a současně v manometrických nádobách vzniká oxid uhličitý (CO2).

Aby mohla manometrikcá hlavice správně fungovat, je potřeba dosáhnout tlakové změny v lahvi. Tlaková změna se vyvolá pohlcením oxidu uhličitého v roztoku hydroxidu sodného (NaOH) a je přímo úměrná spotřebě kyslíku (O2).

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Čím větší je změna tlaku, tím je větší spotřeba kyslíku. Množství spotřebovaného kyslíku je vypočteno ze stavové rovnice ideálního plynu. Jelikož je známa navážka vzorku, obsah sušiny, objem lahve a teplota, můžeme vypočítat respirační aktivitu vzorku.

Během měření je nutno kontrolovat tlakovou změnu a pokud tlaková změna dosáhne cca 150 hPa je nutné vzorky vyvětrat, tzn.

Celková produkce plynu (GS21)

Celková produkce plynu (GS21) je dalším důležitým parametrem pro odpadové hospodářství. Celková produkce plynu stanoví, kolik litrů plynu vznikne v anaerobních podmínkách během časového úseku 21 dní.

Legislativně limitní hodnota pro Českou republiku není stanovena, ale např. pro Slovensko podle Vyhlášky 26/2021 Z.z. (od roku 2024) je nastavena na méně než 20 litrů na 1 kg sušiny vzorku. Pokud je výsledek parametru GS21 pro daný vzorek nižší než uvedena hodnota, odpad lze skládkovat.

Pokud máme vzorek, který je biologicky aktivní, tak za určitých podmínek (teplota 40°C, vlhkost 100 %) dochází v anaerobních podmínkách (tj. podmínky bez přístupu vzduchu) k uvolňování tzv. bahenních plynů. Těmito plyny jsou zejména methan CH4 a oxid uhličitý (CO2), případně sulfan (H2S) nebo sirné deriváty nižších alkanů zvané thioly (dříve známé jako merkaptany).

Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší

Tyto plyny se hromadí v eudiometrické trubici, kde vytlačují vodu do zásobní lahve a zaujímají její vytlačený objem. Na základě znalosti teploty jednotlivých částí aparatury, atmosférického tlaku a tlaku vytlačeného vodního sloupce lze spočítat celkový objem plynu přepočtený na normální podmínky (tj. tlak 101,325 kPa a t = 0°C).

Za předpokladu ideálního chování plynů použijeme stavovou rovnici ideálního plynu. Příprava vzorku je jednoduchá, avšak zdlouhavá. Nejdůležitějším krokem je správná homogenita vzorku.

Vzorek musí být zhomogenizován tak, že všechny částice vzorku odpadu jsou menší než 2 cm. Dále je nutné stanovit pH výluhu vzorku, hodnota pH musí být v intervalu 6-9. Vyšší nebo nižší hodnoty pH inhibují bakterie a může tak docházet ke zkreslování finálních výsledků.

Dále se stanovuje sušina vzorku podle které se nastavuje správná hodnota vlhkosti vzorku před vlastním měřením.

Dokladování přijímaných SDO a analýzy

Co všechno má provozovatel recyklace nebo úpravy SDO chtít po dodavatelích odpadů při jejich příjmu do zařízení a zda vždy požadovat i chemické analýzy (tj. rozbor sušiny odpadu a zkoušky akutní ekotoxicity)?

Pokud jde o doklady, jsou jasně dány legislativou - každý kdo předává odpad do zařízení, musí při první dodávce (ať už jde o jednorázovou nebo první z opakovaných dodávek) předat provozovateli spolu s odpadem povinné informace uvedené v příloze 12 prováděcí vyhlášky (č. 273/2021 Sb.).

Do většiny typů zařízení jsou dostačující Písemné informace o odpadu (PIO). Provozovatelé však často chtějí celý Základní popis odpadu (ZPO), což je velmi podrobná dokumentace o odpadu. Základním popisem lze sice PIO nahradit, ale povinný je pouze při předání odpadu na skládku nebo do zařízení k zasypávání.

Pouze tehdy musí dodavatel vyplnit podrobné informace požadované v ZPO, včetně např. skupiny skládky, způsobu úpravy odpadu, který je před uložením do skládky povinný, výsledky analytického rozboru výluhu odpadu (pro skládku) nebo rozboru sušiny odpadu (pro zasypávání) a další.

Původce či dodavatel SDO tedy dokládá ZPO v okamžiku, kdy tento odpad předává k zasypávání nebo k uložení na skládku. Pokud jde ale o recyklační středisko, stačí doložit údaje v PIO.

V PIO dodavatel uvede údaje o sobě, o odpadu, který předává a další údaje o vlastnostech odpadu v případech, kdy ověření specifických vlastností pro přijetí odpadu do zařízení vyžadují právní předpisy nebo povolení provozu zařízení.

Zkušení provozovatelé recyklace SDO vědí, že těmito údaji je zejména místo a typ stavby (demolice), z níž odpad pochází, aby do zařízení nepřijali odpad znečištěný nebo s nebezpečnými vlastnostmi, např. pokud by odpad pocházel z demolice průmyslového objektu.

Při příjmu sice provádí vizuální i namátkovou kontrolu, ale u odpadů přivážených na korbě nebo v kontejnerech lze snadno problémové odpady nebo příměsi přehlédnout. Legislativa tedy výslovně nepožaduje po dodavateli SDO, aby při předání do recyklačního střediska dokládal výsledek analýzy dodávaných odpadů.

Nicméně v praxi si provozovatelé recyklace nechávají analýzu doložit u větších dodávek, např. od 500 tun. A opět, toto číslo není v legislativě přesně uvedeno, ale některé krajské úřady mohou množství pro analýzu určit. Takže klíčové je vždy to, co má recyklační zařízení uvedeno ve schváleném provozním řádu a tím se musí řídit.

Některé obce ve svých sběrných dvorech odebírají SDO od občanů a poté tento odpad pocházející od různých malých stavebníků předávají k recyklaci. Doporučujeme, aby také tyto odpady přijaté ve větším množství, ale sebrané od více různých původců byly dodavatelem, tj. provozovatelem svěrného dvora, ovzorkovány a při předání do recyklačního zařízení doloženy výsledky rozborů.

Rovněž u odpadních asfaltových ker je vhodné vždy požadovat analýzu o množství polyaromatických uhlovodíků, kdy výsledek určí kvalitativní třídu znovuzískané asfaltové směsi a tedy, zda lze odpadní asfalt recyklovat.

Jak ale dokladovat SDO od „malých“ dodavatelů tj. stavebních firem, které přivezou k recyklaci jen malý kontejner z jedné akce? A co chtít od občana? - protože i ten může přímo do recyklačního střediska odpady přivézt.

V těchto případech je vzhledem k nákladům na provedení analýz sušiny a ekotoxicity jejich požadování ze strany recyklačního zařízení nereálné - těžko bude dodavatel analyzovat za cca 15 tisíc Kč vozík cihel nebo zeminy.

Ve stacionárním recyklačním zařízení by však mělo být možné tyto SDO od různých drobných dodavatelů soustřeďovat odděleně a analyzovat je po nashromáždění určitého množství (např. 500 tun) před vstupem do recyklační linky. Náklady na tuto analýzu mohou být rozpočteny na jednotlivé dodavatele a budou minimální.

A opět platí, že správnou vizuální kontrolou zkušený recyklátor předejde špatným výsledkům. A mějme na paměti, že provozovatel recyklačního zařízení, kde vyrábí recykláty, je povinen vždy analyzovat tyto své výstupy předtím, než je prohlásí za výrobek určený k použití ve stavbách.

A to i v případě, kdy má k dispozici analýzy přijatých odpadů.

Ještě upozorníme na jeden údaj v PIO, který by měl provozovatel zařízení k recyklaci dostat od dodavatele odpadu k.č. 19 12 09 Nerosty (např. písek, kameny). Tento odpad totiž může přivézt provozovatel zařízení, v němž mu vznikl úpravou odpadů přijatých od původců (může jít např. o vytřídění kamenů z výkopové zeminy, nebo o odpady z těžby a úpravy nerostů).

Pokud mezi odpady před úpravou byly odpady ze skupiny 17, dodavatel má v PIO uvést jejich hmotnost. Tato informace bude nutná, až se začne vést evidence podle nových pravidel, tj. od r. 2025.

A protože po novele § 83 vyhlášky mohou být k recyklaci přijímány také odpady k.č. 20 02 02 Zemina a kameny, tedy komunální odpad, musí provozovatel rovněž posílat oznámení všem obcím, od jejichž občanů tyto odpady přijal. Jedná se o vyplněnou přílohu č 19.

Dokladování výrobků - recyklátů

Správné dokladování recyklátů vyrobených ze SDO už spadá do tzv. výrobkové legislativy. Co to vlastně znamená? Tato oblast je nesmírně široká, obecně platí, že výrobce je odpovědný za výrobky, které uvedl na trh, zodpovídá za jejich kvalitu a za to, že jejich použití k danému účelu bude bezpečné.

Do konce roku 2024 lze výrobky vzniklé recyklací SDO, tj. recykláty, uvádět na trh po splnění podmínek § 83 prováděcí vyhlášky k zákonu o odpadech. I tam je ale dáno, že pro daný způsob použití recyklátu jsou splněny požadavky jiných právních předpisů.

Vedle firem, které své výrobky dokládají v souladu s evropským nařízením 305/2011 (tzv. CRP) a s harmonizovanými normami, je stále řada recyklačních zařízení, které recykláty uvádějí na trh cestou bez certifikace.

Jde v podstatě o definování recyklátu samotným provozovatelem (tj. typ materiálu a jeho velikostní frakce), vytvoření průvodní dokumentace (především vymezení jednoho z 9 možných způsobů použití recyklátu), a doložení výsledků rozborů sušiny a ekotoxicity. Vhodnost jejich použití ve stavebnictví je pak především na projektantovi dané konkrétní stavby.

A víme, že o recykláty je ze strany stavebníků trvalý zájem.

Platí však, že jestliže výrobce nazve svůj výrobek Recyklované kamenivo, musí provést „certifikaci“ dle harmonizované normy, která se vztahuje i na recyklované kamenivo, např. ČSN EN 13242+A1 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace.

Podobně jestliže je recyklovaná zemina v souladu s § 83 určena pro zemní těleso pozemních komunikací prováděné v souladu s technickou normou ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací ze dne 1. února 2010, musí opravdu v souladu s touto normou být.

Zatím nevíme, jak bude recyklace SDO a uvádění recyklátů na trh upraveno po skončení přechodných podmínek ve stávajícím § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb. Jsou však již nyní zřejmé snahy nastavit pro recykláty ze SDO pravidla, která budou vycházet pouze z norem nebo technických podmínek (např. ministerstva dopravy).

Provozovatelé recyklačních zařízení by na to měli být připraveni.

Certifikační povinnost zpracovatelů odpadních zařízení

Provozovatelé zařízení pro zpracování elektroodpadů dostali od 1. července 2023 novou povinnost, která vyplývá z ustanovení § 145 a § 69 odst. 2 písm. c) zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, v platném znění. Jejím smyslem je zajistit průběžné ověřování způsobů nakládání s odpadními elektrozařízeními v zařízeních pro zpracování elektroodpadů.

Zpracovatel elektrozařízení má kromě řady povinností vyplývajících ze zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, v platném znění (dále také "zákon o odpadech") dále také povinnost dle § 69 odst. 2 písm. b) zákona č. 542/2020 Sb. provádět demontáž, soustřeďovat, skladovat, zpracovávat nebo jinak nakládat s odpadním elektrozařízením v souladu s technickými požadavky a vybranými technickými normami Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále také "normy"). Tato povinnost vznikla již 1. 1. 2021.

Uvedené normy pak určila vyhláška č. 16/2022 Sb., o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností, v platném znění ve své příloze č. 7. Vyhláška nabyla účinnosti 1. února 2022.

Zahrnutím požadavku certifikace zpracovatelů elektrozařízení do ustanovení § 69 odst. 2 písm. c) zákona č. 542/2020 Sb., se ale stala certifikace pro zpracovatele elektrozařízení povinnou, a to od 1. 7. 2023.

tags: #certifikace #skládkování #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Nučice: Třídění odpadu
• Znečištění způsobené ruskou ropou
• Relaxace v přírodě
• Život divokých zvířat
• Co je privatizační ekologický audit?