Klimatické Žaloby v České Republice: Cesta za Spravedlností

Spolek Klimatická žaloba ČR sdružuje přes 400 osob z celé České republiky, kterým není lhostejná nečinnost státu v ochraně klimatu.

Příběh naší žaloby se začal psát v dubnu 2021. Tehdy jsme ve spolupráci s advokátní kanceláří Frank Bold Advokáti podali*y žalobu na vládu a příslušná ministerstva. Důvodem byla nedostatečná opatření k omezování emisí (mitigaci) a k přizpůsobení se změně klimatu (adaptaci). Požadovali*y jsme, aby stát přijal takové kroky, které skutečně ochrání naši budoucnost.

První Vítězství a Následná Nečinnost Státu

V červnu 2022 vydal Městský soud v Praze průlomový rozsudek. Dal nám za pravdu v oblasti mitigace a nařídil ministerstvům přijmout ambicióznější cíl: snížit emise o 55 % do roku 2030, v souladu s nařízením EU. V otázce adaptace však soud porušení práva neshledal, a žaloby také zprostil Vládu ČR jako celek.

I když byl rozsudek pravomocný, ministerstva se jím neřídila a žádná dodatečná opatření nepřijala, čímž nerespektovala rozhodnutí soudu. Proti ignorování správního rozsudku ze strany ministerstev však v českém právním řádu není ochrany.

Právní Bitva u Vyšší Instance

V únoru 2023 Nejvyšší správní soud (NSS) původní rozsudek zrušil a vrátil věc k dalšímu projednání. Podle NSS neexistuje právní povinnost, která by česká ministerstva zavazovala k dalšímu snižování emisí, i když česká klimatická politika je „na hraně zákonnosti“. Evropské i mezinárodní závazky jsou podle NSS příliš obecné. Odborné posudky volající po nutnosti ještě více snižovat emise soud nepřesvědčily. Městský soud v Praze vázaný názorem NSS pak v říjnu 2023 naši žalobu zamítl.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

Uzavření Cesty v České Republice

Definitivní tečku za řízením před obecnými soudy udělal NSS v listopadu 2024, kdy naši žalobu zamítl. Soud se přitom odmítl řídit tehdy čerstvým a zásadním rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci švýcarských seniorek.

Vzhledem k tomu, že jsme přesvědčeni*y o trvajícím zásahu do základních lidských práv osob žijících v ČR, podali*y jsme v únoru 2025 ústavní stížnost. Tu však Ústavní soud v listopadu 2025 zamítl, ale nevyloučil úspěch dalších klimatických žalob v budoucnu. Žádný z českých soudů neřekl, že by český stát dělal pro ochranu dost a plnil své závazky. V době, kdy Česko možná vyčerpalo svůj uhlíkový rozpočet a projevy klimatické krize sílí, soudy spíše než lidská práva řešily formální kritéria.

Další Krok: Evropský Soud pro Lidská Práva

Vyčerpali*y jsme všechny vnitrostátní právní prostředky, ale naše úsilí nekončí. Aktuálně připravujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, kterou plánujeme podat v únoru 2026. Věříme, že mezinárodní instance potvrdí to, co české soudy opomněly: že ochrana klimatu je nezbytnou podmínkou pro ochranu lidských práv nás všech. Už jsme vybrali 120 000 Kč z potřebných 250 000 Kč na Ústavní stížnost. Pokud soud vyhrajeme, stát bude mít povinnost začít doopravdy jednat a cesta k zásadnímu zpomalení změny klimatu bude otevřena. I kdybychom nevyhráli, podpoří žaloba věcnou debatu na celostátní i regionální úrovni o dostatečnosti současných opatření. Stát sice sepisuje akční plány, legislativní návrhy, dotační výzvy apod., vše je však zoufale nedostatečné a emise skleníkových plynů v posledních letech dokonce rostou.

Spolek Klimatická žaloba, sdružující přes 400 obyvatel České republiky, podal dnes stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Spolek a další žalobci podali v roce 2021 žalobu proti české vládě a ministerstvům z důvodu jejich nečinnosti v řešení změny klimatu. Po prvním úspěchu žaloby u Městského soudu v Praze v roce 2022 stát přes půl roku pravomocný rozsudek nerespektoval. Po několika odvoláních pak v listopadu 2025 zamítl podanou stížnost Ústavní soud, který českým občanům ochranu neposkytl.

Česko stále nemá jasný plán na snížení emisí skleníkových plynů, ani pět let od podání klimatické žaloby a deset let od uzavření Pařížské dohody. Stát dosud neaktualizoval starou Politiku ochrany klimatu, nestanovil ani spravedlivý a vědecky podložený podíl na snížení emisí (tzv. uhlíkový rozpočet) a cíl klimatické neutrality.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

ESLP se již podobným případem zabýval, když vyhověl stížnosti švýcarských seniorek proti Švýcarsku. Na tento přelomový rozsudek navazuje i česká klimatická žaloba. Spolek namítá porušení práva na soukromí a práva na spravedlivý proces zakotvené v Evropské úmluvě o lidských právech.

Ústavní soud zamítl ústavní stížnost spolku Klimatická žaloba a dalších osob. Stěžovatelé si zvolili pro svůj cíl zásahovou žalobu podle soudního řádu správního. Žalovaná ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy však právo stěžovatelů na příznivé životní prostředí v žalobě vymezeným způsobem neporušila.

K výraznému snížení emisí skleníkových plynů a dosažení klimatické neutrality České republiky v horizontu přibližně tří dekád je třeba ukládat povinnosti jednotlivcům prostřednictvím zákonů. Taková zákonná úprava dosud neexistuje a ani ústavní pořádek, zákon či úprava EU ministerstvům neukládají povinnost mitigační opatření stanovit. Správní soudy proto nepochybily, když zásahové žalobě nevyhověly.

Ústavní soud rozhodl v plénu, protože problematiku dopadů změny klimatu do základních práv považoval za závažnou a celospolečensky důležitou.

Stěžovatelé po soudech požadovali, aby vyslovily nezákonnost zásahu žalovaných ministerstev, který spatřovali v tom, že si ministerstva sama nestanovila konkrétní mitigační opatření, jež by vedla ke snížení emisí skleníkových plynů. Jednotlivé žalobní návrhy se lišily jen v konkretizování či způsobu určení míry snížení těchto emisí.

Čtěte také: Příroda v designu interiéru

Klíčovou otázkou posuzovaného případu tak bylo, zda jsou to konkrétně žalovaná ministerstva, kdo má povinnost (závazek) plynoucí ze základních práv stěžovatelů na příznivé životní prostředí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že žalovaná ministerstva nemohou být původcem nezákonného zásahu, jak ho stěžovatelé vymezili v žalobě. Nejsou-li žalovaná ministerstva původcem zásahu (a tedy žalovaný zásah nezpůsobují), nemohou od něho ani upustit a poskytnout stěžovatelům to, čeho se zásahovou žalobou podle soudního řádu správního domáhali.

V současnosti v České republice neexistuje zákonná úprava, která by právo na příznivé životní prostředí prováděla a z níž by plynula ministerstvům povinnost stanovit konkrétní mitigační opatření vedoucí ke snížení emisí. To je ostatně součást argumentace stěžovatelů - klimatický zákon či jiná obdobná úprava na zákonné úrovni chybí.

Povinnost přijímat opatření, která stěžovatelé v zásahové žalobě požadují, pak ministerstvům nezakládá ani ústavní pořádek.

Oproti ESLP, který v kontextu klimatické změny posuzoval splnění povinností státu jako celku, se Ústavní soud zabýval (podle zvolené procesní strategie stěžovatelů) jen a pouze žalovaným zásahem ministerstev. Ministerstvům však porušení povinnost přijmout mitigační opatření nelze přičítat.

Existenci člověkem vyvolané klimatické změny, stejně jako skutečnost, že je naléhavě třeba na klimatickou změnu reagovat, Ústavní soud nijak nezpochybňuje. A neučinily tak ani soudy před ním.

Dnešním rozhodnutím Ústavní soud do budoucna nijak nepředjímá eventuální úspěšnost jiných žalobních typů nebo klimatických sporů, ať už na poli veřejného či soukromého práva.

Přitom se české klimatické žalobě zprvu u českých soudů dařilo. „Spolek a další žalobci podali v roce 2021 žalobu proti české vládě a ministerstvům z důvodu jejich nečinnosti v řešení změny klimatu. Po prvním úspěchu žaloby u Městského soudu v Praze v roce 2022 stát přes půl roku pravomocný rozsudek nerespektoval. Po několika odvoláních pak v listopadu 2025 zamítl podanou stížnost Ústavní soud, který českým občanům ochranu neposkytl.

„Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva přichází v kritický moment. Stav globálního klimatu se zhoršuje a čas tuto krizi zvrátit se krátí. Český stát stále nemá jasný plán, jak snížit emise a ochránit své občany před dopady sílící klimatické změny. Vláda pokračuje v nečinnosti a někteří její představitelé dokonce popírají vědecké závěry. Řešení změny klimatu je přitom nezbytné pro ochranu životů a zdraví lidí v Česku.

Švýcarské seniorky argumentovaly ve Štrasburku v roce 2024 tak, že dochází k porušování Evropských úmluv o ochraně lidských práv, které mimo jiné zahrnují také právo na respektování soukromého rodinného života. Seniorky tvrdily, že není ohroženo jen jejich zdraví, ale samotná existence. Vítězství švýcarských seniorek bylo označováno za historické.

V roce 2025 pak Výbor ministrů Rady Evropy, tedy orgán dohlížející na plnění rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, na Švýcarsko apeloval, aby bylo aktivnější v boji proti klimatické změně.

„Evropský soud pro lidská práva stanovil, jaké má stát povinnosti v ochraně lidí před dopady změny klimatu. Státy musí přijmout závazný regulační rámec a stanovit cíle snižování emisí a klimatické neutrality, založené na vědecky podložených metodách, a to v souladu s Pařížskou dohodou.

Na prvním místě je třeba zdůraznit, že podání žaloby na stát ve snaze přimět příslušné orgány, aby věnovaly větší úsilí opatřením ke zmírňování změny klimatu, není žádné české unikum. Jde o určitý celosvětový trend posledních let, jímž občané, nevládní organizace či obce vyjadřují svůj nesouhlas s tím, že státy a jejich úřady nečiní dostatečné kroky k dodržení závazků z Pařížské dohody nebo k plnění vlastní vnitrostátní klimatické legislativy.

Právě podaná česká klimatická žaloba není ani jediným soudním procesem, v němž Česká republika, resp. její představitelé, bude případně obhajovat dostatečnost opatření k ochraně klimatu. Česká republika již čelí tzv. klimatické stížnosti podané šesti portugalskými občany ve věku od 8 do 21 let k Evropskému soudu pro lidská práva (Duarte Agostinho a ostatní proti Portugalsku a dalším 32 státům).

Skupina žalobců zahrnuje několik subjektů různých typů. Prvním z nich je spolek Klimatická žaloba ČR, který přípravu žaloby inicioval a vedl. Spolek vznikl v roce 2019 v reakci na nedostatečnou aktivitu státu v přípravě a realizaci opatření proti klimatické změně a ke splnění klimatických závazků. Druhým žalobcem je obec, a to konkrétně obec Svatý Jan pod Skalou. Dalšími žalobci jsou jednotliví občané, reprezentující skupiny obyvatel různým způsobem dotčené klimatickou změnou: zemědělce, lesníky, obyvatele velkoměsta.

Byla podána tzv. správní žaloba, a to Městskému soudu v Praze. Další možnou instancí ve vývoji případu je Nejvyšší správní soud, resp. Žaloba nesměřuje proti konkrétnímu aktu nebo jednání státních orgánů, ale státu je vytýkána nedostatečná aktivita. V tomto je směru je tedy žaloba koncipována jako žaloba proti nezákonnému zásahu podle § 82 soudního řádu správního, a je namítána tzv. obecná exekutivní nečinnost v oblasti ochrany klimatu.

V oblasti mezinárodního práva jde o články 2, 3 a 4 Pařížské dohody, zejména o povinnost státu a jeho orgánů usilovat o udržení nárůstu globální teploty do 1,5 °C, resp. výrazně pod hranicí 2 °C. Žalobci podrobně rozebírají mezinárodní závazky České republiky a poukazují na to, že 1) povinnosti jejich plnění se nelze zprostit tvrzením, že podíl České republiky na změně klimatu je z globálního hlediska zanedbatelný („Žalobci zároveň preventivně odmítají argument, že z globálního hlediska lze emise skleníkových plynů vznikající na území České republiky považovat za nevýznamné. Každý stát, obzvláště pokud má rozvinutý průmysl, přispívá svou částí ke způsobení nebezpečné změny klimatu, a nese proto i odpovědnost za svou část příspěvku ke změně klimatu.“), a že 2) Česká republika se dostala do situace, kdy nemá možnost výběru mezi různými mitigačními scénáři a musí volit radikální řešení snížení emisí. Přitom dosavadní nedostatečnou aktivitou se Česká republika blíží stavu, kdy nebudou plněny mezinárodní závazky, resp. kdy uhlíkový rozpočet České republiky bude vyčerpán.

Podle žalobců strategické dokumenty ani jiná opatření žalovaných zejména neodpovídají právní povinnosti předcházet nebezpečné změně klimatu a nevedou k udržení růstu globální teploty do 1,5 °C, resp. 2 °C. Porušování právní povinnosti přijímat účinná opatření ke snižování národních emisí skleníkových plynů je podloženo např. rozborem cílů Politiky ochrany klimatu ČR, které dle žalobců nejsou v souladu s požadavky Pařížské dohody a povedou k významnému přečerpání uhlíkového rozpočtu České republiky. Podle žalobců pak řada opatření, která Politika ochrany klimatu v ČR obsahuje, buď nejsou způsobilá k ochraně klimatu přispět, nebo nejsou zakotveny konkrétní povinnosti, jak opatření provést. Jako nedostatečně ambiciózní a současně nedostatečně naplňovaná je žalobci kritizována Státní energetická koncepce.

Žalobci dále tvrdí, že žalovaní porušili a nadále porušují povinnost přijímat dostatečná opatření k adaptaci na změnu klimatu, tj. opatření směřující k přizpůsobení obyvatel, hospodářství i životního prostředí novým podmínkám. Poukazují na to, že adaptace na změnu klimatu je také jedním ze závazků pramenících z Pařížské dohody a že nedostatečnými kroky žalovaných dochází k porušování povinnosti zabránit zatěžování území nad míru únosného zatížení (§ 11 ve spojení s § 5 zákona o životním prostředí). Žalobci konkrétně kritizují např. nedostatečná opatření na úseku lesního hospodářství, ochrany vod a zemědělské půdy.

Žaloba je doprovázena řadou důkazních materiálů nebo odkazy na ně.

Žaloba je významným krokem ve snahách zamezit negativním dopadům změny klimatu, a to i v případě, že by nakonec neuspěla. Je třeba ji vidět jako důležitý signál pro politickou reprezentaci České republiky, že existuje silný zájem veřejnosti o problémy změn klimatu a o jejich řešení.

tags: #klimatické #žaloby #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa skládek v ČR
• Tvorba kapely Komunál
• Problémy životního prostředí v Mexico City
• Podpora environmentálních projektů
• Hry na ochranu přírody