V České republice aktuálně probíhá revize tří klíčových dokumentů v oblasti klimatu a energetiky: Politiky ochrany klimatu, Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a Státní energetické koncepce. Ty určí, jak bude vypadat česká cesta k bezemisní ekonomice a společnosti v dalších letech.
Všechny tři dokumenty přitom musí zahrnovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy. České ambice v oblasti snižování emisí skleníkových plynů musí reflektovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy. Všechny tři dokumenty procházejí v letech 2023-2024 revizí.
Evropská unie, jakožto smluvní strana Pařížské dohody, následně přijímá prostřednictvím legislativního procesu (mezi Evropskou komisí, Parlamentem a členskými státy reprezentovanými Radou EU) konkrétní závazky pro snižování emisí skleníkových plynů v jednotlivých sektorech ekonomiky. Na plnění společných unijních cílů se musejí podílet také jednotlivé členské státy, tedy i Česko. Každý stát může zároveň přijmout závazky, které jsou ambicióznější než ty, jež navrhuje Unie.
Podoba závazků ČR je do velké míry utvářena směrnicemi a nařízeními EU. Některé z vnitrostátních závazků stanovuje přímo unijní legislativa (např. v případě Nařízení o sdílení úsilí), některé závazky si ČR stanovuje sama v rámci svého Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu na základě společného unijního závazku a doporučení (např. podíl OZE na konečné spotřebě energie). Níže jsou shrnuty závazky Česka v jednotlivých oblastech, a to v kontextu celounijních závazků.
Téměř všechny přitom vycházejí z přijatých návrhů balíčku Fit for 55, jehož hlavním cílem je dosáhnout v EU snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 1990). Stejný závazek si již dříve vytyčila i EU.
Čtěte také: Udržitelné cestování v Česku
Podle návrhu aktualizace Politiky ochrany klimatu z jara 2024 deklaruje Česko závazek snížit do roku 2030 své emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. Do roku 2021 snížilo Česko své emise o 34 %, k největšímu snížení však došlo vlivem ukončení provozu části těžkého průmyslu v 90. letech. V současnosti emise ČR spíše stagnují.
Od roku 2027 se systém obchodování s emisními povolenkami rozšíří na sektory budov a silniční dopravy a sektory malé energetiky a průmyslu, které nespadají pod stávající ETS systém (tzv. EU ETS 2). Stejně jako u stávajícího EU ETS zmíněného výše zde existuje pouze společný unijní cíl, a to snížit emise skleníkových plynů v těchto sektorech o 42 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005).
Pokles emisí skleníkových plynů, které nespadají pod sektory obsažené v EU ETS, upravuje Nařízení o sdílení úsilí. To stanovuje konkrétní závazky pro EU i jednotlivé členské státy v sektorech budov, dopravy (mimo letectví), zemědělství, menších průmyslů a odpadového hospodářství. Zatímco unijním závazkem je pokles o 40 %, Česko by mělo své emise v těchto sektorech snížit o 26 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005).
Podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie si stanovuje Česko samo v rámci NECP. Zároveň by však mělo přispívat ke společnému unijnímu cíli ve výši 42,5% podílu v roce 2030. Jak už bylo zmíněno výše, NECP aktuálně prochází revizí. Stejně jako u podílu obnovitelných zdrojů si i v případě energetické účinnosti (tedy snížení spotřeby energie) stanovuje Česko závazek v NECP. Prozatímní návrh obsahuje závazek snížit konečnou spotřebu energie na 846 petajoulů (235 TWh) v roce 2030.
Závazek v sektoru využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví (LULUCF) upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno. Pro Česko je stanoven ve výši −1,228 mil. tun CO2eq ročně. Je však otázkou, nakolik je tento závazek dosažitelný - v roce 2021 byl sektor LULUCF v ČR čistým emitentem skleníkových plynů, především kvůli kůrovcové kalamitě (vypuštěno bylo 8,5 mil. tun CO2eq). Pro celou EU pak platí závazek pohlcovat v tomto sektoru emise ve výši 310 mil.
Čtěte také: Zvýšení podílu OZE v Česku
Navzdory tomu, že v posledních letech dochází v České republice k pokroku v plnění klimatických závazků, je i tak stále co zlepšovat. Co se týče například ovzduší, to je na území České republiky sice v porovnání s ostatními členskými státy EU kvalitnější, avšak z veřejně dostupných statistik vyplývá, že se stále nedaří dostatečně rozvíjet udržitelné zdroje.
Česko se prozatím zavázalo ke snížení emisí v průmyslu a dopravě, a naopak ke zvýšení energetické účinnosti například tím, že zvýší podíl obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné elektrárny či fotovoltaika. Z dat zveřejněných Evropskou unií vyvstává, že České republice se dlouhodobě daří snižovat emise skleníkových plynů, tudíž situace je spíše pozitivní. Konkrétně v roce 2020 dosahovala hodnoty minus 41 %, a tento výsledek ji řadí do lepší poloviny spektra zemí EU.
Na globální úrovni je realizován nejširší záběr mezinárodního úsilí, který má vést ke snižování skleníkových plynů. Rámec EU - Evropská unie prostřednictvím legislativního procesu přijímá konkrétní cíle, jimiž usiluje o plnění těchto dohod z její strany. Rámec jednotlivých členských států - Jednotlivé členské státy se musí na plnění společných cílů podílet, avšak národní cíle se mohou napříč státy lišit (s ohledem na odlišné výchozí pozice různých zemí).
V zájmu demokratičnosti dlouhodobě podporuje řešení globální agendy udržitelného rozvoje zejména v rámci Organizace spojených národů (OSN). ČR zdůrazňuje význam bilaterální a multilaterální spolupráce mezi státy OSN, EU, NATO a dalšími mezinárodními partnery.
Na úrovni EU podporuje ČR cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a podporuje také další iniciativy v oblasti udržitelného rozvoje včetně Zelené dohody pro Evropu. V oblasti obchodní politiky poskytuje v souladu s EU zvýhodněný přístup na trh rozvojovým zemím. Spolu s ostatními členy a institucemi EU v rámci přístupu Team Europe bude ČR pomáhat třetím zemím čelit aktuálním rozvojovým výzvám.
Čtěte také: Greenpeace ČR - financování
tags: #Česko #plnění #klimatické #dohody #cíle