Komunální odpad je veškerý odpad, který produkují fyzické osoby na území obce.
Obec má ze zákona povinnost zabezpečit jeho sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování (dle ust. § 4 písm. b zákona č.
Obec je povinna přebrat veškerý komunální odpad vznikající na jejím území při činnosti nepodnikajících fyzických osob.
Obec je povinna určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu, a to alespoň nebezpečného odpadu, papíru, plastů, skla, kovů, biologického odpadu, jedlých olejů a tuků a od 1. ledna 2025 rovněž textilu.
Obec je povinna zajistit, aby odděleně soustřeďované recyklovatelné složky komunálního odpadu tvořily v kalendářním roce 2025 a následujících letech alespoň 60 %, v kalendářním roce 2030 a následujících letech alespoň 65 % a v kalendářním roce 2035 a následujících letech alespoň 70% z celkového množství komunálních odpadů, kterých je v daném kalendářním roce původcem.
Čtěte také: Občanský průkaz: Co potřebují vědět studenti FŽP
Slouží pro odkládání veškerého odpadu, který vznikne při provozu domácností. Odpady lze odevzdávat v množství obvyklém z domácnosti.
Velkoobjemový a stavební odpad lze odevzdat do stanovených limitů. Jednorázový návoz odpadu je omezen na vjezd vozidel maximálně do 3,5t.
Zdarma lze odevzdávat i pneumatiky. Zpětný odběr není limitován jejich nákupem, prodejem, službou, značkou ani typem pneumatiky.
Máte doma nepotřebné, ale stále ještě funkční věci a nechcete se jich zbavit jako odpadů. Pak využijte RE-USE point, který je zřízený v několika pražských sběrných dvorech včetně toho na Praze 10.
Podle tohoto a následujících odst. 3 a 4 mají původci odpadu podobného komunálnímu odpadu při nakládání s ním dvě možnosti. Buď se na základě písemné smlouvy s obcí napojí na její systém nakládání s komunálním odpadem a potom jsou povinni třídit a odkládat odpad podle této smlouvy, nebo nakládají s tímto odpadem jako s každým jiným odpadem jako jeho původci - tj.
Čtěte také: Dopady profesionalizace na občanský sektor
Místní poplatek podle § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (stanovený v § 84 zákona o odpadech změnou zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Částka uvedená pod písm. a) je poplatek stanovený obcí za provoz celého systému nakládání s komunálním odpadem. Je to část poplatku, kterou povinně platí obci každý občan za nakládání s komunálním odpadem bez ohledu na stupeň jeho třídění.
Částka uvedená pod písmenem b) je složka poplatku, kterou může zastupitelstvo stanovit na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu (tedy nikoliv za provoz systému).
Výše částky b) poplatku bude tedy záviset na množství netříděného komunálního odpadu a na nákladech obce na jeho sběr a svoz. Přestože bude tato částka stanovena opět paušálně na poplatníka, měla by všechny poplatníky motivovat ke snaze produkovat co nejméně netříděného odpadu.
V roce 1996 schválilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy „Projekt hospodaření s odpady“ (usnesení č.47 ze dne 16.1.1996). Podle obecně závazné vyhlášky hl. m. Prahy č.
Čtěte také: Občanský zákoník a ochrana před hlukem
Původci, kteří produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, mohou na základě smlouvy s obcí využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem.
Ode dne účinnosti zákona č. 275/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, tj.
Při stanovování platby za komunální odpad platí, že na území jedné obce nesmějí být způsoby platby za KO vzájemně kombinovány, tj.
Úhrada podle § 17 odst. 5, podobně jako cena za odpad podobný komunálnímu odpadu podle § 17 odst. 6, není zákonem o odpadech ani odkazem na zvláštní právní předpis nijak vymezena, je tedy smluvní cenou, která musí být dojednána na základě smlouvy a to s každou fyzickou osobou.
Zákon stanoví možnost obce vybírat úhradu na základě uzavřených smluv, ale už nestanoví odpovídající povinnost fyzických osob takovou úhradu platit, respektive předmětnou smlouvu s obcí uzavřít a platit v ní stanovenou úhradu. Smlouva tedy může být uzavřena pouze na základě souhlasné svobodné vůle obou stran.
Nevýhodou tohoto systému platby je, že pokud občan nebude s uzavřením smlouvy souhlasit, nemůže být smlouva uzavřena, a v tom okamžiku padá celý systém obce hradit náklady za KO podle § 17 odst. 5 a obec musí přejít k některé z dalších dvou možností úhrady.
Poplatek za komunální odpad (dále jen "poplatek"): Podle § 17 a) zákona o odpadech. Poplatek může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou. Jeho poplatníkem je každá fyzická osoba produkující na území obce odpad, plátcem je vlastník nemovitosti nebo společenství vlastníků jednotek podle zvláštního zákona.
Výhoda oproti úhradě v bodě a): Na rozdíl od úhrady uvedené v bodě a), která je smluvní cenou (soukromoprávní prostředek), která se sjednává dohodou mezi prodávajícím a kupujícím a jejíž výše odpovídá rozsahu poskytnuté služby, daně a poplatky jako veřejnoprávní prostředky jsou platební povinností, které stát stanoví zákonem (nebo o jejichž zavedení si na základě zmocnění v zákoně rozhoduje obec sama v rámci samostatné působnosti) a jejichž účelem je zajištění určitých příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb, tj. pro veřejný rozpočet, aniž se přitom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění.
Poplatky musí být stanoveny obecně závaznou vyhláškou. Tu však obec vydat nemusí - v tom případě však nemůže stanovit ani tento poplatek, ani poplatek dále uvedený v bodě c).
5.4.7 Základní charakteristika místních poplatků za komunální odpad Mgr. Jan Břeň Ve srovnání s předchozími šesti typy místních poplatků (tj. ze psů, z pobytu, za užívání veřejného prostranství, ze vstupného, za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace) jsou místní poplatky za komunální odpad specifické v tom, že zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), upravuje od 1. ledna 2021 v § 10d až 10r hned dva jejich druhy, mezi kterými si obec může zvolit (viz § 10d odst. 2 zákona o místních poplatcích, podle něhož obec může zavést pro příslušné poplatkové období pouze jeden z těchto místních poplatků za komunální odpad).
Dvěma druhy místních poplatků za komunální odpad jsou konkrétně: a) místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství a b) místní poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci.
Stručně z historie plateb za komunální odpad Předchůdcem místního poplatku za obecní systém odpadového hospodářství byl místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, který byl zaveden do stávající soustavy místních poplatků v souvislosti se šestou novelou zákona o místních poplatcích, kterou byl zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon o odpadech z roku 2001"), s účinností od 1. ledna 2002.
Každá obec si mohla vybrat pouze jeden z uvedených způsobů plateb fyzických osob za komunální odpad (popř. si nemusela vybrat žádný a v takovém případě nesla veškeré náklady týkající se komunálního odpadu sama ze svého rozpočtu).
Zatímco první způsob platby (úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů) se realizoval na základě písemné smlouvy uzavřené mezi obcí a příslušnou osobou (původně právnickou a podnikající fyzickou osobu; od 1. července 2010 pouze nepodnikající fyzickou osobou; tj. šlo o soukromoprávní platbu), druhý způsob platby (poplatek za komunální odpad) obec stanovila (resp. mohla stanovit) pouze formou právního předpisu vydaného v samostatné působnosti obce (obecně závaznou vyhláškou, tj. šlo o veřejnoprávní platbu).
Uvedené tři možné způsoby plateb fyzických osob za komunální odpad (včetně místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů) však v rámci jedné obce nebylo v žádném případě různě kombinovat či jinak zaměňovat.
S účinností od 1. ledna 2021 - v souvislosti s přijetím nové "odpadové legislativy" (viz zejména zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech) - novela zákona o místních poplatcích, provedená zákonem č. 543/2020 Sb., zavedla dva nové místní poplatky za komunální odpad, tj. místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (viz § 10e až 10h zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích) a místní poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (viz § 10i až 10n zákona o místních poplatcích), čímž odstranila předchozí dvojkolejnost právní úpravy plateb za komunální odpad obsažené v zákoně o místních poplatcích na straně jedné a v předchozím zákoně o odpadech z roku 2001 na straně druhé.
Uvedené místní poplatky za komunální odpad jsou konstrukčně velmi odlišné. Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství platí každý (zákonem stanovený) poplatník v paušální výši bez ohledu na to, kolik odpadu reálně vyprodukuje, nebo kolik a jak velkých nádob (např. popelnic) využívá. Naopak výše místního poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci odráží reálnou hmotnost či objem skutečně vyprodukovaného odpadu poplatníkem, popř. kapacitu tzv. soustřeďovacích prostředků (tj. velikost popelnic, pytlů na odpad apod.).
Obec může v případě zavedení místního poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci zvolit pro poplatkové období pouze jeden z výše uvedených základů, přičemž musí vzít v úvahu, že hmotnostní a objemový základ, které vycházejí z principu "plať tolik, kolik vyhodíš", nezbytně vyžaduje součinnost, resp. reálné technické možnosti příslušné svozové společnosti.
Každý z uvedených místních poplatků za komunální odpad má své výhody a nevýhody. Výhodou místního poplatku za obecní systém odpadového hospodářství je bezpochyby jeho jednoduchá správa, předem známá jeho roční platba (sazba činí nejvýše 1 200 Kč za rok) a také odstranění motivace poplatníků zakládat nelegální skládky komunálního odpadu, neboť jeho poplatníkem je každá fyzická osoba přihlášená v obci (např. k trvalému pobytu) nebo jakýkoliv vlastník (tedy i právnická osoba) nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba a která je umístěna na území obce.
Jeho nevýhodou je skutečnost, že nebere v úvahu množství vyprodukovaného odpadu poplatníkem a tím tak postrádá motivaci minimalizovat jeho produkci. Výhody a nevýhody místního poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci jsou přesně opačné ve srovnání s místním poplatkem za obecní systém odpadového hospodářství (např. motivace minimalizovat produkci odpadu poplatníkem je "vyvážena" větší administrativní náročností správy tohoto místního poplatku, či snahy některých poplatníků obcházet jeho platbu odvážením odpadu v lepším případě do jiných obcí, v horším případě do lesa apod.).
I přes odlišnou zákonnou konstrukci obou místních poplatků za komunální odpad, jež dává obcím svobodu výběru pro ně vhodného způsobu platby za komunální odpad, zákon o místních poplatcích v § 10o až 10r upravuje několik institutů, které jsou společné pro oba druhy místních poplatků za komunální odpad.
Pro oba místní poplatky za komunální odpad platí, že poplatkovým obdobím je shodně kalendářní rok. Obec v návaznosti na poplatkové období určí splatnost poplatku [viz § 14 odst. 2 písm. c) zákona o místních poplatcích].
Sběrné dvory jsou provozovány v rámci systému komplexního nakládání s komunálním odpadem na území hlavního města Prahy. Občané Prahy, fyzické osoby, zde tak mohou své odpady odkládat zdarma.
Na území hl. m. Prahy probíhá objednávkový svoz odpadu od občanů hl. m. Prahy. Jedná se o nadstandardní placenou službu, která je na základě značného zájmu rozšířena a pokračuje.
Sběrné místo bioodpadu se nachází v Praze 10, Malešicích - ulice Dřevčická (cca 100m od ulice Černokostelecká) - mapa. Otevřeno je: Po - Pá 7,00 až 18,00 hod. 274 772 694. Sběrné místo je uzavřeno přibližně od poloviny prosince do března následujícího roku.
1. Kdo je původcem odpadu vznikajícího při pobytu fyzických osob v domovech nebo penzionech pro důchodce, dětských domovech nebo ústavech sociální péče?
Odpověď: Protože zákon o odpadech stanoví jako původce odpadů toho, komu při jeho činnosti odpad vzniká, záleží na tom, jak je vymezena zvláštním právním předpisem činnost právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, provozující ubytovnu, domov nebo penzion pro důchodce, dětský domov nebo ústav sociální péče.
Ve většině uvedených případů je úklid a odstranění odpadů vzniklých v souvislosti s pobytem fyzických osob jednou z činností nezbytně náležící k provozování těchto zařízení a provozovatelé ubytovacích zařízení mají jako původci těchto odpadů (podobných komunálnímu odpadu) povinnost nakládat s nimi podle zákona o odpadech s odpady.
To znamená, že v souladu s výše citovaným ustanovením § 4 písm. p) zákona o odpadech jsou domovy důchodců původci odpadu podobného komunálnímu odpadu. Původcem odpadu vznikajícího při pobytu fyzických osob žijícím v těchto domovech tedy není obec, ale domov důchodců. Výjimkou jsou obytné jednotky v domovech - tzv. penzióny pro důchodce, kterým tyto služby domovem důchodců poskytovány nejsou.
2. Odpověď: Podle § 4 písm. p) zákona o odpadech je původcem odpadů právnická osoba, při její činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady. Z hlediska zákona o odpadech však není důležité, zda původcem odpadu zařazeného podle Katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001 Sb.) jako odpad podobný komunálnímu odpadu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, budou jednotliví nájemci provozoven umístěných v prostorách objektu, nebo zda původcem veškerého tohoto odpadu vznikajícího ve všech prostorách bude vlastník objektu (je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání).
Pokud má být původcem odpadu podobného komunálnímu pronajímatel, měla by být s ohledem na přehlednost situace pro kontrolní orgány tato skutečnost výslovně upravena v písemných smlouvách mezi nájemci a pronajímatelem.
1. Odpověď: Obsah pojmu „komunální odpad“, definovaný pod písm. Za komunální odpad tedy nelze považovat stavební odpad, zařazený podle Katalogu odpadů do skupiny 17 00 00, ani když vzniká při činnosti fyzických osob, přestože ustanovení § 17 odst. 2 zákona o odpadech dává obci možnost stanovit ve své samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem.
2. Odpověď: Vydání obecně závazné vyhlášky není povinností obce, ale její možností a nástrojem. Obec ji vydat nemusí, ale v tom případě nemůže stanovit ani jeden z poplatků za komunální odpad, neboť jsou oba na vydání obecně závazné vyhlášky vázány.
Pokud tedy vyhlášku nevydá, má možnost využít pouze úhrady za KO (§ 17 odst. 5 zákona o odpadech). Stejně tak se nevydáním vyhlášky obec zbavuje dalšího svého nástroje, tj. vyžadovat po fyzických osobách třídění odpadů, jejich oddělené shromažďování a nakládání s odpady podle systému stanoveného obcí, jako plnění jejich povinnosti ze zákona (§17 odst.
tags: #občanský #komunální #odpad #co #to #je