Zákon o ochraně přírody: Chráněná zvířata v České republice

Všechny druhy rostlin i živočichů se v České republice těší jisté míře ochrany. Důkladnější ochranu jim zaručuje zařazení na Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin nebo odpovídajícím seznamu živočichů.

Oba tyto seznamy jsou přílohami jedné z vyhlášek stěžejního českého ochranářského zákona, platného od roku 1992: Zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.). Seznam zvláště chráněných druhů ČR je pravidelně aktualizován, aby odrážel skutečný stav populací a reagoval na jejich aktuální potřebu ochrany.

Zvláštní ochrana druhů

Zvláštní ochrana druhů vychází z páté části zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Definuje ji jako ochranu druhů rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné.

Takové druhy jsou vyhlášeny za zvláště chráněné. Výčet takto chráněných druhů je uveden v příloze II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Od roku 1992 byl tento seznam aktualizován pouze dílčím způsobem v rámci implementace evropských směrnic a v současné době vyžaduje celkovou revizi. V aktuální podobě seznam obsahuje 532 druhů rostlin včetně hub a 309 druhů živočichů.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Podobně jako u ptačích druhů je u zvláště chráněných druhů chráněný každý jedinec ve všech jeho vývojových stádiích, chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat či usmrcovat a dále provádět veškeré aktivity související s jejich komerčním využíváním.

Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimy užívaná sídla. V případě zvláště chráněných druhů rostlin je zakázán jejich sběr, trhání, vykopávání, poškozování, ničení nebo jiné rušení ve vývoji vč. držení, pěstování, dopravování a komerční využívání těchto rostlin.

Z uvedených zákazů lze v konkrétních případech povolit výjimku. U kategorie ohrožených druhů je rozdíl, zda se jedná o rostliny nebo živočichy. Pro ohrožené druhy rostlin platí, že nájemci a vlastníci mohou prolomit výše uvedené zakázané činnosti v souvislosti s běžným obhospodařováním svých pozemků bez nutnosti dalšího povolení, blíže viz § 49 zákona o ochraně přírody a krajiny.

U ohrožených druhů živočichů je situace odlišná (§ 50 zákona). V případě zásahu do přirozeného vývoje těchto živočichů je při činnostech souvisejících s běžným obhospodařováním nemovitostí nebo jiného majetku nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody.

Zákon o ochraně přírody a krajiny dále upravuje podmínky držení, chovu, pěstování, prodeje, výměny nebo nabízení za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracování zvláště chráněných druhů. Každý, kdo tímto způsobem nakládá se zvláště chráněným jedincem, musí být schopen prokázat jeho legální původ.

Čtěte také: Český Brod hledá vedoucího životního prostředí: Co obnáší tato role?

Upravena je také povinnost evidence zvláště chráněných druhů živočichů chovaných v lidské péči. Vybraným vzácným a ohroženým druhům rostlin, živočichů a hub poskytuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zvláštní, přísnější ochranu.

Zákon zajišťuje také ochranu tzv. evropsky významných druhů vyplývající ze Směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků.

Podle míry ohrožení jednotlivých druhů jsou stanoveny tři kategorie ochrany - druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Ochrana zvláště chráněných druhů se vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu, zakotvena také ochrana mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich.

Ze zákonných zákazů lze udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v zákoně. Podmínkou pro udělení výjimky je doložení jiného veřejného zájmu převažující nad zájmem ochrany přírody (daného druhu), nebo zájem ochrany přírody.

U evropsky významných druhů pak další podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a současně musí být dán některý ze zákonem jmenovaných důvodů. Detailnější informace k podmínkám výjimek shrnuje část věnovaná legislativě níže.

Čtěte také: Květnaté louky Bílých Karpat

Každý druhý rok je povinností ČR reportovat vydané výjimky ze zákazů Evropské komisi skrze systém HABIDES+.

, včetně jejich rozdělení do kategorií ochrany je uveden v příloze II (rostliny) a III (živočichové) vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Detailní infomace ke zvláště chráněným druhům lze nalézt na kartách jednolivých druhů, detailnější informace k ochraně druhů lze nalézt v rubrice Odborné podklady a metodiky.

V roce 2024 byl Parlamentu ČR předložen návrh komplexní novely zvláštní druhové ochrany se záměrem je zajištění účinnější ochrany druhů postavené především na ochraně jejich prostředí, jejich biotopů, a současně změny umožňující větší uplatnění nástrojů aktivní péče o vzácné a ohrožené druhy.

Přehledně popisuje připravenou změnu včetně navrženého seznamu zvláště chráněných druhů webová stránka AOPK ČR ochrana druhů.

Za účelem ochrany vybraných zvláště chráněných druhů je přiznána náhrada za jimi způsobenou škodu. Podmínky a vybrané druhy jsou definovány v zákoně č. 115/2000 Sb., o náhradě škod způsobeným zvláště chráněnými druhy, konkrétně vlkem obecným, medvědem hnědým, rysem ostrovidem, vydrou říční, bobrem evropským a losem evropským, a také kormoránem velkým.

Detailnější informace k podmínkám náhrady škody shrnuje legislativní shrnutí níže. Stav zvláště chráněných druhů chráněných na úrovni EU, evropsky významných druhů, z hlediska je ochrany pravidelně hodnocen v šestiletých cyklech.

Výsledky jsou dostupné na webových stránkách AOPK ČR. Statistické zpracování udělovaných výjimkách z ochrany evropsky významných druhů je pro všechny státy EU dostupné na stránkách Evropské agentury pro životní prostředí.

Co dělat, když najdete chráněného živočicha?

Na úvod svého příspěvku bych rád vymezil okruh otázek, kterým bych se chtěl důkladněji věnovat. Do právní poradny dostávám nezřídka dotazy jak postupovat v situaci, kdy na silnici, případně v honitbě či nehonebním pozemku je nalezen chráněný živočich.

Jedná se zejména o bobra, vydru, vlka, případně jiné kriticky ohrožené druhy. V dané situaci nenapadne každého myslivce, ale i běžného občana, jak by měl správně v souladu se zákony a právními předpisy postupovat.

Otázek je mnoho, a to zejména čí je například vlk, kdo může zákonným způsobem s ním nakládat a jakým způsobem, jak a kde se takový úhyn eviduje, kdo a co kam musí hlásit, které orgány státní správy by měly být na místě nálezu, komu patří lebka, kůže. Navíc jak postupovat v situaci pokud je nalezen na silnici, na nehonebním pozemku, nebo někde v honitbě, je-li podezření na upytlačení.

Například vlk euroasijský (Canis lupus) je zatím zvláště chráněným živočichem (a to živočichem kriticky ohroženým) dle ust. § 48 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a přílohy č. III vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č.

Jedná se tedy dle ust. § 2 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „ZoM“) o zvěř, kterou nelze lovit, poněvadž se jedná o zvláště chráněného živočicha podle výše zmíněné vyhlášky, nebyla-li k jeho lovu povolena výjimka dle ust. § 56 zákon o ochraně přírody a krajiny.

V tomto případě půjde například o výjimku dle ust. § 56 odst 2 písm. b), zákona o ochraně přírody a krajiny, tj. v zájmu prevence závažných škod, například na dobytku.

Zvěř zařazená pod ust. § 2 písm. c) ZoM je hájená celoročně a její lov zásadně možný není. Citované ustanovení vymezuje negativní výčet zvěře, které nelze lovit na rozdíl od zvěře, kterou lze lovem obhospodařovat dle ust. § 2 písm.

Zatímco zvěř lze lovit a nabýt tak k ní vlastnické právo, u vlka to možné není. Podle § 48 odst. A dále dle § 16 odst. 5 vyhlášky: „Preparovat zvláště chráněné druhy živočichů (§ 50 odst. 5 zákona) lze pouze na základě výjimky udělené orgánem ochrany přírody podle § 56 zákona.

Orgán, který výjimku uděluje, v ní stanoví podmínky a dále rozsah nezbytných údajů včetně údajů o způsobu nabytí a dalšího využití zhotoveného preparátu chráněného živočicha apod.

Podle zákona tedy nelze nabýt vlastnické právo k mrtvému vlku (a to ať již zemřel za jakýchkoliv podmínek). Tato úprava se snaží potírat praxi, kdy by lovec mohl zkrátka říci, že mrtvého vlka již našel.

Nález by tak měl být ohlášen orgánu ochrany přírody (orgány ochrany přírody vymezuje v ust. § 75 zákona o ochraně přírody a krajiny), např. Je tedy na zvážení orgánu ochrany přírody, zda nálezci tohoto vlka udělí výjimku o nabytí vlastnického práva.

Další otázkou je pak podezření na nákazu. Postup upravuje zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „VZ“), dle jehož § 3 odst. 1 písm. g) jsou: „zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že se jedná o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat“ a dále „zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že se jedná o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických nebo jiných informací mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem“ dle ust. § 3 odst. 1 písm.

Veterinární zákon v ust. § 11 odst. 1 stanovuje ohlašovací povinnost při podezření z výskytu nákazy: „Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty, živočišnými produkty nebo jejich vzorky a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření“.

Trestněprávní konsekvence

Závěrem je třeba se věnovat trestněprávním konsekvencím. V oblasti trestněprávní úpravy, jež se nepřímo dotýká i ochrany vlka, lze zmínit některé trestné činy obsažené v hlavě VIII zákona č.

Je-li tedy zřejmé, že vlk nezemřel v důsledku srážky či nemoci, ale zaviněním jiné osoby (typicky postřelením) může být naplněna některá níže uvedené skutková podstata trestného činu.

Může se jednat o trestný čin dle ust. Ust. § 299 TZ upravuje neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami - chrání dané živočichy a rostliny před taxativně vymezenými způsoby neoprávněného nakládání s nimi, přičemž tyto jsou zároveň zakázány jiným právním předpisem.

Ust. Dále připadá v úvahu ust. § 302 týrání zvířat a v neposlední řadě dle ust. § 304 pytláctví, jež dopadá na neoprávněný lov. Na tomto místě je třeba zmínit, že pokud tento skutek učiní např. myslivecká stráž, jakožto osoba se zvláště uloženou povinností chránit životní prostředí, uplatní se kvalifikovaná skutková podstata, tj.

Na okraj uvádím i další savce, kteří podle přílohy č. III vyhlášky patří mezi kriticky ohrožené druhy, a tedy je třeba s nimi nakládat tak, jak to bylo výše uvedeno pro vlka. Jedná se například o kočku divokou, medvěda hnědého.

Závěrem lze konstatovat, a to s ohledem na současnou právní úpravu, pokud vlastníte trofej ze zvláště chráněného živočicha, tj. lebku, kůži či celý preparát musíte dle ust. § 54 zákona o ochraně přírody a krajiny prokázat zákonný původ tohoto živočicha.

Původ lze prokázat např. udělením výjimky dle ust. 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s vyhláškou ust. § 16 odst.

Chov zvláště chráněných druhů

Pokud zamýšlíte chovat zvláště chráněný druh živočicha nebo pěstovat zvláště chráněný druh rostliny, je nutné mít pro takový chov/pěstování výjimku.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen "ZOPK") totiž držení zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin omezuje.

Druhy, kterých se takové omezení týká, obsahuje vyhláška č. 395/1992 Sb. Problematiku chovu a držení živočichů vyskytujících se na území České republiky také ovlivňuje fakt, zda daný druh podléhá/nepodléhá úmluvě CITES, která ohrožené druhy chrání regulací obchodu s nimi.

Mezi takové zvláště chráněné druhy (z hlediska ZOPK), které jsou na našem území často chovány a současně je s nimi regulován obchod (tzv. CITESové druhy), jsou dravci a sovy.

K držení a chovu/pěstování druhů zařazených do kategorie zvláště chráněný (kriticky ohrožený, silně ohrožený, ohrožený) je nutné mít výjimku ze zákazu chovu (pěstování) a držení dle § 56 ZOPK. Výjimka se vztahuje na chovatele (pěstitele) a konkrétní jedince a není přenosná.

Alternativou u živočichů je tzv. osvědčení o skutečnosti, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči dle § 54 odst. 4 ZOPK ("osvědčení"), které je možné získat pro jedince jakéhokoli druhu odchovaného v zajetí.

Podmínkou je nahlášení odchovu do 30 dnů od narození jedince a jeho nezaměnitelné označení dle § 54 odst. 5 a 6 ZOPK. Vydané osvědčení o vzetí do evidence nahrazuje výjimku dle § 56 ZOPK a rozhodnutí o odchylném postupu dle § 5b ZOPK.

Osvědčení není vázáno na žadatele a je přenosné mezi majiteli. Výjimka ze zákazu obchodních činností (tzv. Potřebné správní akty vydává AOPK ČR pouze na žádost. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č.

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #chráněná #zvířata

Oblíbené příspěvky:

• Rozhodnutí ÚOHS a odpady v Nymburku
• Průvodce přírodou Moravy
• Ekologická podestýlka Sedupa – recenze
• Průvodce vybavením ekocentra
• Životní prostředí Horního Slezska