Sankce za ekologické škody v České republice

Problematika environmentální odpovědnosti se stala jedním z nejsložitějších a finančně nejrizikovějších aspektů moderního podnikání.

Dekódování právních režimů: Ekologická újma vs. Škoda

Základní chybou v řízení environmentálních rizik je zaměňování pojmů škoda a ekologická újma. Pojem „škoda“ je tradiční institut soukromého práva. V kontextu životního prostředí se používá v situacích, kdy lze složku životního prostředí vlastnit (např. les).

Zatímco Majetková Škoda je soukromoprávní režim (Občanský zákoník) cílící na finanční kompenzaci poškozeného vlastníka, Ekologická Újma je speciální veřejnoprávní režim (Zákon č. 167/2008 Sb.).

Podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, se ekologickou újmou rozumí „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikajících poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“.

Ekologická újma se zásadně liší od škody tím, že se vztahuje na složky životního prostředí, které nejsou či nemohou být předmětem vlastnického práva (tzv. res nullius), jako je ovzduší, volně žijící živočichové nebo veřejná voda.

Čtěte také: Sankce za porušení ochrany přírody

Klíčové pro provozovatele je speciální vymezení ekologické újmy dle Zákona č. 167/2008 Sb. (ZEÚ), který transponuje Směrnici ELD. Tento zákon chrání pouze vybrané přírodní zdroje: vodu, chráněná přírodní stanoviště a chráněné druhy (podle směrnice Wild Birds Directive a Habitats Directive) a půdu, pokud znečištění představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví.

Zavedení této speciální definice do českého práva přineslo v praxi značné problémy s výkladem.

Rozdíly mezi majetkovou škodou a ekologickou újmou

Rozdíly jsou patrné i v odpovědnosti a rozsahu. Oba režimy sice zakotvují objektivní odpovědnost (odpovědnost bez zavinění), ale liší se v tom, kdo nárok vymáhá. Zatímco náhradu škody požaduje poškozený vlastník, nápravu ekologické újmy vymáhá stát prostřednictvím správního orgánu.

Tato složitá interakce mezi soukromým a veřejným právem vyžaduje expertní právní analýzu.

• Škoda (dle občanského práva) vede k náhradě majetkové újmy vlastníkům a je finančně limitována.
• Ekologická újma (dle Z. 167/2008 Sb.) vede k povinnosti provést nápravná opatření, jejichž finanční rozsah je prakticky neomezený.

Odpovědnost za ekologickou újmu

Odpovědnost za ekologickou újmu je primárně objektivní (tzv. odpovědnost bez zavinění) a dopadá na provozovatele vyjmenovaných činností. Nápravná opatření musí vést k dosažení tzv. „základního stavu“ ochrany přírodních stanovišť a chráněných druhů.

Čtěte také: Pokuty za znečištění půdy

Pokud ekologickou újmu způsobilo více provozovatelů, jsou povinni nést náklady na nápravu solidárně, tedy společně a nerozdílně.

Trestněprávní odpovědnost

Z pohledu korporátního vedení představuje trestněprávní odpovědnost právnických osob (ZTOPO) nejvyšší osobní riziko. Klíčovým mechanismem obrany proti trestní odpovědnosti je prokazování „řádné péče“ nebo exkulpace.

Trestní zákon dává firmám možnost vyvinit se, pokud prokážou, že vynaložily veškerou možnou péči, aby incidentu předešly. To zahrnuje zavedení robustních compliance programů, interních směrnic a pravidelné, certifikované školení zaměstnanců a vedení.

Důkazem řádné péče jsou především zavedené a funkční vnitřní programy pro compliance. Právní audit, interní směrnice definující havarijní reakci, ověřené havarijní plány a pravidelná školení o tom, jak komunikovat s inspektory ČIŽP, slouží jako nezpochybnitelný důkaz, že společnost vynaložila veškeré úsilí k zabránění trestnému činu.

Stará ekologická zátěž (SEZ)

Stará ekologická zátěž je specifický právní termín označující závažnou kontaminaci (např. chemickými látkami), která vznikla v minulosti, typicky před rokem 1991.

Čtěte také: Náprava a finanční postih

Pokud kontaminace spadá pod režim SEZ, nelze na ni ukládat nápravná opatření podle zákona o ekologické újmě.

Špatná kvalifikace kontaminace v rámci environmentální due diligence (EDD) může vést k tomu, že investor nevědomky převezme nákladovou povinnost na sanaci v řádu desítek milionů korun, kterou mohl smluvně ošetřit, nebo se jí vyhnout.

Sankce a pokuty

Jakmile je havárie potvrzena, Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zahajuje správní řízení o uložení pokuty. Inspektoři při stanovování výše pokuty zohledňují míru spolupráce, proaktivitu při odstraňování následků havárie a existenci dalších přestupků v oblasti kompliance.

Naopak, absence proaktivního řízení rizik a další zjištěné přestupky při skladování mohou pokutu dramaticky zvýšit.

Pro manažery a statutární orgány je zásadní pochopit, že environmentální delikty již nejsou jen otázkou pokut.

Možnosti obrany a liberace

Zákon 167/2008 Sb. stanovuje obligatorní a fakultativní důvody zproštění odpovědnosti (liberace).

1. Permit Defence: Provozovatel neporušil právní předpisy ani rozhodnutí vydaná na jejich základě, a újma byla způsobena emisí nebo událostí, která byla výslovně povolena podle zvláštních právních předpisů.
2. Prokázání liberačních důvodů vyžaduje hlubokou znalost práva životního prostředí, technických norem a často i znalecké posudky prokazující tehdejší stav techniky a vědeckých poznatků.

• Musíte prokázat tzv. Permit Defence (jednání v souladu s povolením) nebo State-of-the-Art Defence (újma nebyla předvídatelná podle tehdejšího stavu vědy).
• Může za ekologickou újmu nést odpovědnost třetí strana (např. subdodavatel)? Ano, pokud prokážete, že byla újma způsobena výhradně třetí osobou, můžete být odpovědnosti zproštěni a náklady následně vymáhat.

Environmentální due diligence (EDD)

Pro společnosti zapojené do fúzí, akvizic (M&A) nebo developmentu nemovitostí je environmentální riziko často skrytou finanční pastí. Environmentální due diligence musí jít nad rámec rychlé povrchní kontroly. Zahrnuje detailní ověření plnění legislativy a podrobné prověření ekologických rizik.

Výstupem je zpráva, která klientovi poskytuje jasnou informaci o potenciálních sanačních povinnostech a rizicích v oblasti životního prostředí spojených s koupí areálu či podniku. Identifikace rizika je jen polovina úspěchu.

Kritickým momentem transakce je vymezení podmínek transakce v návaznosti na zjištěná environmentální rizika.

Příklady z praxe a judikatura

Judikatura formuje, co se přesně rozumí „nepříznivou měřitelnou změnou“ přírodního zdroje a jak se posuzuje „základní stav“ chráněného stanoviště v době vzniku újmy.

V praxi přetrvávají aplikační potíže, zejména na hranici mezi působností zákona o ekoújmě a složkových předpisů (např. zákona o vodách).

Tyto nejasnosti otevírají prostor pro kvalifikovanou právní obhajobu, která zpochybňuje správnost aplikace ZEÚ, měřitelnost újmy, rozsah nápravných opatření a jejich finanční vyčíslení.

Některé příklady:

• Náklady na odstranění ocelových lahví s válečným plynem fosgenem a kyanovodíkem v Libčanech a Chvaleticích na Královéhradecku se vyšplhaly na 30 milionů Kč.
• Znečistění řeky Labe únikem jedovatých kyanidů z Lučebních závodů Draslovka a.s. Kolín na začátku roku 2006.
• Znečištění řeky Bíliny směsí benzínů po úniku z chemického závodu Petrochemie společnosti Unipetrol RPA.
• Nekontrolovaná skládka nebezpečných odpadů Pozďátky na Třebíčsku.

Příklady soudních sporů:

• Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne ze dne 31.05.2017, sp. zn.
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 05.04.2017, sp. zn.
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.10.2013, sp. zn.

Finanční zajištění

V §14 nový Zákon ukládá provozovatelům povinnost finančního zajištění; přesto, že účinnost tohoto paragrafu je odložena k 1.1.2013 je nutno podotknout, že zákon jako celek již nabyl účinnosti a tedy již déle než rok činí provozovatele za případnou ekologickou škodu/újmu odpovědným.

Provozovatel si způsob finančního zajištění může vybrat dle svého uvážení; vhodnou volbou je pojištění. Bez tohoto finančního zajištění nebude v budoucnu možné zahájit definované činnosti uvedené v příloze č. 1.

S účinností od 1. ledna 2013 navíc zákon požaduje, aby provozovatelé určitých specifických průmyslových činností měli sjednáno tzv. finanční zajištění.

Likvidace starých ekologických škod

Ostravské doly, laguny, kyselinová voda po těžbě uranu - Česko likviduje ekologické škody z minulého režimu už od 90. let. A ještě dlouho bude. Stát za to ročně platí přes čtyři miliardy korun. Přesto brzdí vyčištění životního prostředí nedostatek peněz.

Největší ekologickou škodou sanovanou státním podnikem DIAMO a zároveň jednou z největších ekologických zátěží i v evropském měřítku jsou následky po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem.

DIAMO v posledních dvou letech prochází reorganizací, jejímž cílem je ušetřit. Cílili jsme na úsporu 300 milionů korun ročně a více. Toho se už podařilo nejen dosáhnout, ale i tuto částku předčit. Dnes odhadujeme, že se celková úspora z reorganizace přiblíží 400 milionům korun ročně.

Ochrana a prevence

• Havarijní plány a interní směrnice: Zajištění, že havarijní plány splňují všechny zákonné požadavky (dle vyhlášky č. 450/2005 Sb.) a jsou právně neprůstřelné.
• Smluvní zajištění: Revize dodavatelských, nájemních a jiných smluv tak, aby bylo možné přenést maximum odpovědnosti a finančních rizik na třetí strany v případě jejich zavinění.
• V případě havárie je nejdůležitější rychlá, koordinovaná a právně správná reakce.
• Zastupování při kontrole ČIŽP (Právní Filtr): Právníci působí jako zmocněnci a "filtry," kdy veškerá komunikace s inspektory probíhá přes ně.
• Obhajoba v řízení o pokutě a nápravě: Aktivní zpochybňování rozsahu a finančního vyčíslení ekologické újmy.
• Mezinárodní řešení: Díky síti dokážeme koordinovat obranu a nápravná opatření napříč jurisdikcemi.

tags: #sankce #za #ekologické #škody #v #české

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny ohrožení Silvestra
• Komise pro ekologický přístup
• Ochrana přírody v Poodří
• Výroba 1 kW z bioplynu
• Dopad klimatických změn na ekosystémy