Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) je mohutný lesní kur s velkým areálem výskytu, zahrnujícím velkou část Evropy a severní Asie. Původně byl v českých zemích rozšířený na velké části území, moderní lesní hospodářství jej ale z drtivé většiny území vytlačilo a dnes přežívá jen v několika posledních oblastech.
Tetřev vyžaduje staré smrkové nebo smíšené porosty přirozeného charakteru s bohatým podrostem, včetně borůvek, které jsou pro něj důležitým zdrojem potravy. S nástupem moderního lesnictví rychle mizí, protože stejnověké smrkové monokultury mu nevyhovují.
Tetřev hlušec je známý především svým tokem. Oproti očekávání nejde o nijak hlasitý zvuk - tokající kohouti jsou slyšitelní sotva na několik desítek metrů.
Areál tetřeva hlušce je značně rozsáhlý a sahá od Španělska po centrální Sibiř; na východní Sibiři se vyskytuje příbuzný druh Tetrao urgalloides. Evropská populace je poměrně velká a je považována za zabezpečenou, to se však týká pouze souvislého areálu v severní a severovýchodní Evropě (evropské Rusko a Skandinávie). Výskyt ve zbytku Evropy je mnohem méně početný, ostrůvkovitého charakteru a na řadě míst tetřev již vymizel.
V Českých zemích byl tetřev dříve mnohem více rozšířen, i když nikdy nešlo o úplně běžný druh. Přeměna horských a podhorských lesů jej vytlačila z drtivé většiny území a již zhruba od poloviny 20. století byl výskyt omezen pouze na pohraniční pohoří. Koncem 20. století se situace ještě zhoršila a tetřev vymizel např. v Krkonoších, Jeseníkách nebo Krušných horách.
Čtěte také: Moravský kras: Stráž přírody a zkameněliny
Zcela zásadní faktor, který vedl k vytlačení z většiny areálu výskytu, je zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Tetřev hlušec není schopný přežívat ve stejnověké smrkové monokultuře, která mu neposkytuje dostatek potravních zdrojů a současně ani vhodných úkrytů pro stavbu hnízda.
V sousedním Polsku bylo v rámci experimentu zjištěno, že v hospodářském lese bez vyvinutého podrostu jsou hnízda tetřeva velmi rychle nalezena běžnými lesními predátory (liška, kuna, prase divoké, krkavec). Naopak v členitém terénu pralesovitého charakteru je vhodných míst k úkrytu hnízda dostatek (jakkoliv je zde predátorů minimálně stejně) a tetřevi tak mají šanci úspěšně vyvést mláďata. Ke ztrátám dochází i při nárazech dospělých tetřevů do pletiv v oplocenkách.
Dalším souvisejícím problémem je i nedostatek potravních zdrojů, zejména borůvek. Ty v hustých smrkových monokulturách nezmlazují.
Tetřev je velmi citlivý na vyrušování (ačkoliv o něco méně než příbuzný tetřívek obecný). Škodí mu pohyb turistů mimo značené stezky, a to především v době toku, a zejména v zimě.
Cílem regionálního akčního plánu je stabilizace populace tetřeva hlušce na území CHKO Beskydy. Prostředkem, jak toho chceme dosáhnout, je jednak vyhlášení „tetřevích oblastí“ - míst, která jsou klíčová pro přežití tetřeva hlušce v Beskydech, do kterých je třeba směřovat managementové zásahy a kde je třeba minimalizovat pohyb osob mimo značené stezky.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o CHKO Český les
Mezi opatření podporující přežití tetřeva patří mj. Cílem je získat a aktualizovat věrohodná data o rozšíření, charakteru výskytu a ekologii kriticky ohrožené kočky divoké (Felis silvestris), především s využitím genetického monitoringu v jihozápadní části ČR. Hlavně: 1. Rozšířit standardní druhově specifický monitoring pomocí chlupových pastí a fotopastí s následnou analýzou DNA ze získaného materiálu v oblastech s potvrzeným výskytem kočky divoké (NP a CHKO Šumava, CHKO Český les, CHKO Slavkovský les, CHKO Křivoklátsko, Doupovské hory, Povltaví-Dobříšsko). 2. Vyhodnotit rizikové faktory výskytu s důrazem na analýzu přítomnosti hybridních jedinců s kočkou domácí (Felis catus) v populaci a 3.
Čtěte také: Moravský kras a stráž přírody
tags: #chko #cesky #les #ohrozeni #faktory