Měření emisí a průběžná legislativa v České republice

Ochrana životního prostředí (OŽP) se stala nedílnou součástí strategického řízení podniků. Legislativa v oblasti OŽP je rozsáhlá, složitá a dynamická. Předpisy se mění, požadavky se zpřísňují a přibývají nové povinnosti související s cirkulární ekonomikou, změnou klimatu či environmentální odpovědností.

Environmentální audit lze definovat jako systematický, nezávislý a zdokumentovaný proces ověřování, zda organizace plní požadavky v oblasti ochrany životního prostředí (OŽP) - ať už se jedná o legislativní povinnosti, interní směrnice, nebo dobrovolně přijaté závazky (např. cíle environmentální politiky).

Typy environmentálních auditů

• Interní audit: Prováděný vlastními zaměstnanci podniku nebo externím odborníkem z pověření organizace.
• Externí audity: Prováděné nezávislými osobami nebo organizacemi mimo auditovanou firmu.
  • Certifikační audity
  • Zákaznické audity
  • Odborné či legislativní audity

Propojení obou typů auditů je v praxi klíčové - interní audit slouží jako nástroj prevence a kontroly, externí jako prostředek objektivního ověření a deklarace souladu vůči třetím stranám.

Legislativa v oblasti ochrany ovzduší

Česká environmentální legislativa je z velké části založena na evropských předpisech, zejména směrnicích a nařízeních Evropské unie. Environmentální legislativa představuje komplexní rámec právních norem, který definuje povinnosti podniků v oblasti ochrany životního prostředí.

• Zákon o odpadech (č. 541/2020 Sb.)
• Vodní zákon (č. 254/2001 Sb.)
• Zákon o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.)
• Zákon o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb.)
• Zákon o posuzování vlivů na ŽP (č. 100/2001 Sb.)
• Chemický zákon (č. 350/2011 Sb.)
• Nařízení REACH (ES č. 1907/2006)
• Zákon o ekologické újmě (č. 167/2008 Sb.)
• Zákon o obalech (č. 477/2001 Sb.)
• Zákon o prevenci závažných havárií (č. 224/2015 Sb.)
• Zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.)
• Zákon o integrovaném registru znečišťování (č. 25/2008 Sb.)

Příprava na audit OŽP

Úspěšné zvládnutí auditu ochrany životního prostředí závisí v zásadní míře na kvalitní a včasné přípravě. Základem každého auditu je znalost právního rámce, který se na daný provoz vztahuje.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Registr by měl být přehledný, strukturovaný podle tematických oblastí (odpady, voda, ovzduší…) a pravidelně revidovaný. Druhou klíčovou činností je shromáždění veškeré dokumentace a záznamů, které dokládají plnění environmentálních povinností.

Průběh auditu

Průběh auditu ochrany životního prostředí je strukturovaný proces, který se řídí předem stanoveným programem a metodikou auditora. Vedle dokumentace a technických podmínek se auditor zaměřuje i na kompetence a znalosti zaměstnanců, a to formou cílených rozhovorů.

Časté nedostatky zjištěné při auditech

• Nedostatky v dokumentaci
• Porušení podmínek povolení
• Neplnění ohlašovacích povinností
• Neaktuální havarijní plány
• Nedostatečná informovanost zaměstnanců

Řízení environmentálních rizik

Řízení environmentálních rizik je klíčovým prvkem odpovědného podnikání a nedílnou součástí efektivního systému environmentálního managementu. Prvním krokem v řízení rizik je identifikace tzv. environmentálních aspektů - činností, služeb nebo produktů organizace, které mohou ovlivnit životní prostředí.

Ekonomický přínos environmentální agendy

Přestože je dodržování legislativy povinností, lze při správném přístupu environmentální agendu využít také jako nástroj pro optimalizaci nákladů, zefektivnění provozu a zvýšení firemní hodnoty.

Legislativní změny a stanoviska

Zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší, rovněž zahrnuje novelu zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e).

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Metodický pokyn ke sčítání projektovaných kapacit ostatních (technologických) stacionárních zdrojů a k jejich zařazování podle zákona o ochraně ovzduší. Takto zjištěná celková projektovaná kapacita ostatních stacionárních zdrojů je pak rozhodující pro určení, zda a do jakého kódu v příloze č. 2 k zákonu budou stacionární zdroje zařazeny, přičemž ve všech případech ostatních stacionárních zdrojů platí, že se sčítají projektované kapacity výhradně stacionárních zdrojů uvedených pod stejným kódem.

Kód 12.1. byl do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zaveden novelizačním zákonem č. 42/2025 Sb., který vstoupil v účinnost 1. března 2025.

V § 6 odst. 8 zákona o ovzduší ve znění po novele č. 42/2025 Sb. nově výslovně stanoveno, že skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, musí být uvedena v povolení provozu.

Přehled povinností dle legislativy o ovzduší

Přehled povinností, které stanovuje legislativa o ovzduší:

• Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování (§ 4 odst. 7 a 8, § 17 odst. 1 písm. e) zákona, příloha č. 2 zákona).
• Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem (§ 17 odst. 1 písm. a) zákona).
• Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře (§ 17 odst. 1 písm. b), § 4 zákona, vyhl. 415/2012 Sb.).

Kontinuální měření emisí

Krajský úřad má možnost uložit kontinuální měření emisí v povolení provozu. Dále platí nová povinnost provozovatele neprodleně ohlašovat každý půlhodinový výsledek kontinuálního měření emisí a informaci o provozním stavu stacionárního zdroje do informačního systému kvality ovzduší v datovém standardu.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Předmětem ohlášení jsou - validované průměrné půlhodinové výsledky hmotnostních koncentrací znečišťujících látek, průměrné půlhodinové hodnoty stavových a vztažných veličin, objemový tok odpadního plynu a informace o provozním stavu stacionárního zdroje, zejména najíždění, běžný provoz, odstavování a porucha.

Minimální vzdálenosti

Mezi stacionárním zdrojem a stanovenými plochami v územním plány jsou uvedeny min. vzdálenosti (předmětem přílohy č. 20). Tyto vzdálenosti se použití v rámci vymezení zastavitelných ploch v územním plánu a umisťování nových stacionárních zdrojů.

tags: #mereni #emisi #prubezna #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana krajiny v ČR
• Jak se zbavit odpadního převýšení
• Informace o společnosti ALLVET
• Dopady znečištění v Číně
• Přečtěte si fakta o dopadech spalovny