Chrobák pečlivý a jeho ochrana v České republice

Chrobák pečlivý (Copris lunaris), v literatuře často uváděn také pod jménem chrobák poloměsíčný nebo výkalník měsíční, je druh z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae), který je v České republice považován za kriticky ohrožený. Tento brouk je vázán na specifické biotopy a jeho ochrana vyžaduje komplexní přístup.

Charakteristika a vzhled

Chrobák pečlivý dosahuje délky těla 1,5-2,4 cm. Je černý s podélně rýhovanými krovkami. Samec se od samice nápadně liší stavbou štítu a výrůstkem na hlavě, který je většinou dlouhý, zašpičatělý a slabě zahnutý dozadu. Samce snadno poznáme podle dlouhého rohu na čele a rohovitých výrůstků na štítu; roh samice je podstatně kratší, na štítu má jen tupé hrbolky. Někdy je roh samců krátký až velmi krátký a také přední strana štítu je plošší, bez výrůstků a pak se takoví samci označují jako f. corniculatus Mulsant, 1942 (někdy také f. minor). U samic je výrůstek na hlavě jen malý a mělce na vrchu vykrojený, také tvar štítu je jiný.

Popis:

• Velikost: 15-24 mm
• Zbarvení: Leskle černé
• Krovky: Mají 9 rýh, které jsou jemně tečkované
• Samec: Má na hlavě velký roh, směrem dozadu zahnutý, a dva hluboké vtisky ve štítu, které tvoří další dva rohy. Vzácně může být roh u samců nevyvinutý.
• Samička: Má roh na hlavě krátký a nevyvinutý, vtisky jsou jen jemně naznačeny.

Pro představu, jak tento brouk vypadá, naleznou zájemci serii fotografií na internetu a to např. na Biolib(u), kde stačí zadat do vyhledavače heslo Copris lunaris. Velmi věrná fotografie samce je např. také na www.muckstein.com, ale i jinde.

Rozšíření a stanoviště

Chrobák pečlivý se vyskytuje ve Střední a jižní Evropě, Středomoří, Přední Asii až Irán. Často je rozšíření jen lokální a je úzce vázané na teplé stepní biotopy, které jsou spásané. V ČR je velmi vzácný druh vyskytující se na několika málo lokalitách. Nejhojnější je na jihu, směrem k severu je stále vzácnější.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Rozšíření:

• Střední a jižní Evropa
• Česká republika: Velmi vzácný, několik málo lokalit
• Morava: Situace poněkud lepší, ale stále vzácný taxon

Dává přednost kravincům, zřídka i na koňském trusu. Teplomilný koprofágní druh xerotermních biotopů jako jsou stepní trávníky a pastviny.

Biologie a ekologie

Dospělci se vyskytují od března až do listopadu, s maximem v dubnu a květnu, potom až v pozdním létě a na podzim. Velmi zajímavá je u tohoto druhu péče o potomstvo. Jak se zdá tvoří páry dosti pevné svazky. Nejdříve brouci obojího pohlaví vyhloubí těsně u (nebo pod) trusu chodbu dlouhou 15-20 cm na jejímž konci vytvoří prostor až 6 cm vysoký a sem nanosí zásobu trusu - nejraději volí trus koní, skotu nebo ovcí.

Několik dní nechají trus „uzrát“ a pak z něj samice vytvoří 5-7(vzácně až 13) hruškovitých „plodových“ útvarů, které staví zúženou částí nahoru a na vrchol vloží vajíčko. Počet hrušek kolísá podle množství do podzemí dopraveného vhodného trusu. Oproti jiným druhům brouků samice zůstává v podzemí a hlídá nakladený plod a ochraňuje je po celou dobu jejich larvárního vývoje a zakuklení a čeká až se vylíhnou brouci nové generace a to trvá po dobu kolem 4 měsíců; a po celou dobu hladoví. Je to u brouků ojedinělá péče o potomstvo.

Brouci pod trusem hloubí komůrky přibližně 15-20 cm dlouhé. Během června do vyhloubené chodby samec se samicí dopraví trus (velký jako pěst). Pár zůstává v noře, trus musí projít procesem kvašení. Samička trus upraví na několik hrudek tvaru hrušky, do zúžené části klade vajíčko. Velmi zajímavým jevem v broučí říši je, že pár zůstává v noře, dokud neproběhne celý vývoj larev až v dospělce.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Larva i brouk se živí především kravským trusem.

Ohrožení a ochrana

Druh je chráněný zákonem jako kriticky ohrožený, stejně tak označen v červeném seznamu. Ochrana je poměrně problematická, druh vázaný na biotopy stepního charakteru, ale navíc často vázán na pastvu. V Čechách ohrožení spočívalo především v ukončení pastvy ovcí na lokalitách v Českém středohoří, dnes se pastva vrací. Jestli se druh udrží a populace budou znovu životaschopné ukáže čas. Na Moravě nejsou lokality územně chráněny, což by mohl být v budoucnu problém.

V českých médiích rezonovala zpráva, že v průběhu příštích několika desetiletí může na světě vyhynout až 40 % druhů hmyzu. Jak se tato černá éra hmyzu promítla do české přírody? V ČR bylo doposud zjištěno 74 druhů vážek, z toho hned dvě třetiny jsou zařazeny do různých kategorií ohrožení. "Jedná se o druh vázaný na rašelinná jezírka, slatiniště a malé lesní rybníčky s porosty vodních rostlin a bez ryb," popisuje entomolog. Ohrožena je dle něj destrukcí těchto stanovišť rozsáhlými melioracemi, které proběhly zejména za komunismu, zarůstáním mokřadů, chovem ryb a také kontaminací vodních stanovišť dusíkatými látkami a fosforečnany.

Druh je ohrožen úbytkem pastvy dobytka v nížinách, příp. používáním veterinárních antibiotik.

Kritická situace je v Čechách, kde jsou recentní nálezy známy především z Českého středohoří (Milá, Oblík, Raná) a to velmi ojediněle. Z Českého středohoří jsou známé např. následující lokality: vrch Rovný u Stadic (doklady z let 1900-1925, později nenalezen); vrch Zlatník (1978); SPR Oblík (1982), Lounské středohoří, vrch Milá, vrch Oblík, vrch Raná (kolem r.

Čtěte také: Pracovní rizika

Reintrodukce v Milovicích

Jednoho z nejvzácnějších českých brouků vysadili entomologové z Biologického centra AV ČR v bývalém vojenském prostoru Milovice. Kriticky ohrožený chrobák je přitom v Čechách považován za vyhynulého, poslední známý záznam tohoto druhu pochází z roku 2005 z Rané v Českém středohoří.

„Chrobák pečlivý je koprofágní brouk, larvy i dospělí jedinci se tedy živí trusem. Na území České republiky se proto historicky vyskytoval na pastvinách a v oborách teplých nížin, ale i ve vojenských prostorech,“ vysvětlila Lucie Ambrožová z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd České republiky. Mezi místa s hojnějším výskytem tohoto druhu chrobáka patří například obory Bulhary a Klentnice nedaleko Mikulova, ale i pastviny v okolí.

V roce 2018 získal Entomologický ústav povolení k laboratornímu chovu chrobáka pečlivého pro základní výzkum. Druh se podařilo úspěšně rozmnožit a jedince nevyužité pro výzkum vědci vysadili v milovické rezervaci. „Podmínkami pro výběr vhodné lokality byl historický výskyt druhu, dostatečná rozloha vhodného biotopu, pastva s dlouhodobou perspektivou a přítomnost větších stád býložravců bez použití veterinární chemie.

V dubnu roku 2020 vědci v rezervaci ve dvou vlnách vypustili celkem 150 jedinců chrobáka pečlivého, 89 samic a 61 samců na ploše zhruba 2,3 hektarů. Jak brouky, tak jejich nory objevili vědci loni i letos. „Nalezení brouci nenesli znaky opotřebování, takže se domníváme, že jde o jedince z nové generace, narozené již v rezervaci. Neměli například opotřebovaný čelní štítek, výběžky na předních nohou, či otupené rohy u samců," uvedla Lucie Ambrožová z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd.

Přesto ještě zdaleka není jisté, zda se vzácní brouci v lokalitě uchytí natrvalo. Extrémní počasí posledních let vytváří pro malou skupinu kolonistů extrémní podmínky. Právě návrat živočišných a rostlinných druhů, které na území bývalého vojenského prostoru před lety vyhynuly, je jednou z klíčových součástí projektu pastvy velkých kopytníků.

„Velcí kopytníci obnovují v krajině pestrou mozaiku, kterou potřebuje řada ohrožených organizmů. Pro návrat vzácných chrobáků je důležité především to, že se na pastvině nepoužívá chemie, která je v současnosti běžná na pastvinách hospodářských zvířat. „Domácí zvířata se bohužel většinou neobejdou bez antiparazitik, z nichž některá jsou pro chrobáky a další organizmy jedovatá. Divocí kopytníci v rezervacích tato veterinární léčiva nepotřebují. Je tomu tak nejen díky velké rozloze pastvin či dobré imunitě, ale i fyzické kondici zvířat, která žijí v přirozených podmínkách.

Naprosto zásadní roli hrají právě koprofágní, tedy trusem se živící chrobáci. S výkaly totiž z pastvin odstraňují také infekční stadia parazitů.

Milovický les a ochrana přírody

Milovický les je součástí obor Bulhary a Klentnice, kde hospodaří Lesy ČR, s. p. Nejnovější studie, která se věnovala změnám zdejší vegetace, jasně prokázala zhoršení kvality prostředí v oborách, zatímco mimo obory tento trend pozorovaný nebyl.

„Porovnávali jsme různé parametry, jako je pokryvnost bylinného patra, počet charakteristických druhů lesních biotopů nebo třeba počet chráněných a ohrožených druhů, a jejich změnu v čase na stejných místech v Milovickém lese v oborách a mimo ně. Z lesů v oborách postupně mizí vzácné a chráněné rostliny, několik druhů, jako je třeba hnědenec zvrhlý, vstavač nachový a zvonek boloňský, které zde prokazatelně rostly ještě po roce 2000, se v uplynulých letech nepodařilo dohledat. A další - divizna brunátná, kosatec nízký a třemdava bílá - jsou na pokraji vymizení,“ vysvětluje botanička Helena Prokešová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Cílem není obory zrušit, ale upravit způsob hospodaření. Chovaná zvířata totiž spasou doslova vše, na co narazí. Intenzita tlaku zvěře dosáhla míry, kdy přírodě vážně škodí. Proto jsme se rozhodli využít své pravomoci k regulaci hospodaření v oborách. Pevně věřím, že může být impulzem ke spolupráci mezi AOPK ČR a LČR na tom, aby se stav přírody v Milovickém lese z přírodovědného hlediska zásadně zlepšil,“ konstatuje Jiří Kmet z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Milovický les je cenný zejména díky výskytu panonských dubohabřin a teplomilných sprašových doubrav, což jsou biotopy vzácné v celé Evropě - a právě ty jsou oborním chovem zásadně poškozovány. Jejich zhoršující se stav je dokumentován od 90. let minulého století.

„Oborní chov nemusí být na škodu, záleží ale na intenzitě. Chovaná zvěř - v tomto případě daňci, jeleni a mufloni - udržuje porosty v Milovickém lese světlejší, což vyhovuje mnoha druhům brouků vázaným na osluněné dřevo (např. tesaříkům a krascům). Zároveň zajišťuje v hojné míře přísun trusu, z čehož profitují společenstva koprofágních brouků, jako jsou např. chránění chrobák vrubounovitý nebo chrobák pečlivý,“ říká zoolog Pavel Dedek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Milovický les je také důležitou ornitologickou lokalitou. Žije tu například naše největší populace dudka chocholatého. Velký význam má pro dravé ptáky, ať už hnízdící nebo shromažďující se na nocovištích, jako jsou luňák červený, orel mořský a orel královský,“ doplňuje ornitolog David Horal z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Hospodaření v oborách na jižní Moravě je v poslední době kritizováno odbornou vědeckou a ochranářskou veřejností. Odborné společnosti poukazují na nevhodné způsoby hospodaření, které vedou ke ztrátě biologických kvalit těchto lokalit.

Podpora projektů ochrany přírody

Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu Darujme.cz/krajina a dále pak zasláním zprávy ve tvaru DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců.

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadační fond rodiny Orlických, Qminers, Semix, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Accace, Zelená domácnost, Amanita Design, Pro živou zahradu, Hello bank, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.

Literatura

• BARAUD J. 1992: Coléoptères Scarabaeoidea d’Europe. Faune de France 78. France et régions limitrophes.
• JUŘENA D. & TÝR V. 2008: Seznam listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea) České republiky a Slovenska. (Checklist of Scarabaeoidea (Coleoptera) of the Czech Republic and Slovakia). - Klapalekiana, 44 (Suppl.): 3-15.
• RÖSSNER, E., 2012: Die Hirschkäfer und Blatthornkäfer Ostdeutschlands (Coleoptera: Scarabaeoidea). Verein der Freunde & Förderer des Naturkundemuseums Erfurt e.V., Erfurt, 508 pp.
• TESAŘ Z. 1957: Brouci listorozí - Lamellicornia. Díl II. Scarabaeidae - vrubounovití. Laparosticti. Fauna ČSR 11. - Nakladatelství ČSAV, Praha, 326 pp, 16 pls.

tags: #chrobák #pečlivý #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Sběr zářivek
• Likvidace Odpadu: Technické Služby
• Správný odpadkový koš bez víka
• Proces recyklace skla
• O článku Vladislava Bízeka o ovzduší a informacích